Italské listy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Italské listy jsou první z řady cestopisných črtů a fejetonů. Karel Čapek navštívil a čtenářům přiblížil hlavní kulturní a historická centra Itálie...

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57873/italske-listy-57873.jpg 3.8181
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Italské listy

JulianaH.
09. listopadu

„[...] v Arezzu mne dokonce zamkli v kostele strašně vysokém a temném, až mne vyvedl anděl v podobě zedníka; nicméně viděl jsem tam pěkné reliéfy, ale nevím, od koho jsou, a také anděl to nevěděl, ale jsou z přechodu mezi gotikou a ranou renesancí. (Také mne zamkli v katakombách u Svaté Anežky; ale protože jsem tam byl s papežským vyslancem, zámek se zázračně otevřel, a bylo to.)“

Já toho Karla Čapka prostě miluju. Miluju způsob, jakým píše, i způsob, jakým se dívá (což jsou ostatně věci neoddělitelné). Jak chápe umění s odvážnou původností, která ho leckdy vede k nonkonformním závěrům, jako například že se mu nelíbí antika císařského Říma nebo Carraci; a naopak že se mu líbí malůvky věřících v neapolském kostele nebo krajinky jakéhosi milánského frátera.

Itálie je pro něj bojištěm dvou principů, efektního a studeného principu „barokního“ (počítaje v to i imperátorskou antiku, gotiku atd.) a prostého, intimního, upřímného, hledajícího, lidového principu prvokřesťanského (sem řadí také umění etruské, dórské, renesanci Giottovu, Mantegnovu či Albertiho atd.). Sám je celou duší na straně toho druhého. Já to mám právě opačně, ale i tak si ráda přečtu, co se mu nelíbí na benátské renesanci nebo na „krajkářství a vyšívačství taliánské gotiky“, protože v každém případě říká věci podstatné a hluboké.

Škoda, že „Italské listy“ jsou jen letmé črty. Zdá se, že vycházejí z jakési vděčné nenáročnosti, s níž autor přijímá italskou cestu jako dar; nemá žádné nároky; jen žije, dívá se a občas i trošku píše. Tak ráda bych si přečetla víc o kočkách a fašistech a obrazech! Ale i těch pár stránek mě potěšilo. Mimo jiné krásou jazyka a tím, že pan Čapek se taky ztratil na tom prokletém kousíčku Benátek mezi sv. Markem a Rialtem.

ajasin
13.07.2020

Dojmy z cest, popsané tak, jak to uměl jen pan Čapek. V této době jsem si trochu pocestovala alespoň četbou.


radusak9806
17.06.2020

Předně je třeba říct, není to cestopis, a pokud to bude číst jako cestopis, budete zklamání.
Četlo se mi to lépe než anglické listy, což je hlavně tím, že už jsem věděla, co od toho čekat a nečekat.
Takže číst prvně tuto knihy a následně druhou, dopadlo by to přesně obráceně.
Na druhou stranu docela mě to baví, jsou to poznatky z cest. Poznatky pozorovatele lidí, věcí. Budete-li to číst jako zápisky z cest, budete nadšeni? Nevím, ale nejspíš nebudete zklamaní :)

kirkous
29.05.2020

Četba Italských listů byla zábavná a zabrala mi jen dva nebo tři večery. Zaujaly mě na nich dvě věci. Jednak obecně touha cestovatelská, Čapkovo předsevzetí projet vlakem Itálii křížem krážem a poznat ji. Je mi to postoj velmi sympatický. Jen na mé gusto se Čapek v jednom městě zdrží příliš krátkou dobu. Když je jeden den státní svátek, nečeká na den druhý, až otevřou muzea, kde je umístěn obraz, kvůli kterému vlastně do toho města jel. Jistě měl jiné časové možnosti, ale zajímalo by mě, kolik času vlastně v Itálii prožil, že tolik pospíchal. Ostatně, Italské listy nejsou žádným turistickým průvodcem a v pravém slova smyslu ani cestopisem. Jsou spíše poznámkami, jaké bych si i já rád zapisoval po večerech, co jsem viděl, co na mě zapůsobilo. Čapkovy Italské listy mě v každém případě nalákaly a to i přesto, že o mnoha místech píše negativně.
Tím se dostávám k druhému bodu. Čapek má poměrně vyhraněný názor na umění a jeho dějiny, především na architekturu a umění výtvarné. Má rád to, co je intimní - lidské, nesnáší pompéznost, velikášství a já nevím co ještě, snad nabubřelost. Toto vše shrnuje pro něj pejorativním pojmem - barok. Barokem je pro něj antika i pozdní renesance, barokem je pro něj někde i středověká gotika, která lpí na zdobnosti. Naopak je Čapek uchvácen raným středověkým uměním - mozaikami v Ravenně, slohem románským a gotickým, tedy tím, který je střízlivý. Miluje ranou renesanci: Giotta, Masaccia, Albertiho. Ale nejvíce se vrací ke starému křesťanskému umění, ke katakombám. Tady na něj křesťanství promlouvá, možná i Bůh, sám ho však nevidí a nevěří v něj. Protikladem této intimity je mu katolictví, které se zhmotnilo v baroku. Je vidět, jak je nesnáší. Zajímavé, jak antikatolictví prvorepublikového intelektuála mu do jisté míry znemožnilo plně vnímat celou oblast vývoje dějin umění. A tak se vlastně ani nevěnuje Florencii - vrcholné renesanci, která je pro něj barokem, ani Římu, kde nachází buď barokní antiku nebo barok sám. Já si samozřejmě Čapkem nenechám vzít Rembrandta a další, i když musím přiznat, že Italské listy mi nepřinesly jen zábavu, ale také mnoho podnětů k zamyšlení.

