Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549/jak-jsem-vyhral-valk.jpg
4
1232
213
Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání – válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 1970 , Naše vojsko
Originální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Před lety jsem tuto knihu odložila jako nedočtenou, ale protože v audiu snesu mnohem víc, rozhodla jsem se po cca 30 letech zkusit opáčko. Ale opakovaně jsem se přesvědčila o tom, že knihy které mají být humoristické, mi velmi často nesednou. Přitom humor miluji, ale já pro ten prožitek potřebuji herce a jejich vzájemné dialogy. Musím jim vidět do tváře, protože největší porci smíchu u mě vyvolávají jejich grimasy. A proto zbožňuji divadlo. Chápu, proč je tento román pro určitou skupinu lidí tolik populární, ale mě to příliš nebavilo. Občas jsem se zasmála, ale také se mi docela často zdálo, že Goodbody prožívá dost podobné situace. To co mi na této knize vadilo nejvíc, je velmi malý počet dialogů. Příběhy jsou z velké části popisné, je zde málo děje a tak pro mě bylo dost náročné udržet patřičnou pozornost. Audiokniha kterou načetl pan Martin Písařík, je velice vydařená a nemám jí co vytknout.
Takový Švejk po anglicku v jiné válce. Za mě lepší než Švejk (kterého jsem nedočetl protože mě to absolutně nebavilo), ale taky žádný veledílo. Nemůžu říct, že bych se moc bavil nebo zasmál. Asi to není úplně můj styl humoru. Přišlo mi to taky docela vleklé, nečetlo "se to samo" a už jsem se nemohl dočkat až to dočtu.
Ernest "Butch-Diesel-Steak" Goodbody je přesně ten čacký typ, co to na večírku po jednom zázvorovém pivku neohroženě zalomí na kanapi, načež celý následují den, ku svornému veselí okolí, chodí s fixem namalovanou pi(h)ou na čele. Zjištění toto jej však nic nezdrtí; toť sotva příčný práh na dálnici retardérů neúhybně stoupající k titánským výšinám; zpočátku je člověku Érnýho málem líto, než si uvědomí, že je co světcem, sysifovským balvanem, kosmickou konstantou a nehynoucí entitou, něčím na způsob daní.
Nechápejte mě zle, Ryanova novela je poctivě sucho-brití satirou plnou odsudků gumárny vojenské, jako i válečné (rozhořčené komentáře stran zlehčování této mužné kratochvíle nejsou na místě, mrazivé meziřádky hnojené smrtí se najdou) v mém srdci však zůstane především vítězným obloukem, svědectvím triumfálního průjezdu jedné historií nedoceněné postavičky, jež je však v své skromné nebetyčnosti pravým katalyzátorem dějin, oním zrnkem na vykolejených drahách hvězd. Je mým pevným přesvědčením, že Goodbody, ať už byl skutečný, či nikoli, válku vyhrál; můžeme tu ad nauseam diskutovat, co se myslí válkou a co vítězstvím, jedno je však jisté; bez jeho nesmazatelné šlépěje v kvantové pěně kolektivní demence by se vše odehrálo mnohem, mnohem...jinak.
Škoda snad jen...eh, decentnosti humoru? Jako já autorovo záměrně nenařvané "slow-burn" pojetí legrace respektuju, jen kmitá na jiné vlnové délce než to mé; chytám ho, ale plně nerozonuje. A srovnání s Haškem, prosím ne, vlažně leje kdo tohle hlásí, pravda je na dně.
4 medium rare (mam rači vypečenější) ****
PS: V rovině méně zjevné je pak kniha neironickou poctou stavu poddůstojnickému; dobrý seržant (zde Transom) je pro každou jednotku požehnáním, neboť taktně napravuje omyly shůry, čímž nejen že chrání ego velení (a tím i pro zdar válečného úsilí nezbytnou harmonii horizontální) ale jako vedlejší produkt i mundůry na jemu svěřené bio-mase.
Oblíbená kniha mého tatínka, a už 30 let i moje, mám-li splín sáhnu po ní. Ale není to jen legra, je to i o nesmyslnosti války, trochu mi to připomíná našeho Švejka.
Exkluzivní záležitost, za posledních třicet jsem to četl snad 5x. Ten humor, ta tupost poručíka Goodbodyho, to prostředí, prostě nádhera. Jen on sám porazil Rommela v Africe a Kesselringa v Itálii a zajal samotného Skorzenyho. Vážně hlína, hlášky jeho mužů o něm jsou neskutečný. Jako velkej klobouček, jednou se k tomu zase vrátím.
Geniální kniha, suchý humor, vtipné glosy a situace. Četl jsem snad desetkrát.
Tuto knihu jsem celou bohužel nezvládl. Očekávání bylo velké, ale představoval jsem trochu jiný formát.
Kniha se skládá z krátkých, absurdních, humorných příběhů z války.
Celkově z knihy dýchá doba minulá, historický dobový humor ani příběhy mne jednoduše neoslovily, bohužel. Neodsuzuji ani tak knihu, jako že mi jednoduše nesedla. Možná, kdyby mi bylo o 10-20 let více, dokázal bych se pro ni i více nadchnout
Přijde mi divný to takhle napsat ale je to prostě vtipná kniha. Spousta absurdních situací ale i sem tam citát nebo poznámka jako reality check, že to není tak úplně sranda.
