Úsvit sklizně

Nostalgie! Vrátit se zpět do Kapitolu, Dvanáctého kraje...
Nečekala jsem, že mě Haymitchův příběh může až tak oslovit. Postavu jsem sice měla vždy ráda, ale vůbec bych nečekala, jak poutavý průběh Hladových her dostaneme, od samotného losování splátců až po konec.
V průběhu se objevuje i spoustu zajímavých myšlenek a celkově je to krásně napsané. Občas jsem kvůli nostalgii potřebovala k kapesníček, hlavně když se v dění objevil někdo známý z původní trilogie.
Opravdu doporučuji přečíst.

Začátek knihy se mi opravdu líbil. Moc mě oslovilo, jak spisovatelka propojila některé postavy z předešlých dílů s tímto příběhem. I jak si pohrála s jejich vztahy. Vytvořila jim velmi uvěřitelnou minulost. Ke konci mi však připadalo, že spisovatelka jede na velmi kruté notě. Přemýšlela jsem, jak moc jsou některé části přehnané či zda nejsem jenom příliš přecitlivělá. Trochu mi to tam nesedělo. Jinak hodnotím knihu velmi kladně. Osloví a dokreslí další střípek Hunger Games. DOPORUČUJI k přečtení!

Opakování je matka moudrosti, ale tady bylo toho opakování už přeci jen přespříliš. Nemyslím si, že se příběh původní sérií úplně vyčerpal, ale prostě už to není taková pecka. Pořád je to ale dost dobré a dost silné. I když je potřeba hodně přivřít obě oči, když dojde na logiku celého dění.

Jelikož nám jde za chvíli do kin film, nastal konečně čas na tuto knihu, která čekala v knihovně na přečtení od svého vydání. Upřímně trošku jsem se bála, ale od prvních stran jsem pochopila, že absolutně nemám čeho. Pokud někomu přišla Balada o ptácích a hadech slabší, tak Úsvit sklizně velmi dobře dohání původní trilogii a v mnohém ji předčí.
Jde t
u primárně o příběh Haymitche a jeho lásky, ale také o celkový náhled do povstání, kde se autorce hezky povedlo všechny knihy provázat.
Je to drsné, brutální a násilím a padáním hlav se tu nešetří. Zároveň je to ale plné odhodlání a naděje. Pokud se film bude držet knihy, jako všechny předchozí, máme se na co těšit. A v neposlední řadě, kdo by čekal happy end, tak se ho spíš nedočká, ale to není něco, s čím bychom už nepočítali.
Knihu jsem si užila neskutečně a na film se fakt těším, tak už jen držet palce, aby to nepo...

Moje hodnocení: 10/10

Přiznám se, že na tuhle knihu jsem se těšila o trochu víc než na tu o Coriolanu Snowovi (Balada o ptácích a hadech) - hlavně asi proto, že Haymitche, který je ústřední postavou této knihy, mám ráda - na rozdíl od prezidenta Snowa. :-D
I tady se autorce podařilo navázat na úspěch původní trilogie a vytvořit dílo, které té sérii nedělá ostudu. Původní trilogií autorka totiž sama sobě nastavila laťku dost vysoko. A i když ji tady (ani v Baladě) podle mne úplně nepřeskočila, tak se jí tu minimálně dost slušně přibližuje.
Sledujeme tady ročník hladových her, kdy je Haymitch, budoucí trenér Katniss a Peety, sám zvolen jako splátce - taktéž za 12. kraj. Kdo četl původní trilogii (asi jakože všichni?), tak ví o Haymitchově vítězství v tomto ročníku, takže víme, jak ty hry samotné skončí. Tady nám autorka dává nahlédnout do průběhu tohoto ročníku a čtenář tu tak sleduje, co všechno se Haymitchovi podepsalo na životě a na jeho duši, že pak skončil jako ožrala první kategorie. Zároveň se ale tady rozšiřuje ten kontext té společnosti okolo, včetně rebelů a jejich povstání.
Co se mi líbilo, je to, jak se tato kniha stává jakýmsi překlenovacím můstkem, který propojuje Baladu o ptácích a hadech s původní trilogií. Jsou tu zmínky událostí a drobných detailů, kterými se vracíme k prezidentu Snowovi a hrám z Balady. Ale zároveň si tu některými událostmi a drobnostmi autorka jakoby připravuje půdu proto, aby pak ročník hladových her Katniss a Peety mohl proběhnout tak, jak proběhl.
Platí tu to samé, co u Balady - jsem ráda, že jsem se mohla do tohoto světa vrátit, ale ta původní trilogie je jen jedna.

