Hvězdná brána: Vánoční příběh

Kniha se smutným koncem, který ale zároveň vlastně smutný není. Záleží, jak se na situaci člověk dívá. Vcelku celý příběh může být jak smutný, tak i veselý podle toho, jak bychom takový život vnímali my sami. Zda pesimisticky nebo optimisticky.
Melissa je pak spíše pesimista - realista (16 ti letá dívka, která nese břímě, které by měl správně nést jejich otec alkoholik), kdežto Ronja je spíše optimista (stále ještě dítě s mnoha naivními představami a dětskou fantazií, kterou si ještě stále může dopřát díky Melisse).

Příběh kombinuje realismus s poetikou a symbolikou – objevují se motivy naděje, solidarity a maličkých zázraků i „tři moudří muži“ a hvězda jako obrazy naděje v temných časech. Vyprávění často z dětského pohledu, připomíná úhel pohledu podobný z "Jako zabít ptáčka", kdy se seriózní a vážné životní události zjemňují do naivního a zjednodušeného pohledu na svět očima dítěte.

Silný příběh z vánočního období... Smutný příběh 10leté a 16.leté dcery táty alkoholika....

Fííííí..., tak tohle bylo to pravé, ledově mrazivé, seversky drsné čtení! Umocněné vyprávěním z pohledu nezletilých dětí... a to navíc v čase vánočním. Takže jistá melancholie, pocit beznaděje, občasná jiskřička naděje..., když zrovna Ronji otec nepije..., se v tomhle příběhu vážně mnohonásobně zvětšuje.
Hvězdnou bránu jsem zvládla za pár hodin. Od příběhu se nedalo odejít... Název knihy si každý čtenář může libovolně vyložit po svém... Já si jej po tom všem..., "vykládám jako bránu k ledově chladným souhvězdím. Kdy jsme, po našem velkém snažení, nesmírně šťastni a vděčni za to, když na nás, byť by jen jedna jediná, nepatrná hvězda z celého souhvězdí..., svůj úsměv - jas, na kratičký okamžik rozzáří..."
Tohle bylo dost smutné, zároveň i frustrující čtení.

Příběh, který Vás donutí nahlédnout na vánoční svátky i z jiného pohledu. Všichni se na vánoce těší, ale ne všichni mají tu možnost je slavit, protože třeba nemají s kým, za co a dalších mnoho důvodů. Bylo to hodně smutné, četla jsem mamince nahlas a občas se nám chtělo brečet. I takový umí život být a měli bychom být vděčni za to, že zrovna my to máme v dobrém a jinak. A třeba pomoci tam, kde takové štěstí nemají. Nemusí to být zrovna tisíce na charitu, ale někdy stačí se poohlédnout kolem. Pro dobrý skutek, hezký úsměv a milé slovo člověk nemusí chodit daleko.

+ psáno z pohledu 10 leté slečny, je potřeba si trošku zvyknout na ten styl psaní
+ dítě vidí vše velmi zjednodušeně, což je pro čtenáře někdy velmi smutné a jindy vlastně krásné
+ příběh je popisován velmi poeticky, měla jsem při čtení pocit, jako by to vůbec nebylo z dnešní doby - v tomto je patrná ta inspirace Děvčátkem se sirkami
+/- pro mě to bylo asi příliš smutné, některé pasáže mě extrémně zasáhly - s problematikou alkoholismu mám totiž zkušenosti z rodiny, tak to bylo náročné čtení
- složitý závěr, četla jsem víckrát, dá se chápat různě

V osloské čtvrti žijí dvě sestry, desetiletá Ronja a starší sestra Melissa. Bydlí s otcem, který se potápí v alkoholu a v beznaději. Vánoce se blíží, ale doma není nic jisté, jen chlad, dluhy a tichá snaha udělat z rozbitého života něco, co se alespoň na chvíli podobá domovu.
Rodina má hluboko do kapsy a holky se snaží zachránit svátky po svém, prodejem stromků.
Odvahu i víru hledají mezi světýlky města. Do jejich života však vstoupí zvláštní události a symboly, které ukážou, že naděje může prosvítit i nejtemnější noc

Je to celkem smutný i něžný vánoční příběh o chudobě, lásce a víře v lepší zítřek. Autorka dokáže z obyčejného prosince vykřesat jiskru naděje. Není to pohádka, ale dojemné připomenutí, že i v těžkých časech se dá najít světlo
Knížka je útlá a má velmi kraťoučké kapitoly.
Do srdce se vám nenápadně vkrade a zanechá vás s pocitem, který ještě dlouho štípe

Pokud mám hodnotit celkově, ano, stojí za přečtení. Velmi silný příběh, který je citlivý k bolesti i k naději. A doporučuju pro chvíli, kdy chcete přečíst něco, co vás zasáhne, zamyslí vás a možná změnit trochu váš pohled na běžné věci.

