Húrinove deti
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55063/bmid_hurinove-deti-pSj-55063.jpg
4
1351
164
Pán prstenů série
>
Prichádza legenda z Dávnoveku, odohrávajúca sa tisícky rokov pred udalosťami, ktoré sa opisujú v Pánovi Prsteňov. Húrinove deti sú jedným z troch „veľkých príbehov“ na ktorých Tolkien pracoval počas svojho celého života. Nikdy však nepredpokladal, že by toto dielo mohol dokončiť. Vďaka jeho synovi Christopherovi, ktorý spracoval mnoho konceptov a náčrtov, uzrel tento veľkolepý príbeh svetlo sveta. Kniha Húrinove deti je príťažlivo vyrozprávaný príbeh s mnohými dejovými zvratmi. Vystupujú v ňom elfovia, trpaslíci, božské sily, a aj celý rad nepriateľov, známych už z Pána Prsteňov. Húrin, pán z Dor-lóminu, vzdoruje Morgothovi, ktorý predstavuje zlo. Ten ho zajme a uvalí kliatbu naňho aj na jeho rodinu, na jeho syna Túrina a dcéru Niënor. Túrin je odvážny muž, ktorý sa vyznamenáva v bojoch proti Morgothovým spojencom, ale kliatba poznačí jeho osud. Tolkienov syn Christopher bol už pred 50 rokmi tvorcom dôležitých máp, neodmysliteľnej súčasti Pána Prsteňov. Pri Húrinových deťoch to bol práve on, kto sa postaral o vytvorenie detailných máp. Alan Lee, ilustrátor Hobita a Pána prsteňov, a tiež držiteľ Oscara za dizajn vo filmovej trilógii Pán Prsteňov, bol poverený navrhnúť a vytvoriť prebal na Húrinove deti a farebné ilustrácie v knihe.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)
Originální název:
The Children of Húrin , 2007
více info...
Přidat komentář
Geniální spisovatel, stejně jako od ostatních Tolkienových knih se od příběhu nejde odtrhnout.
Příběh, jehož zkrácenou verzi jsem četl už v rámci Silmarillionu. K Silmarillionu tuhle knihu váže i samotný styl vyprávění, který je velice podobný. Příběh je vyprávěn jakoby s velkým odstupem. Obrovskou pozornost autor věnuje jménům postav, kde spousta z nich má jmen hned několik. Stejně tak se staví k zeměpisným lokacím, kterých je pojmenováno zbytečně mnoho. Co mi asi vadilo asi úplně nejvíc je, že právě jménům a rodinným vztahům kdejaké zcela nedůležité postavy je věnován větší prostor, než popisu, jak daná postava vypadá nebo působí. Tenhle fakt mi jako čtenáři vepmi brání si v mysli jednotlivé scény vizualizovat. Např. drak Glaurung má ohromný potenciál, který zůstává dost nevyužit.
Samotný příběh je fantastický. Nádherně temný a tragický a za něj má pan Tolkien jednoznačně můj obdiv. Bohužel ale vzhledem k formě vyprávění a lingvistickým orgiím (ač ne tak strašných jako v Silmarillionu) nemohu hodnotit lépe. Bohužel Tolkienovy příběhy z Prvního věku mi moc nesedí.
Zbožňujem Stredozem, ale najviac očarená som stále Pánom Prsteňov. Hobit mi stále prišiel ako taká jednohubka, Silmarillion a Nedokončené príbehy sa mi už zase zdali príliš komplikované. Ani dodatky na konci Pána Prsteňov som doteraz ešte neprelúskala. Aj keď samozrejme pred Tolkienom skladám pomyselný klobúk, pretože celé toto vymyslieť je niečo neskutočné. A tak som sa aj do Húrinových detí púšťala s menšími obavami, že či sa mi budú páčiť, aj keď jednu verziu som už čítala v Nedokočených príbehoch, pretože “nepáčenie sa by mi istým spôsobom prišlo ako nejaká zrada. Ale našťastie to dopadlo dobre. Do príbehu som sa začítala hneď, aj keď občas som mala problém s veľkým množstvom mien, ktoré si navyše boli navzájom podobné. Taktiež už som si nepamätala rôzne súvislosti, ktoré boli spomenuté (asi) v Silmarillione (veď to sa ani nedá), ale to mi až tak nevadilo, na dôchodku to možno poriadne preštudujem :D. A aj keď to bolo miestami zložité a príliš opisné, príbeh som si užívala. Hlavne tú krásu jazyka, celý ten štýl, akým je to napísané. Ja to mojimi slovami opísať ani neviem. A napriek tomu, že celý príbeh je tragický a temný, tak to bol príjemný návrat do Stredozeme.