Hunger Games mám moc ráda, nečetla jsem zatím, ale viděla jsem zfilmovanou sérii a od té doby ještě mockrát znovu a znovu. Pak jsem dostala od dcery knihu Baladu o ptácích a hadech a to jsem byla nadšená, že jsem si mohla přečíst, co předcházelo tomu všemu, tedy nahlédnout do minulosti, do doby, kdy prezidentu Snowovi bylo osmnáct let. S knihou jsem byla moc spokojená, ale když jsem pak viděla i Baladu zfilmovanou, to jsem byla naopak zklamaná (podle mě to zdaleka nedosáhlo kvality knihy - ale je to jen můj názor).
Nyní jsem měla možnost nahlédnout do další etapy Hladových her a poznat příběh Haymitche. A tento příběh je silný, bylo mi při čtení těžko a smutno. A knihu jsem skoro nedala z ruky, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Pokud bude také zfilmovaná, moc přeji tomuto příběhu, aby se i ve filmové podobě povedl tak, jak skvěle se to povedlo v knize.

(SPOILER) Nemohla jsem se dočkat vydání a přiznávám, že jsem nebyla až tak dojatá, jak jsem čekala. Čekala jsem nejhorší a to i nastalo, takže na zalapání po dechu ani slzy nedošlo. Upřímně jsem byla víc překvapená z toho jak daleko prezident Snow nechal Haymitche zajít, když evidentně tušil, že něco chystá, ale možná nejsem dostatečně psychopatická, abych dokázala posoudit, jaké pohnutky ho vedly. Děj měl spád a cením všechny symboly a narážky na předchozí knihy

Po slapším předchozím díle skvělý příběh na úrovní prvního dílu , už se těším na filmové zpracování , které má přijít do kin koncem roku.Poslouchala jsem skvěle namluveno.

Moc se mi líbilo, že velká část této knihy se odehrává v aréně. Příběh byl poutavě napsaný. Poslední kapitoly mi ale byly přímo nepříjemné. Nespravedlnost je druhé jméno této knihy

Posloucháno jako audiokniha.

Tak tohle bylo fakt úplně super!!!
Příběh o prezidentu Snowovi mě nijak nenadchnul, dá se říct, že týden po dočtení jsem si ani nebyla schopná vybavit některé pasáže z knihy, které děj posunuly tam, kde byl.
Ale tohle? Naprostý masakr… Kdo četl celou sérii HG, od začátku ví, jak to s Hamichem dopadne - ale stejně mu celou knihu fandíte a doufáte v ten nejlepší možný konec. Happyend se nekoná - ale tady bych vyzdvihla mistrovství autorky, protože vymyslet opravdu napínavý děj a velmi, VELMI emotivní konec, když všichni vědí, jak to dopadne, považuji za umění.
Velmi dobré, stejně jako první díl HG řadím mezi opravdové oblíbence, ke kterým se pořád dokola vracím.

Nejspíš má nejoblíbenější kniha za série Hunger Games, ve které je nám ukázána osobní tragédie, kterou způsobila politika státu.
Líbí se mi, že autorka používá mnoho motivů, které odkazují na původní trilogii. Kniha ale opět řeší mnoho otázek spojených s totalitou, podřízení se autoritě, propagandou a tak dále.

Pre Fandom.sk napísala recenziu Valéria Scholtzová. Úryvok z recenzie:

"Celému univerzu by možno prospel pohľad do iných obvodov. Návrat do dvanásteho obvodu síce pôsobí familiárne, no v tejto knihe už nepriniesol nič nové. Zaujímavým by mohlo byť presunutie pozornosti do prvého alebo druhého obvodu, čo by umožnilo priblížiť perspektívu a vnútornú dilemu súťažiacich z bohatých rodín, ktorí sú na Hry špeciálne pripravovaní.

Úsvit žrebovania je titul určený predovšetkým priaznivcom pôvodnej série, ktorí chcú bližšie spoznať minulosť Haymitcha Abernathyho. Kniha plní úlohu doplnenia pozadia sveta Hier o život, pričom prináša známe prvky zasadené do nového kontextu..."

