Já, robot

13.09.2017

Tak tomuto říkám Umění! Celou dobu jsem si říkal: ,,Vždyť ta kniha vyšla v roce 1950, kam na ty nápady chodil?" Výborná kniha, určitě to není poslední kniha od tohoto autora, kterou jsem četl.

05.09.2017

autor se zaměřil na eticko psychologické problémy spojené s předpovídaným rozmachem robotiky, nejsou to tedy akční scény, které byste v knize našli, ale propracované (méně/více) situace, které reflektují možné problémy spojené s rozhodováním robotů na základě 3 zákonů.

03.09.2017

Tak útla knižka, tak obrovský svet. Asimove zákony robotiky položili základy, na ktorých logike je vystavané celé univerzum. Ľudia versus stroje. Asimov opisuje obdobie obrovského technického pokroku, kde sa roboti čoraz viac stávajú nedielnou súčasťou ľudskej existencie, ba dokonca určujú smer, akým sa ich (už spoločná) civilizácia bude vyvíjať. Jednotlivé príbehy predkladajú čoraz komplikovanejšie "prípady", ktoré skúmajú nepriestrelnosť troch zákonov. Od jednoduchých problémov pri ťažbe surovín, cez otázky týkajúce sa úpravy zákonov robotiky, až po problémy, ktoré zasahujú do politiky a celosvetovej ekonomiky. Zbierka poviedok, história rozvoja robotiky a analýza a polemika na tému človek versus robot. Fantasticky premyslené, čtivé a nútiace čitateľa nad predloženými problémami rozmýšľať. Táto kniha je skutočnosť, ktorá sa stala v alternatívnom univerze.

17.08.2017

Velmi čtivé, úžasná vize z před půl století. Nejzajímavější mi přišlo, jak si tehdy lidé představovaly budoucnost. Mrzela mě občas nelogičnost světa, ale možná je to způsobeno všechno tím, co víme dnes....

17.08.2017

Bylo mi doporučeno, že je to vhodná četba pro ty, kteří jinak scifi moc nefandí. Příběhy se vždy řídí jasnými zákony robotiky, takže při několika posledních už celkem dokážete předpovědět pointu. Z toho důvodu mě kniha s postupujícím čtením bavila méně a méně.

02.08.2017

Knihu jsem otevřel až po (několikátém) shlédnutí filmu. Byl jsem potom velice překvapen, když jsem zjistil, že si tvůrci z knižní verze vzali jen pointu, pár jmen a tři zákony.

Nutno dodat, že dobře udělali. Zatímco Já robot z hollywoodské produkce je jeden z nejlepších sci-fi počinů, se kterými jsem se setkal, o knize se to říct nedá.

Pokud jsou velmi vysoká hodnocení udělována kvůli smělým robotickým vizím, tak to chápu. Představit si potencionální problémy s myslícími stroji v době, kdy neexistoval internet a počítače se nedaly vyrobit menší, než šatní skříň (a zvládaly sotva násobení), nemohl leckdo. Rovněž nápady týkající se tří zákonů a způsoby, jak je obejít, bych označil za téměř geniální. Ale jak se ukázalo, bohužel to na dobrou knihu nestačí.

Soft sci-fi jsem nikdy nemusel, ale když už - tak jelikož v něm jde hlavně o dialogy - měly by za to stát. Zde tomu tak není. Konverzace mi přišly odfláknuté. Vysvětlující rozmluvy, které objasňují čtenářům co je potřeba tak, aby se to hodilo autorovi, ale ne postavám, bych čekal u amatérských spisovatelů. A právě postavy s tím vším souvisí. Nejsou lidské a uvěřitelné - např. všichni vědci se věčně dohadují a nadávají si jako malé děti. Stejně tak názvy jako Stroj nebo Mozek mě nepřesvědčily o nějaké vyšší propracovanosti.