Po úspešnom zvládnutí Silmarillionu som znovu prečítala Húrinove deti. Epický a temný príbeh o Morgothovej kliatbe uvrhnutej na Húrina a jeho potomkov: Túrina a Niënor.
Za mňa je to jednoznačne ten najtragickejší príbeh, aký Tolkien napísal. Keď som si myslela, že už horšie nebude, tak vtedy sa len autor zahrieval. Nájdete v príbehu detaily o Nirnaeth Arnoediad, Túrinovom živote, páde Nargothrondu, osudoch Morwen, Niënor a drakovi Glaurungovi.
Som neskutočne šťastná, že stále vychádzajú nové vydania menej známych príbehov zo Stredozeme. Stále ma vedia niečím novým prekvapiť.
K Tolkienovy se už napsalo snad vše. Skvělý vypravěč, který dokáže skvěle popsat scény stejně jako v tomto příběhu. Temný osud Húrinovy rodiny mě opravdu chytl i přes počáteční zasvěcení do spousty postav. Ale naštěstí jsem se rychle zorientovala. Jeho knihy a příběhy miluju.
Přečteno pro čtenářský klub kkvysočina na téma Draci a saně. Sice trochu odbočka, ale drak tam je a hraje velkou roli. Asi by mi pomohlo, kdybych před tím četla Silmarilion, takhle jsem se trochu ztrácela v tom, kdo je kdo. Taky to chtělo hodně listovat na předsádku s mapou. Ale celkově hodně dobrá kniha, asi si i ten Silmarilion přečtu.
Příběh Túrina Turambara, pronásledovaného temnou sudbou, mě zaujal už v Silmarillionu, rád jsem si přečetl další úryvky v Nedokončených příbězích a pak jsem byl nadšen, když jsem si ho mohl přečíst upravený a dokončený Christopherem Tolkienem. Nádherná, ale veletemná tragédie. Jeden z nejzajímavějších, nejkrásnějších a nejčtivějších Tolkienových příběhů.
Trochu jiný příběh ze Středozemě - děj je oproti Pánu Prstenů/Hobitovi výrazně temnější a depresivnější - což není vůbec na škodu. Hlavní hrdina Túrin je propracovaný a jeho boj s Morgothovým prokletím je skvěle napsán. Christopher Tolkien odvedl výbornou práci při sestavování příběhu - děj je plynulý a styl vyprávění je na půl cesty mezi Silmarillionem a Pánem prstenů.
(SPOILER)
Tolkien tu stvořil lyricko-epickou antickou tragédii se vším všudy - prokletí rodu, jakkoliv se snaží aktéři prokletí vyhýbat, vždy mu jen vyjdou vstříc; zásahy vyšší moci, incest z neznalosti, hořký a tragický konec, sebevražda aktérů, kteří zjistí hroznou pravdu. Túrin Turambar je jedna z nejtragičtějších postav celého Tolkienova světa, kterého na každém kroku pronásleduje kletba uvržená Temným pánem Morgothem na Túrinova otce Húrina a celý jeho rod. I když jsem ve zkrácené podobě tento příběh četl v Silmarillionu a věděl, jak vše skončí, stejně jsem knihu četl se zatajeným dechem. Četl jsem ji pomalu a vychutnával si každý básnický obraz (čemuž napomáhá perfektní překlad), kterým Tolkien šperkuje celý příběh, a také proto, abych se neztratil v záplavě jmen a míst, i když jsem již měl leckteré zažité právě ze Silmarillionu.
