Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23317/jak-jsem-vyhral-valku-23317.jpg
4
1232
213
Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody, si od svého prvního českého vydání získal řadu příznivců i u nás a stal se knihou, kterou lze bez váhání označit za kultovní. Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2006 , Knižní klub
Originální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
"Bůh nám pomáhej. "
Ten Goodbody je příručkové pako. Jeho doslovné dodržování pravidel, je akorát na škodu a nebýt mušketýrů, kterým taky leze na nervy, kdo ví, jak by skončil. V několika případech jsem se doslova odbourala smíchy, ale jinak vyprávění tak nějak příjemně plynulo. Dobrá kniha na pobavení a odpočinek.
Účetní Ernest Goodbody je odveden na vojnu a protože dodržuje přesně veškeré rozkazy a přírůčky, tak je neštěstím pro každého důstojníka, proto je rychle povyšován, aby se to vždy ten který rychle zbavil. Goodbody prochází bojištěmi druhé světové války a v jeho patách jdou trapasy a pohromy. Co se například stane, když učiní geniální rozhodnutí a od německého důstojníka koupí most? Vynikající satirický román, ve kterém Ryan vykreslil absurditu války, neschopnost důstojníků a snahu všech vojáků o přežití. Tahle kniha mě obrovsky bavila.
Bez čtení anotace jsem se na doporučení rovnou pustil do audioknihy, kde mi členění knihy vyšlo vždy tak akorát na jednu, jednu a půl kapitoly na běh. A musím říct, že mi to běhání velmi zpříjemnilo.
Zápal Ernesta Goodbodyho, jeho věrnost předpisům a duchu té "pravé" války, je přesně tím, co činí z děsivého válečného běsnění naprosto absurdní a nesmyslnou hrůzu. Ryan byl velmi galantní v tom, že prakticky nenechal nikoho z Goodbodyho podřízených zabít, což bylo ale veskrze shodou šťastných náhod... Zkrátka, opět musím opakovat, že z mého pohledu nemůže normálně fungovat sociální skupina, kterou nevede ten, kdo k tomu má nejlepší předpoklady, ale ten, kdo je někde dlouho nebo kdo na to zbyl.
Na první pohled humoristická kniha, ale být podřízeným Goodbodyho, nebylo by možné neprožívat totéž, co Yossarian a jeho kumpáni v Hlavě XXII. Zmar, zmar a ještě jednou zmar.
Poručík Ernest Goodbody je ukázkovým blbcem s pověřením. Tento "kazišuk" svou natvrdlostí dohání všechny k šílenství.
Na to jak je knížka útlá, se mi asi od poloviny začala solidně zajídat. Připadá mi, že autor moc tlačil na pilu a chtěl být za každou cenu vtipný.
Na této knize jsem si ověřil, jak jsem se hluboce mýlil v humoru a v lidech.
Nikdy bych nevěřil, kolika českým knihofilům tento styl humoru nic neříká. Ještě tak sucharům Američanům a jejich prvoplánovemu humoru, ale Češi...?
Ale koneckonců ani Švejk není oblíben všemi.
Důležité je, že je mnoho nás, kteří takovéto knihy "žereme" a je nám líto, že je jich tak málo ...
Jak píšou ostatní, je to poněkud monotonní, takže už se nebavím tak, jako kdysi. Nicméně díky epizodovitosti je to paradní čtení do tramvaje na cestu do/z práce.
A ilustrace v prvním vydání jsou geniální.
Goodbody je hrdina, který do puntíku splňuje heslo, že iniciativní blb je horší než třídní nepřítel :-) Situace, které doháněl svojí přehnanou snahou a ne příliš bystrou myslí k absurditě, byly sice vtipné, ale celkově mě to zhruba po třetině knihy přestalo bavit a knihu jsem nedočetla, prostě mi tak úplně nesedl styl, jakým je to psané, a upřímně řečeno Goodbody mě místy dost rozčiloval :-)
Pěkně napsaná dovolenková kniha o tom, že věci nejsou, jak by měly být, tím méně ve válce. Goodbody se snaží, ale nadřízení si jedou svoje kšefty a podřízení jsou na bojišti jen z donucení. Všechny bez rozdílu spojuje touha po alkoholu a ženách. A kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to spíš k pláči.
