Indiáni z Větrova
Markéta Zinnerová
Příběh o radostech, starostech, hrách a zábavách party dětí z dětského domova, umístěného na zámečku Větrov.
Přidat komentář
Zamyšlení nad tím, co je vlastně pro dítě z děcáku rodina. Silný příběh s humornými scénami, trochu poplatný době (pohraničníci). Poslech jako rozhlasová četba na pokračování, porovnání se známým filmem, který myslím knížku dobře vystihl.
Tohle byla příjemná jednohubka, kterou jsem si vyposlechla jako audioknihu v podání Petra Nárožného. Tématem je to sice nesnadný příběh, ale je ze života. A toho si cením, že tu autorka velmi citlivě ukazuje, že i dětské domovy a život v nich jsou součástí našeho světa, ať už se nám to líbí, nebo ne. Je to realita.
Dětský svět plný her, přátelství, ale také téma zapadnutí do party a rodiny, je tu vykreslený velmi autenticky, poutavě. Byť v sobě kniha obsahuje určité smutky, obsahuje i něco hezkého - naději, což je něco, co potřebuje někdy každý z nás. Naději, že i přes nesnadné okolnosti může být v životě hezky, mohou se dít pěkné věci a život se nemusí vyvíjet vždy jen špatně.
Bavilo mne taky to nářečí, které tu a tam proniká do mluvy jednotlivých postav. To jsem si moc užila.
Celkově za sebe určitě mohu doporučit. :-)
Knížky od paní Zinnerové mám moc ráda, dokáže velmi poutavě vyprávět. K jednotlivým postavám si člověk vytvoří až přátelský vztah. Příběh o chlapcích z dětského domova byl na jednu stranu smutný, ale na druhou stranu i zábavný, jak kluci vymýšleli bitvy s místními chlapci. Mám ráda i stejnojmenný film.
Roztomilý příběh o dětech, tam kde je většina lidí vidět nechce. Autorka je literární pojem, stejně jako knížka, která byla samozřejmě zfilmovaná československou televizí v roce 1979, pro mladé již doba pravěká, ale pro ty kteří si pamatují opravdový život bez Facebooků a mobilních nesmyslů nostalgie.
Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, styl, jakým je příběh vyprávěn, mě moc neoslovil, nicméně s příchodem Dana do domova jsem se pobavila a konec? Ten jsem obečela... Tož tak.
Tajemství proutěného košíku se táhne jak sopel z nosu, ale Indiáni, to je zcela jiný holub!
Vynikající, dětsky naivní kniha napsaná jednoduchým jazykem, která je plná emocí, jež zbourají i dospělého. Aj slza ukápla!
Jako malý kluk jsem to nedočetl a ani teď, když jsem se k tomu dostal znovu, se mi tahle knížka moc nelíbila. Hlavní hrdina je otravný, nelíbí se mi, jak je to napsané, a to nářečí tam podle mě taky není moc dobrý nápad - knížky pro děti potřebují být srozumitelné. Navíc ani čas ke knížce nebyl moc milosrdný - když si tam děti hrajou na statečné pohraničníky, co chytají špióny a diverzanty, bylo mi fakt trapně, že tohle ještě někdo na základce dává do povinné četby. Ale zas abych jenom nekritizoval, námět je zajímavý a jestli jsou pravda některé věci, co tam o dětech v ústavu vypravuje primář Václavík, myslím, že je docela dobré tohle vědět.
Pro mě smutný příběh skupiny chlapců vyrůstajících v dětském domově. Dá se na příběh nahlížet jako na milý příběh hrajících si kluků, ale já, protože jsem četla už v dospělém věku, jsem v tom viděla syrovou realitu opuštěných dětí, kterak se chytaly skromných projevů lásky, pozornosti personálu děcáku, ačkoli ti dělali svou práci, jak měli. Číst to jako malý kluk jistě by mě mnohem více bavily pasáže indiánských bojůvek a nezískala bych z knihy tak smutný dojem.
