I když půjdu roklí šeré smrti
Connie Willis
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17600/i-kdyz-pujdu-rokli-sere-smrti-17600.jpg
4
51
15
Kniha o lékaři, který zkoumá „život po životě“ a především o psycholožce, která se dobrovolně stane pokusnou osobou. Strach o život malé dívky dožene mladou ženu k dobrovolné účasti na projektu, který si klade za cíl využít uměle navozených pocitů stádia klinické smrti jako převratné neurochirurgické metody. Tím je nastartován proces fascinujícího poznávání a především sebepoznávání, odkrývání tajemství skrytých v minulosti.... celý text
Přidat komentář
Podobně jako Slyším tě všude, trochu moc upovídané a o hodně delší než bylo třeba. Námět je zajímavý, měl jsem ale občas problém to Connie uvěřit. Například kde by se v jedné nemocnici vzali hned tři vědci, nezávisle zkoumající ten stejný fenomén, notabene zrovna vidiny pacientů v klinické smrti.
Napsané je to hezky a čtivě, zajímavé je i vykreslení nemocnice. Připadlo mi, že jde vlastně o metaforu lidského mozku, obrovského a složitého, kde po chodbách zdánlivě chaoticky pobíhají lékaři a sestry jako impulsy po nervových drahách.
A vzhledem k tématu knihy to tak Connie možná i myslela.
Kromě této knihy jsem od této autorky četla ještě knihu Slyším tě všude. Ani jedna z knih nebyla taková jakou jsem ji očekávala. Přesto ve mě zanechaly hluboký dojem. Možná za to může má představivost, která při čtení viděla pod příběhem mnohem víc. Knihy se mi velmi líbily a můžu vřele doporučit.
Ouu.Tak poté,co jsem byl naprosto unesen knihami "Kniha posledního soudu" a "O psu nemluvě" jsem teď tvrdě narazil.Strašně rozvláčné,spousta zbytečných postav.Kniha z poloviny o tom,jak pobíháte po nemocnici a z poloviny jak čučíte na skeny..Asi moje první kniha,kterou jsem dočetl jen silou vůle.Téma zajímavé,ale zpracování naprosto ubíjející.Mít o 200 stránek míň,knize by to prospělo.Pro mě velké zklamaní..
Connie Willis je skvělá spisovatelka, ale je třeba mít s ní svatou trpělivost. Čtenář nakonec dostane, pro co přišel, musí se k tomu ale zdlouhavě pročíst. Téma je nadmíru zajímavé a citlivé a autorka se jeho zpracování zhostila se ctí. Bavilo mě balancování mezi vědou a mystikou. Na rozdíl od předchozího komentáře mi ale připadalo, že spád knihy trochu vázne a omáčky je tam až dost. V textu je často zabíháno do nepodstatných podrobností, postavy se nesmyslně nahání sem a tam, nebo mají mlhavé představy něčeho, co jim stále a stále uniká, dialogy se opakují. Člověk by s klidným svědomím seškrtal 200 stran a nic by se nestalo. Ke konci knihy se navíc podruhé rozbíhá koloběh pátrání a přicházení na kloub celé věci, která již byla čtenáři jednou objasněna. V kontextu knihy to sice smysl dává, nicméně čtenář je ze všeho toho nahánění se, vypípávání se pagerem a nikam nevedoucích slepých uliček unaven. Podobné výhrady jsem měla i ke Knize posledního soudu, která se mi ale četla o poznání lépe.
Kniha me chytla od prvních řádků, což není vždy úplná samozřejmost. Nemusela jsem se vůbec snažit a četlo se sama. Téma knihy mě zaujalo a příběh hned od začátku nabral spád, žádné omáčky okolo.
Překvapilo mě několik výrazných zvratů a jeden velice definitivní mě až zaskočil. I přesto měl příběh i nadále smysl a s chutí jsem došla až k úplnému závěru.
I když má kniha přes 700 stránek, měla jsem ji přečtenou asi za týden, vůbec mi to nepřišlo.
