Hrůza na Šibeničním vrchu

Bohužel nesdílím stejné nadšení z této knihy jako jiní čtenáři zde. Kniha mi přišla neskutečně zdlouhavá, nudná, poslední třetina už tedy nějaký děj nabídla, ale žádný extra wow efekt se bohužel nekonal a za mě toto byl jeden ze slabších dílů z této série.

Tak to jsem si opravdu užila! Sice v první půlce jsem trpěla, že se děje něco divného a nikdo hlavní postavě nehodlá vysvětlit proč se to děje a přitom kromě ní je tam 12 lidí. Byla jsem netrpělivá, uznávám, ale to čekání stálo za to a vlastně jsme se pak i dozvěděli, že mělo svůj důvod. Tenhle díl mi přišel jiný než ostatní ze série které jsem zatím zatím četla, ale líbil se mi moc.
P.S. jako panička zlatého retrívra jsem přítomnost pejska zrovna tohohle plemena opravdu ocenila :)

Můj poslední díl Strašidelných domů. Zde se Darcy vrátila ke kořenům. Musím říct, že první polovina knihy byla opravdu mrazivá. Bloudila jsem po nocích s Margot domem a prohlížela opuštěné chodby, nahlížela od prázdných pokojů a děsila se zvuku zvonečků. Obličeje mrtvých rodičů jsem si dokázala představit úplně živě, stejně tak hlavu nakloněnou ke straně jakoby Margotino tělo viselo dolů z oprátky. Bezvadně našlápnutá kniha, ve které nechybělo nic - tma, neznámé prostředí, tíživá atmosféra, hlasy ve tmě, mrtví příbuzní (nebo ne?) a hrstka lidí, kteří z nějakého důvodu zůstávají. Zůstávají, protože musí. Scéna s (ne)mrtvými rodiči mi přišla navíc. Ale zase pro svět mimo Šibeniční vrch to muselo být děsivé, někdo nám krade mrtvoly ze hřbitova. Nikoliv, mrtví se vracejí "domů".
Závěr byl opravdu hodně uspěchaný, i když logický. Mohlo to být ještě propracovanější.
Opravdu se mi nechtělo Šibeniční vrch opouštět tak brzy. Jsem ráda, že to byla poslední kniha série strašidelných domů, která mě dokázala opravdu postrašit.

Velmi povedený díl, úplně něco jiného než předchozí...čtivý děj a super rozuzlení.

Když bylo Margot Hullové osm let, poslali ji její rodiče k babičce a už se nikdy neozvali. Nyní již dospělá Margot dostává zprávu, že oba rodiče zemřeli. V jednu noc oba dostali infarkt, podivná shoda náhod, že? Navíc když ji před pohřbem ukážou jejich těla, pozná, že za jejich smrt rozhodně infarkt nemůže. I když se v pohřebním ústavu snažili, je jasné, že její rodiče před smrtí prožili hrůzu, která se jim vepsala do tváře v podobě němého výkřiku.

Margot se neplánuje po pohřbu dlouho zdržovat, i když na ni čeká obrovské dědictví v podobě úspěšné vinice. Zaměstnanci vinice jsou ale milí, zvláště manažer Kant, který zorganizoval pohřeb jejích a který se poslední roky stará o údržbu. Margot se proto rozhodne zůstat trochu déle, ubytuje se v domě svých rodičů na Šibeničním vrchu a v tu chvíli netuší, jakou chybu udělala.

Při prozkoumávání domu naráží Margot na sochu z jelení lebky a různých kousků kovů, která prý má dům chránit. Ale před čím? V noci se v domě rozeznívají zvonky, jsou slyšet kroky a škrábání, Margot má dokonce pocit, že v domě viděla postavy a před domem najde oprátky. Po několika děsivých nocí se od Kanta dozvídá děsivou a zároveň smutnou pravdu o tom, proč její tělo hyzdí malé jizvy a proč ji rodiče poslali pryč a nikdy se neozvali. Vyjde najevo, že Šibeniční vrch již nelze opustit, protože je svírán kletbou, kterou se ale Margot rozhodne zlomit.

