Pošuci z galaxie Real

08.08.2018

Čas vesmírných srá… ehm – štváčů se pyšní humorem tak černým jako je duše nigerijského masového vraha zatlučeného v ebenové rakvi a pohřbeného tucet stop hluboko v rašelině. Děj by bylo složité popsat: dvojice hlavních hrdinů si prostě jen tak poletuje a poskakuje vesmírem, zabíjí někdy nechtíc či nevědomky, ale častěji naprosto úmyslně a s potěšením. Každého. No dobrá, občas někoho nechají žít, zvláště pokud se dotyčná přeživší osoba honosí bujným poprsím a vstřícným chováním. Mám-li román k něčemu přirovnat, pak se nabízí „Bernhard dobyvatel“, možná i ze „Stopařova průvodce“ by se něco málo našlo. „Čas vesmírných štváčů“ bohužel nenabízí takové množství popkulturních odkazů, na druhou stranu mě duo ústředních postav neiritovalo tolik jako Bernhard a celkově se mi knížka četla lépe, chvílemi se popisované scény doslova odvíjely před očima jako filmová groteska. K vyššímu hodnocení bych potřebovala méně zmatenou (přehledněji podanou) zápletku + sympatičtější hrdiny – vedlejší převážně komické postavičky jsem si oblíbila jen mírně, přesto víc než citově impotentního Jacka a balvana Merricka. Všichni vystupující se vlezou do tří škatulek: padouši, oběti… a cvoci. Nemálo osob se vleze do všech tří škatulek. Tohle bláznivé vesmírné dobrodružství zkrátka nabízí čistou oddechovku pro cyniky, nečekejte žádné traktáty z filozofie či psychologie. 66,6%