Celú recenziu Valérie Scholtzovej nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-suzanne-collins-usvit-zrebovania

Přečíst si poslední díl Hunger Games je skoro povinnost....
Masakru utéct, než tě chytnou, získat zbraně, vodu pitnou.
Najít jídlo, místo k spánku-bez nich měl bys na kahánku.
K tomu ještě oheň v noci, přátele mít ku pomoci.
Autorka psala podle osvědčeného scénáře, většina napínavých zvratů byla předvídatelná, čtenář konečně pochopil, proč frustrovaný Haymitch musel neustále "udržovat" hladinku... I když vyhraješ, tak boj proti Kapitolu je smrtící. Nejvíc jsem si užila první díl Aréna smrti, ta se autorce mimořádně povedla, i zfilmovaná verze je pěkná...

Pokud jste při čtení série Hunger Games měli na věčně se opíjejícího Haymitche vztek, mnohé Vám do sebe zapadne. Tak jako to bývá i v životě a je věčně pravdivé přísloví o tom, že nemůžeme soudit druhé, pokud jsme se neprošli alespoň kousek v jeho botách..
Sérii jsem si tentokrát dala postupně od Balady přes Hunger Games a pak nový Úsvit a zvažuji, že alespoň některé části Hunger Games si budu muset pustit ještě jednou, když teď znám mnohé postavy i z jiné stránky..
Bylo to dechberoucí, promyšlené, napínavé, dojemné... jako to Suzanne Collins prostě umí. Po Rowlingové další mistryně, která to umí promyslet do naprostých hlubokých detailů. Miluji tento příběh. Plamenně.

Tak tahle kniha je opravdu skvělá.
Jako velký fanoušek celé série Hunger Games jsem rozhodně nebyla zklamaná. Dokonce bych řekla, že hned po Aréně smrti je to moje nejoblíbenější kniha ze série.
Tentokrát sledujeme příběh Haymitche a nebudu lhát – párkrát jsem si u knihy pořádně pobrečela.
Stejně jako ostatní knihy od Suzanne Collins vás donutí přemýšlet nad tím, co se děje kolem nás. Právě to mám na celé sérii nejradši.
Najdete tu všechno, na co jste u spisovatelky zvyklí. A pokud jste ještě žádnou z knih nečetli, doporučuji je číst v pořadí, v jakém vyšly, ne podle let, ve kterých se jednotlivé hry odehrávají.

Na Úsvit sklizně jsem se těšila hlavně kvůli Haymitchovi, který pro mě díky Woodymu Harrelsonovi už dávno přerostl rámec vedlejší postavy. Zároveň jsem ale nikdy neměla pocit, že právě jeho příběh nutně potřebuje vlastní knihu. A po dočtení si to… myslím pořád?

Suzanne znovu sází na osvědčený vzorec: sklizeň, přípravy, trénink a aréna. Funguje to stejně dobře jako předtím, jen tentokrát chybí napětí z neznáma. Víme, jak Haymitchův příběh končí, a většinu zvratů lze odhadnout předem. Místy jsem měla pocit, že čtu spíš variaci na původní Hunger Games.

Přesto mě kniha bavila. Autorka opět připomíná, jak snadno lze manipulovat pravdou, přepisovat historii a vytvářet realitu, kterou lidé ochotně přijmou. Navíc ta aréna je tu naprosto špičková a nejlepší.

Úsvit sklizně není kniha, kterou by série nutně potřebovala, ale jako návrat do Panemu funguje dobře. Nelituju, že jsem si tenhle výlet zopakovala.

Přiznám se, že jsem z knihy zpětně více zklamaná, než potěšená.
Všichni mluví o velkých zvratech a emocích... já tam nic z toho neviděla. Hlavní postava neurazí - což je v tomto případě mínus, jelikož byl Haymitch v původní trilogii zábavná vložka a dobře napsaná postava. Navíc jeho neustále opakování, jak miluje svoji Lenoru... Ne jednou, ne dvakrát. Někdy i několikrát za kapitolu. Došlo to až tak daleko, že jsem na jeho přítelkyni začala být silně alergická.
Ostatní postavy - druhý kámen úrazu. Líbila se mi postava Maysilee. (Pro mě asi největší plus celé knihy. A jenom kvůli ní bych si knihu znovu vytáhla a přečetla. Jedna z mých nejoblíbenějších vedlejších postav obecně. Palec nahoru.) Zbytek postav je však bohužel asi touha potěšit fanoušky série. Haymitch přijíždí na Čtvrtohry a nemá jednoho mentora, ale rovnou dva a jsou to nám velmi známé postavy. Jaká to náhoda! Samozřejmě se spojí s další nám známou postavou. Takový nenápadný mrkáček na čtenáře. A tím to nekončí! Samozřejmě se tu objeví Cetkie a Plutarch, protože proč ne. Kdo nám ještě chybí? Ach jistě: otec Katniss, otec Peety, matka Katniss, příbuzní Lucy Gray... Brož s reprodrozdem... Tato kniha mi spíše přišla jako fan service, což mě strašně mrzelo. Protože psát paní Collins opravdu umí a skvěle. Navíc se jedná o Čtvrtohry a postavu Haymitche.
Aréna byla skvělá - proti Baladě, kde jsem se spíše nudila, byly hry příjemné překvapení.
Zvraty bylo těžké napsat, jelikož jsme obeznámeni, co se stane, takže se většina osudů dala dobře odhadnout.
Určitě si ji budu chtít přečíst ještě jednou - i kvůli Maysilee, což o Baladě rozhodně říct nemohu. Ale takové emocionální tornádo, které mají všichni ostatní, to jsem bohužel neměla.

