Ílion
Dan Simmons
„O hněvu Achillea, syna Péleova, zabijáka soucit neznajícího, osudem k smrti předurčeného, nám zpívej, ó Múzo." Tak začíná nejslavnější Homérův epos a jsou to i první slova románu Dana Simmonse. Ale to je jen úvod, jen vstup do knihy, která nám představí bohy a hrdiny starověkého Řecka, Achájce i Trójany, ve zcela novém světle. Průvodcem nám je profesor Thomas Hockenberry, který celý život studoval a přednášel Ilias a Odysseu… a teď je dennodenně z vůle Múzy Meleté přítomen obléhání Tróje. Snídá s prostými vojáky obou znepřátelených stran a pokouší se – s větším či menším úspěchem – zasáhnout do dění. Současně probíhá děj na Zemi, která je po mnoha a mnoha katastrofách obydlena pouze zbytkem lidstva, které je negramotné. Všichni cestují faxem – ale jen tam, kam je to dovoleno – a jsou obsluhování podivnými tvory – voynixy. A nakonec jsou tu moravci – obyvatelé jupiterovských měsíců – a jejich expedice, která má zjistit, proč se v posledních letech tak zvýšila kvantová aktivita na Marsu… Dan Simmons opět namíchal neuvěřitelný koktejl z věci na první pohled nespojitelných. A tato směs je nesmírně čtivá a zajímavá. Dan Simmons napsal jednu z nejlepších space oper posledních let.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2009 , Laser-books (Laser)
Originální název:
Ilium , 2003
více info...
Přidat komentář
Ílion je těžko hodnotitelná kniha. Z hlediska vykreslení postav, výstavby děje a budování atmosféry je to naprostá paráda. Všechny tři vypravěčské linie mají něco do sebe a každá by obstála jako samostatná kniha odehrávající se ve svém vlastním fikčním světě. Jenže postupem času se mi na mysl vkrádal sílící pocit, že je Simmons k sobě násilně narouboval, jen aby dokázal, do jaké hloubky své tři velké předchůdce nastudoval. Občas z textu probleskne autorovo opájení se vlastní erudicí, které vyvrcholilo v monolozích Kaibána. Vypadá to, že celá linie Prospero, Kalibán, Ariel (a další), je tam jen proto, aby měl Simmons důvod odkazovat se i na Shakespearea. Kdyby se celá jejich mytologie škrtla a její místo by zaujala anonymní obluda, tak by se nic nestalo. Sluší se ovšem podotknout, že jejich zhruba sto stran je s přehledem nejčtivějších v celém eposu. Ílion se přelomovým dílem literatury nikdy nestane. Jednotlivé linie jsou v žánru postpakalyptické sci-fi, hard sci-fi a technofantasy bez debat špička, ale kniha jako taková občas trochu vrže.
Měl bych být ideální čtenář, ale... Začátek strašně zdlouhavý. Tak zdlouhavý, že jsem napoprvé knihu odložil a vrátil se k ní až po 15 letech. Trója je místy zábavná, místy zdlouhavá a místy intelektuálně onanistní (jakoby Simmons chtěl ukázat, co všechno si k tématu načetl v odborné literatuře). Moravci jsou ze začátku nejnudnější a na konci nejsympatičtější. A lidská linka za mě nefunguje, Kalibán a Prospero úplně přitažení za vlasy. Taky se tu projevuje Simmonsova epizodičnost. Spousta akce je zajímavá, ale vlastně hlavnímu ději vůbec neprospívá, a kdyby se vynechala, nic by se nestalo... Lavíruju mezi 3 a 4 hvězdami. Hyperionu s jeho genialitovou jak po stránce dějové, tak po stránce stylistické, nebo Terroru s jeho psychologií postav a budováním napětí to nesahá ani po kotníky, ale když překonáte ukrutně pomalý začátek, nabere to spád a čte se to fakt jedním dvěma dechy. Navíc ten oblouk s ústředním tématem jako hněvem v závěru mi přišel fakt geniální. A kdo se v tom bude chtít intelektuálně rochnit, ten asi může. Nejblíž bych to asi přirovnal k Endymionu. Je to zajímavé, nápadité, dobrodružné, na konci to všechno do sebe zacvakne, ale zároveň je to strašně ukecané a někdy zbytečně jen na efekt. A za pár let si z toho nebudu pamatovat nic. Do pokračování se ale pustím.
