Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku
Jón Gnarr
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223055/mid_jak-jsem-se-stal-primatorem-reykjav-223055.jpg
4
49
19
Podtitul: a chtěl změnit svět poté, co jsem odešel od Björk Jón Gnarr nikdy nedokončil školu, pracoval jako dělník, taxikář a později komik. Přesto se stal starostou hlavního města Islandu. To je jistě přinejmenším zajímavý materiál na knihu o cestě tohoto zdánlivě obyčejného muže na výsluní politiky. Jón Gnarr nás ve vzpomínkách zavede do svého dětství, podělí se o radikální volební program své Nejlepší strany a povypráví o zákulisních intrikách městské rady. Alespoň trochu nám tak odhalí záhadný islandský národ a jeho povahu.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2014 , PragmaOriginální název:
Horen sie gut zu und wiederholen , 2014
více info...
Přidat komentář
Neprišlo mi to vtipné ani zaujímavé, nič pre mňa. Čakala som niečo vtipné a severské, no v podstate šlo o denník dospelého muža, ktorý nejakým zázrakom načrel do politiky z ktorej si robil (v jeho podaní) žarty.
Zajímavý a spletitý příběh jednoho islandského komika, který se stal primátorem Reykjavíku. Na jeho osobu jsem narazil skrze vyprávění Jaroslava Duška, knihu jsem poté objevil v Levných knihách, a koupě jsem nelitoval, byť bych čekal, že se autor více rozepíše o nějakých konkrétních krocích, které v úřadu primátora podnikl.
P.S. Český překlad knihy není úplně nejlepší.
Zajímavá knížka, myslím, že dobře napsaná, ale někdy krkolomně přeložená. Jde o knížku s nejdelším názvem, jaký jsem potkala.
Myslím, že názory z knížky se řídí představitelé Milionu chvilek.
Citát:
"Největší háček na demokracii je to, že hloupí lidé mají stejné právo na volnou výměnu názorů jako lidé inteligentní a že je nutné s hloupými hubami samozřejmě jednat stejně tak s respektem..."
Príjemné čítanie. A verím, že to Gnarr myslel úprimne. Tak ako verím, že v 120-tisícovom Reykjaviku to mohlo fungovať, rovnako ako verím, že v tak vyspelej (120-tisícovej) občianskej spoločnosti, kde aj slovo “konzervatívny” má úplne iný význam ako u nás, by mohla fungovať priama demokracia. Tak ako verím, že u nás by nikdy fungovať nemohla a priviedla by maximálne tak verejné popravy.
Ale furt sú to všetko hlavne sladké reči. A furt je to hlavne komédia. A furt je to populizmus.
Upřímně se o politiku skoro vůbec nezajímám a vím toho o ní jen málo. A co se týká politiky Islandu, nevím vůbec nic.
Po přečtení této knihy mi ale byla přiblížena alespoň její část.
Kniha se ke mně opět dostala náhodou, takže jsem od ní vůbec nic nečekala.
Ale bavila mě. Byla dost zajímavá.
Nemůžu sice říct, že bych plně souhlasila s autorovými (primátorovými) názory, ale líbilo se mi, že ho může čtenář prostřednictvím knihy poznat.
Některé věci se v knize opakovaly, čekala jsem i více mouder. Jako celek to na mě ale působilo docela dobře.
Rozhodně si myslím, že kniha dá více tomu, kdo se o Island výrazněji zajímá.
Zajímavý osud, zajímavý příběh.
Velmi uprimne, miestami pre nasinca neochopitelne, sympaticke i strelene. Nevyznam sa velmi v tomto type literatury - je to nieco medzi spovedou a motivacnou knihou? Pobavilo.
Já od toho asi čekal více než se mi dostalo - hlubší myšlenky atd. Způsob jeho zvolení mi taky nepřišel jako něco, za co bychom měli někoho ctít... ale jinak to je asi zajímavý člověk a má co říct
Mám rád Island. Zajímám se o něj už tak deset let a tak pro mě jméno Jón Gnarr není vysloveně neznámé. Četl jsem ale řadu obecných článků a nikdy jsem se nedostal k ničemu konkrétnějšímu, než to, co nabízí tato kniha.
Ta je místy poměrně zábavná. Ještě aby ne. Jaká jiná by také měla být, když pojednává o člověku, který se coby umělec - komik - stal jedním z nejúspěšnějších primátorů Reykjavíku současnosti.
Skoro se nabízí až podotknout, že umění může vládnout opravdu akorát na Islandu, protože především z umění (a samozřejmě z turistiky) je Island živ.
Místy zábavné, místy se Jón ztrácí ve svých myšlenkách. Celkově ale obdivuhodné. Kéž by někdo měl ty koule na to udeřit podobně nečekaně i u nás. Možná by to i v naší politice udělalo zajímavý fičák...takto nezbývá, než před Islandem sklonit poklonu a přijmout to, že v našich novinách se v rámci politiky stále budou točit ksichti jako Remek, Filip, Zeman a další...
