Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447101/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-Atk-447101.jpg
4
1397
340
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
Trošku ochmataná obálka, ale nevadí. Konečně jsem se prokousala touhle bichličkou a bylo to boží!
Návrat do známých končin, a přesto jiných, kdy jsme byli svědky teprve začínajících Her tak, jak je známe od Katniss.
Bylo zajímavé sledovat Kapitol vzpamatovávající se z války, ale Snow vždycky vítězí. A že se mu to teda sakra podařilo! Mám sto chutí hned sáhnout po trilogii...ale nemám na to čas. V některých pasážích to bylo takové zdlouhavé a opakující se, ale stejnak to byl skvělý zážitek.
P.S. Za celých 500 stránek jsem se nenaučila Snowovo jméno, takže pro mě byl při čtení Cornelius.
Knihu jsem už začala číst s vědomím, že o hry zde nejde. Ale i tak mě zamrazilo, jak došli daleko ve vývoji v chování ke splátcům. Příběh se mi četl dobře, ale jak už psalo více lidí, začátek se četl podstatně lépe, než konec. Stále si nemůžu spojit Snowa z Hunger games se Snowem z balady. Nějak mi to do sebe úplně nezapadlo (možná to hodně bude tím, že závěr jeho psycho vývoje mi přišel až moc rychlý a místy nelogický k jeho dosavadním rozhodnutí)
I tak hodnotím knihu kladně a myslím, že za přečtení stojí. A kdyby někdy autorka vytáhla příběh z pohledu Lucy Gray, byla bych jí vděčná, protože by mě vážně zajímalo, jestli byla tak skvělá herečka a nebo to vše byla pravda.
Trochu jsem po přečtení zklamaná. Měla jsem příliš velká očekávání po všem tom vychvalování. Kniha je zbytečně natahovaná, obsahuje plno písní, které jsem jen rychle projela očima a ke konci jsem už chtěla mít rychle dočteno. Čekala jsem ještě nějaké jiné odhalení o Snowovi. Větší vhled do toho, jak se stal prezidentem, začátky v této pozici, zákulisní informace, jaké změny prosadil...Ani hlavní téma boje v aréně nebylo dle očekávání. Bylo to asi také zásluhou technické zaostalosti a nedostatku financí. Statické kamery v aréně, žádné akční pohyblivé nahánění. Prostě takové fotbalové hřiště s tribunami. Docela by mne zajímal příběh, jak probíhala válka krajů, tak třeba se ještě autorka odhodlá někdy v budoucnu. Jinak hodnotím celkově jako lepší průměr.
Já se na tuhle knížku tak moc těšila a zároveň jsem byla plná obav, zda to nebude jeden velký průser. Ale Suzanne Collins se neskutečně povedlo tento prequel provázat s příběhem Katniss. Po přečtení vám bude do sebe všechno tak krásně zapadat.. Tohle je jednoznačně jedna z nejlepších knih roku! A modlím se, aby se tento příběh dočkal i filmového zpracování, protože by si to fakt zasloužil!
(SPOILER) No jako dočetla jsem to, ale celkem s velkým sebezapřením. Celkově ve mně kniha vzbuzovala dojem, že autorka potřebuje přisypat do své rozpočtu nějaké peníze a tak se rozhodla vyždímat univerzum Hunger Games, jak to jde. Fakt, že se kniha dějově vrací do hluboké minulosti, je spíše na škodu, protože vytváření podoby Hunger Games je vlastně jen opakováním toho, co už známe z předchozích knih, a pobyt splátců v aréně (tedy nejatraktivnější část celé knihy) je vysloveně odfláknutý. K tomu neskutečně protivná hlavní postava. Konec byl asi překvapivý, ale vůbec mi na základě předchozího děje nedával smysl. Skalní příznivci Hunger Games tuto knihu možná ocení, ale jinak ji nedoporučuji.