Nejvíc mě štvalo asi to, že si autor vysvětloval, co se mu zrovna chtělo a ignoroval logické otázky, které se mnohdy přímo nabízely. Tohle je ale asi vinou toho, jak si myslící stroje Asimov představoval - jinak než pracují počítače dnes. Proto tohle jako chybu nelze označit a proto nevyčítám třeba ani to, že v budoucnosti psali ještě na papír, používali mapy a museli plnit pracovní plány. To však neznamená, že se to četlo o to lépe.

Shrnu to asi takto: Na svou dobu možná odvážné dílo plné nadčasových myšlenek, ale po literární stránce podprůměrné, a číst mě nebavilo.

19.07.2017

Knihu jsem přečetla,chtěla jsem zkusit něco od tohoto autora ,ale nemůžu říct, ze by mě moc zaujala . Možnou výjimkou by mohla byt povídka Robbie, která se mi opravdu líbila,kde malá Glorie musí ubránit svého plechového kamaráda před pečující matkou. Pro někoho ovšem může být kniha velmi zábavná.

03.07.2017

Já, robot je úžasná kniha. Rozhodně doporučuji. Myšlenka byla sice poté několikrát přepracována, ale varování zůstává stejné. Při pohledu na chodící robolidi, robokočky, robopsy, na robovýrobu, roboarmádu, robocookies hlídače, mi mrazí po zádech. Po přečtení knihy robosrdce zaplesá, ale já si jdu zakrýt wifi, vypnout elektrické hodiny, odpojit elektrickou ochranu, neboť s nimi se cítím ve větším nebezpečí než mezi lidmi, kteří mají aspoň to srdce a ty lidské emoce.

02.06.2017

Přes půl století stará kniha, která i dnes - a možná zvláště dnes - nabízí spoustu zajímavých námětů k zamyšlení.

27.05.2017

"Inu, jedna možnost, jak by robot mohl uhodit člověka, aniž by porušil Zákony, by tu byla. Jediná."
"A to?"
"Pokud je člověk, který má být uhozen, jen další robot. Sbohem, pane Bayrley."

Absolutně. Geniální.

17.05.2017

Knihu jsem si po letech poslechl v audio formátu namluveném panem Nedělou, zvláštní, že z příběhů jsem si moc nepamatoval, ale myšlenka, že by nás nakonec mohli/měli řídit roboti se mi z prvního čtení zaryla do paměti - nejspíš pod vlivem krásně popsaných her Robieho s holčičkou z první povídky, a elegance, s jakou zabránili globálnímu konfliktu z povídky poslední.

Nicméně asimovy robotické zákony jsou bohužel scifi, první aplikace bývají výjimečně jinde než ve vojenství. Osobně nevěřím ve zlou vůli strojů, ale mám obavy, že v některých hrách je konflikt jediné matematicky správné vyústění - a nejspíš jenom strach z nicoty je ta tenká čára, která nás možná už párkrát zachránila - a nejsem si jistý, jestli jsou stroje tímhle strachem, na rozdíl od člověka, vyzbrojeny..

Zajímavá byla i povídka o robotovi, který jak se zdálo, dokázal číst myšlenky. Ten mechanismus vystihuje myslím úžasně metodu, jakou často používají podvodníci a šmejdi jistého druhu - jen jejich motivace bývá méně vznešená, než motivace nešťastného robota..

13.05.2017

Po neuvěřitelně dlouhém čtenářském bloku mi tato kniha pomohla znovu si čtení zamilovat! Po pravdě jsem se zprvu bála toho, že kniha bude naivní, vzhledem k tomu, že je poměrně stará, ale nakonec mě příjemně překvapila. Doporučuji :)

20.04.2017

Slušné, ale nie až také super. Toť môj krátky komentár ;) AJ

31.01.2017

Bohužel, čas se na knize podepsal. Povídky jsou napsány naivně s předvídatelnými pointami. Je to o to horší, že ve většině povídek, jsou hlavními hrdiny vědci, kteří nejsou schopni přijít na nějaký banální problém, jehož řešení celou dobu bije do očí.

