I v blázinci se dá žít
Marcela Mlynářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508865/bmid_i-v-blazinci-se-da-zit-RQ0-508865.png
2
17
10
Dokud máme zdarma vstup do přírody, nezpoplatněný kyslík k dýchání a neomezovanou lásku se vším, co k ní patří, není důvod k zoufalství. Oblíbená autorka řady populárních knih opět otevřeně a bez servítek komentuje dění kolem sebe i ve světě a vypráví nenapodobitelným stylem o svých pozoruhodných příhodách, o dobrodružných cestách po krásách naší země, o radostech a strastech prožívaných na své chalupě, o životních vrcholech, pádech a zvratech. Autorka potvrzuje, že není podstatný věk, ale přístup k životu, a navzdory všem ranám osudu je třeba vždy hledat to dobré a nikdy se nevzdávat. Ať nám svět připadá sebebláznivější, i tak se v něm dá žít, a ne jen přežívat. Kniha je vyzdobena půvabnými ilustracemi Terezy Budilové.... celý text
Přidat komentář
Nedočteno. Nudný popis navštívených míst, obohacený komentáři a názory autorky. Nebrat.
Úplně nejslabší...občas jsem po téhle autorce sáhla jako po oddychovce, ale tohle bylo hodně slabé. Nezáživné, sebestředné...spíš jsem to přeskákala, než přečetla...asi už nikdy více. Stačilo..
Tak tohle jsem nečekala, to bylo něco tak nudného a nezajímavého...proč tohle někdo píše vůbec? O tom jak jede tam a tam a co tam vidí...jestli to měl být cestopis tak se to nepovedlo.
Tak to je bizár.
Čteno na základě čtenářské výzvy - nová kniha v roce 2023. Obálka pěkná, kniha tak akorát do ruky.
Prvních pár stránek celkem vtipných (asi 3), ale pak to začalo být nekonečné chrlení nepodstatných informací o navštívených místech (asi opisy zadních stran map), co jedla, co pila, kdo se na ni podíval chlípně, kde se svlékla a padla do měkké postele, kde se umyla, namalovala a oblékla, kde byl jaký šutr na cestě, jak nasedla do auta, jak nastartovala, kdy vysedla z auta, kde zaparkovala. A k tomu politologické bonusy.
Na jedné straně autorce každou chvíli vyhrknou slzy nad krásou české krajiny, na druhé straně používá zcela zbytečně sprostá slova. Rodinu svého syna nazývá pičifarma = snacha a tři vnučky, když se k nim přidala a jely společně na výlet, pak už je to pičiosazenstvo.
Na jedné straně se rozplývá nad první republikou, na druhé straně vládu první republiky za stavbu řopíků u Slavonic nazývá zelené mozky.
Sama vchází při svých výletech do zákazů vstupu a na druhé straně je pobouřena drzostí chlapa, který vstoupil přes závoru na její pozemek a ještě na něho střílí z připraveného revolveru.
Autem projíždí zákazy vjezdu, staveniště cest, a pak se na stezce rozčiluje, že tam i přes zákaz projíždějí cyklisti.
Autorka žertuje o erotických večerech s tangy na prdelce, a zároveň velmi ochotně a často popisuje své sexuální fantazie a choutky... až z toho její unavený milenec usnul a čtenář se musel stydět nad trapností.
"Navenek jsem však určitě působila jako vznešená dáma uhlazených mravů." Spíš jako velká chlubilka a marnivá nána s narcistními sklony.
Názory autorky na očkování, tlusté lidi, Putina, chudé lidi, Babiše, Ukrajince, emigranty, Romy-čmoudy, neschopné matky samoživitelky a politiku čpí xenofobií a fejkovými články kolující s velkou oblibou mezi mnohými ženami 70+, které je s nadšením dále přeposílají celému příbuzenstvu a pak jejich obsah prezentují jako vlastní myšlenky.
Nakonec uvažuji, zda tuto knihu v čtenářské výzvě nezařadit do kategorie Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik.
Strana 142 a whirlpoolový sál: "Tam, po dvě hodiny regenerovaná bazénovými a sektovými bublinkami, jsem konečně získala svou obvyklou formu." ... "A ráno se zprovoznit a dát se dohromady." K tomu životní moudro: "Než pojít hlady, je lepší se uchlastat. Ne?"
Celá kniha je takový velký pelmel všeho a ničeho až má člověk pocit, že čte parodii na Barona Prášila nebo českou bondovku Jane Bondová 0075.
Pokud je kniha parodií na starou, protivnou, věčně nespokojenou, hašteřivou, samolibou, nesoudnou, nabubřelou, sexuálně chtivou seniorku, hrající si na akční dvacítku, se kterou nechce nikdo nikde cestovat, souložit ani chlastat, tak pak se to autorce podařilo na jedničku. To je na pět hvězdiček.
No a závěr ze strany 147: "Pobyt utekl rychleji, než jsem čekala a byl tu den odjezdu: "Teď už můžeš jít do prdele..." vypustila jsem projev náhlé emoce."
Co k tomu autorce dodat? Tak to klidně může a šťastnou cestu!
Já,knihy od této autorky čtu ráda, docela ve mě probudí chuť cestovat a poznávat krásy naší země. Tentokrát procestujeme s autorkou hlavně Šumavu a Třeboňsko a taky s ní strávíme nějaký čas na chalupě.Ze začátku mi chyběla její Karkulka s kterou toho hodně nacestovala, ale po několika stránkách autorka vysvětlila,že již měla doslouženo a proto si pořídila novější autíčko,tentokrát ho pojmenovala Čert. Já si u knih od paní Mlynářové báječně odpočinu,ale také se pobavím.
Tak jsem si přečetla cestopisný deník a opět se těším, zda se dožiji důchodu a budu moct cestovat. Kniha je cestopisný románem s komentáři( rýpnutí) do minulého a současného života. Jinak knihy od této autorky byli opravdu kdysi vtipnější.
Zpočátku byly tyhle cestopisné črty docela čtivé, ale poslední díly, lze-li to tak nazvat, už nejsou příliš povedené. Až příliš často to sklouzává do pouhého popisu cest. A když k tomu připočítám poněkud zvláštní názory na aktuální dění...
Mivala jsem ji ráda, její první knihy byly čtivé, zábavné a plné humoru.
Ale nic z toho už neplatí. Bohužel.
Kniha je takový cestovní deník spisovatelky- důchodkyně, která si chce ještě užívat života, což je v pořádku, ale ................................ snad zaujme vrstevnice autorky s podobnými zájmy.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Důchodkyně nestřílejte |
| 2011 | Z lodiček do holin |
| 1999 | Chalupářka |
| 2012 | Kdo nehřeší, nežije |
| 2006 | Dcera na zabití |
Kniha I v blázinci se dá žít je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 24x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Pro mě snad nejslabší kniha autorky, mám pocit, že už tzv. "vaří z vody". Její první knihy se mi líbily, byly vtipné a čtivé, což se o těch posledních moc říct nedá. Škoda.