Vynikající! Měla jsem trošku strach,aby to nedopadlo jak s Vejce a já a Tři muži ve člunu-kultovní "humorné" knihy,které jsem musela odložit,protože to byla neskutečná nuda. Goodbody mě ale dostal. Ty absurdní situace byly povedené a tuto knihu si ještě několikrát přečtu. Jsem naprosto spokojená :-D
“Kri-ket,” opakovala sexuálně vyspělá lisovačka oleje v blankytných šatech. “Co je to prosím kri-ket?”
Pecka. Kniha má sice pár slabších míst, o to lepší jsou pak ty ostatní. Kriket a Bitva o flašku jsou top!
Musím říct, že nápaditost příběhu o Goodboy je brilantní na začátku knihy je hezky vidět, že když máte vojáka blba, který to ale myslí dobře, tak vás dohání k šílenství. A co se s takovým člověkem budou zlobit, tak ho pošlou do důstojnické školy :-) .
Víte, že jsem si všimla, že se tohle dělá i ve velkých firmách v současnosti?
Máte člověka, který je neschopný, nepraktický nebo prostě komplikuje život na oddělení a nesmíte ho vyhodit... Tak ho prostě povýší, aby se ho na oddělení zbavili.
Je to neuvěřitelné, ale už jsem to zažila dvakrát :-D .
Nebo se mi líbilo, jak v důstojnické škole budoucí velitele učí techniku a vedení boje, který je už rozhodně zastaralý a nevhodný pro současnou válku. Zákopy, šavle...
Dokážete si představit, jak jdou Angličané s šavlí v ruce proti Němcům s kulomety?
Je to milá groteska, nicméně v půli knihy už to pro mne bylo trápení a nedočetla jsem ji. Přišlo mi, že se to táhne.
Nicméně každému vyhovuje něco jiného, není to špatná kniha, je jistě skvělá, hodně lidí se na tom shodlo, ale asi není pro mne. Nevadí.
Pociťuji nedostatek veselé četby, opakuji si tedy dávno přečtený román, na který mám pozitivní, ale jen matnou vzpomínku. Někdo tvrdí, že Goodbody je anglický Švejk, vidím jeden hlavní rozdíl: ten náš ze sebe blba dělá, ten anglický blb je, sociální blb přesně ve stylu plukovníka Nicholsona, který nechal stavět ten zatracený most přes - všichni víme kterou řeku. Výsledek jejich působení a smysl těch knih je ovšem velmi podobný: vtipné zesměšnění velitelů i celé armádní mašinérie, a navíc skrz humor přesvědčivá kritika války. Po druhém přečtení musím tu pátou, dosud schovanou, hvězdu přidat, chytře vypointovaných příběhů a bystrých myšlenek s dlouhodobou platností jsem tu našel nečekané množství.
90 % (zatím 1037 hodnotících dává průměr 87 %).
…
Veliký dojem na mne udělal sbor instruktorů. Byli to samí zakalení válečníci, kteří strávili na vojně celý život. Mnozí byli jako instruktoři tak cenní, že pro svou nepostradatelnost nikdy nemohli být uvolněni pro skutečný boj na frontě a zasvětili celou svou vojenskou dráhu přednášení o něm.
(SPOILER)
Tato kniha patří do mých TOP5 knih, u kterých jsem se nejvíce nasmál. Poručík Goodbody (takový anglický Švejk) je totální zmatkař, a ještě navíc naprosto oddaný službě britské armádě. Díky absurdním pravidlům armády se jako nezkušený zelenáč stane důstojníkem a ujímá se vedení. Ač si myslí, že je svými muži obdivován, ti by se ho nejraději zbavili. Jenže se jim to příliš nedaří, i když se celkem úpěnlivě snaží. A tak společně projdou celou válku až po její konec, kde se setkávají s Rusy.
Kniha je složena z několika historek, které se přihodí na různých místech. Vždy se ale původní rozkazy díky neschopnosti poručíka Goodbodyho nějak zamotají. V Africe se k boji proti nacistům ani nedojde, protože musí prchat před ziskuchtivými Araby. Kvůli špatnému stopování přivede Goodbody Brity jako první do Tunisu, tehdy ještě obsazeného nacisty. Chystá se se svou jednotkou 20 mužů celé město napadnout ještě před útokem Američanů, aby získal slávu. Naštěstí mu v tom zabrání bordelmamá se svými děvčaty. V Itálii zase sledujeme, jak ve městech mezi sebou bojují nepřátelské jednotky, které se usadily v jednom domě, ale v jiném patře tak, že si hlasitě zpívají a nenechají nepřítele odpočinout. Ale asi nejvíce je tu zesměšněna italská armáda, ta totiž dokáže střílet i po vlastních. V Řecku se Goodbody zapojí do řecké občanské války a to tak, že nakonec po něm střílejí rebelové i spojenci, když už po několikáté díky špatné navigaci přejíždí přes jednu a tu samou křižovatku, kde probíhají boje.
