Hry bez hranic
Michal Kašpárek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383380/bmid_hry-bez-hranic-tBx-383380.jpg
3
186
54
Mladý programátor Filip si užívá všeho, co dnešní svět nabízí dobře placeným profesionálům: cestování, drogy, sex bez závazků. Vydělávat na pohodlný život vývojem návykových her a těžbou osobních dat možná není dvakrát morální, ale když to nebude dělat on, bude to přeci dělat někdo jiný, ne? Jakmile se vynalézavému pragmatikovi naskytne během vrcholící uprchlické krize historická příležitost vytřískat na lidském neštěstí tolik, že už nikdy nebude muset vstávat do práce, neváhá propůjčit svůj cynismus dobré věci. Před čtenáři se otevře nepříjemná otázka: sledují nechutné vykořisťování, anebo efektivní záchrannou misi? Publicista a komentátor Michal Kašpárek se ve své temné grotesce strefuje do současných kultů efektivity, kreativity nebo flexibility a předkládá mrazivý i krutě vtipný pohled na generaci Y.... celý text
Přidat komentář
Za mě humor chyběl. Závěr mě překvapil a jinak byly dvě pasáže, kdy jsem zvažovala, zda mám počínající čtenářskou krizi nebo mě jen kniha místy (2x za celou dobu) nebaví (to byl ten důvod). Kdyby byla kniha delší co do počtu stran, tak pravděpodobně silně zvažuji odložení.
Upřímně jsem se v průběhu čtení bál , aby to vše nesklouzlo do progresivně aktivistické moralizující roviny , popř. se hlavní hrdina nechtěl nechat přeoperovat na ženu apod. Naštěstí autor vše nechal v rovině bezstarostné ajťácké prokrastinace .
Zábavné a čtivé .
Bavil jsem se. Díky. Připomněl jsem si dobu, kdy jsem strávil pár dní v Srbsku a na vlastní oči viděl, co uprchlická krize znamená. Těším se na další knihu!
Nemůžu se rozhodnout, jestli me hrdina knihy štval, pobuřoval, odpuzoval nebo jestli jsem tajně obdivovala jeho bezstarostnost a egocentrismus. Velice současná sonda do života jednoho ajťáka.
Kniha je rozhodně zajímavá, ukazuje dnešní moderní seznamování jako něco naprosto nereálného a možná i absurdního. Celkově poukazuje taky na migrační politiku a názor Čechů na tuto problematiku. Také výborně zachycuje absurditu dnešní doby. Je to taková jednohubka na jeden večer.
Opravdu neotřelá kniha, nad kterou se ještě po několika dnech od přečtení zamýšlím.
Zajímavá kniha, ale vůbec ne špatná. Podruhé ji asi číst nepotřebuji, i přesto bych ji dala pěkné 3 a půl hvězdičky :)
Kniha mě rozhodně zaujala. Čte se svižně, rozebírá neotřelá a zajímavá témata, obohatí o pár nových informací a místy rozesměje. Je to taková jednohubka, která se tváři být nenáročná, ale doopravdy tak nenáročná vlastně není, protože člověka sem tam donutí zamyslet se.
Jediný důvod, proč jsem si ji koupil, byl ten, že ji měli v knihkupectví skoro zadarmo a navzdory tomu, že mě názvem, obalem ani předmluvou nezaujala, bylo mi líto ji tam nechat ležet. Ze začátku jsem od toho nečekal absolutně nic a nakonec dávám 4 hvězdy, takže úspěch.
Prečítala, ale nebavilo. V pojmoch a na moj vkus miestami príliš prekombinovanom podaní som sa v tom často strácala. Pomalý úvod, ten uprchlický tábor v strede asi najzaujímavejší a koniec taký narýchlo.
No někdy na 60-té stránce jsem to chtěla vzdát,ale pak jsem se hecla a dočetla.Nebylo to špatný,jen takové opravdu dost surové a pro mě místy těžko čitelné či pochopitelné.
Z knížky jsem měla rozporuplné pocity - na jednu stranu z toho čiší až nepříjemná surovost a hrubost, a na druhou je to do určité míry obraz naší doby - ať již tématem uprchlických táborů nebo povahou postav. Rozhodně zajímavý knížní počin, který zabere chvilku času a přitom třeba přiměje se nad něčím z toho pozastavit a nastavit si zrcadlo tomu, co se dějě kolem každého z nás...
Tato kniha je celkem zajímavou jednohubkou ke čtení. Přečteno za pár hodin a musím říct, že jsem se opravdu nenudil. Autor podává poměrně zajímavý pohled na povrchnost lidí v dnešní době.
Vyprávění, které mi bylo blízké humorem i náturou. Michal Kašpárek si nebere servítky, když mluví o současné společnosti, která problémy raději popírá a ignoruje, než aby pracovala na jejich řešení. Nespočívá-li totiž východisko v aplikaci do chytrého telefonu, nebo alespoň coby téma, jež lze na internetu sdílet, jako by se automaticky jednalo o boj s větrnými mlýny. V jistém ohledu autor stav věcí záměrně zlehčuje, nebo spíš zjednodušuje, aby se příliš nezapletl do labyrintu pojmů a dojmů, ovšem ústřední myšlenka je křišťálově jasná. Nejde mu ovšem o to, aby ukázal na viníka, či hanil obecenstvo – snaží se jen trochu přiblížit absurditu celé situace, která je ve své jednoduchosti kafkovsky děsivá. Smutnou pravdou totiž je, že ať už mluvíme o migrantech v dobrém či ve zlém, málokdy o nich uvažujeme jako o skutečných lidech.
