Hypermoderní doba - Od požitku k úzkosti

Hypermoderní doba - Od požitku k úzkosti https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176774/hypermoderni-doba-od-pozitku-k-uzkosti-176774.jpg 4 16 1

Sociální filozof a esejista Gilles Lipovetsky je známý jako pronikavý analytik naší současnosti a celé postmoderní epochy. Pojem postmodernita označuje vývoj demokratických společností, které se oprostily od velkých ideologií zaměřených do budoucnosti a tíživých systémů norem a pravidel a které se s nadšením obrátily k přítomnosti a začaly si bez omezení užívat jejích předností. Dnešní dobu podle Lipovetského charakterizuje přívlastek hypermoderní. Vyznačuje se především ekonomickou soutěží, rozkvětem technologií a individualismem. Jejich rozvoj, založený na neskromnosti a nadbytku, spěje kupředu nesmírnou rychlostí a vede k všudypřítomnému narušování pravidel, které je zdrojem chaosu a nerovnováhy jak na úrovni celé společnosti, tak na úrovni jednotlivců. Tento vývoj však není fatální a obsahuje v sobě řadu pozitivních momentů. Kniha je vybavena rozsáhlým úvodem do myšlení Gillesa Lipovetského z pera francouzského filozofa Sébastiena Charlese a rozhovor obou těchto myslitelů též knihu uzavírá. 1. vydání.... celý text

Žánr:
Literatura naučná , Sociologie, společnost

Vydáno: , Prostor
Originální název:

Les Temps hypermoderne , 2004


více info...

Přidat komentář

Vironey
13.03.2014 4 z 5

Gilles Lipovetsky se ve své nejnovější knize zabývá koncepcí "nové moderní společnosti", která vykrystalizovala z jeho předchozích úvah (velmi znatelná návaznost na Éru prázdnoty a Soumrak povinnosti). Tuto modernitu druhého řádu označuje jako hypermodernitu, která podle něj stojí na třech pilířích: demokracii, lidských právech a trhu. A to je v podstatě celá koncepce. Ač mi jsou myšlenky tohoto francouzského autora velmi blízké a často z nich ve svých odborných pracích čerpám, tak tuto jeho hypermoderní koncepci považuji za hanebnou generalizaci, neboť postavit filozofickou koncepci na třech principech, z nichž první dva již pozbyly svého významu a smyslu a poslední z nich ho nikdy neměl, je dosti zjednodušující a jedná se dle mého soudu o nelegitimní myšlenkový konstrukt, jenž není podložen žádným adekvátním argumentem. Lipovetského hypermodernita je jen novým hyperpojmenováním jeho starých myšlenek, není tedy ani hypernová, ani hyperpřesná. Jediným přínosem (přesto poměrně zásadním) je dle mého názoru jeho explicitně krajní tvrzení, že již nežijeme v postmoderní době. V současnosti, kdy se ještě téměř všichni "odborníci" pitvají v hnijící mrtvole postmodernismu, vycházejí z jejích bezmála půl století starých myšlenek, považuji Lipovetského Hypermoderní dobu za převratnou. Nikoliv jako představení nové "hyperkoncepce", nýbrž jako hlas, který se navzdory zarputilým akademikům nebojí říci, že jejich slavná postmoderna je tatam.