Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211286/mid_idiot-9b8-211286.jpg
4
1117
163
Do sveta plného zloby, falše, intríg a nelásky, do sveta mamony, karierizmu a nečestnosti privádza F. M. Dostojevskij svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, v ktorom stvárnil svoju predstavu ideálne krásneho človeka. Úprimne, s detskou dôverčivosťou a s ľudskou spontánnosťou Myškin otvára srdce každému. Odpoveďou je najčastejšie otvorený výsmech. Jeho povaha však pôsobí ako magnet, burcuje aj najcynickejších, ale predovšetkým – znepokojuje. Knieža Myškin sa usiluje pochopiť konanie každého človeka. Všetko prežíva spolu s ním. A pretože v ľudskom spolužití prevláda viac zloby a podlosti než dobra, nesie v sebe pocit zodpovednosti a viny za všetky krutosti života. Čoraz hlbšie je vťahovaný do zápasu vášní, až sa nakoniec stáva ich obeťou. Možno ani s jednou svojou postavou nebol Dostojevskij tak hlboko spriaznený nielen vnútorne, ale i vonkajšími prejavmi ako s hrdinom románu Idiot. Levovi Myškinovi, tomuto spojeniu levej sily a myšej plachosti, pripísal aj vlastnú chorobu. Navyše ju spojil so všeobecne prijatou mienkou, že od čudáctva či dokonca duševnej menejcennosti u epileptikov je len krok ku genialite – aspoň v určitej životnej oblasti. Za oblasť geniality zvolil pre svojho hrdinu oblasť z hľadiska ideálu budúcnosti najťažšiu – oblasť ľudskej prirodzenosti, skutočne ľudských vzťahov medzi ľuďmi. V románe sa ozývajú hrdinovia národných eposov, hrdinské piesne a rozprávky, ako aj ozveny zápasov ruskej a svetovej literatúry pri hľadaní ideálov pravdy, dobra a krásy. Idiot, v poradí piate rozsiahle dielo F. M. Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších diel svetovej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Идиот (Idiot) , 1869
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo těžké. Po všech stránkách - realismus 19. století čtenáře nešetří, pere do něj dlouhé pasáže filosofických myšlenek, dialogů, popisů, množství postav, ve kterých se vyznáte až ve druhé polovině knihy... a do toho smutný osud několika postav včetně hlavního hrdiny, který by mohl být mravním vzorem pro všechny, ovšem leda v nějaké utopii, neb ve světě reálném přivede sebe i své blízké spíš k utrpení než ke spáse. Krásný příklad toho, že páchat dobro na všech frontách a milovat bližního svého má taky své meze.
Zároveň však od samého začátku víte, že se před vámi odehrává něco mimořádného. Velké dílo.
Ta hvězda dolů je právě pro některé velmi rozvleklé pasáže a pro mě nelogické a hysterické chování některých aktérů.
No,není to určitě čtení pro netrpělivého čtenáře. U ruské klasiky ale většinou již počítáme dopředu s tím, že nás čeká náročnější čtení než jindy, žádná lehká oddechovka, ale spíše děj rozvleklý a pomalu plynoucí, zpravidla velké množství postav, a navíc řada obsáhlých a vyčerpávajících popisů i dialogů, mnohdy téměř nekonečných, a tak se musíme obrnit trpělivostí a číst s maximálním soustředěním, slabší nátury sem tam i se sebezapřením. Konkrétně v této knize se nám autor odmění zajímavým příběhem, který si jen tak pozvolna plyne a dává nám čas pomalu si osahávat, vstřebávat a vnímat život tehdejší ruské společnosti, pomalu se v ní rozkoukávat a postupně nahlížet do života a osudů jednotlivých postav. Popis ruské společnosti a samotného prostředí příběhu je velmi věrný, autentický a plastický, takže se čtenář brzy sám v příběhu zabydlí v pozici blízkého pozorovatele a svědka. Precizní a bohaté vykreslení psychologie postav, jejich opravdovost, uvěřitelnost a hluboké sondy do nitra jejich krásných velkých duší nemusím ani zmiňovat, protože v tomto je autor opravdu mistrem, ostatně jsou to atributy vlastní i dalším ruským mistrům klasického žánru (Tolstoj, Gončarov, Turgeněv, Gogol..) .
