Husitská epopej. V, 1450-1460 - za časů Ladislava Pohrobka
Vlastimil Vondruška
Husitská epopej série
< 5. díl >
Pátý díl začíná klíčovým zlomem v zápase mezi katolíky, kteří se snaží o návrat ke starým pořádkům, a kališníky, vedenými mladým Jiřím z Poděbrad, který obsadí Prahu. Doba klidu končí a rozhoří se domácí válka. Mladý Ladislav Pohrobek dospívá a ujímá se českého královského trůnu. Jenže záhy umírá a po složitém diplomatickém zápase se novým českým králem stává Jiří z Poděbrad. Proti Čechám se formuje nová nepřátelská koalice. V tomto prostředí postupně odcházejí ze světa pozemského příslušníci prvních generací rodu Prokopů a na jejich místo nastupují jejich děti. Vyprávění nás opět zanese do Prahy, na Tábor i Písek, do Plzně a dalších měst, ale také na rožmberská a poděbradská panství a rovněž do Horních Uher.... celý text
Literatura česká , Literatura naučná , Historické romány
Vydáno: 2017 , MOBA (Moravská bastei)
více info...
Nepřestávám žasnout nad obsáhlostí díla a moc se těším na zbylé dva díly. Je zajímavé a poučné nahlédnout do historie a připomenout si, že lidská podstata je vlastně pořád stejná, jen kulisy se mění.
Stále výborné čítanie, zábavné, poučné,... Ďalšia generácia Prokopov "odchádza", ale nie je núdza o ďalšie prírastky:-).
Celá epopej je čtivá, ale stejně jako u té Přemyslovské jsem od píšícího historika nečekala některé historické nepřesnosti.Pokud to čtenář přehlédne, jde o krásné čtení.
Hodnotím jako celek po dočtení sedmého dílu. Za mě naprosto monstrózní sága, kde nám autor představí postupně pět generací rodiny Prokopů a spolu s nimi nás provede všemi významnými i méně známými událostmi mezi roky 1400 až 1485. Na více než čtyřech tisících stranách, které se čtou sami, nás pan Vondruška provede jedním z nejvzrušujících období naší historie, kde nás nechá nahlédnout do životů obyvatel českého království a to od těch nejchudších z chudých až po samotné krále. Do neuvěřitelných detailů je čtenář obeznámen s životem v té době, a bez nadsázky by se mohlo co do informací a komplexnosti klidně jednat o učebnici dějepisu. Za mě o level lepší než Přemyslovská epopej a klobouk až ke kolenům.
Viz můj komentář k prvnímu dílu.
V tomhle už jsem trochu začal cítit určitý stereotyp a opakování některých motivů z dřívějších dílů. Jak se píše v komentáři níže, už to začíná být lehce nastavovaná kaše. Celkově ale stále ještě slušná úroveň. Současně pokračuje generační obměna hlavních hrdinů, v tomto díle již odchází většina těch, kteří byli v sáze od samého počátku (paní Markéty mi bylo velmi líto...).
Tak nás opustila poslední "původní" postava příběhů. Celkově to autor v "posledních letech" "pokosil". Je to na jednu stranu srozumitelné. Nikdo nemůže být nesmrtelný a především ani rod Prokopů nebyl takovou vyjímkou aby se všichni dožívali 60ti let...
V podledních dou dílech jde vidět, že na všechny potomky nezbývalo příliš času.
Poprvé jsem využila čudlík "nedočteno". Nerada knihy nedočítám, vždycky si říkám, že se něco zajímavého ještě objeví, že dám knize šanci... Ale pátý díl Husitské epopeje obrazně leží se záložkou v mé čtečce už přes rok, aniž bych měla chuť ho otevřít. Postav mnoho, že se v nich upřímně ztrácím, zato dost plochých. Všechno je šablonovité. Vlastně nic, co bych v předchozích dílech neviděla. A ani v historii si obzory moc nerozšířím, mi přijde (samozřejmě někdo jiný může mít i jiný názor). Takže bohužel...
Další zajímavé pokračování Prokopova rodu za událostí, které zajímavě utvářely dějiny českých zemí (jak Ladislav pohrobek, tak i Jiří z Poděbrad) ...
Zajímavé a poutavé čtení, já jsem spokojená, někdy sice zabloudím a nejsem si jistá v rodině a ta trocha erotiky navíc mě nepohoršuje, patří k životu.
