Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168907/bmid_hvezdy-nam-nepraly-OhQ-168907.jpg
4
7811
1629
Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klub
Originální název:
The Fault in Our Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
Trochu som sa obávala, či nie sú hodnotenia knihy prehnané, ale nie sú. Je to naozaj dobrá kniha. Treba sa len pripraviť, že je písaná naozaj z pohľadu teenagerov, takže veci, ktoré im pripadali cool a veľavýznamné, vás môžu primäť prevracať očami (v mojom prípade nezapálená cigareta, viem si PRESNE predstaviť, ako sa tvárila tá letuška). Ale je to verné, pútavé, pekne napísané, nepresladené. Neplakala som, ale to neznamená, že som nebola dojatá. A oproti Aljaške som nepocítila ani náznak pátosu, čo oceňujem. Som zvedavá na ďalšie Greenove knihy.
Bylo to poprvé, co jsem četla knihu s tématikou rakovinného onemocnění. A musím říct, že mi čtení lhostejné nebylo. Knihu jsem přečetla v autobuse cestou na poznávací zájezd do Itálie a zase zpátky. Kniha mne držela. Teď se brzy podívám i na filmové zpracování
Tato kniha Johna Greena asi nemůže minout pozornost žádného čtenáře, který sleduje novinky a vše podstatné, co se na současném českém knižním trhu děje. John Green (1977) – 37 letý americký autor má za sebou již řadu úspěchů, již jako 28 letý získal Printzovu cenu za svou prvotinu Hledání Aljašky, současně patří k nejznámější vloggerům a to společně se svým bratrem.
Hvězdy nám nepřály je jeho další knihou, která se hned po svém vydání (2012) zařadila mezi americké bestsellery a která má již své filmové zpracování, které je přijímáno taktéž velmi pozitivně.
Kniha předkládá smutný příběh dvou mladých lidí, kterým osud nepřál dožít se vyššího věku. Hlavní hrdinové Gus a Hazel bojují se svojí nemocí a ve svém boji se náhodně potkávají, aby prožili navzdory svému osudu pár krásných měsíců spolu.
Dá se říci, že kniha velmi útočí na city čtenářů tématem nijak novým a přesto stále dojímajícím – mladý člověk, nemoc, láska a bezvýchodná situace. Kniha však není o smrti ale o lásce, o tom, že se za pár měsíců dá prožít malá věčnost a že se dá prožít i s optimistickým pohledem a specifickým humorem. O tom, že každý z nás má svůj vesmír a jeho velikost je dána jen a jen námi.
Hvězdy nám nepřály je smutný, ale krásný příběh, ve kterém se opakují mnohé pravdy prověřené samotným životem a se kterými se každý z nás dříve či později potká. A i když kniha končí tak, jak končí každý velký milostný příběh, přesto je knihou, která by měla dát sílu všem těm, kteří si myslí, že je jejich osud zlý a nemilosrdný.
Pouze pod tíhou faktů si můžete uvědomit, jak jsou mnohé naše problémy a neřešitelné situace mnohdy banální, pokud proti nim postavíte touhu žít a užít si život, touhu, která nemůže být řadě lidí na této planetě naplněna.
Ale i to je život ve své drsné, neuctivé a nemilosrdné podobě. Omnis cellula e cellula.
Vždy si po přečtení podobného příběhu vybavím slova jedné písně mých oblíbených interpretů . . .
„ . . . s večerem když člověk cítí osamělost, nemusí hned s láhví hrát si na dospělost, spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál . . . „
Když jsem o této knize slyšela poprvé, velmi mě zaujala nejen tématikou, ale i propracovaností.
Co si budeme povídat. Kniha sama o sobě je opravdu výborná, čte se jedním dechem a nenašla jsem snad pasáž, která by mne nudila. Dá se přečíst na jeden zátah, když máte dostatek času.
Životní příběh byl krásný a já - cíťa, jsem si od půlky knihy několikrát sušila slzy. Augustus Waters byl od prvopočátku mým favoritem. Mladý, pohledný ikdyž s malým defektem, vtipný a velmi charismatický svým stylem vyjadřování a činy. Slečnu Hazel Grace jsem obdivovala za ten boj, co celou knihu táhne a když jí pak přibyla další bolest pro... nebudeme prozrazovat těm, co nepřečetli, tak jsem to oplakala. Bylo mi jí líto, nedokážu si předsavit, co bych dělala já na jejím místě.
Jediné co mě udivovalo bylo to, že v jejich věku je napájeli šampňským. A možná i to, že intimní chvíle byly odbyté jen pár slovy, nic velkého. Ale zase si toho vážím, protože téma sexuality je v nešní době tak rozvinuté, že by se autor mohl zamotat do změti bez pokračování.