Ílion je typický Simmons, což znamená, že to v žádném případě není oddechové čtení. Děj plyne pomalu, z počátku místy až úmorným šnečím tempem. Přesto má kniha i v těchto pomalých pasážích díky Simmonsově neuvěřitelné imaginaci své kouzlo. Pokud čtenář vydrží, prokouše se počátečními kapitolami, začne děj postupně gradovat a poslední třetina knihy je už celkem jízda, ve které vše do sebe parádně zapadá. Navíc Ílion v sobě obsahuje části s bohy a hrdiny řecké mytologie, což bylo pro mě velké plus. Osobně se mi Ílion líbil. Řekl bych, že je dokonce čtivější a zábavnější než slavný Hyperion.
Dan Simmons mě zatím nikdy nezklamal. Jeho Kantos Hyperionu je suprové scifi, které vyčnívá a Terror je pro změnu nejlepší hororová kniha a masterclass v budování napětí. Čtení Ílionu pro mě ovšem bylo velmi vyčerpávající a přitom ani nemůžu říct, že by se jednalo o špatně napsanou, nebo snad nudnou knihu. Snažím se přijít na kámen úrazu. První část knihy, odehrávající se v Iliadě je už od popisu velmi přitažlivá a vlastně ve všech metaforách - boží. Pět hvězd za ní. Druhá část je scifi ve stylu Clarke/Bradbury, přičemž má svoje kouzlo a i přes občasnou nepřehlednost se nakonec zdařile završí a dějově propojí s Iliadou. Problém pro mě byla až část třetí a to příběh na Zemi, to mě od začátku nezaujalo, nebavilo a v poslední části knih i dosti vytáčelo (především když se na scéně objevuje Kalibán). On Simmons je především vášnivý milovník literatury a já ho za jeho originální náměty na knihy silně obdivuji, ale Ílion jsem si neužil a objektivně tomu nemohu dát ani čtyři hvězdy - knihu jsem totiž na týden úplně odložil a k tomu mě hrozně vytočil kompletně bezostyšně otevřený konec. Motivace na přečtení pokračování ale není.
Začal jsem edici NSO a jestli i ostatní romány budou mít podobnou kvalitu, tak se mám na co těšit. Od autora jsem zatím četl jen Terror, ten se mi hodně líbil, takže jsem věděl, že Ílion bude zajímavé čtení. Autor nám předloží tři na první pohled nesouvisející příběhy. Samozřejmě vše se začne postupně spojovat. Máme zde učence, sledujícího Trojskou válku přímo z první ruky. Máme zde robotické organismy Moravce, kteří byli vyslání na Mars a jejich mise nekončí podle plánu. A do toho sledujeme osudy několika z posledních lidí, kteří zjišťují něco sami o sobě a své minulosti. Je to tlustá bichle, ale čtení vážně utíká a jsem zvědavý, jak se to celé zakončí.
Starověké Řecko, Homérův slavný epos a proslulá trojská válka o krásnou Helenu, výprava autonomních inteligentních biomechanických organismů tzv. moravců na bohy obývaný Mars k hoře Olympus Mons a konečně hledání smyslu existence a své minulosti hrstkou lidí, žijících na Zemi v podivných, sterilních a izolovaných společenstvích. To jsou tři dějové linie Simmonsovy megalomanské ságy Ílion/Olymp, která se sebevědomě rozkročila do šířky i dálky a vrství jednu sci-fi dobrotu za druhou jako na narozeninovém dortu. I přes hromadu nejrůznějších postav, činů a zápletek, které si ve všech třech rovinách žijí vlastním životem, to není nepřehledné ani zmatené. Člověk do děje vklouzne jako ruka do rukavice a okamžitě si začne užívat jízdu celým tím mistrně spleteným tobogánem. Je sice pravda, že těch trojských a achájských hrdinů a velitelů je tady tolik, že se jednomu až točí hlava a mám vážné pochyby, že je třeba všechny si je pamatovat, nebo alespoň vědět kam který patří. Na druhou stranu, ohavná lidožravá potvora z vesmírného habitatu řečnící jako básník Robert Browning, nebo MZM (malí zelení mužíčci) jménem zekové stavějící na Marsu sochy, to je originalita sama. Ílion není dokonalý, ani není nejúžasnější knihou, jakou jsem kdy četl, ale opravdu hodně, hodně mě bavil.
