Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549/jak-jsem-vyhral-valk.jpg
4
1232
213
Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání – válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , Naše vojskoOriginální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mě snad celou dobu náramně bavila. Hodně mi připomněla svým stylem Hlavu 22 - zesměšnění války, ve kterém však je představena i její krutá stránka. Zásadní rozdíl je však v hlavní postavě, kdy Goodbody je prostě trdlo, což o Yossarianovi říci nelze.
Kniha mi přijde nevyrovnaná, začátek je velmi vtipný. První asi tři kapitoly jsem se několikrát až zasmál nahlas, což se mi u knih často nestává, ale potom už to sklouzne k průměru a příběhy bych označil maximálně za úsměvné. K dočtení knihy jsem se musel trochu nutit.
Já toho bůra dám. Když jsem knížku četl, bylo mi 17 a věděl jsem o válce ho*no. Tahle knížka mi ukázala jen to, co jsem tak nějak tušil - je to komedie.
Teď je mi 26 a o válce vim stejný ho*no.
Ale knížka dobrá. Fakt.
Už dlouho jsem se tak nezasmál. Velitel Goodboy je povyšován ve válce, aby se ho zbavili. Série jeho groteskních příběhů z války.
Paní Clapperová vysloužila knize alespoň dvě hvězdy.
Tak bohužel za mě je to největší zklamání za několik let. Těšila jsem se na humoristický příběh, ale... Přišlo veliké utrpení. Jedině scény s "chudákem" paní Clapperovou mě pobavily. A možná tak dvě, tři dobře trefené hlášky.
Kniha je samozřejmě spíše pro muže, ale třeba takový Stoletý stařík mě bavil velmi. Takže chyba asi nebude v tom, že jsem žena.
Dostatečně švihlá kniha pro absurdně švihlou potřebu lidí spolu neustále vést boje.
Ze začátku děsná sranda, ale mě se tento velice úzce vyprofilovaný typ humoru velice rychle přejedl. Připomíná mi karikatury z Karlova mostu, některé rysy abnormálně zvětšené, jiné úplně opominuté, a výsledek je křečovitý úsměv. Byť je kniha kratičká, měl jsem co dělat, abych ji dočetl.
Při čtení jsem se skvěle bavila a ráda se k tomuto jinému pohledu na válku vracím
Taková klasika školní povinné četby. Veselé čtení o neveselých událostech a neveselé době.
Úplně si pamatuju, jak jsem ji kdysi četla v metru a smála se nahlas. Bezvadná!
Dovolil bych si polemizovat s vyvodem Nefredil. A to ne proto, ze mi tahne uz na 6 krizek a presto toto dilko povazuji za jednu z nejlepsich svetovych humoristickych knih, ale proto, ze se domnivam, ze ma zcela zcestne a podivne predstavy o tom co se libi dospivajicim klukum. Mam ted doma sice jen jednoho 11leteho. Ale troufam si tvrdit, ze mam o neco lepsi predstavu co spise ctou. Pokud uz neco ctou (a je to vzacnost!) tak Jak jsem vyhral valku to rozhodne neni. mj. i proto, ze kniha vyzaduje urcity prehled realii z daneho obdobi, aby clovek dokazal ocenit slovni humor i souvislosti.
Kazdy ma rad jiny typ humoru (pokud vubec ma rad humor). Mne by ovsem velice zajimalo (bez jakekoli ironie!) jake knihy radi mezi vrcholy humoru LaCucaracha a Nifredil. Omlouvam se, ale proste nedokazi si predstavit podle Vaseho prispevku, jaky humor je pro Vas to prave, orechove ...