Do této knížky jsem chtěla jen nakouknout, protože byla původně určena jako vánoční dárek. No ale začetla jsem se a zhltla ji na jeden zátah. Chtělo by se říct, že to byla taková jednohubka. Ano, v počtu stránek asi ano, ale má takovou nakyslou, tíživou příchuť. Není to typický vánoční příběh, vlastně to není vůbec veselé čtení. Spíš vás nutí se nad některými věcmi zamyslet, hlavně třeba nad tím, že jinde to mohou mít lidé (nejen) během Vánoc jinak, těžší, že to, co berete jako samozřejmost, u jiného být samozřejmostí nemusí nebo nemůže být. A někdy udělá velký rozdíl v něčím životě jen třeba to, že se k němu chováte hezky nebo že mu v něčem pomůžete. Garantuju vám, že na tuto knihu budete myslet i dlouho po přečtení.

Příběh je vyprávěn očima desetileté holčičky. Ronja žije jen se svou starší sestrou Melissou (16) a otcem alkoholikem. Místo toho, aby se o ně otec staral, tak často spíš holky se musí postarat nejen sami o sebe, ale i o tátu, který rád vysedává s kamarády v hospodě Hvězdná brána, případně v jiné a nebo se paří přímo u nich doma. Abychom mu ale nekřivdili, občas se opravdu snaží vydržet bez alkoholu a o své dcery, které miluje, se postarat. Bohužel mu tato abstinenční okna nikdy dlouho nevydrží, o to už se jeho kamarádi postarají. Kvůli démonu alkoholu nevydrží bohužel dlouho ani v žádné práci. Ani v té poslední, kde prodával vánoční stromky. Melissa se ho proto rozhodne zastoupit a každý den před a po škole tráví v práci. Ronja se jí i přes svůj mladý věk snaží všemožně pomoci a společně s dalším zaměstnancem Tommym vymyslí akční plán, jak si přivydělat. Jak to celé dopadne? To už si musíte přečíst sami.

Hlavní postavu Ronju si zamilujete. I přes všechno si udržuje takovou tu dětskou naivitu a víru. Moc se mi také líbila postava školníka, který se s Ronjou dělil o svačinu a také to byl on, kdo jí dal inzerát na brigádu s prodejem stromků pro tátu.
Další skvělou postavou byl soused Aronsen, který pomohl Ronje vyžehlit kostým a pak i jako jediný přišel na školní vystoupení na Svátek svaté Lucie a před protivnou spolužačkou ji podržel.
Nesmím zapomenout ani na prodejce stromků Tommyho, který holkám také hodně pomohl. A pak je tu taková zvláštní tajemná postava Alfréd...

Trošku mě mrzelo, že konec byl takový urychlený a zvláštní. Úplně napoprvé jsem ho asi nepochopila úplně správně, nebo je to možná tím, že se dá interpretovat více způsoby.
V knize je zmínka o smutném příběhu Hanse Christiana Andersena - Děvčátko se sirkami a přesně podobné pocity ve mě vyvolala i Hvězdná brána. Není to žádné "feel-good" vánoční čtení, ale za přečtení ten příběh určitě stojí. Doporučuji všem!

Tommy, jedna z postáv knihy, "vravel, že moderný človek už nenakupuje vianočné darčeky, ale kupuje kozy v Afrike. Vravel, že Afrika je už teraz celá prepchatá kozami a že pred potravinovými bankami stojí celý december rad ľudí, no nie sú to chudobní, sú to bohatí ľudia, zúfalo sa snažia nájsť niekoho, komu by mohli pomôcť. (...) Nikto už nechce sláviť sviatky so svojou rodinou, všetci ich chcú sláviť s chudákmi a feťákmi."