Tahle knížka vlastně ani není opravdová knížka, spíš chronologicky ani tematicky nesetříděný soubor Gnarrových myšlenek, facebookových statusů a článků ze stránek jeho Nejlepší strany – a dojde třeba i na rozhovor s Gnarrovou ženou. To nevypadá čtenářsky kdovíjak lákavě a také – upřímně řečeno – to určitě není nejzajímavější a nejvtipnější dílo, které jsem letos četl.
Ale okolnosti kolem úspěchu Nejlepší strany jsou zajímavé a Jónu Gnarrovi není možné nedržet palce, je to totiž outsider a samorost, který byl v mladí označen za nevzdělavatelného a prošel si všeličím, aby si nakonec vysloužil popularitu a pak i nečekaný politický úspěch. Příběh tak pohádkový, že jeho uskutečnění vypadá jako zázrak dokonce i v tak specifické zemi jako je Island.
Gnarr je někdy trochu naivní, někdy trochu moc levicový, občas má tendence se vychvalovat a nevyhne se mu ani ukřivděná sebelítost. Ale to vše v míře snesitelné. Mnohem víc si ho budu pamatovat jako sympaťáka s přirozenou inteligencí, sociálním cítěním, nechutí k agresivitě a vstřícně tolerantním přístupem k pestrému lidskému společenství.
Chce se mi napsat, že bych ho moc rád do Reykjavíku vyměnil za Vítězslava Jandáka, ale to by si Islanďané asi nezasloužili :-)
A pro představu ukázka z morálního kodexu Nejlepší strany:
„2) Upřímnost. Výslovně odmítáme mluvit nepravdu. Pokud bychom se toho přesto někdy dopustili, bez okolků to přiznáme. Když nás někdo přistihne při lži, poprosíme o odpuštění a slíbíme, že už to nikdy neuděláme.“
Na knihu jsem natrefila náhodou v Levných knihách a na první pohled mě zaujala. Proč si něco nepřečíst o tématu, o kterém nevím absolutně nic? Ráda čtu takové knížky, považuji to za výzvu a hlavně mám chuť dozvědět se něco, mně naprosto vzdáleného. Anotace slibovala pohled na nevšední osobnost a nemýlila se. Dočtete se nejen osobní příběh primátora, ale i zajímavosti o Islandu a politice. Knížka je to útlá, přesto je nabitá informacemi. A za 19 korun? :-)
Jóna Gnarru jsem si vygooglila a zjistila jsem, že byl i u pana Ebena v pořadu Na plovárně. To se ještě musím juknout.
V začátku jsem se hledal, ale jak se to blížilo ke konci, tak jsem tomu začal přicházet na chuť :-) Dle všeho dám šanci i dalšímu počinu tohoto autora.
Překvapilo mě, jak může být kniha o politice čtivá, jak může být vrcholný politik do určité míry naivní i jak je společenská situace v tak netradiční zemi, jakou je Island, podobná té naší. Možná je Jón Gnarr tak trochu vizionář anebo si z nás všech dělá legraci, ale rozhodně dokáže jedním dechem pobavit i donutit k zamyšlení.
Po prečítaní knihy som chcela ísť okamžite do politiky a začať konať!!! :D Odporúčam kvôli zaujímavým myšlienkam a názorom. Mne to zmenilo pohľad na niektoré veci. Severské národy sú však myšlienkovo úplne inde než my, my sme stále zadubení a nového vetra a nových postojov, myšlienok sa bojíme. Nemáme radi zmeny. Čo je veľká škoda...
Zaujímavé čítanie, ktoré by ako jednotlivé články v novinách bolo určite nadpriemerné, ale na knihu to obsahovo nestačí. Cca 170 strán s riedkym riadkovaním a veľkosťou písma za akú by sa ani prvácky šlabikár nemusel hanbiť. Kniha na 3 max. 4 hodiny čítania.
Štítky knihy
Kniha Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku je v
| Přečtených | 66x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 5x |
Dadaistický anarchistický populismus, sama bych řekla, že to není možné, ale asi tak by se dala charakterizovat ideologie (či spíše smýšlení) Nejlepší strany, potažmo pak Jóna Gnarra. Čekala jsem od knihy asi dost něco jiného než jsem dostala. Není to ani deník, ani v podstatě autobiografie, spíš jednotlivé kapitoly se podobají blogovým zápiskům, kde subjektivně interpretuje svoje postoje a jak se stal primátorem Reykjavíku. Pro politologa knížka zajímavá, pro ty, co se ale politiku moc nezajímají, může přinést falešný obrázek i svoji subjektivností (Gnarr nic udělal, jen se ho nikdo nebere vážně...proč asi?). Nechci být přehnaně kritická, samozřejmě spoustu věcí, které popisuje jsou super. Nevím, jak moc to byla pouze jeho zásluha, ale sama jsem se přesvědčila, že Reykjavík je skvělé a uvolněné místo. Přesto to bylo jen opakování frází, které známe a kniha nepřinesla nic nového.