Hrobař
Jaroslav Irovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455829/bmid_hrobar-7b2-455829.png
5
63
33
Příběh líčící životní osud Jindřicha Bukovského, frontmana zlínské kapely Ask the Dust, který svým nezřízeným způsobem života bourá základy rodinného zázemí tvořeného partnerkou Monikou, aby poté nedobrovolně opustil byt a dostal se do „péče“ Jaromíra Duška, samotářského hrobaře Lesního hřbitova, bydlícího v nedalekém starém domě. Jaký bude mít ponuré lednové počasí, prostředí hřbitova či podivínský hrobař vliv na Jindřichovo smýšlení? Dokáže si uvědomit chyby, kvůli nimž skončil právě na tomto místě? A dokáže se změnit a být zodpovědnější ve vztahu nejen k přítelkyni a sobě samému, ale i ke kamarádům z kapely, s nimiž jej v létě čeká největší koncert jejich života? A co samotný Dušek, který většinu volného času tráví v obývacím pokoji u teplých kamen za četby starých knih či poslechu klasické hudby? Neskrývá náhodou uvnitř svého zchátralého domu nějaké tajemství?... celý text
Přidat komentář
Konečně... Velké díky za tuto knihu. Konečně jsem se po dlouhé době začetla a ztratila pojem o čase, protože jsem se vydala dovnitř knihy a procházela poutavým příběhem, kterému nechybí vtip ani překvapivý závěr, zajímavé metafory a skvělé ilustrace. Díky za dokonalý čtenářský zážitek! ❄️ ❤️
Návykové. Jaroslav Irovský svým odzbrojujícím nadhledem může napsat cokoliv o čemkoliv a vždy se jedná o intenzivní zážitek přečtený jedním dechem. I když se v této knize sem tam otře o mantinel nějakého toho klišé, kvalita tím nijak netrpí a undergroundový nádech zůstává. Co víc dodat? Už teď se těším na další knihu, protože vím, že mě nezklame :) Autor nechť zraje jako víno! Doporučuji všemi pěti (hvězdami).
Trochu jiná kniha, než Irovského předchozí díla. Taková uhlazenější, mainstreamovější. Už to není Bukovský... na jedenu stranu je to škoda, protože ta poloha se mi moc líbila. Ale na druhou stranu jsem rád, že i v tomto novém stylu se mu daří psát čtivě. Sice se začátku to vypadalo jako klasický román s přímočarým dějem a šťastným koncem, ale nakonec to bylo trochu jinak a jsem za to moc rád. Příjemné překvapení.
Hudební prostředí, drobet více či méně vydařených vztahů, ztracené existence a "podivíni"...
To všechno v téhle útlé knížce je. To všechno rezonuje celým příběhem, rozvibrovává vzduch a nastavuje zrcadlo nam samím,našemu chování, smýšlení, jednání.
To všechno v zimní atmosféře nepřívětivého ledna s češtinou, která vyloženě zní jako ta nejlépe nalazená kytara.
Jaroslav Irovský to totiž s jazykem opravdu umí, jeho postavy jsou živé, příběhy uvěřitelné... Jako by člověk četl o sobě, svých známých, sousedech.
Příběh ne příliš šťastného frontmana kapely Ask the Dust, který objeví hodnoty rodinného života právě ve chvíli, kdy ztrácí svoji přítelkyni Moniku. V knize jsou obsaženy různé filosofické úvahy, výborné vtipy a samozřejmostí jsou i erotické pasáže. Během četby jsem se bavil a zatím jsem si z každé autorovy knihy odnesl hlášku, kterou používám v běžném životě. Jen tak dal.
Velký překvapení. Je působivý, jak si věčně ožralej bohém Irovský "jen tak" odskočí od role autora undergroundový tvorby a dokáže napsat vyšperkovanej mainstreamovej příběh.
Líbily se mi ty kontrastní osudy a pohledy na svět obou hrdinů, hlavně hrobaře Duška, ze kterýho jdou myšlenkový/názorový pochody samotnýho autora cítit na sto honů. Z thrillerovýho finále odehrávajícího se na hřbitově až mrazí. A šestá hvězda za ilustrace.
"Společnost je nemocná. Vždycky byla. A přitom se nikdy neměla tak dobře, jako se má teď. A především jako by se mohla mít. Tolik zbytečného času a sil promrhají lidé myšlenkami na špatnosti, či dokonce přímo jejich konáním, že mi nad tím občas zůstává rozum stát… Mám pocit, že sami pomoc a léčbu vědomě odmítají, protože jsou na projevech těchto nemocí závislí.“
„Kopat jámy s revmatem je sebevražda,“ zareagoval Jindřich na tu nejméně důležitou část Duškova proslovu.
„A co není? Nejsi ty sám tady se mnou především proto, že tě z bytu vyhodila přítelkyně, která doufala, že po předchozím vztahu najde druhou šanci právě u tebe? Není i tohle jistý způsob sebevraždy, snažit se důvěřovat někomu, jako jsi právě ty?“
Irovsky to (u me) dokazal znovu!