Postavy jsou propracované a mají charisma, žádné rozplizlé a neurčité charaktery. zajímavá je dívka Maisie, která má specifický humor a je to velice hezky propacovaná postava.
I když téma jako takové může působit děsivě, sama kniha byla skoro až laskavě pojatá, žádné drastické scény nebo temná místa, vše bylo v hranicích, které se dají snést a číst i před spaním :)
Vřele doporučuji k přečtení, zřejmě se od ní nebudete moct odtrhnout.
První cca 3/4 knihy mne nadchly, silné téma i styl vyprávění, který člověka vtáhne do děje a nedovolí mu knihu odložit. Bohužel poslední část po zranění hlavní hrdinky mne velmi zklamala. Čekala jsem, že v určité fázi Joanna upadne do stavu klinické smrti doopravdy a nastane zápas o její záchranu a napětí, zda se probudí. Tím, že jsme se rozuzlení dozvěděli bezprostředně, pro mne poslední část knihy velmi ztratila na přitažlivosti. Jaký má za těchto okolností smysl samotný závěr knihy? Nechává si snad autorka pootevřená dvířka pro možnost posmrtného života? Bohužel musím také souhlasit s autorkou jednoho z komentářů níže, a sice že ani mně nevyhovuje volba katastrofy, do níž se Joanna ve stavech klinické smrti "přenáší"... Celkově pro mne slabší než vynikající Kniha posledního soudu i než autorčiny povídky, přestože téma samotné i styl vyprávění jsou výborné. Za mne první část 5 hvězdiček, závěr 3 hvězdičky, průměr 4 hvězdičky hlavně za vypravěčské umění autorky.
Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá, protože Connie Willis napsala jednu z mých nejoblíbenějších povídek (“Všechny moje milované dcerušky” z obskurní antologie “Alien Sex”), přesto jsem nad koupí takové bichle váhala – hlavně z toho důvodu, že jsem si nebyla jistá, jestli mi její téma bude blízké. Pročetla jsem na netu všechny recenze a komentáře, co se mi podařilo najít a z některých jsem byla čím dál tím rozpačitější. Nakonec mi Triton vytrhl trn z paty předvánočními 50% slevami a já se k nim radostně vydala. K mému velikému zklamání mi bylo oznámeno, že kniha už není, ale když už jsem s těžkým srdcem odcházela, místní dobrý víl vyhrabal jeden ztracený výtisk kdoví odkud a tím mi skutečně udělal “vánoce” :) Tímto mu ze srdce děkuji – kdyby to náhodou četl :)
Musím říct, že jsem od románu čekala – díky anotaci a výše zmíněným recenzím a komentářům – něco trochu jiného, než čeho se mi dostalo - a jsem tomu ráda. Psycholožka Joannu Landerová skutečně zkoumá prožitky NDE (stavu blízkého smrti – tj. v podstatě zážitky z klinické smrti), ale rozhodně se nesnaží dokazovat existenci posmrtného života ani do toho netahá víru a náboženství – naprosto chladnokrevně se snaží zjistit, co se v mozku za takové situace odehrává a do jakých obrazů to mozek zpracovává. Přes nábožné vytržení je v románu úžasně nesympatická postava Maurice Mandrakea, autora bestseleru plného mnoha rádobyútěšných bludů o tom, kterak se po smrti setkáme nejen s kohortou andělů a je nám odhaleno moudro všehomíra, ale čekají tam na nás i drazí zesnulí. Tomuto individuu se Joanna snaží vyhýbat jako moru. Spolupracovat naopak začne s mladým neurologem Richardem Wrightem, kterému se daří NDE chemicky simulovat – a tak se rozjíždí zatím tajný výzkum tohoto jevu. Četla jsem v jednom komentáři, že Joanna buď neustále bloudí po labyrintu nemocnice (což zdaleka není pravda) nebo upadá do klinické smrti a zděšena se budí (což vůbec není pravda). O tom bloudění vůbec psalo hodně lidí – možná jsem vůči němu tedy byla předem psychicky natolik obrněna, že mi realita přišla směšně nedomrlá – podle mě tam nebloudí téměř nikdo. No ale to je jedno – jen se těmi řečmi o bloudění nenechte odradit. Kniha mi rozvleklá nepřišla vůbec, vše v ní mělo své místo a dokreslovalo atmosféru či charakter hlavních hrdinů.