(SPOILER) Úsvit sklizně
Susane Collins
Jako první začneme obálkou. Opětovné oceňuji pevnou vazbu. Na první pohled, ten zlatý šperk jsem si říkala "ty jo, to bude asi boxer". No, není. Každopádně obálka zaujme na první dobrou.
A teď k ději.
Haymitch je moje oblíbená postava již od Hunger games, takže jsem očekávala, co nastane.
Tento díl je označeny jako 0,5, takže předchůdce všech dalších Hunger games jako takových. Hlavní je, neplést do toho Baladu o ptácích a hadech, k té se taky dostaneme v jiné recenzi.
Děj nám začne narozeninami Haymitche tedy dnem sklizně. Kdo zná Hunger games ví, že opravdu není výhra mít na tento den narozeniny. Při sklizni se nám to začíná postupně komplikovat. Již dříve víme, že Haymitch má dívku z dvanáctého kraje a je to ní bláznivě zamilovaný. Bohužel na sklizni dochází k potyčce a Haymitch je vybrán jako mužský splátce z dvanáctého kraje.
Máme zde i popis toho, jak splátce připravují. Nejsou tady žádné moderní vychytávky, ale tvrdá a krutá realita nejen co se týká jídla ale i zacházení. Poprvé se zde setkává s mladou Cetkii, studentkou, která se postupně s dějem přidává ke skupině módních vizážistů.
Hry začaly. Arena je zasažená do prostorné louky a lesa. I zde můžeme očekávat spojenectví, nepřátelství a mutanty, a to nejen ty zvířecí.
Jak již víme z dalších dílů Hunger games, Haymitch tuto sklizeň přežije a vyjde jako vítěz. Vrací se zpět do svého dvanáctého kraje, kde jej ale čeká velmi nemilý návrat. Ihned v okamžik jeho návratu, někdo zapálí dům, ve kterém žil společně s matkou a bratrem. Zůstává úplně sám, až na jeho milovanou. Během Her si však pobouřil prezidenta Snowa, což jak víme není nejlepší nápad.
Když se má se svou milou setkat na jejich místě, ona je tam dříve a objeví její milované bonbóny do kterých se s chutí pustí. Tyto však nebyly od Haymitche, ale dar od Snowa.
Kniha nám nekončí nějak zvlášť vesele, ale ukazuje, že každý, kdo je vítěz v jedné etapě, nevítězí ve všem.
Děj je opravdu hodně čtivý a zasáhne všechny vaše smysly. Cítíte lásku, nenávist i hořkost společně s Haymitchem.

Nebudu lhát, podle všech recenzí, které jsem slyšela a viděla jsem si zpočátku říkala, jestli jsem divná, že zatím to je takové pomalé, žádný emoční masakr, jak všichni slibovali a pak to přišlo a pak přišlo to další a pak to další a můžu Vám říct, že posledních pár kapitol jsem přes slzy neviděla na knihu. Po dočtení jsem ještě několik minut jen seděla a koukala do stěny. Vážně mě to zasáhlo jako spoustu dalších. I když člověk věděl, jak příběh dopadne, Suzanne stejně dokázala vtáhnout do děje tak, že máte pocit, že se věci dějí Vám nebo Vašim blízkým. Pokud máte rádi Hunger Games, rozhodně nebudete tímto příběhem zklamáni, ba naopak. Až si budu chtít zase zabrečet a cítit beznaděj, rozhodně se ke knížce vrátím :D.

S láskou,
Rose