Tuhle knihu musím nakonec hodnotit jako průměr, přestože jsem se na ni opravdu těšila. První část se mi četla dobře a rychle, nicméně poslední třetina už mi vůbec neutíkala a jen jsem se těšila na rozuzlení a takový ten AHA moment. Ten se ale dle mého názoru úplně nedostavil. Přestože myšlenkové pochody Snowa byly vykresleny velice zajímavě (jak uvnitř sebe válčí jeho ego a touha po moci s láskou a snad i trochou lidskosti), nějak jsem v něm prostě neviděla toho prezidenta Snowa, kterého známé z trilogie. Čekala jsem asi celkově větší propojení s trilogií, více vysvětlení některých událostí (nejen jejich naťuknutí a dál nic) a asi větší WOW efekt na konci... Nakonec jsem ráda, že jsme si knihu přečetla, ale asi bych o nic velkého nepřišla, kdyby se to nestalo.
První zhruba polovina knihy mě opravdu pohltila - děj ubíhá rychle a na hlavního hrdinu si čtenář udělá poměrně pozitivní názor (byť všichni víme, jak to s ním celé dopadne v Hunger games). Druhá polovina už podle mě trochu pokulhává - děj už mi tolik neubíhá, navíc je to celé doprovázené Coriolanovou postupnou proměnou.. Celkově ale knížku hodnotím velmi pozitivně a doporučuji všem fanouškům HG.
Myslím, že bych knihu nehodnotila tak vysoko, kdyby pro mne Hunger Games nebyly taková srdcovka. Ale takhle pro mě byl návrat do arény, Kapitolu a později Dvanáctého kraje hrozná nostalgie. Samotný děj mi přišel celkem neotřelý (i když romantická linka byla jasná už od začátku) a poutavý, ale dostala mě hlavně postava Snowa. Moc jsem si užila popis jeho "pádu" a jeho myšlenkové pochody. A písničky Lucy Gray byly jen třešničkou na dortu.
Séria Hunger Games patrí k mojim najmilovanejším. Na príbeh prezidenta Snowa som sa tešila, len som sa bála, že bez starých známych hrdinov to nebude ono. Verdikt? Bolo.
Príbeh je trošku priamočiarejší a jednoduchší. Mladý Coriolanus mi prišiel vykreslený veľmi dobre: mladík s rýchlou mysľou a sociopatickými sklonmi, ktoré nevidno, pretože vďaka svojej inteligencii vždy vie, ako sa zachovať. Zmiatla ma jeho láska, ale napokon i tá dopadla presne tak, ako sa u Snowa dalo čakať. Čitateľ mu nikdy nijak veľmi nefandí, ale to nevadí, pretože jeho príbeh ponúka dostatok prekvapení.
Štýlom je Balada veľmi podobná Hunger Games, autorka sa nezaprela. Bolo zaujímavé nahliadnuť na Kapitol a pojatie hier tak krátko po vojne. Čo ma však šokovalo, potešilo a dojalo najviac, je Snowova história s 12. krajom a Piesňou obesenca. Vždy keď ju Lucy Gray spievala, na tele mi nabehli zimomriavky a zaplavili ma emócie.
Teším sa z tejto knižky, rozhodne nejde len o ždímanie látky, autorka mala čo povedať a učinila tak umne. Chuť zhliadnuť celú filmovú sériu (zase) je po dočítaní zaručená.
Nemůžu si pomoc, ale mě kniha spíš zklamala. Vůbec jsem se nemohla začíst, byly tam dlouhé pasáže, které jsme mohli úplně přeskočit. Čekala jsem nějaký vývoj postavy Snowa, byl tam, ale neměl moc hlavu a patu. A ten konec jsem tedy nepochopila vůbec.
Tak tohle bylo tak super čtivo !
Hodně jsem uvažovala, jestli knihu vůbec kupovat.
Ale Hunger games mám ráda, tak jsem si řekla, že do toho pujdu.
Přiznám jsem , že jsem čekala jen knihu, která má přilákat čtenáře a viděl peníze. Nic zázračného... Ale tady tomu tak opravdu není.
Celý ten příběh mě hrozně moc bavil. Poznávat Snowa od mala byl prostě super nápad.
