Já hlína jsem
Chaim Potok
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15686/bmid_ja-hlina-jsem-YEO-15686.jpg
4
31
3
Román I Am the Clay napsal Chaim Potok v roce 1992. Tematicky v něm opouští svět židovské rodiny a obrací svoji pozornost do zcela odlišného prostředí. Po Knize světel se vrací ke svým zkušenostem duchovního v americké armádě v Koreji. Válečné útrapy Korejců tentokrát pozoruje z perspektivy tradiční korejské společnosti. Jednoduchým jazykem působivě vypráví dramatický příběh tří lidí, které svedla dohromady náhoda. Starší manželský pár najde při útěku ze své vesnice v příkopu jedenáctiletého těžce zraněného chlapce, který v ženě vyvolá vzpomínky na vlastní dítě, jež jí zemřelo po porodu.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 2004 , Argo
Originální název:
I Am the Clay , 1992
více info...
Přidat komentář
Hezký nápad udělat povídku s reflexí Knihy světel takříkajíc "z druhé strany". Ale milovníci Potokových židovských témat budou nutně zklamáni, byť povídka je napsaná velmi kvalitně a autora nezapře.
Štítky knihy
americká literatura korejská válka válečné romány
Autorovy další knížky
| 1996 |  Jmenuji se Ašer Lev |
| 1993 | Vyvolení |
| 2003 | Slib |
| 2003 | Dar Ašera Leva |
| 2004 | Davitina harfa |
Kniha Já hlína jsem je v
| Přečtených | 44x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Autor se touto knihou po jedenácti létech opět vrací ke vzpomínkám na dobu, kdy jako kaplan americké armády sloužil v korejské válce. Velice dobře napsaná ,,Kniha světel,, čtenářům ukázala pohled na tento válečný konflikt z pohledu vojáka-židovského kaplana. V románu ,,Já hlína jsem,, Potok zachytil strastiplný exodus prchajících korejských obyvatel před krutostmi čínských a severokorejských vojáků (podporovaných Sovětským svazem). Na osudovém příběhu tří lidí poznáme mnohá úskalí a krutosti v boji o přežití, ale taky jejich vlastní tragický úděl. Dva staří manželé nacházejí v příkopě těžce zraněného jedenáctiletého chlapce. V ženě se probouzí nenaplněný mateřský cit a snaží se chlapce zachránit. Její muž, ale vidí v chlapci zbytečnou přítěž a starosti, není to přece jeho vytoužený syn. Taky chlapec má svůj příběh a svoji vesnici, kterou ale nepřátelé vyvraždili. Ve druhé části knihy čtenář zjistí, že svoboda a mír ještě neznamenají konec útrap, neboť boj o přežití pokračuje. Oba starci chlapce zachrání a ten si začíná žít svůj nový život. V knize opět najdeme Potokovo životní krédo: Žij přítomností, ale nikdy nezapomínej na minulost. Není to radostné čtení, ale je to dobře napsaný příběh.