Jako fanynka Bukowskeho jsem narazila nejprve pred rokem na '... s dusi beadnika', ktery me moc bavil. Podle anotace teto knihy jsem nemyslela, ze me zaujme vic, nez beadnik, ale z meho subjektivniho pohledu je minimalne stejne dobra. Tema knihy mi prijde o neco dospelejsi nez beadnik (coz je jen plus). Tesim se na dalsi knihy. ;)
Kníh mám prečítaných len pár,a aj keď sa mi česky číta trochu ťažšie,Hrobař od pána Irovského sa mi čítal krásne.Príbeh samotný ako aj filozofické uváhy a to čítanie medzi riadkami,no skrátka túto jazdu som si užíval plnými dúškami.Ako veľký fanúšik kapely Premier a po tomto počine aj pána Irovského som nesmierne rád že toto celé vzniklo a dúfam že to knihou nekončí
Ke knize bych měla jednu výtku. Nedostatečný počet stran! Ale pevně věřím a doufám, že to již brzy autor napraví. Dušek je natolik věrohodně vykreslen, že už při nástupu mi ožil přímo před očima a potkat ho určitě nechci. Ani mrtvá - pro jistotu. A velmi se mi zamlouvala dějová linka "co by/kdyby" a rafinovaně gradované finále, na které se zcela nelze podle mého názoru připravit, ale opravdu trpělivě dočíst! Rozhodně doporučuji a dodávám - příště rozhodně objemnější knihu! Přečteno za necelý den..
Poklepávám uznale na rameno, pane spisovateli..
Nejsem odborník na literaturu. Komentář píšu poprvé. Kniha mě totiž zaujala natolik, že si přeji, aby i další čtenáři měli to potěšení prožít to, co jsem při čtení zažila já. Předchozí autorova díla byla (excelentním) popisem sy(u)rové reality života, který každý z nás, i obyčejných lidí, prožívá. Tato novela je oslavou bytí, nachází řešení. Kromě gradujícího děje a uklidňující pointy jsem se obohatila neotřelými filozofickými názory na svět.
Mezi současnými českými autory je pan Irovský bezesporu tím nejlepším.
Jeho knihy mi pomohly zorientovat se ve svém vlastním životě.
S jemným humorem, básnickými jinotaji a hlavně nadějí.
Žádnou česky psanou současnou tvorbu jsem nečetla dvakrát. Tato bude první.
Vím, že je v této lehké (z čistě fyzikálního hlediska) knize ukryta přenádherná těžkost.
A moc si přeji, aby psát nepřestal...
Irovského sráčskou trilogii zbožňuju. Proto jsem byl rád, že jsem mohl podpořit vydání Hrobaře díky projektu na startovači a knihu si tak předkoupit.
Je 4:17 ráno a před chvílí jsem ji dočetl. Dostalo se mi něco mnohem lepšího, než jsem očekával. Dekadentní autobiografii, sarkasmus a vtipné hlášky z dřívějších knih nahradily filosofické úvahy o křehkosti a různorodosti bytí/žití, vynikající gradace a na Jaroslava netradiční vyvrcholení. A i přesto je to pořád ten samý Irovský - brilantní vypravěč o životech a osudech (ne)obyčejných lidí.
Čtivost je u jeho knih už tak nějak samozřejmostí a pořád nechápu, proč se mu nedostává větší pozornosti, když píše mnohem líp než kdejaký současný mainstreamový autor. Doporučuju!
Velice čtivé dílo ze zajímavého prostředí (hřbitov i kapela) s množstvím až filozofických zamyšlení, které příběh povznášejí na úplně jinou úroveň. Stylově je kniha trochu odlišná od autorových předchozích, nejenom tím, že je psaná v Er-formě, ale také jelikož se víc noří do hloubky postav, ke kterým více přilnete (obzvlášť k hlavní postavě Jindřicha). Místy ponurá šedivá zimní atmosféra dotváří velmi silní zážitek ze čtení.
Jsem nadšený, že jsem měl možnost si knihu přečíst mezi prvními a proto dalším určitě doporučuji! Zatím rozhodně Irovského nejlepší kniha, doufejme, že ne poslední...
Štítky knihy
hudba hledání smyslu života psychologické příběhy hřbitovy hudebníci, muzikanti hrobníci fantaskní Zlínsko
Autorovy další knížky
| 2018 |  ... s duší beadníka |
| 2022 | Psí život |
| 2013 | Příběhy sráče |
| 2014 | O(byčejný) život |
| 2020 | Hrobař |
Kniha Hrobař je v
| Přečtených | 65x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha na mě působila jako spisovatelova terapie...vypsal se tam ze svých bolestí, pocitů, traumat, tužeb, přání...ostatně jak jinak, nelze psát za druhé...Ze začátku jsem se uchichtávala a dokonce i vybuchla smíchy, ale ke konci jsem plakala, jak mě to dojalo...netřeba vyzdvihovat a poukazovat na jeho básnicky poetický popis věcí, dějů, míst a prožitků...čte se to jak báseň...zhltla jsem to na 2x, takže jsem to měla přečtené během pár hodin...bylo to jako rozhovor s někým, s kým si rozumím.