Jak poznat psí duši: Zkušenosti a rady ověřené dlouholetou praxí
Komentáře knihy Jak poznat psí duši: Zkušenosti a rady ověřené dlouholetou praxí
Přidat komentář
Zajímavé a čtivé, poučné a pro pejskaře určitě ze škatulky "povinná četba". Celkový koncept knihy je zdařilý, protože začíná nějakými osobními příběhy autora, kdy se dozvídáme, jak přišel ke svým psům, kterak se sám jim naučil rozumět, aby v následující části své publikace mohl odpovídat lidem na jejich dotazy ohledně svých miláčků. Každé sekci "Otázky a odpovědi" pak předchází kapitolka pojednávající o určité problematice (např. Agrese u psů). Rudolfa Desenského nemusíte zbožňovat, ale pro jeho nezištnou práci se psy jej musíte bezpodmínečně obdivovat.
K této knize jsem se dostala v souvislosti sledování pořadu Kočka není pes a po přečtení knihy má pan Desenský můj velký obdiv!
Zajímavá kniha pro milovníky psů, nemůžu říct, že souhlasím se vším, občas jsem měla pocit, že autor na dotazy vlastně vůbec neodpovídá a tváří se, že všichni ti tazatelé jsou úplně mimo, ale každý si tam určitě najde to své.
Kniha není univerzální návod na výchovu psa, ale každý si tam najde to své. Čerpala jsem z ní spoustu rad a informací, které jsem aplikovala na svoje štěně. Všechno mělo úspěch, jsem spokojená.
Přiznám se, že nám doma většina technik pana Desenského nefunguje. Protože nejsme napůl pes, jako on :-) Ale pokud knihu neberete jako učebnici, ale jako inspiraci na cestě lépe porozumět svému psu a líp si s ním rozumět, tak je to geniální kniha.
Skvělá a zajímavá kniha od psího psychologa zabývajícího se převýchovou problémových psů.Úžasný pohled do psí duše. A při vší úctě k autorovi, pana Desenského vnímám spíše jako psa než člověka.
Tuto knihu jsem si vzala jako inspiraci. Určitě nesedne každému. Ale... Kniha nenaučí psa poslouchat, ale může páníčkovi otevřít oči a ukázat, co dělá špatně - páníček, ne pes. S panem Desenským nesouhlasím ve všem, ale líbí se mi, že se snaží vše řešit přirozenou cestou a vnímáním konkrétního psa. Obdivuju jeho neotřesitelnou lásku k psům i přes veškerá zranění, která mu způsobili a jeho snahu zachránit a dát druhou šanci těm z nich, kterým tu první jejich původní majitelé vzali. Takže, za mě klobouk dolů před tímto člověkem a i když můžu mít na něco názor jiný, má mé velké uznání. Ke knize se pravidelně vracím já i můj pes, její okousané stránky by mohly vyprávět. 4,5*
To bylo velmi zajímavé čtení. Pan Desenský opravdu rozumí pejskům, dokládají to dlouholeté zkušenosti a můj oblíbený seriál Kočka není pes. Nejvíc rad jsem si vzal z kapitoly o přivolání psa a jak s ním chodit na vodítku. Naopak kapitola o léčitelství a všemohoucích kamenech mě moc neoslovila, proto, 4/5!
Zjednodušeně řečeno: Odnaučování nežádoucího chování u psa, je vlastně taková práce na sobě. Jakmile změníme vlastní postoj a chování, může se změnit chování psa.
K téhle knížce se ráda vracím. Aneb jak se nejlépe poučit než z chyb druhých. Když jsem si přečetla o jednotlivých problémech lidí a jejich špatnému přístupu, měla jsem představu o tom, co “nedělat.
Ovšem někdy je těžké přijít na to, co vlastně dělat. Protože někdy to nejjednodušší řešení není tak snadno proveditelné, zvláště pro někoho kdo má sklon v této oblasti dělat chyby aniž by si je uvědomoval.
Takže knížka je fajn aby si člověk udělal představu jak to asi funguje. Ale hold někteří potřebují osobní zkušenost, kde to uvidí na vlastní oči nebo s vlastním psem.
Kniha pro pejskaře, moc pěkně napsaná. Pan Desenský se v psím světě opravdu vyzná, dokáže své postupy ve výchově psů vždy logicky vysvětlit. Má můj obdiv a respekt.
Moc hezky napsaná kniha o tom, jak pan Desenský se psy začínal, "vyrůstal", učil se s nimi pracovat, rozumět jim, žít s nimi...
První polovina knihy je o něm a jeho práci, druhá polovina se zabývá konkrétními dotazy jiných pejskařů.
Četlo se hezky, spousta zajímavých myšlenek, rad.
Četba v rámci vzdělání -- znalost psů, jejich chování u pana Desenského hluboce oceňuji a důvěřuji mu, protože tento pán dává zjevně přednost životu ve smečce než mezi mnoha lidmi, a psychiku psů zřejmě mistrně ovládá. Části obecného textu jednotlivých kapitol je třeba opakovaně přečíst, vychovává-li člověk psa, je tam spousta užitečných informací. Část otázky x odpovědi se mi zdála méně instruktivní- hlavně si myslím ,že zde je asi vždy lepší osobní kontakt.
Napsaného toho tu je už hromada a veskrze příspěvky korespondují s mým názorem, takže stručně: za mě super, první části knihy - o panu Desenském a jeho smečce pro mě čtivé a přitom přínosné, druhá část - odpovědi na otázky pro mě přínosná, ale už o poznání méně čtivá, musela jsem prokládat pauzami. Nicméně přístup Desenského k psí duši se mi líbí, vychází z osobní dlouholeté zkušenosti a má hlavu a patu.