17.01.2017

Knihu jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy 2017 – kniha odehrávající se v budoucnosti.
Do tohoto bodu výzvy se mi nejvíc nechtělo, tak jsem si ho raději odbyla mezi prvními. Ve sci-fi žánru se moc nevyznám, takže jsem vybrala knihu, jejíž název mi zněl aspoň trochu povědomě. Navíc jsem si říkala, že když jde o povídky, tak to by v tom byl čert, aby mě aspoň jedna nebavila.
A byla jsem příjemně překvapená – Isaac Asimov píše čtivě, příliš nezabředá do technických detailů (naštěstí!) a děj docela odsýpá. Je opravdu zajímavé číst, jak si před 70 lety představoval naši současnost a jak bychom v této době podle jeho představ už měli mít vyspělé roboty, létat na Merkur a těžit na asteroidech.
Povídky většinou řeší nějaké dilema nebo problém, který se vztahuje ke třem zákonům robotiky, a vždycky jsem byla zvědavá, jak si s tím hlavní postavy poradí. Některé povídky jsem zhltla jedním dechem a jiné se mi četly hůře, ale skoro všechny obsahovaly zajímavou pointu. Nejvíc se mi rozhodně líbila povídka Malý ztracený robot, dále mě bavil Lhář! a Důkaz.

05.01.2017

Sice nejsem kdovíjaký fanoušek sci-fi (popravdě mě nadchlo zatím máloco - nejvíc asi Červený trpaslík, což se asi dvakrát nepočítá, radši to nechme stranou :-)), ale tohle bylo vážně dobré! Neskutečně promyšlená kniha, která je sice "jen sbírkou povídek", nicméně výtečně propojená úryvky rozhovorů s robopsycholožkou Susan Calvinovou, jež pamatuje roboty ještě "v plenkách" a zároveň se jim věnuje až do své smrti v požehnaném věku 82 let. Ze začátku jsem si říkala - no to je toho, tak si robot hraje s holčičkou (Robbie), ovšem jak se vyvíjeli roboti, tak se také prohlubovaly problémy. Osobně mě nejvíc oslovily poslední 2 povídky - Důkaz a Konflikt nikoliv nevyhnutelný, třebaže bych si je potřebovala přečíst ještě několikrát (protože nejsem Stroj, abych to přelouskala a zpracovala všechno najednou :-)). Důkaz je mimochodem úplná učebnice manipulativního chování - a to až do konce. :-)
Závěrem bych ještě ráda dodala, že se mi na knize líbilo i to, jak v několika větách dovedl Asimov perfektně vystihnout i zcela odlišné situace. Na důkaz několik založených citací:

George Weston se cítil dobře. Bylo to ostatně jeho zvykem, cítit se o nedělních odpoledních dobře. Spořádal dobrý, vydatný oběd, natáhl se s nedělním číslem Timesů na příjemný, měkký, omšelý gauč, na nohou měl papuče a na sobě košili s krátkým rukávem. Je snad někdo, komu by bylo jinak než dobře?
Proto ho moc nepotěšilo, když do pokoje vešla jeho žena. Po deseti letech manželství byl pořád takový nenapravitelný blázínek, že ji miloval a vždycky ji rád viděl. Ale čas v neděli odpoledne právě po obědě byl zasvěcený jemu a jeho představa o pohodlí znamenala, že ho na dvě až tři hodiny nechají osamotě. Proto pevně upřel zrak na poslední zprávy o Lefebrově a Yoshidově expedici na Mars (tahle odstartovala z měsíční základny a možná e opravdu uspěje) a předstíral, že si manželky nevšiml.
Paní Westonová trpělivě dvě minuty čekala, pak další dvě minuty čekala netrpělivě a nakonec ticho prolomila.
(Já, robot; Argo, 1. vyd., 2012, ISBN978-80-257-0472-1; s. 20; pov. Robbie)

