Ílion
Dan Simmons
Starověký Homérův epos vypráví akademický vědec 20. století, který je přiveden k životu jako pozorovatel zvláštního experimentu ve službách tajemných bytostí. Akademický vědec se stává svědkem Homérovy Iliady, ta se však neodehrává na Zemi, ale na povrchu Marsu. Současně probíhá život na zdevastované Zemi, kde přežívá zbytek lidstva. V ten samý čas badatel Mahmud zkoumá planetu Jupiter. Vše se vším samozřejmě souvisí a vzniká tak zvláštní spojení pradávného světa se vzdálenou, technicky vyspělou budoucností.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2005 , Laser-books (Laser)
Originální název:
Ilium , 2003
více info...
Přidat komentář
Už nikdy sa nebudem na grécke mýty a homérskych hrdinov pozerať tak ako predtým. Nie som si celkom istý, či mám za to Simmonsovi poďakovať, ale v každom prípade mu ďakujem za naozaj fascinujúce, fantastické, epické, (pop)kultúrnymi a literárnymi narážkami pulzujúce a vo finále neskutočne napínavé a dobrodružné čítanie. Ílion je na prvý pohľad bláznivá zmes. Homér, Shakespeare, Proust, postapokalyptické (alebo niečo na ten spôsob) ľudstvo, resp. jeho zvyšky, inteligentné biomechanické bytosti z vonkajších oblastí Slnečnej sústavy (so záľubou v dávnovekej ľudskej literatúre), a množstvo ďalších, to je skutočne neuveriteľný mix. Tri hlavné dejové línie, zmienené už aj v anotácii a komentároch predo mňou, sú zo začiatku zdanlivo nespojiteľné, ale ako autor postupuje v odvíjaní príbehu/príbehov, a odkrýva svoje karty, začína všetko (no dobre, aspoň niečo) do seba pomaly zapadať. Mohutné viacnásobné finále však neprináša rozuzlenie. 700 strán je iba mohutným rozmachom a kde končí Ílion, pokračuje Olymp.
Simmons, monumentální v detailu i celku, spáchal Ílionem svůj jednoznačně nejbizarnější kousek.
Třetina románu je v podstatě putováním veleobřího kraba s drobným humanoidním kyborgem, kteří spolu hloubají o nejskrytějších nuancích Skakespearových sonetů a Proustova Hledání ztraceného času. Kupodivu občas i v míse.
Na obléhání Tróje si ale, stejně jako autor, dozajista smlsne každý. Hlavně na místním, hvězdně obsazeném, panteónu; neskromná, hlučná a mstivá cháska to byla. Jen co je pravda; Simmons přitom ovšem nezapomíná, že byli stále Bohy a kupříkladu epický výjev rozlíceného Dia nad otevřeným jícnem propasti Tartaru je toho víc, než jasným dokladem.
Dokrémova ušlehanou noční můru pijáka absintu už pak jen podtrhává ještěří lidojed Kalibán a smutná cesta hrstky pozemšťanů za vlastní, staletími zavátou, minulostí druhu.
Šílené? Jistě.
5 myticky rozmáchlých, velkovýpravných *****
PS: Už vím, proč světa je rysem neúprosnost taková. Vládnou mu nesmrtelní, divé býlí, tací jako oni nemuseli, ani kdy neměli, najít jméno slitování. Nebožáci jedni.
Sedím ale tiše, pln vděku za dar ostnu bytí. Vždyť moh bych se jim těmi řečmi lehko znelíbiti.
Nářez. Jednoduše nářez. Knihu jsem četl simultálně s Ilias a Odysseou, Bouří stálo to za to. Moravci, oživování, Odysseus, Afrodita... Nesnadné, dlouhé, ale nádherné veledílo. Byl jsem nešťastný, za každou stránku, kterou už nebudu moci přečíst poprvé. Pokračování také stojí za hřích. Nebo alespoň za přečtení.
Bála jsem se, že kniha bude zmatená podobně jako Hyperion, čímž myslím plná tajemných tvorů, jejichž motivacím nerozumíme. V Ilionu se nacházejí lidsky smýšlející postavy a všichni se víceméně chovají, jak čtenář očekává.
Problém může nastat v případě historických děl zaplantaných do děje. V Hyperionu byl Keaton, ale Ilion zachází ještě dál a k jeho vychutnání je třeba znát minimálně legendu o Tróji, optimálně i Bouři od Shakespeara. Naštěstí není nutné číst Prousta a znát všechny Shakespearovy sonety a hry. Jako by se chtěl Simmons pochlubit, co všechno zvládl přečíst. ;-) Každopádně toto není kniha pro čtenářského nováčka.
