Hybatelé ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a nabízejí tak čtenářský zážitek, jaký David Mitchell předvedl ve svém vrcholném díle - Atlasu mraků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288385/hybatele-goR-288385.jpg 4.3273
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno (ekniha), Mladá fronta
Orig. název

Ghostwritten, 1999

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Kniha Hybatelé

Přidat komentář
InaPražáková
16. října

(+ SPOILER) Povídky spojené postavami, kometou a různě se projevující mimosmyslovostí nebo fantazijním paralelním životem, jak se to vezme. Zpočátku jsem si myslela, že prolínání postav napříč scénami z celého světa je jen vydařený umělecký ornament, ale to bych Mitchella podcenila - postupně se opravdu ukáže, že ta příslovečná motýlí křídla... že důsledky příčin na jednom kontinentu jsou příčinami úplně jiných důsledků na jiném kontinentu. Zamotává se to ale pořád srozumitelně, Mitchell je bezchybný dirigent orchestru. Každá postava má svůj jedinečný hlas, originálními nápady se nešetří, intertextové odkazy jsou jednak logicky, jednak elegantně zpracované. Hybatelé jsou kvalitní literatura, a k tomu zábavná.
Čím dál se kniha posouvá k západu a zároveň ke konci, tím divočejší zápletky se objevují. Předposlední irská zastávka se v akčnějších pasážích podobá americkému thrilleru a trochu mě u ní otravovalo, jak je fikční, umělá. Závěrečná velká kapitola je sice ještě umělejší, ale žánrem ekoapokalypsy předběhla dobu. Víc se mi určitě líbily první kapitoly, byť si uvědomuju, že o Asii nic nevím, takže jsem mohla spoustu věcí minout. Jsou ale lidštější, myšleno citovější i o reálnějších lidech. Obyčejný kluk v Tokiu, kterému se v životě zas tolik nestane; přepracovaný bankéř, který se vcelku hladce vyrovná s přirozeným i nadpřirozeným vpádem do bytu; krásná povídka o životě pod Svatou horou, kudy několikrát projdou dějiny (většinou ve vojenských botách), ale stařena čajovnice pokaždé postaví dům jako dřív: lidé, kteří se snaží přežít tam, kde se ocitli, mě zajímali a dojímali mnohem víc než teorie kontroly nad světem.

tanuki
12. října

Několik provázaných povídek, které jsem si postupem času představoval jako žabky házené plochým kamenem po hladině rybníka. Když ovládáte odpovídající techniku, můžete správně hozeným oblázkem přeskákat po hladině z jednoho břehu na druhý. Ten se pokaždé pouze jemně dotkne nehybné hladiny, rozčeří vodu a vytvoří kruhy, které se šíří od jednoho místa dopadu k druhému. Někde se prolnou, jinde po chvíli zmizí a zaniknou. Kamínek udělá pár skoků a za chvíli je ten tam.

My takto v knize přeskakuje od jedné postavy ke druhé. Ač se jedná o několik samostatných povídek, jsou vždy vzájemné provázaná ve stylu "six degrees of separation". Takto se můžeme pohybovat od Japonska, přes Mongolsko, Petrohrad, Londýn, Irsko až do vysílání jednoho obskurního nočního pořadu jistého rádia.

Spousta odkazů na různé jazzové skladby spolu s japonskými reáliemi ve druhé povídce až nepříjemně kopírovaly Murakamiho styl. Možná se mělo jednat o druh pocty či inspirace, ale mně to připadalo spíše jako příliš okaté plagiátorství. Několik povídek se neslo v duchařském stylu, ke slovu se dostaly také prvky thrilleru či sci-fi říznuté populárně vědeckými fakty.

Jednalo se o zajímavé střídání stylů a žánrů, které vedly k rozmanitosti vyprávění a zároveň propojení zdánlivě nesouvisejících událostí na různých místech světa.


Teckovana
22. září

Na první román docela slušně vysoká laťka, nicméně autor ji pak dokonce i dokázal přeskočit. :-)
Každopádně, tuto knihu je třeba chápat jako první díl nekonečného seriálu s pracovním názvem Romány Davida Mitchella.

iridius9373
10. září

Knížka dokázala vtáhnout od první stránky, všechny příběhy navlečené jako korálky na jedné nitce. Za mě super.

tučňák222
19. května

K pochopení záhadného názvu stačí počkat. Opět geniální propracování s krásným vypravěčským stylem včetně dobových detailů. I v překladech je poznat úchvatná slovní zásoba, slovní vtipy a důmyslnost autora. Při čtení mi běhal mráz po zádech a vnímal jsem knihu jako film.

Vadily mi prázdné skoky v čase, které ale byly později vysvětleny událostmi. U Mitchella se čtenář poučí, že zápletka bývá v něčem jiném, než čekal.
Oceňuji veliké množství osobnostních typů.

Nejedná se o milion příběhů na pozadí, ale milion příběhů tvořících jeden celek. Autor donutí přemýšlet nad tím, že se vždy něco děje kolem a skrze naše obyčejné životy.
Hledáte hlavního hrdinu? Z množství filozofií a mouder možná zjistíte, že je jím život.

gladya
08. května

Příběhy se mi zdály nevyvážené, alespoň v tom, jak na mě působily. Ovšem je to velmi zajímavá knížka, pocitově i myšlenkově. Určitě si to budu muset přečíst ještě jednou, aby mi secvakla úplně všechna propojení a jejich náznaky.
Najde se tam přinejmenším několik zajímavých postav. Jisté zabroušení do fantastiky také stojí za to.

danny_21
19. března

Druhé setkání s výjimečným vypravěčem Mtichellem není tak uspokojivé jako přechozí Atlas mraků. Řekl bych, že díky tomu, že autor nedokázal představit zajímavější postavy v těch devíti kapitolách, stejně jako chybí osudovější finální protnutí všech zúčastněných postav, které jsem očekával. Přesto nemůžu říct, že bych se u čtění nudil, je třeba číst pozorně a potom je možnost objevit ty jemné propletené nitky vzájemných setkání, ale v mých očích je to příliš nevyrovnané a z uvedených důvodů nemůžu tentokrát dát víc než lepší průměr - 65 %

Knihomlok2015
29. února

Mitchell je prostě každou knihou pořád víc a víc má krevní skupina.

1

Doporučujeme

Sběratel polibků
Sběratel polibků
Bouře mečů
Bouře mečů
Dóm řetězů
Dóm řetězů
Sametový anděl
Sametový anděl