Knížku jsem četla za tmy a můžu říct, že mi při čtení bylo docela úzko a u pár scén se mi tajil dech. Když Margot prozkoumávala dům a snažila se odhalit tajemství podivné kletby, která ho svírá, bylo to děsivé, stejně jako když se v domě již poněkolikáté rozezněly zvonky a bylo jasné, co přijde. Darcy Coates zkrátka opět přišla se skvělým děsivým příběhem, po kterém se mi opravdu nelehko spalo. Jediné, co vytknu, je, dle mého názoru, urychlený konec, který byl sice řádně nechutný, ale tři poslední stránky na rozuzlení skutečně nestačily.

(SPOILER) Tentokrát mi nějakou dobu trvalo, než jsem se začetla. Konkrétně 195 stran, kdy se nic moc nedělo kromě toho, že se Margot seznamovala s domem a občas došlo k něčemu "nezvyklému". Druhá půlka už měla spád a já se opravdu bála. Knihu jsem dočítala před půlnocí a musela jsem požádat manžela o doprovod na záchod.
Nejděsivější mi přišla představa, že ta údajně nejhorší noc v roce se bude opakovat každý den, dokud Margot nezkolabuje únavou, strachem a stresem, nebo než ji dostanou "ti druzí". Nedovedu si představit život, kdy přes den bude spát, aby měla sílu v noci kličkovat. Odvaha se Margot upřít rozhodně nedá. Zato je poněkud nepraktická. Tráví dost času v baráku plném temnoty, tmavých kůlnách a podzemních tunelech. A koupí si pořádnou baterku? NE!! Pořád tahá telefon, kterému kvůli svícení ubývají procenta a stejně vidí jen kousek před sebe. Když už po stopadesáté bylo zmíněno, že vidí jen první čtyři schody a zbytek se utápí v temnotě, už jsem fakt řvala nahlas "kup si dopr... baterku!!!" Autorka mi navíc neskutečně lezla na nervy věčným "objala se rukama" a "vyschlo jí v ústech". Posledně jmenované je obzvlášť oblíbené i v ostatních dílech a já už to nemůžu ani cítit. Přesto jsem si knihu užila a vrhám se na další díl.

Vůbec se nedivím, že na rodinu Hullových byla uvalena kletba. Původně jsem myslela, že potomci pykají za to, co provedl zakladatel rodinné linie. Ale zjištění, že v tom jede každá generace, bylo šokující. Nedovedu pochopit, že 11 generací dokázalo kvůli prosperitě firmy trpět mrtvoláky kolem domu, nepřirozená úmrtí a nemožnost opustit kopec. K čemu jim to bohatství vlastně bylo, když nemohli vystrčit nos? A že strejda do vyvraždění rodiny svého bratra zapojil i své děti... Nedovedu si představit, jakou hrůzu ta rodina prožila, když vlastní příbuzní po nich šli se sekerou. Já bych ještě uvítala epilog, který by doplnil, jak dopadlo pátrání po zbylých tělech.

Někdo níže nechápal toto:
1) Jestli Margot v dětství napadli, nebo ne - V knize je přímo napsáno "mrtví tě chytili", vždyť proto má tělo plné jizev. A když se k tomu přidá loutkové divadlo jejích rodičů, myslím, že je to jasné.
2) Proč si vybrala jako svůj pokoj místnost daleko od vchodu, když dům nezná - Když do domu přijela, neměla tušení, co se bude dít, tak proč by měla spát u vchodu? (Ne)znalost domu s tím přece nemá co dělat. Když se člověk nastěhuje do nového bytu nebo domu, vybere si pokoj, který se mu líbí. Ne ten nejblíž východu pro případ, že by musel co nejrychleji utéct. Později už přece spala v přízemí.
3) Mrtví překonají každou překážku, ale při přelézání plotu spustí zvonky - Na tom nic divného nevidím. Že vždycky najdou, kde tesař nechal díru, neznamená, že jsou nehmotní. Pořád to jsou těla, která dokáží s věcmi manipulovat, táhnout, posunovat, otevírat...tak proč by nemohli zavadit o drát?

