Ostrov
Roy Jacobsen
Ingrid Barrøy série
1. díl >
Román o neobyčejné hrdince Ingrid, jenž okamžitě zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o zápase lidí s drsnou přírodou. Opírá se o skutečný příběh lidí, které autor poznal ve svém dětství a je situován do první poloviny 20. století na malý ostrov Barroy na severozápadním pobřeží Norska.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
De usynlige , 2013
více info...
Přidat komentář
Bavia ma knihy o opustených miestach, kde človek bojuje so živlami a snaží sa nielen prežiť, ale aj nejakým spôsobom žiť. Krátke, tvrdé vety textu, drsné správanie ľudí popísané vo všetkej strohosti. Na takom mieste nie je priestor na láskavosti a tak ako postavy dennodenne sledujú more a jeho vlny, tak sa nesnažia vŕtať vo svojich vlastných hĺbkach.
Pravé čtení na zimu.
Kořeny. Koloběh. Rovnováha. Trpělivost. Souznění bez vysvětlování.
Velmi půvabné vyprávění o všedním životě několika členů rodiny, žijících na jednom z malých norských ostrůvků.
Převážně prostý popis každodenních činností nutných k přežití, vedle stejně nepateticky a prostě vylíčených zlomových událostí v běhu života této malé sepjaté komunity, kde každý přesně zná své místo a roli... ale i přes tuto jednoduchost vyprávění se autorovi podařilo příběhu vtisknout poetičnost i mezi řádky sdělit "nesdělitelné" hluboké emoce a vztah k ostrovu i jeho obyvatelům mezi sebou navzájem.
Přes všechnu tu drsnost a nevypočitatelnost života na tomto místě, působí popis takovéhoto přirozeného sepětí s přírodou a členy rodiny až idylicky, má to však téměř pohádkové kouzlo.
Celá tato kniha je spíše o atmosféře než o ději samotném. Autor nás bravurně zvládnul přenést do první poloviny 20. století na ostrov Barroy na pobřeží Norska, cítíme vítr, mráz, pach rybiny, mráz, mokro a tak trochu ze všeho plynoucí beznaděj. Kniha pojednává o rodině chudých rybářů žijících osaměle na malém norském ostrově. Jejich život je velmi těžký a vše důležité je určováno přírodou, jejím řádem, určujícím po staletí tep a běh několika generací a lidi se nesnaží vymanit z tohoto běhu, ale naopak se mu pokorně podřizují. Je zde zobrazen člověk a jeho schopnost dokonale souznít s něčím, nad čím má jen částečnou kontrolu a před očima nám také vyvstane obraz člověka v jakési jeho původní čistotě, nezaneseného ničím, co by vlastní život vychylovalo od jeho srozumitelnosti. Každý z rodiny ví, co má dělat, ví, kde je u stolu jeho místo a jaký je jeho úkol, jakou práci musí zvládnout, protože to zcela přirozeně vyplývá z okolností. Vím, že to tak mělo být, jazykové prostředky byly dobře zvoleny, atmosféru místa i děje samotného dobře vykreslily, autor používal spíše náznaky než nějaká dlouhá vysvětlování, krátké věty, které někdy byly až heslovité, švihnutí bičem, stalo se to a basta! Nicméně musím říct, že dvě knihy od tohoto autora mi stačí a další už číst nebudu, není to tak úplně moje krevní skupina...
Zajímavý příběh o žívotě rodiny norského rybáře, která žije osaměle na jednom z nesčetných norských ostrovů. Děj je zasazen do první třetiny dvacátého století, členové rodiny včetně dětí od nejútlejšího věku se rvou s přírodou o přežití a zajištění životních potřeb, prožívají společně drobná vítězství i tragedie, se kterými se musejí vyrovnat.
Kniha k zamyšlení, o čem je život. Plynutí času a v něm plynoucích postav. Tahle kniha je o pocitech a atmosféře, děj je druhotný.
Druhé setkání s autorem dopadlo rozhodně lépe než první. Dřevaře jsem nedočetla. Ostrov se mi docela líbil. Popis života na ostrově a osudy rodiny, která na něm žije byl čtivý, takový "norský vesnický román". Přesto jsem v ději postrádala něco.... nějakou jiskru....bylo to takové "plytké". Nemůžu najít vhodnější slovo. Pokud bude chuť, budu pokračovat i Bílým oceánem.
Knížka nevelkého formátu, o stejně nevelkém ostrově Barroy, mi naprosto učarovala. Svou strohostí a současně svou hloubkou, drsností i láskou, osamělostí i soudržností.
Nikdy bych neřekla, že já - skrz naskrz suchozemská krysa - zatoužím po životě na takovém ostrově. Užívala jsem si čtení snad všemi smysly. V jednoduchých a strohých větách může pozorný čtenář okusit mořskou sůl na jazyku, svištění větru při první zimní bouři, chlad pronikající hluboko do kostí, pach sušených tresek, vůni sušícího se sena v létě....
Život na takovém ostrově je nesmírně tvrdý až krutý, přesto mi někde v hloubce duše rezonuje touha po takovém životě. Životě v souladu s přírodními zákonitostmi, naplněném prací pro dosažení základních existenčních potřeb, bez chaosu a přehlcenosti dnešního světa.