(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .
Rozjezd byl pomalý, ale ideální pro seznámení se se všemi dějovými linkami. Vše se postupně rozjíždělo a propojovalo. Podobný pocit jsem měl i při čtená Hyperionu, který si asi budu muset zopakovat.
Hned jdu na Olymp.
Knihu asi napsal pejsek s kočičkou, jaký je to mišmaš. Navíc by snesla zkrácení. Olymp už číst nebudu, i když to znamená nezodpovězené otázky.
Zajímavě napsané tři sci-fi příběhy, ale nakonec spojené do jediného příběhu.Jen některé pasáže byly pro mě příliš zdlouhavé.
Divoká jízda na horské dráze mezi historií, fikcí, literaturou, post-apo sci-fi s emzákama, obludama, vesmírnýma loděma a startrekovskou fyzikou. Antičtí bohové vedle zelených mužíčků, meče a štíty vedle atomových bomb a deformací prostoročasu. Pomíjivé předivo vztahů mezi spolubojovníky a nepřáteli na život a na smrt, naplněné i nenaplněné lásky, ignorance a hrdinství. Filosofující roboti a geniální i negramotní potomci lidí... a všechno to k sobě jaksi pasuje. Po zkušenosti s Terrorem by člověk měl být tak nějak zvyklý na to, že téměř kteroukoliv zdánlivě ústřední postavu může něco nějakým nehezkým způsobem ubezdušit, a že kterákoliv zdánlivě ubezdušená postava se může objevit v plném zdraví a převzít vedení příběhu.
(audiokniha, anglicky; překlad do češtiny mohl dopadnout jakkoliv)
A ty tvrdíš, že ty druhé vesmíry vytvořilo samo to vědomí?
Obyčejné vědomí ne. Výjimečné typy vědomí, které jsou jako holé singularity v tom, že mohou ohýbat časoprostor, ovlivňovat jeho organizaci a kolapsem pravděpodobnostních vln vytvářet samostatné alternativy. Mluvím tady o Shakespearovi. Proustovi. Homérovi.
Ílion je oslava geniality spisovatelů skrytá ve space opeře a napájená bezmeznou představivostí Dana Simmonse a jeho láskou k literatuře. Bylo pro mě velkou radostí se znovu začíst do knihy propojující pozemskou dystopii (kdy se podíváme i na oběžnou dráhu), příběh autonomních robotů vytržených z jejich prostředí kvůli řešení celogalaktického problému a o sci-fi prvky vylepšenou Trójskou válku. To vše postupně se skládající do jednoho příběhu, jehož rozpletení ale na čtenáře čeká až v pokračování Olympos.
I kdyby člověk chtěl knihu číst jako klasické sci-fi/fantasy/space operu, stejně se nakonec musí dostat k tomu, že vše je jen nepokrytý hold Proustovi, Nabokovi, Shakespearovi, Homérovi a dalším spisovatelům. Simmons si půjčuje jejich motivy, postavy o nich v knize aktivně diskutují, v kulisách jejich děl se část děje odehrává atd. Při dávném prvním čtení mě to poněkud rušilo, teď už jsem byl připraven a "tak zlé" mi to nepřipadalo. Více než dostatečně to totiž vynahrazuje autorova čistá imaginace - hrátky s vesmírnou fyzikou, proměnami Země či vlastní parafrází na božství.
Pátou hvězdičku za mě Ílion přesto ztrácí za onu až přílišnou zahleděnost do klasiky, kterou já asi nikdy kompletně číst nebudu, seberecyklováním témat, které už Simmons používal ve svých předchozích novelách, a někdy nepochopitelnými poznámkami ve stylu "Old Man Yells at Cloud", kdy není rozpoznatelné, zda jde jen o osobnostní rysy postavy, či zda sám Simmons prostě měl nutkání něco takového do knihy propašovat (po přečtení předmluv v knize Dost světů a čas sázím na to druhé).