Název mě jako dítě odpuzoval, ale pak jsem se jednou odhodlala ji přečíst a líbila se mi.
Tak příjemné čtení jsem dlouho neměl. Vrátil jsem se zpět do dětských let a vzpomínal na děti z děcáku v Maštově, najednou jsem jejich život viděl i z druhé strany.
Často mě jako čerstvého otce jímala úzkost v pomyšlení na osamocené děti, samozřejmě nechápu jak je vůbec možné dítě opustit.
Kniha vyvolává emoce a to je správně. Já si to čtení náramně užíval.
Krásná kniha, napsaná s citlivostí a hlubokou znalostí dětské problematiky. Příběh party dětí z dětského domova, které, přestože si nikdo z nich svůj osud nevybral, stále narážejí na předsudky okolí a nedůvěru. Přátelství, která tu vznikají, jsou křehká, ale sejně vášnivě opravdová jako výhrůžky a bitky s partou místních kluků. Než všichni společně zasednou k táborovému ohni a vykouří dýmku míru, bude to chtít ještě hodně svedených bitev. Příběh, který vlastně končí dobře, vhání slzy do očí a ať už na konci knihy nebo skvělého filmu, vždycky mi bylo líto, že se s Větrováky loučím.
Hodnotím dětské knihy hlavně podle toho, jak se líbily mým dětem. No a Indiáni z Větrova se jim líbili tak napůl. Konec nemohly pochopit - proč Fanda radši šel k cizím lidem, než aby zůstal v domově mezi kamarády. Ráda jsem se s knihou seznámila.
Tuhle knížku jsem četla jen jednou a působila na mne tísnivě jen tím, v jakém prostředí se odehrává. Stejně tak film, který - pokud si dobře pamatuji - byl točený na podzim a takové ty holé stromy a stráně jen prohloubily melancholii, která z něj na mne padla. Osobně preferuji spíše Tajemství proutěného košíku :-).
Nádherná kniha plná naděje a optimismu, že i děti bez domova si mohou najít ve svém malém dětském světě, aspoň kousek toho štěstí.. A některým z nich se podaří najít i pravý domov plný lásky a porozumění.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno dětské domovy pro děti od 8 let dětský hrdina rozhlasové zpracování parta dětí
Autorovy další knížky
| 1998 |  Indiáni z Větrova |
| 1985 | Tajemství proutěného košíku |
| 1997 |  Kde padají hvězdy |
| 2008 | Čarovné prstýnky |
| 1988 | Děti z Pařízkova |
Kniha Indiáni z Větrova je v
| Přečtených | 253x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 113x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 2x |
Zámeček Vetrov je na první pohled idylické místo v jihomoravské vesničce Hroznov. A na tomto místě postupně objevujeme spletenec lidských osudu. Jde totiž o dětský domov. Z dětského kolektivu výrazně vystupuje skupina chlapců, kteří si říkají indiáni - každý večer se scházejí u praskajiciho ohně v zahradě a sdílejí vzájemnou blízkost. Jsou si navzájem rodinou, kterou jim osud nedopřál. Ať už náčelník Přemek - Kančí zub, Šedý grizzly, Premkuv rudý bratr Fanda- Bystrá liška, nebo Láďa - Černý šíp. Ale vetrovsti indiáni jsou trnem v oku partě hroznovskych chlapců, které vede Lojzek Šíma.....
"Nemohl vědět, jak nedostižným snem se pro něj stane rodina, zatímco ledové obrázky se budou vracet každý rok."
"Zradit může úplně každý. Bude lepší
spoléhat se jen na sebe. "
"Přišel na to, že v dětském domově jsou na tom všechny děti zhruba stejně. Ať už za nimi jezdí rodiče s bonbony, nebo ne. Ať jsou na tom jako Láďa - Černý šíp, jehož rodiče zemřeli. "
"Všechno svádět na vetrovaky. Tož to
ne. "