Greenfingers
06.04.2020

Karel Čapek svým nezaměnitelným poetickým jazykem popisuje Itálii, její města, památky a lidi v době, kdy po ulicích ještě běhali fašisté. Mnohá místa jsem navštívil také, jenže o 80 let později. Samozřejmě, po fašistech už nebylo ani vidu ani slechu a černé kozy jsem v ulicích Neapole nezaznamenal. Snad jediné, co se uchovalo ve své původní kráse, jsou úchvatné památky, zejména pak kostely, kterých je v Itálii "neúrekom".
Karel Čapek dokázal všechnu tu nádheru zachytit takovým způsobem, že vybídl, a to přímo a naléhavě, člověka k tomu, aby se do Itálie vypravil. Také mě přesvědčil, že cestopisy nemusí být vždy nudné.

Mindy
23.01.2020

Zápisky Karla Čapka z cestování po Itálii. Několik italských měst jsem už taky navštívila a např. Neapol popsal pan Čapek naprosto dokonale. Zapůsobila na mě úplně stejným dojmem, a to jsem tam byla téměř o sto let později.

Chajda69
31.03.2020

Italské listy byly z mého pohledu zatím nejslabší z Čapkových fejetonových cestopisů. Zřejmě je tak vnímám i proto, že Čapkův přehled v umění a architektuře zdaleka převyšuje ten můj, a tak jsem nemohl plně docenit to, co popisoval.

Čapkův jazyk je ale balzámem na duši, krásně plyne, je zvukomalebný a tak jen číst je zážitek, bez ohledu na obsah.

Podobnou cestu po ose Florencie - Řím - Neapol - Palermo - Taormina jsem absolvoval také, takže jsem byl alespoň částečně orientován. Bez ohledu na to, že Čapek napsal Italské listy téměř před sto lety, například v Neapoli se snad vůbec nic nezměnilo.

"I kočky mají svého boha, jemuž zpívají za měsíční noci: proč ty ne? Ach nenašel jsi ho v palčivém světle jižního Hélia, ani v studené hýřivosti katolictví; snad, snad ti něco šeptal v čistotě Albertiho templu nebo v sladkém třpytu ravennských kostelíčků, ale nerozuměl jsi mu dobře. Neboť přese vše nemluvil česky."

1amu
25.03.2020

Útlá knížečka, psaná autorem po návštěvě již fašismem s černými košiláči bobtnající Itálie. Po přečtení jsem si říkal jak lituji, že Karel Čapek a v tomto času žijící novinář-cestovatel Jiří Peňás nebyli spolužáky na Filozofické fakultě v Praze. Nepochybně by si padli do noty.
Byl jsem udiven, že autor měl z Benátek více negativních, než pozitivních dojmů. Z druhé strany, níže v Toskánsku již byl spokojen, ale tam se líbí každému.
Úžasný je postřeh z Neapole - žádné : vidět Neapol a umřít ! Ale: "Už Goethe psal o stádech neapolských koz, které potřebují ráno podojit. Vydávají strašný řev, vystrčím hlavu z okna a dole přežvykují (mají obličej jako anglické ladies)"... dost ! To jste trefil pane Karle, říkám si a těší mě podobnost našich postřehů.
A pak Italské Tyroly ... jde o naskrz německou zemi, čistou, přívětivou, úhlednou a pečlivou. Hory jsou posypány čerstvým sněhem, opatřeny lanovkami a čisťounkými hospodami, na každém kopečku je nějaký hrad. Lidé jsou vážní a čistí, ale ochotní a když mluvím o horách, vždyť to je poutníče to, co ti tam dole scházelo, aniž bys toho byl si vědom . Veškerá antika je kamenná a kovová, nemá dřevo, leč já jsem ze země dřevěné a říčky nevysychající, stružky a prameny, vždyť ty živoucí vodo - nejsi rovna moři ?
A tak se těším na další postřehy moudrého autora.

1