Ivanhoe
Walter Scott
Ve středověké Anglii mezi sebou neustále zápasily o moc a nadvládu normanské a saské šlechtické rody. Wilfred z Ivanhoe, vyděděný syn saského zemana, miluje otcovu schovanku Rowenu, saskou princeznu. Ta se však má provdat za Athelstana, potomka krále, aby tak saská dynastie opět byla dosazena na anglický trůn. V městě Ashby se odehrává významné rytířské klání, na němž se střetávají normanští a saští šlechtici. Sjíždí se sem mnoho hostů z celé Anglie. Mezi hosty je též otec Wilfreda – Cedrik, Rowena, Athelstan a žid Izák s dcerou Rebekou. Klání se účastní mezi mnohými též Wilfred, který za pomoci neznámého Černého rytíře turnaj jedinců i skupin vyhrává. Sám je však zraněn. Při svlékání jeho brnění se objevuje, že je to Wilfred. Ujímá se ho židovka Rebeka, která ho nechává odnést do domu svého otce a ošetřuje ho. Druhého dne se Izák s Rebekou a Wilfredem připojují k Cedrikovu průvodu, který míří domů. Před lesem, který obývali zbojníci, vzal totiž Cedrik na Roweninu přímluvu oba židy pod ochranu. V noci všechny přepadli normanští páni a odvedli je na hrad jednoho svého druha. Zachránili se jen dva nevolníci, kteří hned začali připravovat záchranu ostatních. Pomoc jim přislíbil sám vůdce zbojníků a Černý rytíř, který v lese nocoval. S ostatními zbojníky zaútočili na hrad a podařilo se jim osvobodit zajaté. Sám Wilfred byl zachráněn Černým rytířem. Athelstan po ráně do hlavy klesl jako mrtvý. Rebeka jediná byla unesena z lásky templářským rytířem Bois-Guilbertem. Rebeka však jeho city neopětovala. Na Athelstanův pohřeb přijel za Cedrikem pozvaný Černý rytíř, kterému Cedrik za záchranu života přislíbil odměnu. Ukázalo se, že Černým rytířem je sám král Richard První, který se tajně vrátil do země, poté, co byl vykoupen ze zajetí. Chce, aby jeho odměnou bylo usmíření Cedrika se synem. Též se přimlouvá za sňatek Wilfreda s Rowenou, kteří se milují. Cedrik se jejich sňatku brání s ohledem na zesnulého. Naštěstí se objevuje Athelstan, který byl templářovou ranou jen omráčen a ne tedy zabit, jak se původně předpokládalo. Athelstan souhlasí se sňatkem Roweny a Wilfreda. Na hradním nádvoří se náhle objevuje nešťastný žid Izák se zprávou, že Rebeka bude odsouzena za čarodějnictví k upálení, pokud za její nevinu nebude někdo ochoten bojovat. Tak rozhodl velmistr templářů. Wilfred, jakožto její ochránce, se utkává se zástupcem templářů Bois-Guilbertem. Vítězství Wilfreda přináší Bois-Guilbertovi smrt. Rebeka je osvobozena. Wilfred se smiřuje s otcem a žení se s Rowenou, Izák s Rebekou odjíždí do Granady, aby v novém místě nalezli lepší a pevnější ochranu. Ilustrace M. Lix, Adrien Marie, Riou a H. Scott.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1969 , Albatros (ČR)Originální název:
Ivanhoe , 1819
více info...
Přidat komentář
Četla jsem dost dávno. Romantickych knih jsem následně přečetla hodně, ale tahle se mi četla poměrně špatně. Moc se mi nelíbilo téma ani zpracování
Kdysi to musela být pecka, dneska už je to ovšem spíš jen obsáhlý a barvitě napsaný kýč. Postavy klaďasů jsou převážně klišoidní a oplývající nadlidskou silou, postavy záporáků jsou přehlídkou neřestí, ženské postavy slouží jen jako pasivní objekty vášně (snad s vyjímkou Rebečina léčení a její obhajoby před templáři). Dějové zápletky jsou občas jak z laciné operety (Ivanhoea při návštěvě v jeho rodném domě nikdo nepozná, ani když promluví; když leží zraněný v nosítkách při přepadení průvodu, nikdo z nepřátel kromě jednoho Normana neodhalí jeho totožnost; Rowenin snoubenec je prohlášen za mrtvého, po několika dnech obživne a zčistajasna se Roweny jen tak vzdá, atd, atd.) Kapitolkou samotnou pro sebe je pak chování Černého rytíře alias krále Richarda a zbojníků. Romantika prostě velí upravovat si jednání postav k obrazu tak intenzivně zidealizovanému, že se neubráníte dojmu, že z vás autor dělá pitomce (i když to jistě nebylo jeho záměrem).