(SPOILER) Osobně mi trvalo než jsem se do knihy začetla, občas mi to přišlo příliš, někdy utahanější, ale s koncem jsem spokojená a jsem ráda, že to autorka pojala takto a ne jako řežbu jako v některých dílech této série :-)

Dlouho jsem knihu odkládala, než jsem se do ní pustila a lituji, že mi to tak trvalo. Kniha je čtivá, děj ubíhá neskutečně rychle, najednou se stane tolik věcí, tolik děje, tolik všeho. Je tu i pouto lásky, ale jinak než v romantickém slova smyslu a o to krásnější kniha je. Ano, děsivá je, příjemně děsivá s koncem, jak má být a všichni mají v srdci klid a mír. Rozuzlení zápletky na jedničku, všechno do sebe krásně zapadlo, přímo geniálně, svý k svému.

Tak takhle se extra povedla :). Možná jsem se tolik nebála, jako u některých jejích jiných, ale příběh byl brilantní, a rozuzleni se mi moc líbilo.

Už je to dlouho, co jsem četla sérii - myslím, že jsem končila sedmou knihou. Letos jsem si dala dvě opakovaná čtení 1. a 3. knihy. Chtěla jsem vyzkoušet, jak to postupuje dále a tahle knížka mě něčím zaujala. Zdá se mi to, nebo je oproti ostatním knihám rozsáhlejší? Je to sice čtivé, ale takové natáhnuté. Margot se většinu děje pohybuje sama - možná bych více uvítala vykreslení vztahů postav, vnitřku domu, tajemných zákoutí atd., protože na konci to tak rychle prolítla. Nejvíc mi asi vadila ta nevyváženost děje a to, jak rychle to bylo u konce. Ale jinak se mi to celkem líbilo, navodilo to tu správnou atmosféru strachu, co se bude dít dál. Příběh byl spíše něco jako autorčina druhá série Černá zima.

Opět velmi povedený díl..
Margot zdědí po rodičích honosný dům, který se dědil již po dvanáct generací..
Rozlehlý starý dům na samém vrcholu kopce, k němuž se váže pochmurná pověst..
Kdysi na něm stála šibenice, na které skončily životy stovek odsouzenců..
Podaří se Margot rozplést krvavou historii a prolomit kletbu?

Hodnotím jako lepší v celé sérii. Dávat víno do sudů ze dřeva stromů oběšenců mi přijde jako naprosto geniální. Paradoxně se mi více líbily první 2/3 knihy, protože konec už byl jen očekávaný happyend. Ale i tak, mělo to nápad. 80%

Jo tak tohle mě bavilo. Svižné, napínavé, děsivé. Knížku jsem si užila.

Darcy má všechny knížky skvělé, ale tohle je jedna z těch, co mě zaujaly nejvíc. Má to napětí a atmosféru, člověk se do příběhu opravdu zažere. Koho baví knížky s touto tématikou, tak tento díl mohu jen doporučit

Za mě se dělí o první místo s knihou Dům tajemných stínů z této série. Hezky napsaný příběh. Vše mi připadalo logické. Hltala jsem to. Nešlo přestat číst

Audio, EN
Tak asi nejlepší díl ze série.

Příběh mě opravdu bavil, měla jsem problém se od knížky odtrhnout, ale ten konec... konec mě prostě zklamal.

Toto bylo moje první ale určitě ne poslední setkání s touto autorkou. Waw… četla jsem jedním dechem a přistihla jsem se, že mám i husí kůži.
Kdybych chtěla být hnidopich, možná bych tam našla pár nedotažených míst, nebo teorií, ale ve finále mi to nevadilo, byl to fajn oddech od odborné literatury, kterou v posledních letech čtu nejčastěji.

Tento díl z této série mi přišel opravdu děsivý. Myšlenka života v nestálém strachu mi přijde naprosto děsivá. S každou další kapitolou jsem byla napnutá a ty, které probíhaly v noci, tak z těch jsem málem ani nedýchala.