Či už daný postreh vo vašej bubline platí alebo nie, faktom je, že počas Vianoc sa mnohí snažia utlmiť Scroogeho v sebe a všimnúť si aj iných okolo seba, nuž a na to môže byť fajn nástrojom aj táto kniha. Nie všetci totiž majú šťastné a veselé, čo je fajn si pripomenúť, a to nie pre dobrý pocit, že my máme, ale aby sme si možno všimli, či aj v našom okolí nie je nejaká takáto Ronja...

Trochu som sa bála, že autorka bude citovo vydierať a že príbeh vznikol vlastne len preto, aby z nás čitateľov vyžmýkal čo najviac emócií, po dočítaní si však myslím, že Rishøi zvládla podať ťažké témy (alkoholizmus, zanedbávanie, detský pohľad na to) bez klišé a pátosu. Takmer akoby to sama prežila.

Oceňujem aj minimum slov a strán (nielen preto, že v predvianočnom čase máme asi všetci akosi menej času), prelínanie realistického a takmer až snového, vierohodné vykreslenie postáv. Dosť ma však rozladil záver. Možno mal byť alúziou na Dievčatko so zápalkami, ktovie, osobne mám však radšej, keď sú veci dopovedané explicitne. A myslím, že už len z úcty k deťom, ktoré zažívajú podobné veci/sviatky ako Ronja, by sa tá explicitnosť hodila. Aj keby nás mala zabolieť ako facka.

Smutno pravdivý príbeh, v ktorom koniec a jeho ponímanie môže byť len na vás...

Prečítala som to na jeden dych. Bolo to také smutné.. a zároveň "veci sú také, aké sú" z rôznych uhlov pohľadu. V tom detskom je samozrejme najviac láskavosti, úprimnosti a nádeje. Naozaj veľmi obdivujem a oceňujem štýl písania, resp. že nebolo potreba veľa slov a drámy, aby bolo hádam každému jasné, aká zmes protichodných emócií a ťažkých situácií vzniká pri zmienenom spôsobe života, predovšetkým koľko strachu, neistoty a bez/nádeje.. Vtedy je najlepšie mať svoj vnútorný svet, ktorého sa človek môže chytiť v najťažších momentoch, a niekoho, s kým má aspoň aký/taký pocit normálnosti, pričom pri spätnom pohľade zisťuje aký ten bežný stereotypný život, veľký dar, a túži po ňom. Vidíte úprimnú lásku na oboch stranách, no niekedy to potrebuje viac odhodlania ako chcieť veci napraviť. Je to práve tá podstata "o slovách a činoch".

Predvianočná, ale veľmi smutná. O rodine, kde sa otec nedokáže postarať o vlastné deti. Kde sa musia ony samé postarať o seba navzájom. Predaj vianočných stromčekov by mala byť jeho práca, ale nedokázal si ju udržať. A tak sa jej ujme staršia dcéram pred školou a po škole. Mladšia tiež vypomáha, kým môže. Mi to trhalo srdce...
P.S. Hviezdna brána nie je odkaz na rovnomenný seriál. Je to názov baru, kam oco chodí chlastať. Jj, nadnesený a poetický názov prízemného,ulepeného brlohu, krčmy, kde prepíja svoj biedny plat, (ak vôbec má plácu za prácu, lebo si ju nikdy nadlho nedokáže udržať) zatiaľ čo jeho dcéry hladujú a mrznú...
P.P.S. Ale je tu odkaz na Andersenove Dievčatko so zápalkami, čo je asi najsmutnejšií vianočný príbeh vôbec...
P.P.P.S. Kreslila ilustráciu z obálky umelá inteligencia? Pôsobí tak na mňa...

Smutno krásny príbeh, po ktorom stratíte reč.

Sama neviem ako k niečomu takému napísať svoje dojmy.
Buď by som sa nezastavila v myšlienkových pochodoch a úvahách alebo by som to zakončila len slovami - Prečítajte si túto knihu.

Je však možné, že jej čítanie vás bude bolieť. Mňa bolelo, ale moja zvedavosť chcela poznať príbeh do konca.

Koniec.
Koniec tohto príbehu je však vecou uhla pohľadu.

Duša, ktorá verí v šťastné konce ho tu uvidí, aj keď ju to po prijatí reality zabolí, vie, že sa dostavilo do určitej miery šťastie a vyslobodenie a sestry idú ďalej…
Duša, ktorá vidí veci aké sú a neočakáva zmeny a nemá v sebe nádej, že by tento príbeh vedel mať aj iný koniec, uvidí realitu, z ktorej mrazí a zostane vám smutno a nielen to…lenže viete, že tieto konce nie sú výmysel a nie sú ani unikát tohto či iných príbehov.

