Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2582/bmid_jak-jsem-potkal-ryby-vHk-2582.jpg
4
802
78
V svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí – na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím. Hrdiny jeho povídek jsou opět členové jeho rodiny v čele s „povedeným tatínkem“, bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především, a hlavně pokora a úcta k člověku. Celek mistrovského literárního díla je návratem k pramenům „vody živé“ – a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sílu k životu.... celý text
Přidat komentář
No jo no, je to napsané tak, že člověk, byť v ruce v životě prut nedržel, se hned vypraví k vodě, stoupne si do ní zima nezima a číhá na pstruha, kterého bude chytat do ruky a taky cítí, že co bylo kdysi dávno, už není a jak ošemetné je vracet se do míst, která má s dětstvím spjatá, protože ona už nejsou, co byla a nic není jak dřív a tak dál a prostě tohle.
Milé pohlazení po duši pro milovníky přírody a pro rybáře obzvlášť. Nemohu říct, že bych nebyla blíž pochopení, proč někoho rybaření baví, ale no...nepodlehla jsem :-D.
Kniha vypráví lehce a poeticky o rybách a rybářích. Je z toho cítit člověčinu, láskou k přírodě a k rybaření. I když je kniha jednoduše podaná, obdivoval jsem autorovo nadšení a jeho citlivé vidění světa.
E-knihu jsem měl staženou v mobilu hodně dlouho a většinou si četl jen výjimečně- například v čekárně u doktora - doma totiž raději papír. Povídky jsou moc pěkné, skoro bych po přečtení vyrazil na ryby.
Krásné, půvabné vyprávění o životě a o dětství. Mistru Pavlovi stačí pár vět na shrnutí velké krásy i velkého neštěstí .
Ačkoliv nemám k rybolovu žádný zvláštní vztah, knížka mě nadchla. Je z ní strašně moc cítit autorova láska a úcta k přírodě. Umí tak barvitě vylíčit prostředí, že když se začtu, zapomínám, kde jsem, vidím vodu, přírodu........ prostě fantazie. Knížku už jsem kdysi četla a vrátila jsem se k ní před časem. Není to však naposledy ...... Famózní autor.
Víte, že mě to kolikrát napadlo? Sednout si na břeh řeky a jen tak pozorovat, jak voda plyne..
Poslouchat ji . .
Vždyť to je přece tak uklidňující..
Nechytal jsem nikdy ryby . Ani jsem je nikdy nejedl. Ale u knih Oty Pavla o rybách jsem prožil moře hodin s tím největším potěšením. Možná také proto, že znám Berounku opravdu dobře a mnohý čtenář si knihu vychutná ještě více, pokud poznal život u řeky, o které autor s takovým nadšením píše.
Pomohlo mi, že jsem paralelně četl ty knihy, ve kterých píše jeho kamarád Arnošt Lustig o krásných společně prožitých chvílích !
Ota Pavel udělal dobře, že přešel v psaní ze sportu k vodě. Vadí mi pouze jedna věc, že tento národní poklad nedovedli Češi pořádně prodat do světa.
Zdejší hvězdičkování v případech hodnocení těchto knih nestačí, tak tedy pane Oto Pavle ode mne pouze 5 hvězd !
Po přečtení sbírky Smrt krásných srnců jsem si ihned vrhnul na povídky z tohoto díla a opět vůbec nezklamaly. Tentokrát sice jen z prostředí světa ryb, ačkoliv to "jen" dávám do uvozovek, ale byla to panečku široká škála emocí - od humornějších a usměvavých momentů, přes pohodu na Berounce, silné lidské osudy až po upřímnou, šokující a nekompromisní osobní zpověď samotného autora. Navíc to vše psáno lehkým jazykem, nádhernou češtinou. Nepochybuju, že se v několika příbězích hned několik rybářů jistě našlo. Celkově tedy další krásná sbírka.
Neskutečně úžasná, něžná knížka, která zdaleka není jen o tom jak se rybaří, přesto, že je to knížka tenká příběh v ní je mnohovrstvý a silný. I přesto, že se jedná o mnohdy těžké
zkoušky hrdinů, je vše popsáno jakoby náznakem a s noblesou, napsáno lehkou rukou, jak bylo ostatně autorovým zvykem, určitě se k ní během života ještě několikrát vrátím.
Mé rybářské srdce pokaždé zaplesá, když čtu povídky Oty Pavla s touto tématikou. Tentokráte jsem však četl ušima. Příběhy z autorova dětství ve skvostném podání pana Hrušínského (mimochodem také rybáře).
Potkal jsem rybáře co tuhle knihu nečetl. Jeho chyba. Je to můj kamarád a tak ji dostane k narozeninám, darebák. Já na ryby nechodím, ale knihu jsem si velice užil a oblíbil. Skvost naši literatury!
Při čtení téhle knížky se přesuneš v čase, dýcháš čistý vzduch a vidíš pstruhy v průzračné vodě ...
Upřímně se mi kniha líbila méně než Smrt krásných srnců, protože téma rybaření mi opravdu není příliš blízké a připouštím, že přečíst některé kapitoly až do konce vyžadovalo jisté úsilí, ale rozhodně to stálo za to. Musíme si totiž uvědomit z jakého důvodu Ota knihu vůbec psal. Pobýval na psychiatrii a musel se smířit s faktem, že se prostě zbláznil. Vzpomínání na své dětství pro něj byla jistá forma terapie. Podle mého názoru knihu stojí za to přečíst především kvůli tomu, že nám jistým způsobem ukazuje, jak můžeme zvládnout náročné životní situace. V hlavě se vždy můžeme odpoutat od přítomnosti a vrátit se zpět v čase do dětských let.
Je vůbec třeba něco psát k této knize? Naprostá dokonalost, čistota přírody i ducha. Nevím co víc říct. 100%
Štítky knihy
sportovní rybolov rybolov, rybářství, rybaření české povídky Berounsko klasická literatura
Část díla
- Bílé hřiby 1974
- Boty Made in Italy 1974
- Černá štika 1974
- Dlouhá míle 1974
- Dlouhý Honza 1974
Autorovy další knížky
| 2007 |  Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Kniha Jak jsem potkal ryby je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 416x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 165x |
| Chystám se číst | 97x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 6x |
Tuto knihu jsem neměla v plánu číst. Syn ji dostal jako povinnou četbu a hned po první povídce ji odložil. Chtěla jsem vědět, proč ho nebaví, a čekalo mě překvapení. Tak krásně poetickou prózu jsem dlouho nečetla! Líbilo se mi to moc. Myslím, že děti takové knihy ještě nedokážou ocenit, ale je dobře, že se o nich učí, jen aby je neodradila ta povinnost. Přiznávám, že ani mě povinná četba obvykle nebavila, přestože od malička ráda čtu, a že až v posledním ročníku na střední škole jsem přišla na to, jak pěkné knížky nám ve škole vnucují.