Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2582/bmid_jak-jsem-potkal-ryby-vHk-2582.jpg
4
802
78
V svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí – na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím. Hrdiny jeho povídek jsou opět členové jeho rodiny v čele s „povedeným tatínkem“, bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především, a hlavně pokora a úcta k člověku. Celek mistrovského literárního díla je návratem k pramenům „vody živé“ – a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sílu k životu.... celý text
Přidat komentář
Jsem žena rybáře, mám syna rybáře.Jak rozumím paní Hermě:-) Ale není nad to trávit čas u vody, teče úplně jiným tempem. Nezáleží na ničem a zatím co ti moji rybáři furt něco koumají a spřádají taktiku, já si v klidu čtu, třeba zrovna tyto povídky. Vyvolávají ve mně nostalgii a mír a pokoj. Jsou nádherné. Teď jsem je zařadila jako příslib další sezóny.
Je v tom láska, poetika. Pokud jste rybář, je to přidaná hodnota. Autor vládne jazykem.
Nečekala jsem, že tolik let od maturity mě ještě potká povinná četba. Ale mám ráda knižní výzvy, a tak jsem se dostala i k této knize.
Kniha vypráví o autorově životě od dětství až po dospělost a zaměřuje se na jeho zálibu v chytání ryb a na všechny zážitky s ní spojené. Pro stejně zapálené musí být kniha příjemným zážitkem. Já tomuto koníčku neholduji, takže to ve mně příliš nezanechalo. Ovšem dokážu pochopit, že rybáři při tomto koníčku zažívají jistý druh volnosti a svobody.
Dávám plný počet hvězdiček, ačkoli rybářství jako takové je mi přímo odporné. Ryby holt maj smůlu, že jsou němé, takže při lovení mlčí. Každé jiné zvíře s darem hlasu by ale při té barbarské technice - zabodnutí háčku do pusy - řvalo tak, že by tento způsob lovu byl z humánních důvodů okamžitě zakázán. Ale holt, když se křik neozývá, tak si můžeme představovat, že to cukání ryby na prutu je velice romantické.
Asi nejvíce mě zaujaly části, které jsme viděli už ve filmu. Z nějakého důvodu jsou nejsilnější a nejzajímavější. Ten zbytek je takový vágní až o ničem. Za tu první část děkuji.
Krásná kniha, plná lásky a citu k přírodě. Radostí dětských let z okolí Berounky.
Úžasná kniha, plná citu, úcty a lásky k přírodě, řece, rybám. Působila na mě jako intimní vyznání autora. Zpočátku popisuje naivní dětská léta s takovou lehkostí a radostí, že jsem se rád zasnil a užíval si v představách chvíle u Berounky. Některé pozdější příběhy už tak lehké nebyly, radost trochu vymizela, láska a úcta k přírodě, ale ne. Kniha nenápadně nutí přemýšlet nad životem a co je důležité.
Krásné povídky ... Jsou velmi procítěné a byla jsem překvapená jak se dokáže vcítit a nádherné popsat ryby přírodu a lidi .. a život nejen svůj ... Jak krásné je souznít s přírodou...
Prave jsem knihu docetl, sedim a premyslim. Premyslim o zivote, o tom, co je podstatne. Dekuji za tuto knihu, je krasna. Clovek si uvedomi, ze neni potreba se az tak nekam hnat v teto uspechane dobe, ale je potreba zit a prozivat. Je evidentni, ze Ota Pavel reku a ryby miloval a tuto svoji lasku celou prenesl do teto uzasne knihy..
Inu, tak tak nějak poslední rest, který mi zbyl po maturitě mám definitivně za sebou. Restem rozumějte knihu, kterou jsem měl v plánu si v kontextu maturity přečíst (v seznamu byla Smrt krásných srnců, takže toto byla vhodná doplňková literatura), ale tak nějak jsem se k tomu nedostal. Inu, tak teď to konečně mám.