Knihu jsem naprosto hltala. Nechala jsem se jí unášet a hrozně moc bych si přála, aby byla taky zfilmovaná. :)
Myslím, že si to jako doplňující příběh zaslouží. :)
Tak to je bomba. Sice stále nechápu proč je Snow tak bezcitný. Ten konec mě dostal.
Na knížku jsem se těšil, protože původní trilogie byla bomba.
Tohle "pokračování" je hodně povedené a četlo se rychle, svižně a dalo hodně odpovědí na otázky, které vznikly už kdysi dávno u trilogie.
Tragédií ovšem je, že i mnoho otázek zůstalo nezodpovězených a mnoho dalších se mi jich zase vytvořilo.
Takže doufám, že bude další díl, kde mi to zase všechno vysvětlí.
Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu.
„Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“
„Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“
(SPOILER)
Tato kniha mě emočně rozložila.
Když jsem se dozvěděla o kom má být, vlastně jsem se vůbec netěšila. Prezident Snow mi byl vždycky tak nějak jedno a upřímně bych si v té době radši četla o hladových hrách Haymitche nebo třeba Finnicka, takže ano skepse z mé strany přišla, opravdu však jen na krátkou chvíli.
Coriolanus nám od mládí ukazuje své ambice a možná až moc velký citový vztah ke kapitolu. Lucy Gray je však přesný opak. Proto mi vždycky vrtalo hlavou, jak k sobě mohou mít sympatie, na druhou stranu láska nemá mezí.
Hladové hry jako takové tam byly jen cca. 100-200 stran, zbytek knihy je vážně něco tak jiného. Moc mě bavilo sledovat Snowa jako mírotvorce (až nyní jsem pochopila větu, co říkal Seneccovi v prvním díle Hunger games ,,Byl jste někdy ve dvanáctém kraji? Já ano, dvanáctý kraj je plný outsiderů” tahle věta mi po spojení, fakt dala dobrou husinu ) V knize nalezneme nádherné básně, které jsou i zpracovány moc talentovanou slečnou na yt.
Knihu jsem musela číst měsíc a hodně pomalinku, abych ji celou pochopila a i tak ještě podle mě nevím vše. Budu si ji asi muset přečíst víckrát.
Co mi však přijde nejvíce pokrytecké, když Coriolanus zabil Sejana a pak na oko truchlil a využíval peníze jejich rodiny, ano bylo to k přežití, ale i tak? Z toho mi bylo vážně špatně.
(SPOILER)
Hned zkraje se přiznávám, že mi kniha nesedla ve více aspektech: nesedlo mi to silné propletení s hudbou, nesedla mi Lucy Gray. Občas na mě byly různé popisy příliš dlouhosáhlé, ale budiž. Kniha se mi četla podstatně hůř než Hladové hry jako takové. Nevím, jestli je to věkem (původní knihy jsem četla ve čtrnácti, patnácti letech) nebo tím, že Balada je napsaná stylem, který mi prostě tolik nesedl.
Co chválím, to je vykreslení postavy Snowa. Občas mají autoři záporné postavy tendence omlouvat a vysvětlovat jejich činy, ale Coriolanus je prostě nesympatický a zkažený už z podstaty.
Z hlediska děje docela dobré, styl trochu horší. Četbu jsem si bohužel neužila tolik jako si i po letech užívám četbu původních knih.
Suzanne se zase překonala. Tahle kniha mě velmi příjemně překvapila, bylo fascinující sledovat život rodiny Snowových po válce a dozvídat se, jak vlastně hry vznikali. Hlavní postavu, mladého prezidenta Snowa, jsem si zamilovala a jeho chováni a přístup ke světu byl strhující. Příběhem se prolínalo mnoho úžasných písní, zejména jsem měla radost, když jsem četla jak vznikala píseň O oběšenci. Corionalus je skvěla postava a v knize můžeme sledovat její vývoj. Autorka mě vždy překvapila dalšími a dalšími zvraty, nemohla jsem se přestat ptát: Jak tohle může ještě zachránit?
Konec knihy byla třešnička na dortu a ráda jsem se vracela do známého prostředí 12. kraje.