Přesto jako trpělivý čtenář - který věděl do čeho jde a dlouho se na knihu chystal - musím říci, že zhruba druhá třetina knihy se z mého pohledu stráááášně vlekla, řada rozsáhlých dialogů byla mnohdy téměř nekonečná a co mi vadilo ještě více, občas jsem měl pocit, že vůbec nechápu, o co jde, o čem se ti lidé tak rozvláčně baví, a ač jsem se kolikrát v textu vracel a napínal svůj mozek sebevíc, abych chytil nějaký smysluplný počátek toho všeho, význam a smysl některých dialogů jsem prostě nepochopil a zůstal mi, zřejmě navždy, utajen.Kolikrát jsem si říkal, ach jo, ten název knihy je na tebe jak dělaný, kamaráde.
Jak jsem zmínil, vesměs všechny postavy jsou jak živé, hlavní postava kníže Myškin je krásná a výjimečně čistá duše, takže tak nějak podvědomě tušíme, že v kontextu s charakterem tehdejší ruské společnosti to s ním nemůže dobře dopadnout. Jako další charakter musím vyzdvihnout osobu Lizavety Prokofěvny, pro její neobyčejnou věrnost a osobitost, je prostě SVÁ a jak je na place, tak vždy pobaví a čtení se stává opravdovým požitkem.
To, co se stane v samotném závěru knihy, mi vyrazilo dech a jaksi jsem to nepobral, opět jsem nepochopil důvod, PROČ. Asi stárnu a hloupnu.
Náročné, výborné a svým způsobem i vyčerpávající čtení.
Trochu těžší než "Zločin a trest", ale stejně fascinující. Zprvu jsem měl sice trochu zmatek ve jménech, skoro jsem se v těch otčestvech topil, ale když jsem si ujasnil, kdo je kdo, užíval jsem si. Myslím, že Dostojevskij je opravdu ten autor, který nám dává pochopit, co je to ruská duše, čím se liší od té naší a zejména od té anglosaské. A poslání tohoto románu je stále aktuální. Možná dnes ještě aktuálnější.
I pro mě jakožto pro čtenáře to bylo vcelku těžký přelouskat, hlavně já osobně na to potřebovala naprostej kli, abych se dokázala soustředit na to, co čtu. Ale tak jsem to měla i u Zločinu a trestu, přesto dávam 5 hvězd. Občas sice zdlouhavé, ale jinak zajímavý rozvětvený příběh, hodně různých postav. Mam ráda realismus a kdo se nebojí dlouhých monologů,popisů a úvah, směle doporučuji. Ale je to opravdu kniha pro čtenáře. A člověk k tomu taky musí dospět.
Obohacující, ale těžkopádné. S lehkou obavou jsem se pustila do své první knihy ruské literatury. Začátek a konec mě velice mile překvapil, hluboce jsem se začetla. Nicméně 400 stran mezi tím bylo trochu trápení. To, co mě vyvedlo mezi vleklým a zároveň chaotickým dějem až do konce, byly osvěžující pasáže zajímavých myšlenek. Nezavrhuji, jen možná ještě nejsem zralý čtenář?!
Dostojevskij byl mistr psychologického románu a zde to opět potvrdil. Kníže Myškin byl ten kladný hrdina, který musí být v našem nekladném světě poražen. Přiznávám, že byl velmi sympatický a na konci jsem byla trochu smutná, že dobro nezvítězí. (Jako v životě).
No, je to napůl červená knihovna, kdy všichni pořád řeší, kdo koho miluje a nemiluje, napůl záznam z pavilonu hysteriků. Jsou tu asi tři silné momenty: Proslov knížete o pobytu v cizině a o popravě, popis jeho epileptického záchvatu a pak snad ten závěr...
Kdybych byl zlej, tak bych napsal, že to je o jednom mentálovi a vožralcích, zlatokopkách, sockách a Bůh ví (nebo neví, protože tu máme i ateisty) ještě čeho. Ale ne. Tohle je jenom trnité houští, kterým se musí čtenář prosekat snad každou knihou Dostojevského, aby se dostal k nádherným myšlenkám, které posunuli celou naši společnost a dostali nás blíž k pochopení naší psyché.