Hry bez hranic jsou krátkou novelou o morálním prozření jednotlivce a mezinárodním humanitním selhání. Hořká komedie, která se lehce čte, ale těžce se o ní přemýšlí.
Nevím, co k dané knize napsat. všechny své pocity a myšlenky se opakují v daných komentářích pod knihou. Každopádně si myslím, že je to napsané dobře. Někdy zábavné, někdy šokující, někdy až za hranicí humánnosti. Ale stále čtivé. Proto za mě 4*.
Chvíli jsem myslel, že to bude příběh cynického líného příživníka, který se napraví, když se střetne s tvrdou pravdou skutečného života. Ale je to mnohem reálnější. Dobře napsáno, řekl bych, že daleko závažnější, než se na první pohled zdá.
Omáčka knihy mě nezaujala, uprchlické téma také ne. Vtipné mi to nepřišlo. Proč pro mě mělo smysl tuto knihu dočíst byly tyto věty:
"Netušila, že nákupy v aplikacích představovaly jen menší část příjmů studia, kde jsem pracoval. Víc nám vydělávalo slídění po soukromí hráčů. Dělali jsme primitivní klikací hry, ve kterých šlo o to zvládnout v restauracích, bistrech a stáncích s občerstvením nápor návštěvníků. Blbiny, se kterými hráči zabili pár minut, aby na ně pak navždycky zapomněli. To nám stačilo. Jakmile se totiž do nich na počítači přihlásili přes Facebook nebo na telefonu ledabyle odsouhlasili jejich instalaci, ve vteřině jsme o nich věděli všechno. Jak jsou staří, kde bydlí, které stránky se jim líbí, jaké telefonní číslo má jejich máma a jak často jí volají. Spojovali jsme to s tím, co jsme zjistili v samotných hrách. Kolik času v nich tráví a kdy nebo jak ochotně si dokupují bonusy. Pokud je pravda, že data jsou nová ropa, pak naše herní studio ukrývalo za vývěsním štítem hračkářství rafinérii, která je zpracovávala na vysokooktanový benzín. Po statisících duší jsme ho hnali potrubím do reklamních agentur, a ty už měly skill na to, aby s tím ty děti (a kdyby jenom děti) dokázali rozbrečet ještě mockrát."
".. narazil jsem na spousty zpráv o tom, kolik Donald Trump vrazil do datových analytiků. Spočítali mu ve kterých okresech, městech nebo i ulicích má cenu utrácet za pozitivní reklamu. Kde za negativní kampaň, kde na poslední chvíli uspořádat meeting. Přesně věděl, jací kde žijí lidé, čemu věří, čím je oslovit. Data, ze kterých to všechno zjistil nechal za několik desítek miliónů dolarů nakoupit od brokerů. Ti je zas kupovali mimo jiné od herních společností, které je pohodlně tahali z lidí toužících na chvíli utéct do hry, výměnou za kompletní přístup ke svém profilu. Studio, pro které jsem pět let pracoval, dalo světu spoustu blbých her a nového amerického prezidenta."
Kolik lidí si stahuje množství her ze storu a jen tak bezmyšlenkovitě odklikne fůru oprávnění pro vývojáře hry. Podvědomě asi každý tuší, že se to děje, ale číst to takhle natvrdo je fakt síla. Kontakty, fotky, zprávy ... nic co je v telefonu, není bezpečné a k tomu, aby se k tomu dostali cizí lidé stačí jen taková hloupost, jako si stáhnout jednoduchou hru.
Fascinuje mě ta uvědomělá laxnost hlavního hrdiny. Ta je o to větší, pokud se jedná o témata, která většina lidí považuje za nesmírně emotivní. Kašpárek bez servítků zobrazuje radikální aktivisty, směšně pózérské hipsterské podniky nebo pokroková umělecká centra vsazená do někdejších městských ghet. Sám autor nemoralizuje, jen předkládá různé příběhy lidí vedle příběhu hlavního hrdiny Filipa.
U čtení jsem se skvěle bavila (zčásti asi vážně budu cynická bestie), což ale neznamená, že mi unikl plný rozměr mnoha situací.
Na knize mi přijde nejlepší to, že ji lze číst jako humoristickou odpočinkovku, stejně jako filozofické zamyšlení nad dnešní dobou a lidmi. Za mě je to must-have a jen co ji vrátím do knihovny, tak si pořídím vlastní výtisk.
Více když tak v recenzi v záložkách.
Štítky knihy
česká literatura generace Y novely programátoři české novely
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hry bez hranic |
| 2023 | Fosilie |
| 2012 |  Poznej Brno: Průvodce místy, která nenajdete v průvodcích |
Kniha Hry bez hranic je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 246x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 105x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 2x |
Úspěšný programátor balí ženy po internetu, hraje Euro Truck Simulator a nějakým způsobem se zapojí do pomoci v táboře migrantů.
Tahle kniha je o nudě, prokrastinaci, cynismu a hledání smyslu života, ve chvíli, kdy máte všechno apod. Myslím, že docela dobře ukazuje, co prožívají někteří lidé v IT korporacích. Vydělávají hodně peněz, z ideálů, které měli na začátku sklouzli do banální práce, ze které ale už nedokáží vystoupit kvůli pohodlí. Vědí, že pracují tak na 20%, ale protože to nikdo nikdy nezjistí, tak proč by se měli snažit? Raději přemýšlejí, že zkusí vlastní projekt, ale než se do toho pustí, tak ještě jedno kolo Euro Truck Simulatoru.