Nebudeme tedy chodit kolem horké kaše... do knihy jsem se zamilovala! URČITĚ DOPORUČUJI PŘEČÍST! Dílo je úžasné! :)
Y_K
Velmi zajimavá kniha. Doporučuji přečist. Je to krásna kniha, která aspoň z části popisuje pocity, které proživa člověk nemocný na rakovinu.Moc jsem si oblibila hlavni hrdinku a Gusa. Má klisna porodila hřibatko, které jsem pojmenovala Augustus Waters. Chci, aby můj Gus byl stejně silný a statečný.
Po celou dobu co jsem četla, tak jsem držela palečky Hazel Grace. Byla úžasna a já ji obdivuji. Tolik si toho prožit, tak se zahrabu sama zaživa, ale ona to prostě dotahla dokonce a pokoušela si s těch poslednich dnech s Gusem vytahnout co nejvic.
Tato kniha Vám pomuže se zamyslet nad rakovinou a docela brutalně Vás vtahne do těch pocitu. A když si ještě uvědomite, že žadný takový lek, jako phalanxifor neexistuje, tak se nad tim fakt hluboce zamyslite, protože to je brutalni.
Držim palce všem co trpi touto nemoci a přeji jim vytahnout s toho života co nejvic a aby si uživaly v mezich možnosti.
Ze začátku jsem si říkala jak by mě tato kniha mohla překvapit. Posléze jsem se do příběhu tolik zamilovala, že jsem ji během jednoho večera celou přečetla :) Je opravdu úžasná
Tak knihu jsem zhltla, fakt super. Dlouho jsem čekala až narazím na knihu, která mě bude takhle bavit až budu chtít jen a jen číst a neodtrhnout se. Konečně po dlouhém hledání jsem ji našla.
Některé části byly zbytečně dlouhé, celkově téma Hvězd je založené na tom, že budeme mít s postavami soucit kvůli rakovině a tak trochu nás nutí příběh víc prožívat. Mně se kniha vcelku líbila, až na Hazel, která mi v některých částech strašně lezla na nervy. A po hodně dlouhé době víc než kniha líbilo filmové zpracování.
Jedna věc se ale Greenovi musí uznat, umí sakra dobře pracovat se slovy.
Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Hvězdy nám nepřály, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.
Musím se přiznat, že jako první jsem viděla film. Ten byl krásný, vtipný a dojemný zároveň. A protože jsem chtěla s Hazel a Gusem strávit ještě trochu času, slavnostně jsem otevřela knihu na první stránce a začala číst.
Kéž by tak má ruka dokázala vyjádřit, co nosím v srdci. Už byla napsána spousta knih o dvou mladých lidech, kteří se jednoho dne potkají a jejich vztah postupně přeroste v lásku.
Jenže v tomto případě Hazel a Augustovi hvězdy opravdu nepřály. V jejich příběhu sehrála velikou roli nemoc a oni nevěděli, kolik společného času jim ještě zbývá. O to více si dokázali vážit jeden druhého.
Hvězdy ovšem nejsou jen knihou o lásce a nemoci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou o naději, odkrývají nám spoustu důležitých pravd, jenž jsme třeba doposud přehlíželi, a hlavně nám ukazují, že i za pár měsíců se dá prožít celá věčnost.
Hlavní postavy pro mě hodně znamenají a ráda bych je označila prostou dvojicí slov: neobyčejně obyčejné. Právě pro jejich pohled na svět. A to i přes tíživou situaci, jenž je potkala.
"A já jsem se zamilovala , jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."
Hazel mě utvrdila v tom, že ikdyž máme dětinské sny, měli bychom v ně věřit a snažit se je uskutečnit. Osobně si myslím, že chtěla znát konec Císařského neduhu, protože potřebovala mít důkaz, že pokud zemře, všechno půjde dál a její rodiče najdou ještě nějaký smysl života.
Sám Císařský neduh sehrál důležitou roli v celém příběhu. Tato prostá věc, končící uprostřed věty, dokázala spojit dva lidi v jednu duši.
„"Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."
Tím druhým člověkem není nikdo jiný než Augustus.
Augusus s cigaretou v puse, kterou si nikdy nezapálil.
Augustus posedlý metaforami a symboly.
Augustus a jeho báječný pohled na svět.
Prostřednictvím Hazel zjistil, že život je o něčem víc, než o zanechávání nějakého otisku na světě. A že možná stačí zanechat svůj otisk jen v jednom člověku.
Proč bychom se měli stále honit za úspěchem, snažit se překonat ostatní, abychom tak po sobě zanechali nějakou stopu? ( když ty stopy, které zanecháme můžou být často jizvy?)
Proč bychom jednou nemohli zvolnit, kráčet po zemi lehce a začít si více všímat věcí kolem sebe?
Tohle se mi zapsalo do srdce díky Hvězdám.
