Já žízeň
Denise Levertov
Výbor z básnických sbírek Collected Earlier Poems 1940–1960, The Jacob's Ladder, O Taste and See, The Sorrow Dance, Relearning the Alphabet, To Stay Alive, Footprints, The Freeing of the Dust, Life in the Forrest, Candles in Babylon a Oblique Prayers. Doslov Josef Jařab.
Přidat komentář
Básně Levertovové jsou velmi ženské a osobní. Hlavně jejím vnímáním světa. To ale je někdy zkaleno těžkým osudem žen spojeným se skepsí. Napsala: Život za životem plyne/ bez poezie/ bez zdání/ bez lásky. A myslela tím život žen. Také řekla: Smutek je díra, kolem které chodíš ve dne a v noci do ní padáš. Stěžuje si: Někteří lidé/ bez ohledu na to, co jim dáte/ chtějí pořád ještě modré z nebe. Myslí tím muže. A obhajuje se: Myslels, že já se nezměním? Lituje: Ten, který zdánlivě/ bral vždycky všechno a nedával nic, na něhož/ jsem tak dlouho a těžce zapomínala,/ si pamatoval všechno, co jsem zapomněla.
Ve svých básních se snaží být prostá a průzračná. A v těch, co se jí to daří, je opravdu silná a působivá. Ukázky z její tvorby také najdete v antologii moderních amerických básníků Obeznámeni s nocí. Já žízeň je reprezentativní výbor z její tvorby,