Indonésie, jak ji pozná málokdo
Veronika Škvárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49640/indonesie-jak-ji-pozna-malokdo-49640.jpg
3
14
9
„Pokud se vám tu líbilo, vyprávějte to doma, a pokud se vám nelíbilo, vyprávějte to také!“ Indonésie je fascinující asijská země, která turistům nabízí mnoho pěkného: zajímavou přírodu, nádherné památky i pro Evropana neobvyklou kulturu a tradice. Autorka tohoto cestopisu však Indonésii nepoznávala jako obyčejná turistka, ale jako studentka stipendijního programu pro výuku indonéštiny, a strávila v ní celý rok. Proto kniha není příliš obvyklý cestopis. Ačkoli Veronika Škvárová během svého pobytu navštívila řadu turisticky atraktivních míst, památky a zajímavé přírodní lokality v této knize slouží jen jako kulisy fascinujícího vyprávění o indonéských reáliích a povaze, přístupu zdejších lidí k životu, zodpovědnosti i vlastnímu zdraví. Řada popisovaných situací možná hraničí s absurdním divadlem, ale pro člověka, který se s nimi musel denně potýkat, mohly být tvrdou zkouškou trpělivosti a pevných nervů. Indonésie. Jak ji pozná málokdo je netradiční a skvělá kniha o nádherné exotické zemi, viděné kritickýma očima studentky, která měla možnost poznat věci, jež běžným turistům zůstanou skryté. ... celý text
Přidat komentář
Indonésie očima české studentky. Nechybí spousta krásných fotografii, čtivý text bez zbytečných příkras a postřehy o této ostrovní zemi, které jako běžný turista asi nepoznáte. Autorku obdivuji, že v Jogjakarte vydržela celý rok - já bych z ji popisovaneho přístupu místních k plnění slibů, dochvilnosti, apod. lezla za měsíc po po zdi.
Tak kdo si chce precist zidealizovany roman o exoticke zemi, ten nepochodi. Kdo si chce precit zabavny cestopis stylu Zibura, ten taky ne..Tezko tuto knihu zaradit. Je to proste soupis zkusenosti, ktere autorka behem sveho pobytu ziskala. Ty jsou vesmes negativni. Presto me to bavilo, v Indonesii jsem byl (nicmene videl jsem ji ocima bezneho turisty) a dovedu si predstavit, ze vetsina z tech veci ktere autorka popisuje skutecne existuje. Za me to neni spatna knizka, urcite neni pro kazdeho, ale cestovatele, ctenari se zajmem o vzdalene zeme, kteri nevidi svet jen ruzovymi brylemi se mohou ledasco dozvedet.
Podle komentářů asi všichni od této (a jim podobných knih z exotických zemí) čekají samé ách nebo dokonce wow, takže nejsou vůbec připraveni slyšet pravdu, jakkoli nepříjemná může o dané oblasti být. Tahle kniha není lyrická báseň o Indonésii ani vpravdě starý cestopis objevující zcela novou zemi a její památky, je to prostě průvodce pro našince, který se v současnosti do téhle země chystá, zejména na delší dobu a za studiem.
Ano, vyznívá to negativně, slova a zážitky se opakují, ale asi to nebude jen tak. Prostě mentalita lidí je tam taková (tak jiná), že to na každém cestovatelském zážitku Evropana zanechá nesmazatelný otisk.
Ostatně pokud má někde někdo žít a přežít rok, studovat nebo pracovat (tj. setkat se i s mnoha úředními šimly), pak se najdou mouchy i na mnohem civilizovanějších zemích - i těch nám fyzicky mnohem bližších, třeba za humny.
Ještě bych ocenila spoustu pěkných fotek, hlavně místních (nikoli památek).
Cestopis v holčičích očích. To se projevuje ve stěžování si, těžším překonávání samoty a potřebě za vše pochválit. Veronika Š. mi nesedla.
Co se týče literárního hlediska - podle mne jde spíše o slohovku do školy a spisovatelsky nemá žádnou hodnotu. Hlavně mi vadilo neustálé opakování stejných slov za sebou v každé větě a opakování faktů v různých kapitolách.
Z celé knihy jsem se dozvěděla o Indonésii jen pár věcí, které se točily dokola. Nelíbilo.
Ráda si občas přečtu nějaký ten cestopis,a tohle nebyla vyjímka,i když pochybuji,že se někdy do takového státu někdy podívám,já která se tak bojí lítání:)
Z knihy jsem měla dojem, že autorka nepřijela do Indonésie proto, aby ji poznala, naopak očekávala, že se přizpůsobí jí samotné. Samozřejmě ne všechno je vždy ideální, ale pokud chci poznat cizí zemi, je třeba mít mysl otevřenou a to mi zde velmi chybí. Nelze očekávat, že se lidé na druhé polokouli budou chovat stejně, jako tam, kde to znám. Jako cizinec je ale respektuji a snažím se je pochopit. Bez jisté dávky respektu a tolerance nelze cestovat. Nebo lze... a pak může vzniknout podobná "kniha".
Musím se přiznat, že zpočátku jsem vůbec nechápala, proč tahle kniha vznikla. Autorčiny zkušenosti, které v Indonésii během ročního studia načerpala, působily strašně negativně. Vlastně jen máloco zde vrhá na Indonésii pozitivní světlo. Teprve až ke konci jsem si ale uvědomila, že Veronika Škvárová podává na tuto zemi zcela jedinečný pohled, nic nepřikrášluje, nic nevychvaluje. Přiznejme si, že průvodců, které na země světa pějí oslavné ódy, je všude spousta. Ale to negativní odhalí jen málokdo.
Knížka je mimořádně čtivá především díky konkrétním zkušenostem, které jsou zkrátka strašně zajímavé, i když ne zrovna radostné.
No, cestopisy mám rád, ale zde se mi nelíbilo, jak to bylo napsané. Mám rád nějaký příběh - jak to šlo popořadě, a ne - ubytování je takovéhle, cestování takovéhle,... ale jinak zajímavá sonda do naprosto odlišného světa, až tak odlišného, že jsem si to nedovedl předtím představit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Indonésie, jak ji pozná málokdo |
| 2013 |  77 výletů po stopách Starých pověstí českých |
| 2008 |  Turistický průvodce po poutní cestě do Santiaga de Compostela |
| 2011 | 77 výletů s dětmi přes hranice |
| 2022 | Moldavsko a Podněstří |
Kniha Indonésie, jak ji pozná málokdo je v
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Nemůžu se zbavit pocitu, že autora a Indonésie si prostě náturou nesedly. Toto téma je to hlavní co si z knihy pamatuji. Celkově je kniha spíše než cestopisem zaměřením průvodce, popisuje všechny možné způsoby dopravy, ubytování, možnost jídla, popisuje také možnost jak jet studovat do Indonésie na delší dobu. Bohužel časem hodně informací naprosto ztratilo na aktuálnosti a o Indonésii jako zemi se tu ve své podstatě zase tolik nedozvíte, nemáte pocit, že by autorka opravdu pronikla do místní kultury, spíše ji ten rok co tu strávil nějak přetrpěla. Možná by knize pomohl nějaký zcelující příběh na kterém by autorka svoje zážitky lépe popsala, takto to bylo takové hala bala sdílení rad pro cestování a negativních dojmů z života v zemi. Plus dávám za velmi hezkou grafickou úpravu knihy a fotografie, ale celkově mě kniha nenadchla.