Ještě přemýšlíte, zda si přečíst knihu, co vás hluboce zasáhne, vykouzlí úsměv na rtech a vžene slzy do očí?
Dosud jste ji míjeli, protože nechcete pociťovat smutek?
Ale..... Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
Už jen kvůli tomu si ji přečtěte.
Výtažek z mé recenze http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hvezdy-nam-praly-cist-hvezdy-nam-nepraly-1940
Jestli se autor snaží zaujmout čtenáře dojemnými scénami, altruistickými myšlenkami a faktem, že s rakovinou v bezprostředním okolí se dnes potýká prakticky každý z nás, zatraceně dobře se mu to daří. Dámy a pánové, račte si zalézt do deky, vytáhněte si kapesníčky. A těch si vezměte raději víc, protože tyhle stránky za to rozhodně stojí.
A jak knížku beru? Všemi deseti, tedy na DK všemi pěti.
Tak se mi konečně také poštěstilo a já si knihu mohla přečíst. :) Musím říct, že se mi vryla pod kůži..od té chvíle co jsem knihu dočetla jsem si pomyslela: "Teď už potřebuji přečíst vše z pera Johna Greena." U čtení jsem se nenudila ani chviličku a knihu jsem měla přečtenou během pár dnů.
Smutný a silný příběh plný něčeho zvláštního co nedokážu přesně definovat. Knih s podobnou tématikou je napsáno takové množství..přesto mi tato kniha přijde svým nápadem tak jedinečná.
Filmové zpracování je taktéž báječné.. :)
Kniha Hvězdy nám nepřály se stala mojí nejoblíbenější knihou jakmile jsem jí dočetla. John Green dokázal do celkově smutného příběhu připojit humor. Hlavní postavy Hazel a Gus mě dokázaly vtáhnout do děje a trochu jsem si uvědomila, že život nemusí být vždy pohádka a nikdo neví, co se nám stane.. Podle mého názoru se jedná o zdařilou knížku Johna Greena nejen pro dospívající ale i pro dospělé. Kniha se celou dobu točí kolem jedné knihy a to knize Císařský neduh. Kdyby John Green tuto knihu napsal (nikoli jako volné pokračování), myslím si, že by kniha měla úspěch..
Moc jsem u téhle knížky sice neplakala,ale měla jsem z ní takový zvláštní,smutný pocit.Nejvtipnější mi asi přišlo,jak Izák s Hazel na konci hráli tu PC hru a nejsmutnější,když byl Izák slepý a když ho opustila přítelkyně a nejkrásnější,když byli Gus s Hazel v Amsterodamu v restauraci.Kupodivu na mě asi nejvíc zapůsobil Izák-vážně nevím proč...
Láska a mládí na straně jedné a rakovina a umírání na straně druhé. Složitější rovnici už asi život napsat nemůže.A přeci je v knize vyřešena na výbornou.Klobouk dolů před autorem,jak se zhostil,tak těžkého tématu.
Mé hodnocení je tak krátké,jelikož mám pocit,že každé další slovo je zde zbytečné,musíte si to prostě přečíst.
Fascinovalo mě, jak autor smísil humor s tragédiemi. To jak jsem se u toho smála mi často překáželo, protože mě zrovna bolelo břicho. :-) Ale stálo to za to. Hazel, Augustus a Izák - tyhle lidi jsem si oblíbila. Green je pozoruhodný spisovatel. Knížka se mi líbila stejně, jako film, který jsem viděla první. A ted' jsem rozhodně ráda, že jsem si knihu koupila. Našla jsem v ní mnoho vtípků a citátů, které si budu pamatovat navždy. Musím ale říct, že tato kniha není pro každého.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Hvězdy nám nepřály je v
| Právě čtených | 107x |
| Přečtených | 12 461x |
| Čtenářské výzvě | 1 457x |
| Doporučených | 1 136x |
| Knihotéce | 2 231x |
| Chystám se číst | 1 448x |
| Chci si koupit | 381x |
| dalších seznamech | 45x |
Je to skvělá kniha, která se skvěle čte. Líbil se mi ten smutek střídající se se smíchem. U této knihy jsem jednoduše nevěděla, zda se smát, nebo brečet. Od půlky knihy se mi spustil pláč, který jsem ani po dočtení nemohla zastavit. Ten konec. Vůbec jsem to nečekala. Tak moc jsem si přála, aby byl můj výtisk jiný, než ostatní. Bohužel. Zázraky se nedějí. Tak moc jsem doufala v jiný závěr.
,,Svět není továrna na splněná přání."
Této knize děkuji. Prožila jsem s ní Naši nekonečnost. ,,Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna."
Je absolutně neuvěřitelné, jak skvěle dokázal muž popsat pocity ženy. Nemocné ženy. Smekám klobouk Greene.