Další výraznou postavou je malá pacientka Maisie – v podstatě smrtelně nemocná holčička s morbidní zálibou v různých katastrofách – a ty v ději rovněž hrají výraznou roli. K mé smůle zrovna ta “hlavní” a nejpropíranější katastrofa spadá do kategorie mých nočních můr, a narůstající četnost popisů jejích různých detailů mi vůbec nedělala dobře, ale to můžu přičíst na vrub pouze své osobní fobii :) Jedním z hnacích motorů celého výzkumu je i snaha pomoci právě Maisii.
Z vyvrcholení románu jsem byla zpočátku dost rozpačitá, ale nakonec jsem se usnesla na tom, že se mi líbil. Celá kniha je dost zvláštní, ale má svoje nepopiratelné kouzlo a byly okamžiky, kdy by mi ji z rukou nevyrvali ani násilím. Rozhodně nečekejte snahu o popis klasických představ posmrtného života – autorka celou věc pojala čistě vědecky, ba neurologicky, a to k dobru věci, takže se nemusíte bát :) A překladatelé provedli na knize skvělou práci, klobouk dolů. Navíc se mi líbila jejich volba názvu románu, který je v jejich provedení mnohem barvitější a výstižnější než originální prosté “Passage”.
“I když půjdu roklí šeré smrti” je skutečně povedené dílo, téměř hard sci-fi a zároveň metafora smrti – a svým způsobem i života.
Velké zklamání. Téma a prostředí příběhu mě při čtení recenzí nadchly, ovšem provedení je neskutečně iritující a nudné. Tato paní je velmistrem sci-fi? Dneska tento titul asi může dostat kdokoliv. Poraďte mi práci kterou si to zasloužila a rád si ji přečtu. Velmistr je Heinlein, Asimov, Sterling a jiní...
Omlouvám se, ale vyprávění příběhu je tak hrozně blbé a otravné, že jsem to v druhé třetině knížky musel zabalit a utekl jinam. Nejvíc mě to připomnělo serály bez konce a děje. Nikde se nic pořádně neděje a pokud ano, dokážete to bez problémů předvídat.
Celá, teda skoro celá knížka je o pobíhání po chodbách nemocnice, ťapkání se zbytečnýma postavama a stupidnímu se vyhýbání jednomu kolegovi. Jen ten lékařský plášť s bezednýma kapsama, tak ten bych bral. ...by musel musel mít kapsy jak Krteček ten pan doktor :)
Prostě blbé a nečitelné. Sám nechápu, proč jsem dal dvě hvězdičky. Snad z lítosti nad promrhaným tématem? No, asi měla být jen jedna.
Toto nebyl můj šálek čaje... Na mne se děj moc táhl se spoustou hluchýh míst, kniha mohla být poloviční a měla by větší spád; co mne štvalo bylo neustálé vyhýbání se Mr. Mandrakeovi. Dávám 30%.
Vynikající námět a perfektní zpracování tématu klinické smrti. Autorka přichází se zajímavou tezí, co vlastně příznaky blízkosti smrti jsou. Byl jsem spolu s hlavní hrdinkou zvědavý, až kam její cesty v "posmrtném" životě jdou a co znamenají. Kniha mne pohltila a nepustila. Doporučuji.
Štítky knihy
posmrtný život klinická smrt Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Kniha posledního soudu |
| 2017 |  Slyším tě všude |
| 2012 | ...o psu nemluvě |
| 2003 | I když půjdu roklí šeré smrti |
| 2013 | Vnitřní záležitosti |
Kniha I když půjdu roklí šeré smrti je v
| Přečtených | 62x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 1x |
Už je to rok co jsem knihu četl a stále, když se odněkud vynoří téma posmrtného života, musím na tuto knihu myslet. Doporučuji.