Nejvíc se mi líbila kapitola se zubama a s válkou o chlast a taky jak se ho pořád snažili zbavit. :D
Trochu na mě při čtení dýchala nostalgie, protože řadu dialogů si ještě živě vybavuji z činoherního zpracování, jehož jsem byl před mnoha lety na střední škole součástí. Nicméně i přes řadu vtipných momentů a sžíravou demýtizaci hrdinství se brzy příběh až příliš opakuje a ztrácí dech (na rozdíl třeba od filmové Sedmé roty, která je podle mě mnohem uvěřitelnější). Věděl jsem, do čeho jdu, ale přesto jsem čekal víc.
Ani jsem nečekala, že se mi čtení bude takhle líbit.. protože ženština a válka, že jo? :D
No každopádně, viděla jsem jakousi recenzi na fb, která mě- ačkoliv válečný obsah nemusím- opravdu zaujala. Mělo to být vtipné, a ono chvílemi opravdu bylo. :) ze začátku jsem si představovala hlavně Švejka, takovej jeho humor, zdálo se mi, a ke konci knihy jsem v tom stále víc viděla filmového, válečného Forresta Gumpa. Byla jsem nadšená, ačkoliv více stránek pro mě bylo spíše nezáživných.. ale humor tu opravdu je, a je velmi zdařilý. :)
"Chci, abyste měli pocit, že se na mne můžete obrátit o pomoc jako na vlastního otce..."
"Ahoj, táto," ozval se někdo ze zadní řady. "Máma se po tobě všady shání."
Bavila jsem se. :)
Srdeční záležitost. Jedna ze dvou knih, ke kterým se pravidelně vracím, a jediná, u které mám i na popáté záchvaty smíchu.
Knihu jsem poprvé četl jako náctiletý tuším kolem roku 1989 či 1990 poté, co jsem ji objevil u rodičů v knihovně, a pamatuju si, že jsem se tehdy bavil. Tak jsem si řekl - poté co jsem v antikvariátu narazil na vydání z r. 1987 (bratru za krásných 80 Kč) - že ji zkusím znovu, abych zjistil, co to se mnou po letech udělá. No a....za mě super, nádhera, úžasný suchý anglický humor, nebylo snad stránky, která by ve mě nevykouzlila úsměv, tichý smích či hlasité huronské chechtání. Fakt moc dobré zábavné čtení...kdyby takhle probíhaly všechny války, myslím by byl svět mnohem lepší, klidnější, bezpečnější, veselejší a přívětivější (jen škoda, že tomu tak není).... Dávám zábavných 5*
Taková britská kombinace Hlavy XXII a Švejka. Nicméně ani jednomu z nich to nesahá ani po kotníky. Humor trochu za každou cenu se stále dokola omílanými stejnými tématy. Audiokniha namluvená amatérsky, navíc strašně rušily přidané ruchy.
Suma sumárum, nebýt tam pár zábavných kapitol (Italové, tramvajové bomby, koupě mostu), tak by to byla úplná ztráta času.
Chtěla bych říct úžasná odpočinková kniha a to taky je, jen kdyby nebyla o válce ... je však pravdou, že pokud se nad tyto válečné hrůzy nedokážeme povznést pomocí humoru, tak nás ta absurdnost, beznadějnost a hrůznost dokáže srazit na kolena a semlít.
Musela jsem se smát při popisu scény, kdy Goodbody čte vojákům pověst o zlatém rounu z knihy pro 7leté děti a ti to poslouchají s dovětkem Hajaja na dobrou noc...
Některé slovní obraty a spojení se mi nesmazatelně zapsali do mysli -
Veze vám nejlepší špatné ženy v celém Tunisu...
Jste velký srandista. Nezasmáli se tak od té doby co jim spadl muezín z minaretu...
Zkoušeli jsme na ně střílet skrz strop a oni na nás skrz podlahu.
Našlo se však i dost myšlenek, které jsou k zamyšlení a ne jen pro pobavení čtenáře např. každý národ je odpovědný za své vládce.
V každém případě jsem přesvědčena, že jsem ji nečetla naposled.
Tak mne napadlo (prominte za ponekud "nekorektni" myslenku), ze Ti, kteri nejsou schopni akceptovat tento styl humoru, ci navic jim tento zpusob chovani hlavniho hrdiny tzv. trha zily, by mohli byt potomky s prevahou germanskeho genofondu :-)
S prislovecnym nemeckym smyslem pro humor ;-) :-p
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Jak jsem vyhrál válkuKniha Jak jsem vyhrál válku je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 816x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 139x |
| Knihotéce | 600x |
| Chystám se číst | 440x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 20x |
Tak tohle je asi klasika. Obrovsky zábavná klasika. Válka viděná z druhé stránky, očima naivního účetního v pozici důstojníka, očima prostých vojáků, kteří holt musejí dělat to co se po nich chce a nikam se nehrnou. U všeho toho potkávání národů popsané velmi humornou formou, u které jsem se několikrát dokonce “řezal:-) Skvělá to kniha!