Na druhou stranu ovšem odvedl celkem dobrou práci při zpodobnění nenávisti mezi Sasy a Normany, zoufalého postavení Židů v tehdejší společnosti, intrikaření šlechty a v neposlední řadě i jednoho pěkného rytířského turnaje a jednoho dramatického obléhání hradu, takže pokud překousnete ten patetický styl, se kterým je toto vše vylíčeno, snad vás tento román nudit nebude.
Další z knih,na kterých jsem vyrůstala. Pomalá,objemná-no ale co,tehdy byly dny delší a my měli tolik času...snít
Po Ivanhoovi jsme sáhla jako 13tiletá holka, no,tehdy běžel v televizi na ct2 seriál...oproti němu,mne kniha nudila, ale když jsem, ji cca za dalších 5 let četla znova, říkala jsem si,že někdy je to o věku čtenáře...tak se W.Scottovi omlouvám.....
Asi nejlepší Scottův román, přičemž ani Quentin Durward, což je druhé dílo autora, které mám a četl jsem ho, nebyl špatný. Středověk mně přes moji lásku k historii zas až tak nebral, ale fakt je ten, že se jedná o knihu, která byla napsána na začátku 19. století a z hlediska kombinace historického pozadí a reálií a historických a fiktivních osob je to dílo, které představovalo vzor a základ pro moderní historickou prózu, zahájenou obdobím romantismu. Prostě etalon. Jen mně tak vždycky napadlo, jestli tuhle knihu někdy četl slovutý mistr Jirásek a jestli si třeba na chviličku připustil, jak jsou ty jeho nekonečné opusy nudné, zdlouhavé a nějak tak přes tu záplavu slov - bez života.
Knihu jsem si vybrala z kánonu literatury k maturitě na doporučení známých. Upřímně řečeno, byla jsem v šoku, když jsem ji poprvé viděla, ale přečíst se to dá. Není to úplně top knížka pro mě, ale chvílemi jsem se do děje dokonce i začetla. Bylo tam několik zvratů v ději, ty jsem ale tak nějak už dopředu tušila. Pokud tedy váháte, co přečíst k maturitě a úplně vám nevadí vleklejší děj, tak si to přečtěte...
Četli jsme se synem. Kniha je to vskutku rozvláčná a na některých stránkách mě ta pomalost děje velmi rozčilovala, ovšem jako celek je to kniha vskutku neuvěřitelně barvitá. Knihy jsou báječný biograf ;o) PS: Vyplatí se, vědět něco o době, v níž kliha vznikala. Asi neexistuje mnoho lepších příkladů romantické literatury, než je tento... Celkový dojem: 85%
Takový návrat do dětství, trochu jsem přeskakoval, přeci jen v dětství mě to bavilo víc. Ale tak to má asi být.
Knihu zbožňuji. Četl jsem ji několikrát. V dětství, na střední škole, vysoké i v nedávné době. Nikdy mě nepřestane bavit. Historii mám rád a troufám si tvrdit, že kniha může zaujmout každého.
Mann
Dle mého názoru člověk musí mít na tuhle knihu klid a hlavně náladu. Všeobecně knihy z "rytířských časů" mají své kouzlo,jen ne každého baví.Za mě ale ok :-)
Ivanhoe - kniha se mi ze začátku četla poměrně těžce, nedokázala jsem se dostat do děje, ale po několik úvodních stránkách mě příběhl vtáhl a já téměř nedokázala přestat číst. Nemůžu říct, která část mě asi bavila nejvíce, a která nejméně, protože celé dílo považuji za něco neuvěřitelného. Přesto bych ale asi řekla, že nejvíce napjatá jsem byla poté, co byla Rebeka se zraněným Ivanhoem a dalšími přepadena a unesena na hrad Torquieston templářem Brianem de Bois-Guilbertem.
Od začátku se mi strašně líbila postava Rebeky, Židovky se vzděláním v lečitelství. Když se kvůli ní začal Brian měnit (alespoň mně to tak připadalo), vážně jsem si přála, aby ho dokázala přijmout a aby spolu zůstali. Doufala jsem, že se mu podaří vydobýt si místo po jejím boku tím, že se rozhodně bojovat o její záchranu před upálením, ale jeho přítel mu to zkazil a já měla chuť ho za to uškrtit. Zemřel ale s vědomím, že Rebeka nezemře jako čarodějnice, a to je na jeho smrti nádherné.
Naopak postavu Roweny jsem ráda neměla a byla bych mnohem radši, kdyby se Ivanhoe nakonec rozhodl pro Rebeku a ne pro ni.
Richard Lví Srdce je jednou z mých oblíbených historických postav, a rozhodně mě v příběhu nezklamal, stejně tak i lučištník Locksley (= Robin Hood), který mě zaujal především během turnaje v Ashby-de-la-Zouche.
Knihu jsem četla kvůli maturitě, a jsem strašně ráda, že jsem si ji vybrala, protože příběh je to neuvěřitelný a Sir Walter Scott, je ,díky ní, můj hrdina.