Epická sci-fi. Tři samostatné děje, které se nakonec propojí do společného příběhu. Válka o Tróju, poslední lidé na Zemi v daleké budoucnosti a částečně organičtí roboti na měsících Jupitera - koho by napadlo, že se tohle dá spojit do jednoho. Něco přes 700 stran, ale rozhodně ne nudných.
Nikdy by mě nenapadlo, že Iliadu, Shakespearovy Sonety, Bouři a Hledání ztraceného času spojuje Mars. Totální postmoderní fusion, která určí váš seznam četby na rok dopředu.
Vynikající spojení Homéra a moderních časů. Přečteno v jednom zátahu... no dobře, ve dvou.
Dan Simmons...všechny knihy, které jsem dosud četla, mě vtáhly - Terror, Black Hills, Fáze gravitace... ale jeho sci-fi jsem četla prvně. Jsem velký milovník antiky a Zamarovského Bohové a hrdinové řeckých bájí jsou mojí biblí. Začátek Ílionu se mi strašně líbil, zhruba ve třetině jsem si to užívala, i když ne všemu jsem rozuměla (Planckovy teorie, kvantová fyzika atd.). Nijak mi nevadilo, že v knize je spousta technických věcí z říše čar a kouzel, ale když Savi přicestovala na prstence se svými společníky, začala jsem přeskakovat. Absolutně jsem nepobrala Kalibána, to pro mě bylo úplně marné a závěrečná bitva a vylodění dalších moravců už byla trochu moc překombinovaná. Myslím, že je vidět, že kniha vznikla před lety a dnešní technologie už jsou jinde. Dlaňové funkce omninet, proxnet a farnet nebo jak se to jmenovalo - představ si dva modré trojúhelníky nad zelenými kolečky a v červených čtvrečcích...to už mi přišlo směšné.
Přesto hodnotím vysoko, skvělý nápad, výborný překlad a mrknu na Olymp.
Tři roky uplynulo od přečtení prvních řádek. Dlouho mě pohled do knihovny dráždil a tak jsem se pustil do čtení a zažil parádní jízdu po Sluneční soustavě.
Předlouho mi ležela v knihovně byla i půjčená ale vrátila se mi že ji nějak nedal že ji nepobral.
Ahaaa to zni zajímavě mám rad tlusté knihy rozvláčnej děj a X linek. Musím uznat je to masterpiece. Nehorázně mě bavila a celé to nakopla Afrodita.
Luxusní spojení Homera a Space opery. Já tleskám a smekám před tímto Dílem.
Jednu chybu to má 2.díl je nesehnatelnej.
Ps: už sem sehnal 2díl :)
To jsou věci, jak to, že mi něco takového uniklo? Nechápu, jak je možné. že to čtu až teď. Tenhle mix space opery a trojské války je naprosto unikátní, je to skvělá zábava. A to není zdaleka jediná příběhová linka téhle tlusté 700 stránkové bichle. Kromě Achilla, Agamemnóna, Odyssea a krásné Heleny tu ještě máme například roboty/kyborgy snažící se zachránit svět, skomírající lidstvo a jeho potomky, záhadné mimozemšťany voynixe, a dokonce i malé zelené mužíčky a Shakespeara s Proustem.
Vypadá to jako pořádný mišmaš, ale nebojte, je to vážně dobře vyladěný koktejl, ze kterého vás hlava bolet nebude.
Štítky knihy
space opera řecká mytologie Locus Poll Award (ocenění) sci-fi postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2010 | Hladové hry |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Kniha Ílion je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 263x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 250x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 5x |
Po skvělém Hyperionu a Endymionu tu máme další knihu z pera mistra Simmonse. Ze zmiňovanými mají něco málo společného, ale jedná se o úplně jiné knihy.
Zajímavý mix antického Řecka a sc-fi je zajímavý vymyšlen. Postupně zjišťujeme detaily světa a začíná to dávat smysl.
Kniha zachycuje tři na první pohled nezávislé příběhy, které se ke konci postupně propojí a čtenáři začnou dávat smysl.
Kniha se čte dobře, ale je zdlouhavá a občas trošku drhne.
Musím také pochválit skvělé vydání od nakladatelstvím Fobos.
Hodnotím 75 %.