Za mě skvělá učebnice základů výchovy psa. Líbí se mi autorovy metody, jasně a logicky vysvětluje, proč dané metody používá a proč jsou zažité brountosauří metody hloupost. Krásně vysvětluje, jak psi přemýšlí a co dělat, aby se nám s nimi dobře žilo. Určitě je třeba jeho pozitivní styl výchovy šířit dál.
To bylo moc hezké čtení. Pan Desenský opravdu rozumí pejskům. Moje zlatíčko retrívr je moc hodná, takže rady jsem jen přečetla, vlastně jsem se dozvěděla, že je na mě silně závislá, neboť jí mám stále za zadkem:-). Kniha určena pro pejskaře,za mě 100%.
„Vždycky stojím
a budu stát
na straně zvířat,
i kdyby to mělo být
proti lidem“.
Jsem toho názoru, že pokud má někdo rád psi, nemusí o nich číst knihu, jak poznat jejich duši. Myslím si, že neustálá psí přítomnost vám sama ukáže cestu, jak se o svého psa nejlépe postarat. Co má rád, co naopak nesnáší, kde se rád toulá a kde jsou místa, která nemusí. Rudolf Desenský na přebalu knihy píše, že pes je hrdý, vlídný, tolerantní a přátelský. Hrdý je jen na svou smečku, tedy rodinu, vlídnost je pomíjivá, stejně jako u lidí. S tolerancí je to skoro to samé. Pokud ho naučíte, nebrat si nic od „cizích“, máte možná problém, aby na „cizí“ nezačal útočit. Pokud ho naučíte tolerovat „všechny“ nebude vědět, koho poslouchat. A určitě se mnou bude spousta lidí souhlasit, když napíšu, že nevychovaný tolerantní pes udělá za buřta cokoliv, co po něm budete chtít. (pokud buřt nebude napuštěn jedem) Podle mého názoru, je to jen zvíře a jeho instinkty, pokud nejsou už moc dlouho tlumeny konzervama pro psy, jsou stále stejné. Území, smečka, žrádlo, boj a láska.
Citát: Všechno to začalo náhodou. V dětství jsem měl silnou alergii na zvířecí srst.
Kniha vám toho o psech řekne sice hodně, ale je to jen spisovatelova výchova, pohled a postoj. Stejně jako člověk, je i pes různých názorů a zvyků a každý se podvoluje tomu druhému. Vždycky, když potkám páníčka a jeho psa, vidím v nich tu podobnost. Pokud je páníček tlustý, je tlustý i pes, pokud má panička krysí obličej, pořídí si krysaříka, pokud je to Fatman, má tlustého boxera Jacka, jen hubené černovlásky si pořizují borderkolii a policajti v Německu Rexe, co má rád housku se salámem, zlostná korpulentní panička si pořídí čivavu, vzteklou jako prase, kterou krmí prosem.......atd. Možná by nějaký pes mohl napsat knihu „Jak poznat páníčkovu duši“. Kniha vám sice řekne spousty postřehů, ale určitě sami posoudíte, co u vašeho psa „nehrozí“ a nebo „že se chová jinak“. Ano, každý pes je osobnost a je ovlivnitelná „majitelem“. Hnusný slovo, ten „majitel“, protože být pes sám v přírodě, dá si člověka k obědu.
Malá ochutnávka:
Po několika měsících zmizela moje alergie na psy. Tato nemoc se totiž mnohem častěji projevuje u lidí, kteří jsou ve stresu. Strach posiluje alergické obtíže a dokáže vyvolat i astmatický záchvat. Protože jsem s alergenem přicházel denně do styku, tělo si vytvořilo protilátky. Zpočátku jsem si musel umývat ruce v horké vodě třikrát za sebou, ale po půl roce jsem zjistil, že už mi neopuchá obličej a nemám problémy, když mě pes olízne.
Prostě se vašemu miláčkovi věnujte, sledujte a nechte se ovlivnit – pak uvidíte, co pro vás váš pes bude schopen udělat. Pokud na něj budete tolerantní a vlídní, dokáže vám, že může být hrdý a přátelský V této knize se pan spisovatel – chovatel – pozorovatel, zaobírá převážně špatně vychovanými psi a pokud jsou špatně vychovaní, je to jen tím, že je někdo špatně vychoval. Ano, možná se dají převychovat, ale základní otázkou je, proč se vůbec do takového stavu dostali? Je to jen člověkem.
Dávám tři a půl Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Osobně mám raději papoušky :-) Nepůlit!
Citát: Pokud chce někdo věnovat něco mým psům, neodmítám.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Autoři knihy
Externí recenze
- Poznala jsem psí duši ? / MT Jankovi
- Poznejte psí duši / Aneta Šimonková, webmagazin.cz

87 %
68 %
Rady od člověka, co zvířata miluje, jsou celý jeho život, chápe je a tudíž ví, co dělá, jsou vždycky nad zlato. Ruda umí psí řeč a snaží se o překlad i pro ty, kdo jí nevládnou nebo alespoň ne tak dobře, takže velký dík. Navíc jsou to informace srozumitelné, jasné, bez balastu, tak, jak Ruda přímočaře mluví se psy, mluví i s lidmi, což je mně osobně sympatické. Doporučuji jako první volbu všem, kteří chtějí více porozumět svému chlupatému příteli.