Hvězdná akademie

12.06.2019

Tuhle útlou knížku jsem dostala zdarma k objednávce jiných knih, střídavě jsem ji četla/odkládala půl roku. Do závěru jsem se prohryzala až díky svatbě mé příbuzné, kdy jsem se při první možné příležitosti vyplížila do nedalekého lesíka. Raději se nudit s (pod)průměrnou knihou, než snášet hlučnou společnost; ano, jsem zavrženíhodný asociál.
Dojem z "Hvězdné akademie" se při plynulejší četbě sice zvedl, ovšem většina námitek zůstala: děj je zoufale předvídatelný, v obecné rovině bych jej mohla odříkat ještě před začátkem, krátce po úvodu bych přidala i několik detailů (např. jak dopadnou vzájemné vztahy mezi jednotlivými postavami).
Forstchen se chopil vyčpělého tématu o studiu outsidera na prestižní škole. Justin Bell je syn hrdiny, protekční dítě, poďobaný brejlovec (nikoliv ozbrojený adonis z obálky), sám nevěří ve své schopnosti, samozřejmě se však s každým problémem dobře popasuje, občas pomůžou kamarádi, jindy chápavý učitel. Justin postupně získá sebevědomí, respekt spolužáků a spolu s tím jasně dané vyhlídky do dalšího dílu. Vše je prošpikováno patetickými projevy, politickým pidlofilozofováním, americkým patriotismem a nepotěšily ani dětinské dialogy s příliš lidským počítačem "Strýčkem".
Vzdáleně se nabízí srovnání "Hvězdné akademie" s "Enderovou hrou" (líznutou "Hvězdnou pěchotou"), ale ta je svou čtivostí, psychologií postav a myšlenkovým podhoubím na podstatně vyšším levelu. Být ve věku hlavních hrdinů, pravděpodobně by mě Forstchenovo hubené, nedomrlé dítko bavilo víc, ale dospělému čtenáři s množstvím lepších zářezů na pažbě nemá průhledný příběh co nabídnout. Puberťáci mohou k mému hodnocení přihodit hvězdu, možná i dvě.