Četba této knihy by se dala přirovnat k maratónskému běhu. Dlouho se na ni chystáte. Začnete ji číst. Zpočátku je cestička pozvolná, sem tam i svítí slunce, uběhnete ještě dál a začíná přituhovat. Množství postav je neuvěřitelné, do toho ještě spousta krkolomných jmen. Láká vás to vzdát. Mně osobně se to stalo 2x a do třetice pokud překonáte tuto pasáž běžíte...nic už vás nezastaví. Užíváte si vše plnými doušky a máte pocit, že i vy jste aktérem celého příběhu, protože charaktery hlavních
postav jsou vylíčeny neskutečně barvitě.
A tam v cíli ucítíte kromě radosti i smutek. Smutek z toho, že jste byli u
velikého příběhu a ten už je pryč. No nezbývá nic jiného než běžet zas a znovu a nikdy se nevzdávat, protože v té veliké hloubce se dá stále objevovat a nacházet.
Od Fjodora Michajloviče Dostojevského jsem přečetla více knih. A tuto jsem četla vícekrát. Přestože obecně jsou za autorova nejlepší považována spíše jiná díla (hlavně asi Zločin a trest a Bratři Karamazovi), pro mě je nejlepší toto. Každému může sednout jiné téma, jiná atmosféra, osloví ho jiné aspekty knihy. Mě oslovil, až okouzlil, právě Idiot.
Myslím si, že Dostojevského šílený zážitek, kdy byl odsouzen k smrti a těsně před vykonáním byla doručena změna rozsudku na vězení a nucené práce, člověka a jeho uvažování nutně ovlivní.
Dostojevského díla si velmi cením. Jeho knihy pro mě mají velkou hloubku a jsou to (alespoň ty, které jsem zatím četla) perly.
Jak se dalo očekávat od slavného díla je kniha plná spousty myšlenek. Musel jsem si zvyknout na rozsáhlá popisná natahování textu, ale tenkrát se tak psalo. Možná se ke knize někdy vrátím.
Nějak jsem se ztrácela v množství postav, ale nakonec jsem se úspěšně "prokousala". Příběh k zamyšlení, nadčasový.
Ve výměnném fondu v knihovně jsem zahlédla fialovou knížku a prostě jsem si ji musela půjčit... toho, jak se na mě knihovnice divně podívala, jsem si raději nevšímala... Možná jsem měla...
Hned na počátku musím upozornit, že je mé první setkání s ruskou literaturou vůbec...
Příběh určitě dobrý a zajímavý, občas mě nudilo autorovo okecávání, ale pak vždy dostalo spád... Nejvíce se mi líbila první část...
Dost jsem si připomínala, jak stará ta kniha je, dřívější autoři prostě píší jinak, ale nemohu napsat, že hůře.
Myslím, že se určitě k ruským autorům vrátím, ale teď si musím dát pár knížek ze současnosti...
Ta jsem se trochu přiživil na rodině, kdy se nedávno rodina sešla a došlo i na debatu o kultuře. Byl jsem asi jediný, kdo knihu nečetl, tak jsem se - vlastně ne zcela dobrovolně, ale proto, že jsem nevěděl o čem je řeč- dal do čtení této knihy. A byl jsem překvapen, vlastně se mi stalo, že jsem se v polovině knihy přistihl, že přemýšlím, proč jsem se ruské literatuře tak tvrdošíjně vyhýbal. Takže jestli mohu napsat nějaký komentář, tak jedině v tom smyslu, že se jedná o nesmírně poutavou literaturu a kdo se ji vyhýbá- jeho veliká, převeliká chyba. Ale nepočítejte s tím, že to bude čtení na jednu noc- pokud se s ruskou literaturou potkáváte prvně, tak jak já, nechte ji k sobě přijít pomaloučku, po krůčkách ji nechte k vám přibližovat, ať se nevyplašíte vy , a ona- má čas a prostor vám ukázat, co se v ní skrývá.
Velmi čtenářsky příjemná záležitost, osobně knihu řadím mezi světovou klasiku, kterou by měl alespoň jednou přečíst každý.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura psychologické romány carské Rusko tragédie
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2004 | Uražení a ponížení |
Kniha Idiot je v
| Právě čtených | 61x |
| Přečtených | 1 702x |
| Čtenářské výzvě | 97x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 691x |
| Chystám se číst | 726x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 20x |
K téhle knížce se vracím cca jednou za pět let.
Je to opravdový skvost.
Jen idiot měl rozum ❤️