Hvězdy české sci-fi

22.11.2021

Hodnocení nízké, mizerná kniha? Ale ne, kniha vypadá krásně, je doplněna ilustracemi předních českých malířů, kteří kraulují ve vodách fantastiky (jenom Martin Zhouf poslední dobou spíš preferuje znak), doslov Martina Šusta je tradičně výborný a co dál?

Knihu jsem si koupil z jediného důvodu a tím je novela Jaroslava Velinského. Nikdy samostatně nevydaný pátý díl eskapád Christyho Bigse není taková pecka, jako první dva díly série, ale přesto jde o skvěle napsanou oddychovou SF detektivku.

Další delší povídka, která mě opravdu zaujala je Šlechtův Oggerd. Drsná střílečka z postapo světa s pointou.

Ondřej Neff. Ach jo. Já prostě nemám k jeho lunárnímu cyklu žádný vztah. Kuba Nedomý i dědek Čuchák jsou mi prostě ukradený. Ale jinak je to takový průměr.

Nemám rád kyberpunk a nechápu ho. Až na výjimky je to pro mne nestravitelný shluk slov, které jsou rozházené po stránkách v nesmyslných a divokých kombinacích. Procházkův Rox'n'Roll je typickým příkladem guláše, který se skládá ze samého koření a žádného masa. Voní, ale nechutná mi.

A teď k paní Vilmě. Je mi to strašně líto. Novela Lunapark Luna je vlastně prequel k tolik opěvovanému Myceliu. Oproti starším autorčiným dílům je zde vidět posun od filozoficko-epické formy k akčnější a drsnější literatuře. Přesto to nikdy nebyl a nikdy nebude můj turek. Prostě mne to nebaví a jde to úplně mimo mne, takže o Myceliu si možná nechám zdát - v nějaké noční můře.

Takže hodnocení knihy je mírně pod průměrem a jde o průměr mého hodnocení jejích částí, nikoliv o průser... :)

08.04.2017

...mám raději klasiku...

17.08.2015

Soubor spíše průměrných novel, ze kterých vyčnívá Lunapark Luna. Chcípnout jako pes je trochu nudné a hodně samoúčelné, Prázdniny v mezisvětě by nebyly tak špatné, ale nesmyslný konec je hodně sráží. Rox’n’Roll má zajímavou formu, jenže to je v podstatě všechno. Druhým nejlepším příspěvkem ja tak Ghebrthouxwnlck, kde se v zajímavém prostředí mísí humorná detektivka se sci-fi prvky a záchranou světa.

02.04.2015

Martin Šust napísal k zbierke doslov kde sa snažil zhrnúť jej prínos a charakterizoval ju ako dôležitú, priekopnícku a odvážnu. Zároveň však vyjadril obavu z toho ako ju prijmú mladí čitatelia. Predsa len ide o starších autorov a novely sú z cyklov, ktoré uvideli svetlo sveta neraz už v 80. rokoch a u mladej generácie nie sú známe a na adresu zúčastnených autorov sa od nej objavuje tvrdá kritika. Dúfal, že aj týmto počinom presvedčia mladých, aby im dali šancu.

Až na Vilmu Kadlečkovú som doteraz skutočne nič z jednotlivých cyklov nečítal a tak som aj ja bol zvedavý či ma niektorý príbeh alebo postavy oslovia natoľko, aby som mal chuť vyhľadať si zvyšok poviedok a románov a doštudovať ich. V mojom prípade sa to podarilo u Vladimíra Šlechty (Oggerd) a Jiřím W. Procházkovi (Rox’n’Roll). O kvalitách Vilmy Kadlečkovej ma presvedčilo jej Mycelium a popravde práve ono a Lunapark Luna ma k Hvězdam české sci-fi priviedlo. Určitú poetiku mal aj Ghebrthouxwnlck, sklamal ma však Ondřej Neff (vzhľadom na jeho povesť a skúsenosť som od neho očakával najviac), ktorého Prázdniny v mezisvěte mi prišli pomalé, rozťahané, bez zvlášť zaujímavej a logickej pointy a pri viacerých pasážach som sa vyslovene nudil.

Ako celok má však zbierka silu a vidieť, že všetci autori už sú už vypísaný a vedia sa pohrať s textom a navodiť atmosféru a väčšinu času som si skutočne užíval. Zaujímavé mi prišlo aj to, že všetky príbehy obsahovali nejaký podiel detektívnej práce. A okrem Lunaparku Luna tu absentujú klasické sci-fi motívy (pre niekoho naopak žánrové klišé): cestovanie vesmírom, ultramoderné technológie, kontakt s cudzími civilizáciami (častokrát prvý) či nové zdroje energie. Všetky na jednom mieste som ich skutočne našiel len u Kadlečkovej a napriek všetkému je príbeh originálny, pútavý a s neodhadnuteľným záverom. Protipólom je Šlechtov Oggerd, ktorý naopak pôsobí až ako fantasy. Odporúčam aj čitateľom, ktorí nie sú veľkými fanúšikmi sci-fi, ale nevadí im sem-tam si niečo z tohto žánru prečítať.