Největší plus nacházím v postupném odhalování hned dvou prostředí (nepočítám Jupiter, kde se jenom mihneme). Rovněž oceňuji, že se pořád něco děje, odkrývají se záhady a autor překvapuje na každém kroku. Líbí se mi tvrdě vědeckofantastické ladění. Děj se odehrává tisíce let od současnosti a je poznat, že lidstvo udělalo nějaký vědecký pokrok. Proto se mi víc líbila Země než linka s dobýváním Tróje, kde to bylo samé "tady vidíme řeckého hrdinu XY, který zítra podlehne ráně kopím od WZ".
Nakonec se většina záhad vysvětlí, ale něco si autor nechal na pokračování.
Ilion je po Terroru nejlepší knížka, co jsem od Simmonse četla.
Megadílo. Přečíst a zemřít? No to umírání raději ne. Přeci jen to má pokračování, že ano.
Jeden z nejpodivnějších nápadů, jaké jsem kdy četla. Ale funguje to. Předvším překrásný konec, nádherná monumentální scéna, kterou tu nebudu asi prozrazovat. Nádherné propojení klasické literatury a roztodivného sci-fi.
Tak v polovině knihy mě bylo naprosto jasné, jak ji ohodnotím. Megalomanské dílo a lavina nápadů, kdy nestíháte všechno pobrat.
Jenže závěr mě tak nějak zklamal. Nedávno jsem dočetl Hyperion - měl jsem to čekat. Moje chyba. Podobný případ.
Pravda, je to pěkně napsané a krásně se to čte. Hluchá místa nejsou. Jenže ta lavina nápadů se začne zvrhávat v konstrukt, kterému jen těžko uvěřit.
Nějak nevím, jestli je dobře, že nemůžu sehnat Olymp, protože po dočtení Ilionu si nejsem jistý, že chci vědět co bude dál.
A taky ty recenze na druhý díl mě moc chuti do pokračování nepřidávají.
Simmons to parádně vymyslel, ale závěr nějak nesedí. Nedá mě to a musím srovnat s podobným dílkem a to Schismatrix.
To byl domyšlený, ucelený příběh a děj. Ilion tohle není ani náhodou.
Ale stejně je to špička v žánru a proto těch pět hvězd i když s výhradami.
Doufám, že Drood mě nezklame, protože Terror byl fantastický počin a čekám něco podobného.
- upraveno 2023
Tak jsem si zopakoval Ilion v rámci vydání pokračování a nakonec předčasně. Druhé vydání Olympu se odkládá na 4.10.2023. Bohužel
Při četbě Ílion mě napadalo, že přesně "tohle" mohli být skuteční olympští bohové... Další bichle u které jsem se nedral ke konci, ale jen v klidu proplouval stránkami...
I tato série knih (Ílion a Olymp) je sepsána podle tradičního Simmonsova scénáře:
1/ poměrně nudný rozvleklý úvod
2/ změna k lepšímu a celkem slušná gradace a vyvolání zvědavosti co bude dál
3/ naprosté rozčarování, autorova neschopnost příběh jakkoliv rozumě rozuzlit, kterou maskuje častým opakováním slova "SINGULARITA"
Simmons v sobě nezapře fanouška literatury. Tedy: když se někdo rozhodne přepracovat slavný Homérův epos a zároveň do něj včlenit Shakespearovy Sonety a Proustovo sáhodlouhé a nezáživné Hledání ztraceného času, zní to takřka šíleně. Nebyl by to ale Simmons, kdyby si i s takovou kombinací neporadil se svou samozřejmou bravurností.
K vytříbenému jazyku a dějové zajímavosti nemám nejmenších připomínek. Osobně nejsem fanouškem mytologie a proto jsem byl rád, že Ílion sleduje hned několik dějovových linií, a to:
- události popsané v Homérově eposu, které díky nepochopitelnému experimentu "bohů" ožívají na Marsu
- události na Zemi (podle mě to nejpovedenější a nejzajímavější z celého Ílionu)
- výpravu moravců, která má zjistit, co se na Marsu ve skutečnosti děje
Děj se sice místy táhl, ale to mi nevadilo, neboť se kniha četla víc než dobře. Malinko mě zklamal konec, který snad byl v několika ohledech za vlasy přitažený (nechci spoilerovat). Další nevýhodou je obrovské množství starověkých postav, které občas komplikují přehlednost v ději. Holt je dobré míst aspoň základní povědomí, pokud si rovnou nechcete přečíst Homérovu Íliadu. (Kdyby se aspoň všichni nejmenovali tak podobně.. :-) )
Celkově román hodnotím pozitivně, Simmons v mých očích potvrdil to, co jsem si dávno myslel - dokáže plynule přecházet mezi žánry, aniž by se to projevilo na kvalitách jeho tvorby.
Štítky knihy
space opera řecká mytologie Locus Poll Award (ocenění) sci-fi postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2010 | Hladové hry |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Kniha Ílion je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 260x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 250x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 5x |
Nemám rád tlusté knihy, ale tuhle jsem dočetl. Četlo se to celkem samo. Rozvláčné jen místy. Vazba na Homéra je příjemná.