Sám jsem z toho překvapen, ale docela se mi to i líbilo. Povídky jsou velice lyrické, nostalgické, místy vtipné, místy smutné. (Deep jako prase, se tomu, myslím, říká.) Ale jejich společnou vlastností je, že jsou podivně uklidňující. Nevím, zda to souvisí se samotným hlavním tématem – rybařením, ale je to tak. Ač se čtou opravdu velice rychle (upřímně na tuto knihu stačí jeden večer), jsou schopny (i přes svou kusost) vtáhnout vás do děje a donutit vás zapomenout na to, že byste se měli učit sovětské právo a číst Manifest. A když už mluvím o totalitních systémech, nutno podotknout, že když uprostřed tohoto textu mimořádně citlivého na krásu přírody narazíte na jméno Adolf Hitler, nebo zmínku o esesácích, Terezínu a Osvětimi, je to velice… silné. Pavel se svým jednoduše užívaným jazykem prostě krásně předestřel kontrast idylického mládí s peklem, které v Evropě panovalo. Opravdu je to zajímavé počteníčko.
Některé povídky jsou přirozeně lepší jiné horší. Osobně se mi velice líbila poetika Bílých hřibů. Další skvělá je Můžou tě i zabít. Ano, její pointa je relativně primitivní, ale stejně je to krásná povídka. Nikdy patrně nezapomenu na dovětek Zloděje prutů a samozřejmě je mimořádně citlivý i Epilog.
Pokud někdy budete zbytečně napjatí, nervózní, nebo přetížení, všeho nechte, nalijte si… nevím, pivo, slivovičku, nebo víno a přečtěte si tuto sbírečku. I když nemáte rádi rybaření (například jako já), myslím, že by se kniha mohla líbit.
To je tak nádherná knížka! Naprosto mě dostala svou naivitou a barvitým popisem. Moc se mi líbí všechny toulky za rybami a strejda Prošek. Nikdy jsem vlastně k rybaření neměla blízko, ale po celou dobu čtení jsem po ničem jiném netoužila. ...je mi akorát líto, že autor trpěl duševní nemocí a že zemřel velmi mlád. Jo a některé pasáže jsou i velmi vtipné a autor využívá černý humor, který mám osobně velmi ráda. Závěrem bych chtěla dodat, že vůbec nevím, jak se zrovna mně taková kniha dostala do ruky, ale nelituji a vřele doporučuji.
Poetické vyprávění, trochu zkratkovité (asi vzhledem k okolnostem vzniku), ale příjemné čtení.
Krásné povídky o životě a lásce k přírodě. Tu k rybaření s autorem sice nesdílím, ale jako autobiografie se mi kniha svým přístupem zalíbila.
Kniha se mi nelíbila. Přišla mi nudná a bez příběhu. Také jsem se často ztrácela v ději (tom málu, co tam bylo) a přišlo mi, jako by autor předpokládal, že je čtenář obeznámen s jeho životní situací v daném období (kde bydlel, s kým bydlel, proč byly věci tak jak byly, jak byl zrovna starý…) Kdybych knihu neměla v povinné četbě, tak bych ji ani nedočetla.
Nádherné a příjemné čtení. Opravdu doporučuji všem, kdo si chtějí u knihy zarelaxovat. V jednoduchosti je krása. Po přečtení jsem měl ihned chuť vyjet na vodu a rybařit. Určitě to není poslední má zkušenost s Otou Pavlem.
Krátké, hezké, melancholické. Vždy si rád přečtu Otu Pavla a jeho pohled na vztah s přírodou. Je to takové pohlazení na duši. Tato kniha není v ničem jiná, prostě potěší.
Štítky knihy
sportovní rybolov rybolov, rybářství, rybaření české povídky Berounsko klasická literatura
Část díla
- Bílé hřiby 1974
- Boty Made in Italy 1974
- Černá štika 1974
- Dlouhá míle 1974
- Dlouhý Honza 1974
Autorovy další knížky
| 2007 |  Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Kniha Jak jsem potkal ryby je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 416x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 165x |
| Chystám se číst | 98x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 6x |
Poslechnuto jak audio kniha se skvělým a procítěným přednesem Rudolfa Hrušinského, který je také rybář. Asi nejlepší povídka je Bílá míle, kdo nechodí na ryby nepochopí.