Sama stále neviem, ktorý koniec si vybrať, aj keď to vlastne viem, no stále si hovorím, čo ak. Neverím však v koniec ako taký, ale to by sa vysvetlovalo teraz ťažko.

Kniha, ktorá je počtom stránok možno úplne prehliadnuteľná, ale jej príbeh aj spôsob, akým je písaná sa vám usadí pod kožou.

Donúti vás premýšľať, cítiť a možno spomínať, koľko takých príbehov sa niekde odohráva a my to ani len netušíme.

Mala som rada Ronju aj Melissu. Ronja bola rojko, ktorý sníva, ale zároveň bez toho by to nebola ona. Melissa už bola staršia a vnímala všetko toto okolo nich už inak, preberala zodpovednosť za otca a aj keď bola ešte dieťa, musela riešiť jeho problémy, ktoré mali dopad aj na ne.

Je to príbeh, ktorý s vami zostane aj po dočítaní.


“Ibaže ja nedokážem nedúfať. Mám to tak nastavené v mozgu.
Preto som si priala, aby celú Hviezdnu bránu niekto zničil a zavrel všetky pivné kohútiky na svete, ale to sa nikdy nestane, vždy niekde potečie pivo, a vtom sa mi v hlave celkom zotmelo.”

“Melissa vraví, že priveľa fantazírujem, ale keď sa niečo naozaj stalo, keď to existuje, to predsa nie je fantázia…”

“Takto to skončilo.
Začalo to, potom to pokračovalo a nakoniec to skončilo. Veru tak.”

Kniha o dvoch silných sestrách, ktoré žijú s otcom v chudobnej štvrti Osla, v Tøyene. Otec má svetlé, ale aj temné stránky. Napriek tomu, že miluje obe svoje dcéry, nepomôže mu ani krátka abstinenčná pauza a opäť ho dobiehajú alkoholickí démoni. Obe sestry si tak okúsia život samostatnosti a musia pracovať, aby dokázali zabezpečiť rodinu, kým otec vysedáva v miestnej krčme, v Hviezdnej bráne.

Popisok na obale knihy môže byť trochu zavádzajúci. Nie je to typický vianočných príbeh o Vianociach, hoci sa odohráva vo vianočnom období. Vianočná atmosféra síce z knihy vyžarovala, ale aj tak pointa knihy je niekde inde. Kniha je predovšetkým o smútku v rodine, ktorú ničí alkoholizmus a je to celé veľmi bolestivé.
Pri čítaní si má čitateľ uvedomiť, že veci, ktoré považuje za samozrejmosť, nie sú v skutočnosti až také obyčajné a že nič nie je samozrejmosťou...

Hviezdna brána je príbeh hlavne o dvoch dospievajúcich maloletých dievčatách. Mladšie z nich rozpráva príbeh, ako sa musia o seba postarať a dospieť skôr, než by mali. Je to ale aj príbeh o láske, o Vianociach a ich čare, ale predovšetkým o dospelých, ktorí nezvládajú úlohu rodiča.

Musím povedať, že by som tejto útlej knihe pridala zopár strán naviac. Dosť veľa veci tu nebolo spomenutých ako napr. prečo otec začal piť, čo sa stalo s mamou a pod. a mne to v príbehu vyslovene chýbalo. Aj koniec bol taký meh…

Ak vám neprekážajú takéto príbehy počas sviatkov, tak vám ju vrelo odporúčam. Vo mne vyvolala neskutočne emócie a niekoľkokrát som mala aj slzy v očiach.

Veľmi pútavý príbeh, ktorý sa dá prečítať na jeden dych. Nejde tu o vianočnú romantiku, ide o vianočný príbeh, v ktorom nie je všetko ružové, v ktorom sa riešia problémy a kde si človek musí uvedomiť to, že nič v živote nie je samozrejmosťou.
A musím povedať, že som naozaj obdivovala silu dvoch dievčat, ktoré dospeli skôr ako bolo treba.
Ešteže mali vo svojom okolí dosť takých ľudí, ktorí im pomohli, keď ich otec im veľkou oporou nebol.
Určite odporúčam prečítať, je to síce iný príbeh ako tie bežné vianočné romantické príbehy, ale je v ňom niečo viac, viac na zamyslenie...