Je to ale právě tato složitost jmen, míst, přezdívek, různých jazyků a jejich vývoj, různá označení pro stejné místo, ale měnící se v čase a u různých národů apod., co Tolkienovu světu dodává tak neuvěřitelnou živost (jen Túrin je postupně označován asi desítkou jmen a přízvisek). Jakmile by vše bylo příliš přímočaré, jednoduché, vypadalo by to jen příliš uměle vytvořené. Takto tyto příběhy mají vše pro to, abychom je mohli pokládat za opravdové příběhy z minulosti nebo minimálně za reálné mytologie. Většina autorů by se spokojila s tím, že ve svém světě mají trpaslíky, elfy a lidi. Tolkien ve svém světě elfy dělí na Eldar, Sindar, Noldor, Avari, Teleri, Falmari, Vanyar... a mnoho dalších skupin, totéž samozřejmě platí pro lidi a trpaslíky. Ano, je často složité se ve všech místech a jménech vyznat, ale je to zcela jako když jsme poprvé slyšeli o Diovi, Héře, Héfaistovi, Athéně, Héraklovi, Midasovi, Kirké, titánech, gigantech, satyrech, najádách, harpyjích apod. nebo když se učíme opravdovou historii - ta je také plná nám zprvu neznámých jmen, v nichž se musíme vyznat, pokud chceme pochopit historické události.
Za sebe skládám obrovský hold oběma Tolkienům, otci za to, jak neuvěřitelně propracovaný a do sebe zapadající svět dokázal vytvořit, a synu za to, jak neskutečně pilnou prací dokázal redigovat ohromné množství textů z otcovy pozůstalosti, díky čemuž si tato jedinečná díla můžeme vůbec vychutnávat.
Miluju Středozem a miluju Tolkiena. Tím by to mělo skončit...jenže bohužel :( musela jsem dát jednu hvězdu dolů a to kvůli té spoustě jmen...ať to byly jména postav, krajin, hor...bylo toho opravdu hodně a už jsem se v tom bohužel ztrácela...ale příběh jako takový byl velmi zajímavý a jsem velmi vděčná Christopherovi Tolkienovi, že pokračoval a dokončil dílo svého otce :)
Úžasně vymyšlené a propracované příběhy. Bohužel Tolkienovy knihy se čtou spíš jako učebnice dějepisu než jako román. Člověk aby měl při čtení v druhé ruce mapu a v třetí rodokmen. Všechna čest za stvoření tak úžasného světa, ale prokousat se knihou bylo docela utrpení.
Po dlouhé době jsem se vrátil do Středozemě a není lepších fantasy příběhů než Tolkienových
A když už jsem si začal myslet, že fantasy přestává být pro mě, že další velkolepé vyprávění o cynických hrdinech a přemoudřelých čarodějích prostě nezvládnu, vrátil jsem se ke starému dobrému Tolkienovi a zas a znovu jsem byl fascinován. Těžko se popisuje čím. Číst Húrinovy děti je jako číst staré mýty, založené na tíživých sudbách, které nelze odvrátit, na činech bytostí, které nelze přemoct, na bláhové odvaze lidí, která často nevede nikam. Tolkienovy věty jsou klidné, přesné, zhuštěné, každé slovo je na svém místě, jazyk sám je naplněný tíhou. Abyste vše ocenili, nechce se po vás málo: postav je mnoho, vztahy mezi nimi jsou košaté. Věnujete-li však dílu patřičnou pozornost, dostane se vám zážitku, který je (bohužel) ve světě literatury dost vzácný.
Příběh Túrina Turambara a Niȅnor není ze Ardy mému srdci nejbližší. Beren a Lúthien, ti mi jsou nejbližší a jejich tragédie, tragédie jejich osudu je větší. Je metafyzičtější, abych tak řekl. Přesto je příběh dětí Húrinových patrně největší žitou tragédií, jakou Tolkien napsal. Smíchejte to nejhorší z Oidipa krále a Romea a Julie a vyjde vám děsivý příběh Túrina a Niȅnor.