"Nikdo nedokáže ostrov opustit, ostrov je vesmír v kostce, kde hvězdy spí v trávě pod sněhem."
čtivý příběh o rodině která se musí semknout jinak by ten těžký život nepřežili a neváhají přijmout i cizí děti které by bez nich zahynuly
„Jestliže člověk jednou bydlí na ostrově, už se odtud nedostane, protože ostrov ho drží a nepustí.“ A o tom vypráví autor ve svém románu. Není to vlastně ani příběh, je to popsaný nelehký život jedné rodiny na jednom malém ostrůvku s dvanácti stromy, mořem, letním sluncem a zimními bouřemi. Vypráví o sounáležitosti lidí s přírodou, s ostrovem, kde každý, včetně dětí, ví, co a kdy má dělat, i o tom, že jakýkoliv cizí zásah nebo i snaha někoho z členů rodiny ostrov opustit přináší přinejmenším narušení harmonie i různá neštěstí. Ostrov je prostě podstatou jejich života a oni jsou ostrované. Celé vyprávění je tvořeno krátkými kapitolami i větami a tím je podtržena ta syrovost prostředí a života. Rodinné tragédie i další události jsou brány tak, jak přicházejí, stejně jako příliv, odliv, léto, zima, život a smrt. Snad jen to, že některé vazby a vztahy v rodině jsou jen tak nějak naznačeny, protože ani mezi členy rodiny není zvykem se moc ptát, mi trošku pokazilo celkový dojem z knihy.
O těžkém životě na malém ostrově v rozbouřeném severském moři. Pro našince asi o to působivější, že se odehrává v prostředí pro nás tak cizím a neznámém - moře, vlny, mráz, led, bouře…
Popisy úžasné, člověk opravdu cítí, jak vichr fučí, led studí a příboj rachotí, na druhou stranu psáno poněkud odtažitě, studeně a zkratkovitě, což sice pochmurný účinek knihy prohlubuje a navozuje pocit jakési osudovosti, mně to ale poněkud ztěžovalo příběh prožít. Jako bych koukala na film, kde mi někdo vypnul zvuk.
Drsný příběh z drsného severu, kde každý den je boj o přežití...Já, rozmazlená výdobytky moderní doby musím před takovými lidmi smeknout...Vystaveni přírodě bojují s jejími rozmary a také mají svoje sny...
"Ostrovan se nebojí, to by tu nemohl žít
ostrovan je hluboce zasmušilý, netrne však hrůzou, ale závažností chvíle"
Dokonalé! Tahle knížka je sám život přetavený do slov. Skláním se před autorem, který dokázal takhle dokonale sladit formu a styl svého psaní s obsahem a vlastně i s rytmem života na ostrově. Den za dnem, roční období za ročním obdobím, stále dál, trpělivě a neochvějně - když bouře rozmetá stavbu, další den se z moře vyloví materiál a začne se znovu. Až budu v zimě skuhrat na mráz, vzpomenu si, jak vytáhli z moře sítě a ty se okamžitě proměnily v ledové desky.
Nejen Ingrid je hlavní postavou, ale měli by tak být označeni skoro všichni lidé žijící na ostrově. Třeba nezlomný otec, trochu nešťastná matka, předčasně dospělé děti, ale třeba i dědeček, nebo duševně zaostalá otcova sestra. Kniha popisuje drsně a jednoduše život a osud těchto postav. Ne však jednotlivců, ale celé ostrovní rodiny, protože jeden závisí na druhém.
"To je drsný."
Tato jednoduchá myšlenka se mi zjevovala v hlavě při každé druhé větě v této překrásně napsané knize. A bylo to drsný.
Jacobsen píše velice vážně, je to tíha, ale stejně vás to nutí číst dál, protože si říkáte, "co se asi teď děje na ostrově" a vy u toho chcete být s nimi, aby postavy z této knihy nebyli tak sami. Lidé z ostrova jsou k němu připoutáni silnými kořeny, střídavě ho milují i nenávidí, ale před všechnu těžkou práci s ním spojenou by ho nedokázali opustit.
Moc me bavilo číst o běžném životě lidí, kteří musí tvrdě pracovat, aby přežili. Pro mě, člověka pohodlného, je to velmi vzdálený životní styl.
Lidé z ostrova přemýšlí jinak.
Jednají na zcela odlišných principech, mají vlastní řeč, přestože toho ve výsledku moc nenamluví. Nepotřebují to.
Upřímně můžu říct, že nic podobného sem v životě nečetl, samozřejmě myšleno pozitivně. Zážitek z knihy je díky neuvěřitelně vybudované atmosféře silný a myslím, že vydrží působit dlouho.
Snad až než se ponořím do Bílého oceánu.
Štítky knihy
Norsko ostrovy norská literatura 30. léta 20. století psychologické romány člověk a příroda ságy Magnesia Litera
Ostrov
Kniha Ostrov je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 252x |
| Čtenářské výzvě | 51x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 235x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 5x |
Pěkná kniha, kde čas zdánlivě poklidně plyne, ale pod povrchem žhnou vášně, temnota se dere ven a záleží jen na dětech, že všechno nekončí katastrofou. Díky za skvělý čtenářský zážitek! :)