Kniha zodpověděla mnoho otázek a byla opravdu skvěle napsaná.
Zaujalo mě, že tahle kniha podle komentářů vyvolala velmi rozdílné dojmy, já se řadím do tábora nadšenců. Dost mě zajímalo, jak to s mladým (později) prezidentem Snowem bylo. Jeho původ na něj kladl velké nároky, zjevně není snadné s takovým břemenem žít. Ačkoliv k němu člověk cítí jistý vnitřní odpor, s některými jeho myšlenkami nelze nesouhlasit, jen ta řešení...Opravdová sonda do podstaty člověka a lidstva vůbec. Na tom, jestli s ním čtenář souhlasí anebo ne, se vlastně ukáže, jaký charakter má on sám. Stejné je to i s postavou Lucy Gray...je jiná než on? Nebo ve své podstatě stejná, jen se jinak chová navenek a využívá k vyjádření svého já jiných prostředků?
Stejně jako původní trilogie ani tato kniha mi nepřijde jako kniha pro děti, nebo v ní možná vidím něco jiného i proto, že už dávno dítě nejsem...je vlastně pro děti i pro dospělé, i když některé scény byly dost drsné...
Budu o ní zřejmě ještě pár dní přemýšlet. Potěšily samozřejmě odkazy na původní trilogii a některé věci se vyjasnily...jen mě mrzí, že nevíme, jak to bylo s Tigris a proč je na tom v původní trilogii tak, jak je, když její bratranec je prezidentem Panemu (jde-li tedy o tu samou Tigris)...jejich vztah se jevil velmi blízký a bez "jedu"...
*čtenářská výzva 2021: Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout
Asi jako většina čtenářů i já jsem četla původní sérii v době, kdy vyšla. Tehdy se mi líbila, proto jsem se pustila do “pokračování”. Bohužel ale musím konstatovat, že jsem v mezidobí ze žánru young adult vyrostla a ač jsem knihu přečetla za pár dní, musím říct, že mi dala zabrat.
Měla jsem problém se stylem, jakým je psaná - množství nepotřebných detailů atp. Klidně mohla mít o 100 stran a o 1000 detailů, jestli si Coriolanus strčil kapesník do přední nebo prostřední kapsy batohu nebo si dal k obědu kapustovou polévku a zajedl to chlebem nebo slucharem méně...
Hlavní “hrdina” mě čím dal tím víc vytáčel - sledovat jeho myšlenky v poslední části knihy bylo ubíjející. Vlastně posléze mi začala vadit i Lucy Grey a štve mě, že nevim, “kde tedy byla/je”... Do posledních cca 80 stran jsem se musela více méně nutit.
Myslím, že je celkem škoda, že autorka knihu vydala s takovým časovým rozestupem od Hunger games. Většina původních čtenářů jí odrostla, takže pro ně bude kniha zklamáním a nevím, kolik si najde čtenářů nových. Filmy už jsou též starší...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Kniha Balada o ptácích a hadech je v
| Právě čtených | 59x |
| Přečtených | 1 837x |
| Čtenářské výzvě | 544x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 650x |
| Chystám se číst | 590x |
| Chci si koupit | 206x |
| dalších seznamech | 21x |
(SPOILER) Balada o ptácích a hadech byla příjemný návrat do dob na střední škole a já si to maximálně užila, i když jsem na začátku byla velmi rozpačitá, protože jsem postavu prezidenta neměla ráda (kdo taky jo), a tak jsem se bála, jak může dopadnout čtení téhle bichle, která je celá z jeho pohledu. Ale bylo to skvělý. Fakt skvělý.
Jakožto mnozí z mých kolegů jsem se jméno Snowa nenaučila, pro mě to byl prostě jenom Cori, za což by mě asi zrovna nepochválil, ale naštěstí si tento názor nepřečte.