K přečtení tohoto dílu jsem potřebovala více, času, ale nebylo to tím že by se mi nelíbil nebo se hůře četl , ale tím že jsem si ji nevzala s sebou na dovolenu pro její váhu a velikost. Byla to zase knižní óda a vlastně ani nevadil ten dvoutýdenní odklad a po návratu jsem si jí vychutnala . Při čtení jsem si uvědomila jaké mám mezery v znalostech tohoto období. No člověk se stále učí a touto formou je to velmi příjemné a přínosné. Za takové knihy moc děkuji.
Mé nadšení sice trochu už upadá, ale stále mi přijde, že je to dobrá kniha. Snad mě nová generace osloví v dalších dílech. Dávám tomu naději.
Příběh je čím dál rozvětvenější, ale stále čtivý. Kromě zemí Koruny české navštívíme i několik dalších míst v Evropě. Narůstající počet postav a jejich, někdy složité, příbuzenské vztahy jsou trochu matoucí.
Hlavních hrdinů je už tolik, že je občas obtížné udržet si přehled o tom, kdo je jak s kým příbuzný. Ale to vůbec nevadí. Události jejich životů jsou pestré a kronika se moc dobře čte. Jen slovní půtky jejích dvou autorů ve své tematické ustrnulosti ztrácejí jiskru.
Jak sága pokračuje a postavy stárnou a odcházejí, dočká se čtenář i toho, jak jejich životy a činy hodnotí jejich vrstevníci i nadcházející generace.
Je to pohled řádně kritický, důkladný a všestranný, jen co je pravda!
Dozvíme se tak, že Prokop (zakladatel rodu) byl prý "slavný", Olbram (jeho syn) "výjimečný", Jošt (Oblbramův bratr) "velký"...
Proboha, čím?!?
Čím byli tihle panáci, slaboši, zoufale průměrní lidé, kteří nic velkého nevykonali, ale zato často kazili život svým blízkým, čím že byli "velcí", "slavní" a "výjimeční"?
Netvrdím, že uvedené hodnocení nalezneme právě v tomto díle. Je dost dobře možné se objevilo už dříve. Podstatný je onen nedostatek reflexe a sebereflexe. Že postavy nejsou schopny reflektovat samy sebe a své činy, tolik nevadí. Umí to málokdo a snad nikdo úplně. Že je nejsou schopni reflektovat ani jejich bližní je již podezřelé. Předznamenává to zásadní autorské selhání, totiž že Vondruška není schopen kriticky nahlédnout sám sebe ani své postavy. Ono to skutečně působí dojmem, že se si o sobě myslí, že popisuje lidi velké a výjimečné. A že se mu to daří. A čtenáři mu to, jak se zdá žerou. Ochotně přehlížejí zjevné rozpory a sypou hvězdy.
Stále mě tato sága baví, nicméně ale musím podotknout, že už se nemohu dočkat konce. Na události je kniha bohatá a příběhy jsou klasicky barvitě podány. Jak již nikdo ale psal, první generace je pryč a novější nezaujme, protože není možné dát každé postavě potřebné množství prostoru. Uvidíme, jak to půjde dále.
No,stále je to velice povedená kniha ale v porovnání s předešlými díly lehce zaostává.První generace rodu Prokopů postupně odešla na věčnost a jejich nástupci až na vyjímky už prostě nemají takový potenciál zaujmout.
Jak se postupně rod rozrůstá a přibývají další a další postavy,chybí zde prostor pro jejich detailnější vykreslení a je už docela obtížné se v nich vůbec vyznat,natož si k nim vybudovat hlubší vztah.Což je ale nedokonalost většiny velkých literárních počinů a nejspíš se jí ani nedá vyhnout.
Na závěr tedy solidních 4,5* z 5
Nejlepší čtení, které se mi dostalo do ruky za posledních deset let. Jsem velkou vyznavačkou pana doktora Vondrušky pro jeho schopnost pojmout historické souvislost, ale také úžasnou čtivost. Četla jsem všechno z beletrie, co napsal a mohu říct, že ani jedna knížka mne nezklamala. Zase budu netrpělivě očekávat další knížky. Tímto také pana doktora zdravím a přeji jen to krásné k narozeninám. Čtenářka Hana z Brna.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Kniha Husitská epopej. V, 1450-1460 - za časů Ladislava Pohrobka je v
Právě čtených | 8x |
Přečtených | 491x |
Čtenářské výzvě | 37x |
Doporučených | 30x |
Knihotéce | 235x |
Chystám se číst | 101x |
Chci si koupit | 30x |
dalších seznamech | 5x |