Následovalo učiněné peklo.
Nic lepšího si tradicionalisté nemohli přát. Netvořili žádnou politickou stranu a formálně se nehlásili k žádnému náboženství. V podstatě to byli lidé, kteří se nedokázali přizpůsobit tomu, čemu se v době objevení atomu začalo říkat atomový věk. Jednoduše toužili po takzvaném jednoduchém, který těm, co takový život skutečně žili, asi moc jednoduchý nepřipadal.
(Tamtéž, s. 209; pov. Důkaz)

"Každé stadium lidského vývoje, Susan," začal koordinátor, "mělo svůj vlastní jedinečný typ lidského konfliktu - svou vlastní paletu problémů, které bylo údajně možné vyřešit jedině silou. Ve skutečnosti, ačkoliv je to skličující, síla nikdy dotyčný problém nevyřešila. Ten místo toho přetrval řadu konfliktů a pak zmizel sám od sebe - jak se to řekne - už vím - 'nezarachotilo to, ale jen zašumělo'. Zároveň se změnou ekonomického a společenského prostředí. A pak přišly nové problémy a nové série válek. Zjevně nekonečný cyklus. (...)"
(Tamtéž, s. 225; pov. Konflikt nikoli nevyhnutelný)

"Celý ostatní svět zjevně nemohl existovat zčásti anglicky, zčásti francouzsky, zčásti německy a tak dál. - Dokud se nacionalistická hnutí nerozšířila natolik, aby ostatní svět vyřešil to, co všechny války vyřešit nedokázaly, a rozhodl se, že může docela pohodlně existovat bez Evropy."
(Tamtéž, s. 226; pov. Konflikt nikoli nevyhnutelný)

Myslím, že Asimov měl neobyčejný dar odhadnout, čeho by lidé mohli být schopní. A proto vymyslel roboty. Frajer!

29.12.2016

Povídková sbírka Já, robot vyšla v Čechách již v několika vydáních a ještě pár jich v budoucnu určitě bude. Už jen proto, že má stále koho oslovit a na koho zapůsobit. V devíti příbězích - v nichž se často za pomoci selské dedukce a „robotické psychologie“ řeší problematické vztahy mezi člověkem a strojem - autor nenásilnou formou různě ohýbá slavnou trojici robotických zákonů. Poukazuje na rozdíly mezi chybujícími lidmi a výkonnými roboty, stejně jako na absurdnost důsledného dodržování programových příkazů.
Isaac Asimov má dar vypravěče, který mluví napříč generacemi. Nejsilnější je v postavách, které jsou přirozené a veskrze lidské, díky čemuž se do nich čtenář hravě promítne. Ústřední hrdinkou je pak postarší doktorka Susan Calvinová, která lépe vychází s chladně uvažujícími roboty než s nepředvídatelnými lidmi. Tedy žádná milá stařenka ani patetická ikona, přesto si vás pro svůj ironický sarkasmus zcela získá, stejně jako miliony fanoušků před vámi. Vlastně tak jako celá kniha.

13.12.2016

Smekám před tou genialitou. Klasika všech klasik, na kterou ovšem je potřeba mít tu správnou náladu. Nevím proč jsem se bála. Asi jsem čekala hollywoodem načichlý příběh s Willem Smithem. Překvapení se konalo a bylo velmi milé. Každý příběh mě dostal. Zákony robotiky, které jsou nad vším a přesto se dají aplikovat různě. Doporučuji!

Není to smutné? Asimov (i jiní geniální autoři sci-fi) viděli naši dobu jako technicky vyspělou civilizaci, která zkoumá vzdálené světy, těžkou práci za lidi dělají stroje, které jsou schopny samy myslet, těží kovy z asteroidů atd. Místo toho jsme svědky postupného samoničení. Vzduch, voda i půda jsou toxické, pouště se rozrůstají, denně vymře minimálně jeden živočišný druh. Navzájem se vraždíme, taháme se o území, důležitý je majetek a vliv.

18.11.2016

Vypočuté ako audiokniha v podaní výborného Milana Nedělu. Výborná kniha o robotoch a robopsychológii. Moja obľúbená téma. Vyrovná sa geniálnym dielam Stanislawa Lema.