Celý Silmarillion se svíjí v bolestech. Je obrazem vzestupu a pádu. Nejhorší bolest se však točí kolem tohoto příběhu. Tolkien vytvořil esenci utrpení a bolesti. Arda je zemí předurčení. Věšteb a sudby. A kroky sudby pronásledují její obyvatele všude kam jdou, nehledě na jméno. Je-li to Túrin, nebo Turambar, Niȅnor, nebo Níniel. Krev přenáší sudbu a sudba kráčí neúprosně. A dříve nebo později dožene každého. Tak poznaly děti Fȅanorovy a zde i děti Húrinovy. Nelze snad popsat zvrácenost jejich osudu v tomto nejdelším zachovaném příběhu Prvního věku.
Je podivuhodné, jak krutě se autor Hobita dokázal ke svým dětem chovat, řekl by si jeden. Ale je pravdou, že Tolkien příběhy nepsal, on je popisoval, popisoval reálné dění. Sen byl jeho realitou a sen dovede strašlivé věci. Ostatně, je dobré si uvědomit, že utrpení krve Húrinovy zde neskončilo. Přivodilo ještě pád Doriathu a Túrinova adoptivního otce.
Sudba se jako velký Glaurung prohání světem Středozemě. A já jsem rád, že jsem se po letech znovu prošel s ní.
Bylo příjemné se znovu vrátit do Středozemě a číst o dalších postavách. Ale, teda. Dostat se do příběhu a pochopit situace, vztahy a zapamatovat si postavy, bylo něco. Rozhodně to není pohádka před spaním. A to je také jeden z bodů, který mě od děje a knihy malinko odrazoval. Rozhodně to ocení někdo, kdo má mnohem lepší znalosti Tolkienova světa, než mám já.
Snad při druhém čtení budu i já schopná knihu víc docenit.
Jako u většiny knih od Tolkiena musím ocenit promyšlenost a propracovanost celé knihy a samotného příběhu. Jedná se o další část zapadající do příběhu o Středozemi. V tomto případě se jedná spíše o takový popis dějin Středozemě ve stylu Silmarilionu, než o výpravný příběh jako je tomu například u Pána prstenů. To ale neubírá celému příběhu na jeho velkoleposti. V některých částech jsem měla trochu problém se začíst, protože popisy byli velmi rozsáhlé, ale zároveň se toho moc nedělo. Přesto jsem si čtení užila a jsem ráda za doplnění dalších střípků do mých znalostí Středozemě.
Asi si nezvyknu a Tolkienův styl psaní. Filmy podle jeho předloh jsou úžasné, ale prokousat se jeho příběhy, není nic pro mě.
Mé první literární seznámení s autorem. Překvapilo mě, že lze v žánru fantasy psát balady. Balada je to hezká, ale bylo poznat, že jí autor psal na etapy. Některé části jsou propracovanější, jiné mi přišly nedodělané. Zaskočil mě sáhodlouhý úvod, který jsem si nebyla schopna zapamatovat a tak mi přišel v podstatě zbytečný. Příběh je to poučný a z velké části dobře napsaný. Túrin se snaží uniknout před prokletím. Neustále si mění své jméno, ale nedochází mu, že jestli se má zachránit, tak musí změnit především své chování. Audiokniha je povedená a velice dobře ji načetl pan Tomáš Juřička.
Štítky knihy
draci elfové Středozem, Středozemě (Tolkien) skřeti
Kniha Húrinove deti je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 1 984x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 140x |
| Knihotéce | 983x |
| Chystám se číst | 607x |
| Chci si koupit | 255x |
| dalších seznamech | 13x |
To je tak strašný příběh. Tak strašný. Ale tak krásně napsaný, odehrávající se v tak pěkně vykresleném světě, že je to radost číst, i když je vám z toho smutně.