Autorka nás zavede do Panemu dávno před původní trilogií a dozvídáme se, že Hladové hry byly o dost brutálnější a že Splátci vlastně měli štěstí, pokud se do Arény vůbec dostali a nezemřeli někde cestou nebo během okamžiku, kdy byli zavření v kleci jako v nějaké lidské zoo a lidé Kapitolu si je mohli chodit prohlížet. Hry pak samy o sobě o sobě trvali podstatně kratší dobu, protože je do Arény vhodili téměř polomrtvé a tak bylo jednoduché nechat je podlehnout rozmarům tvůrců (kteří v této době byli vlastně milí oproti tomu, co známe z HG)
K postavě Snowa jsem přistupovala hodně opatrně, protože samozřejmě znám původní HG, takže jsem si ho nechtěla oblíbit, chtěla jsem ho dál nenávidět za to, co v budoucnu ještě provede. Jenže ono to nešlo. Autorka mě hodně rychle zlomila a já se Snowem začala soucítit a dokonce (nemůžu uvěřit tomu, že to říkám) jsem si ho oblíbila, měla jsem ho ráda a celkem jsem zírala, že jako mladý nebyl takovej kruťas. Chtěl přežít, takže se občas zachoval sobecky nebo odvrátil od něčeho, co se mu nelíbilo, ale v takovém světě holt neměl na výběr. Líbilo se mi, že se za každou cenu snažil Lucy Grey zachránit před svým osudem a vlastně projevoval víc soucitu než kdokoli jiný. Lucy Grey byla zvláštní postava, nevím proč jsem si k ní nedokázala vytvořit moc vřelý vztah. Byla tam a fandila jsem jí, ale to bylo tak všechno. Nevím proč mi na ní něco nesedlo.
Knihu od začátku do konce provází „what, to neudělal“ zvraty. Občas se mi ani nechtělo věřit, co autorka dokázala vymyslet a napětí udržela snad téměř po celou dobu příběhu, nenechala čtenáře pořádně vydechnout. Člověk si myslí, že už je v bezpečí, ale ne, není.
A jak byla celá kniha skvělá a zasloužila by si pět hvězdiček, tak konec všechno pokazil. Z mého pohledu, kdyby neexistovala poslední kapitola, bylo by to pro všechny lepší, protože já do teď nechápu, co se tam stalo, co Snowovi přepnulo v hlavě (teda jo, chápu, víme, že je to sobec a že kouká hlavně na sebe, ale jednoduše se mi nechtělo věřit, že se ze dne na den rozhodne udělat to, co se rozhodl udělat). Jak se celou dobu choval celkem rozumně a pochopitelně, já byla zmatená a tím, jak moc je konec otevřený, bych reálně ocenila i kdyby jednu bonusovou kapitolu, abych se dozvěděla, co se to vlastně stalo, abych mohla v klidu spát… Nevím, jestli to byl autorky záměr. Pokud ano, smekám imaginární klobouk, protože takhle jsem konec žádné knihy dlouho neprožívala (bohužel ne zrovna v tom dobrém). Ocenila bych taky pohled do hlavy Lucy Gray, protože je u ní spoustu otázek, na které nedostaneme odpovědi. Jednoduše mi ten konec vzhledem k předchozímu ději přišel dosti nesmyslný.
Ještě bych ke konci ráda zmínila, že příběh byl dobrý a všechno, ale nelíbila se mi práce překladatele, který téměř každou uvozovací větu přeložil jako „řekl“, mnohdy se to opakuje tolikrát, až to leze na mozek. Netuším, jestli se i v anglickém originále tohle nadužívání vyskytuje, ale chtělo by to asi vynaložit trochu snahy obměňovat slova. Čeština je krásná, ale tady se to ztrácí. Taky si nejsem jistá doslovným překladem všech jmen jako „Bůhvície“. Proč Snow pak není přeložený jako Sníh, ale máme jména jako Vodič a Pájka nebo Cívan a Špulka, Koželuh a Žnec? Nakonec Splátc mají daleko extravagantnější jména než děti z Kapitolu, což je samo o sobě divné.
Pro příznivce HG a zároveň ty, kteří nenávidí Snowa (takže všichni), doporučju.
PS: Sejana Snowovi neodpustím.