Podle zdejších nadšených komentářů o tom, jak se kniha nedá číst v MHD, protože se furt nezřízeně chechtáte, jsem očekávala něco vtipnějšího. Ne že bych se často nepousmála, ale smát se nahlas, to zrovna ne. Typ humoru je takový britský, sarkastický a mně sympatický. Hlavní hrdina je typ snaživého blbce, nadřízeného, který ostatním leze na nervy, ale on to nevidí a myslí si, že je oblíbený. ("Moji chlapci měli z našeho opětovného shledání takovou radost, že večer po mém příjezdu všichni šli a opili se.") Zápletky a humorné situace vyplývají vždy z toho, že se něco nepovede podle představ, záměr nevyjde, takže je snadno předvídatelné, co asi nevyjde. Ale nevadí to, je to prostě jen šablonovité. Autor umí vtipné situace podat opravdu vtipně, bohužel ten zbytek se mu moc nedaří. Hlavně proto působí knížka poněkud nudně, vždycky po dočtení kapitoly jsem byla ráda, že ji mám za sebou, a do další jsem se rozhodně nepouštěla hned. Občas jsem se ztrácela v popisu situace a nechápala jsem, co přesně se děje. Od jistého okamžiku mi taky přestaly některé věci připadat vtipné, přece jen jde o válku, ale možná to bylo ovlivněno i tím, že jsem nedávno četla Krvavé země, takže jsem se nějak nedokázala pobavit nad Němci či Rusáky. A vůbec, ono číst třeba větu "nešetřili jsme na nich veškerým požehnáním osvobození, mezi jehož dobrodiní patřilo využití jejich dcer a zválcování jejich vinic tanky" a smát se, to by mohl leda blb. Pro mě je to spíš za 3,5 hvězdy, ale dala jsem čtyři, protože spisovatel tam ten podtón, že válka je svině, přece jen měl a nedělal si z ní jen tupou srandu (i když často ty nehody a lidské charaktery či konání pochopitelně silně přitáhl za vlasy za účelem komičnosti). Shrnuto a podtrženo - vtipné, ale nudné.
Chápu proč tahle kniha vzbuzuje nadšení hlavně u dospívajících kluků. Já už dospívající kluk nejsem (a popravdě, nikdy jsem ani nebyla), takže to nadšení nesdílím. Fůra věcí byla předvidatelmá až čekaná. Taky se bohužel nekonaly salvy smíchu, které mi každý, kdo ji četl, sliboval. Smála jsem se pouze u scény na ostrově s klikou. Trochu hlubší prokreslení postav by se taky slušelo, lehce to chvílemi klouže po povrchu a některé scény by byly skvělé, kdyby si autor dal tu práci a dotáhl je. Potenciál to má na ztvárnění jako divadelní hra, kde by to na jevišti prostě danými prostředky dovyprávěli a diváci by byli nadšení.
Někdo to tady přirovnával ke Švejkovi. No... pro Brity tohle Švejk nebude, jen jedno z řady humoristických děl, jakých britští autoři napsali řadu.
Každopádně jsem si čtením doplnila mezeru, kterou jsem měla v neznalosti toho textu a jsem za to ráda. Bavila jsem se a bylo to příjemné. Ono kdyby každý humoristický nebo odlehčený text dosahoval kvalit tohohle, bylo by to skvělé.
Dovolil bych si použít slogan jedné dnes už skutečně staré počítačové hry (přes 20 let):
Válka ještě nikdy nebyla tak zábavná.
Je to hrozné a je to hrozně zábavné. A absurdní. Na pozadí války a umírání je smích, je veliká sranda (pání V+W by spíše řekli - srandovno). A pokud jste někdo doposud nečetl o porovnávacím testu zubních protéz civilní a vojenské ... máte nejvyšší čas začít si prodlužovat život dalším smíchem ... :-)
Kniha, kterou si rád přečtu znovu a vždy se u ní od srdce zasměji. Po přečtení mě vždy napadá, že válka je vůl.
Do této klasiky jsem se pustila po nedávném shlédnutí divadelního zpracování v hlavní roli s fantastickým Alešem Hámou. Ernest Goodbody pro mě už navždy bude mít jeho tvář. Ale přiznám, že divadlo mě pobavilo o dost víc, než kniha. Možná bych ji bez předchozího shlédnutí hry ani nedočetla.