Rytírna jak má být, máme tu houf zlejch cápků, máme tu pár tajemných postav, které během děje odhalí svou totožnost, je tu blázen, pasák vepřů, normani i sasové, křesťani, židé a muslemíni, najde se i jedna postava, kterou bych tipoval na pohanku. Všeho všudy mne nejvíce bavila první třetina (Turnaj v Ashby), mělo to rychlý spád. Bohužel kniha jde časem kvalitou jen dolů (ne o moc, ale znát to je, ztrácí dech). Druhé dvě třetiny ztratily už to prvotní kouzlo, které příběh měl, Ivanhoe se v nich skoro nevyskytuje, a když už, tak nemá valnou úlohu, ale budiž, i tak je to stále zajímavé čtení. Scottovi se také musí nechat, že do příběhu zakomponoval tolik známých postav (i když doba vlády a vyhoštění Richarda bylo na postavy vždycky bohaté období). Určitě doporučuji.
Ke čtení knihy mě donutil de facto úklid - uklízela jsem (v teď už bohužel bývalém dětském ) pokoji a narazila na památky, co tam po přestěhování kluků zbyly. Asi z nostalgie jsem knihu otevřela ( no pravda, bylo to vyloženě ze smutku, že už mají své "doma" jinde a myslela, jsem si - naiva - že když si přečtu jejich knihy, že asi vrátím čas, nebo co....) a z počátku mě to docela bavilo, ale pak jsem to dočetla docela "silou", protože nesnáším "nedočítání". Snad kdybych to vzala do ruky o pár desítek let dříve - škoda. Ale i tak jsem se divila, že mi v minulosti kniha unikla, protože svého času templáři - to bylo panečku téma na čtení .
Tuhle bichli jsem mamince vzal z knihovny zhruba před pěti lety. Za tu dobu si ještě nenašla cestu do mých rukou, ikdyž příležitostí k tomu měla nespočet. Když se ted' konečně zadařilo (a asi za to může krásný zamyšlený sychravý podzim), jsem přesvědčen, že víc jsem si podzim nemohl užít než s touto knihou.
Hlava se mi okamžitě ponořila do husté středověké atmosféry, protkané barvami osudů jednotlivých historických i smyšlených postav. Vyprávění skrývá hned několik emočně vypjatých scén, které Scott s chirurgickou přesností dávkuje a vybírá pro ně v ději přesné místo. Například Rebečinu obhajobu , turnaj v Ashby, bitvu o Torquilstone, nebo scénu, kdy Cedrik snímá z Gurthova krku nevolnický obojek, bych si okamžitě dokázal představit na filmovém plátně. Je až magické, s jak úžasnou vervou se historicky zcela erudovaný Scott pouští do psaní a je úplně neuvěřitelné, jak děsivě je jeho Ivanhoe aktuální. Podobně jako J.R.R.Tolkien, Walter Scott používá z větší části historických reálií a poctivou vypravěčskou technikou je servíruje čtenářovi na stůl. Dílo má tah, vůni a hlavu a patu.
Chápu, že chtěl autor v určitých fázích děje klást důraz na jiné než hlavní postavy a zvýraznit jejich - pro knihu jistě velmi důležité - zápletky, city a vztahy. Záhadou mi ale zůstává, proč je celý román nazván Ivanhoe, když zmíněný rytíř je jednoznačně v pozadí s violou v ruce a prim hraje Richard, Locksley, Rebeca, Bois-Guilbert a ještě spousta dalších...
Avšak jednoznačně moje podzimní trefa !
Velmi kladně hodnotím i krásný překlad Jaroslava Krause a obsáhlý doslov Radoslava Nenadála.
Kdysi dávno jsem Waltera Scotta vyloženě hltal a Ivanhoe patřil k mým oblíbencům. Na starý kolena už mě to nějak nebere...
Nebylo to špatný, čtení mě vrátilo ve vzpomínkách k mému tehdejšímu hrdinovi Robinu Hoodovi, je to taková pohádka, kde dobro vždycky vyhrává
Četla jsem to jako dítě na základní škole a tenkrát se mi to hrozně líbilo. Doteď na tu knihu vzpomínám.
Jako děcko jsem to hltal snad i s baterkou pod peřinou, hodnotím trochu odměřeně, ale z pozice malého kluka, milujícího dobrodružství.
Štítky knihy
Anglie středověk rytíři romantismus Richard I. Lví srdce šlechtické rody turnaje rytířské historické romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Ivanhoe |
| 1962 | Waverley aneb Před šedesáti lety |
| 1935 | Rob Roy |
| 1985 | Nevěsta z Lammermooru |
| 1947 | Talisman |
Kniha Ivanhoe je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 020x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 457x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 2x |
kdysi možná postrach maturit, v dnešní době velmi osvěžující