Asi nejvíc mě rozesmála scénka s Iásónem. Nesmyslný rozkaz, kdy vojenské cvičení mělo probíhat podle staré řecké pověsti o Zlatém rounu, sehrál sám Goodbody skoro doslovně. Když nepřítel sledoval zmateného vojáka a ten na něj pak křičel: „Já jsem Iásón a jdu si s kouzelnými bylinkami pro zlaté rouno,“ odrovnalo to jak jeho, tak mě.
Věřím, že když si knížku přečtete, také se u ní pořádně zasmějete.
Citát: "Naši generálové jsou vzácní a odpovědní lidé. Někdo musí mít odvahu dělat osudová rozhodnutí. Někdo musí dělat chyby.“
A podobných mouder je knížka plná - vše pojato s nadhledem a britským smyslem pro humor. I vojáci jsou jenom lidé - a válka nepřinášela jenom tvrdé bitvy, útrapy a vítězství, ale také spoustu "zážitků!" Ti, co přežili o tom vyprávěli a občas jsem se něco dozvěděl od přímých účastníků.
(SPOILER)
Tato kniha je jedna z mála děl, které popisují těžkou dobu 2. sv. války humorně a s nadhledem. Vypráví o poručíkovi Ernestu Goodbodym, který se za 2. sv. války rozhodne stát členem britské armády a pomoci tím své zemi. Hned na začátku příběhu však rozbije protézy důstojníkům a ti ho za trest na týden odloučí od roty. Je převelen do kanceláří, kde vypisuje výdejky žoldu. V této funkci si všimne nesrovnalostí, které nasvědčují tomu, že se nadřízení obohacují o část platu vojáků. Nic však nepochopí a je raději převelen do důstojnického kurzu. Kurzem projde a poté vede 12. četu do bojů 2. sv. války.
Celá tato kniha je složena z podobných příběhů a příhod, díky kterým je poručík Ernest Goodbody, coby popleta a zmatkář, který vše myslí naprosto vážně, ale vše vždy skončí jinak, než zamýšlel, odměňován, neboť jeho zmatky přinášejí omylem a shodou náhod úspěchy ve válce.
I když tento příběh vypráví o válce, bavil mě a ráda jsem si ho přečetla.
Britský mušketýr, vojenskou akademií vyškolený, nasáklý vědomostmi o válce z počátku století, s vojenským drilem o "nediskuzi", je v Africe a v evropských zemích v kontroverzních střetech s národnostním kolorytem uvržen do osvobozeneckého chaosu, ze kterého díky houževnatosti ve víru odvážné strategie nadřízených, je stupínek po stupínku povyšován v hierarchii, z důvodu jedinečnosti v případech, kdy se civilní osvobozovaný národ netakticky plete do vojenské ostražitosti britských osvoboditelů, tím, že zneužívá mužstvo, mimo jiné, k obohacování se, na úkor mravopočestnosti, zdolání met, za účelem degustačních orgií se v těchto případech hodnotí, jako vítězství bitev, po kterých "velín" je velení neschopný, čímž konflikty nabírají na velkoproblémovitosti a je třeba jisté vyhodnocení; díky chaosu se jeví posun na hodnostním žebříčku, jako odsun k vyšším metám.
Zážitky v pestrém kolorytu evropských národností jsou typické a nastalé střety by mohla opačná východní, ofenzivní armáda této západní jen závidět.
Audiokniha coby extradílo.
Další jedinečná paráda s cejchem "anglického humoru".
Válečné zhoubě navzdory.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Kniha Jak jsem vyhrál válku je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 816x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 139x |
| Knihotéce | 600x |
| Chystám se číst | 440x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 20x |
Dokonalá ukázka suchého anglického humoru a ironie! Poručík Goodbody, génius průměrnosti, plní rozkazy energicky a s vysokým osobním nasazením, a není vždy jeho vinou, že se dobré úmysly zvrtnou špatným směrem. Mojí oblíbenou kapitolou je Goodbodyho křížová výprava do Castello Montepico pro proslulé italské víno!