Fakt se to nedá číst na veřejnosti, ještě tak v parku nebo na lavičce v lese, ale určitě ne v čekárně u doktora, nebo v nějaký místnosti plný neznámých lidí :-)
Obecně se tvrdí, že Haškův Švejk je nejlepší protiválečná satirická kniha. Satira to je, ale primárně jenom na válku a vojenské prostředí podle mě ne. Švejk totiž není ani vtipný ani zábavný ve válečných pasážích (viz ony drastické popisy např. kaprála nabodnutého na tyč od výhybku), takže co se týká vlastní zábavnosti, na tuhle knihu podle v tomto směru mě nemá. Je svižnější, stručnější, dopsaná a uzavřená. Je v ní záplava gagů a nezapomenu na situaci, kdy jsem četl v metru a smál jsem se tak, že člověk sedící proti mně si toho všiml, chvíli na mě koukal a pak pravil: "Že vy čtete Jak jsem vyhrál válku?" Musím konstatovat, že to tehdy, někdy v osmdesátkách byl hit, kniha vyšla a četl ji kdekdo. No a všechny v té době fascinovalo, jak v knize byla popsána úvodní fáze občanské války v Řecku a především Goodbodyho souboj se dvěma malými černými řeckými komunisty, které hrdinný Ernst drtil nekonečným výkladem o pravidlech kriketu. A poučení? Jak pravil šišlavě onen seržant Goodbodymu v úvodu jeho vojenské kariery: "Nemyslete, synáčku, myšlení nechte ministrovi války, ten je za to placenej…" A se slzou vzpomeňme jediného mrtvého, který se v celé knize vyskytl - Nicola Pelocchiho, který neposlouchal svého capitano, ale nakonec zůstal hluboko v jeho srdci. Vlastně zahynul i ten německý poručík, od kterého poručík Goodbody koupil nepoškozený remagenský most. A já trouba myslel, že v tom filmu to bylo skoro podle skutečnosti.
P.S. Občas si u některých knih přečtu po čase, co jsem napsal a co tady přibylo od jiných. Nocniptak udivilo, co napsala termili a tak jsem si její koment vyhledal. A pro její údiv na komentem termilli mám naprosté pochopení. Tady si P. Rayn nedělá legraci z války jako takové, ani nezesměšňuje a nebo nezlehčuje motivace účastníků a už vůbec ne oběti. To, že tady netečou potoky krve a nelétají tady vzduchem mozky nebo zlomky kostí, neznamená, že by cokoliv zesměšňoval. On jenom koncentrovaně a realisticky popisuje, jak to opravdu bylo. Čím se liší osobnost (předesílám, že skutečná) kapitána Sobela z prvního dílu Bratrstva neohrožených od Goodbodyho? A co třeba generál Browning ve filmu Příliš vzdálený most a jeho replika ke generálu Urquartovi, veliteli britských výsadkářů u Arnhemu, který si stěžuje, že jeho jednotka měla cca 80% ztráty slovy, že on vždycky věděl, že je ten most příliš daleko, ale Monty (pro ty, co to neznají do detailů - adorovaný generál polní maršál Bernard Montgomery, ve skutečnosti jeden z řady tupých a neschopných britských velitelů už z hloubi XIX. století) celou operaci pokládá za úspěšnou? Ačkoliv většina nižších důstojníků shledala celou akci od začátku za naprosto nesmyslnou? A co závěr stejného filmu, kdy masakrovaní britští výsadkáři, kterým už chybí naprosto vše (potraviny, střelivo, zdravotnický materiál) otevřou jeden z kontejnerů, který je jim shozen jejich velením a po otevření najdou - červené barety...Není to vlastně to samé, co Patrick Ryan píše?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Jak jsem vyhrál válkuKniha Jak jsem vyhrál válku je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 816x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 139x |
| Knihotéce | 600x |
| Chystám se číst | 440x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 20x |
O knize někteří spolužáci z VŠ básnili již v 2. polovině let 80-tých. Já jsem se ke knize dostal až po padesátce. Velmi příjemné čtení a potěšilo. Pokud bych knihu četl v těch 80-tých letech, kdy jsem v rámci studia navštěvoval vojenskou katedru a hrál se na vojáčka, potěšila by určitě ještě víc!