Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405793/bmid_hrichy-pro-patera-knoxe-pcH-405793.png
3
177
38
Přidat komentář
Kdysi jsem viděla seriál se Zlatou Adamovskou a velmi se mi líbil, tak když jsem hledala jako milovnice detektivek něco do výzvy, volba byla jasná. Jsem trochu zklamaná...
Tak to vypadalo tak nadějně. Detektivku, kterou může čtenář doopravdy rozluštit? Sem s ní. Hrdinka s neortodoxním slovníkem? Sem s ní.
A povidku od povidky je to horší. Vůbec nemáte chuť to číst, natož se natolik soustředit, abyste si dali dohromady všechna fakta a mohli odhalit vraha.
Souhlasím s kolegy, seriál s krásnou mladou Zlatkou Adamovskou je mnohem lepší než knížka. Četla jsem kdysi, četla jsem teď (kvůli Výzvě) a názor mám pořád stejný.
Hm. Když jsem uviděl poměrně nízké hodnocení, překvapilo mě to. Teď po přečtení se tomu nedivím :-) Dočetl jsem jen díky Výzvě :-) Jak bylo psáno dříve: klobouk dolů před tvůrci televizního seriálu, kteří z této předlohy dokázali udělat zajímavé dílo.
Na knihu jsem se těšila, protože mám moc ráda stejnojmenný seriál se Zlatou Adamovskou v hlavní roli. Ale při čtení přišlo zklamání. První a poslední příběh byl víceméně stejný jako v seriálu, ale další? Odehrávaly se v cizině, postavy a hlavně jména byly dost zvláštní, dost se mi to pletlo v ději. Celé vyústění případu, jak se stal zločin mi nějak nesedělo. Přitom kniha Smutek poručíka Borůvky, která Hříchům předchází, byla velmi povedená a výborně napsaná. Dočetla jsem opravdu velmi těžko. V tomto případě musím říct, že zde má seriál oproti knize opravdu navrch :-)
Miluji Škvoreckého a miluji detektivky. Myslela jsem, že spojení obojího bude něco velmi, velmi skvělého.
Ale nějak mi to nepřišlo. Ztrácela jsem se v jazyku, nechápala jsem pointy, vůbec se mi to nelíbilo. Hlavní hrdinka mi nepřišla ani chytrá, ani vtipná a nijak sympatická.
Dočetla jsem pouze z úcty k autorovi a z lásky k němu jsem přidala hvězdičku navíc.
Ano, asi to ze slohového či jazykového úhlu pohledu nebude patřit k těm nejlepším dílům Josefa Škvoreckého, ale ta myšlenka porušit ukázkově všechna přikázání Desatera pátera Ronalda Arbuthnota Knoxe při psaní detektivních románů je naprosto kouzelná. Proto je tato kniha něčím tak zvláštní. Dalším důvodem, proč je asi tato jeho kniha docela známá, je též krásná seriálová adaptace se, v té době ještě naprosto svůdnou, zpívající Zlatou Adamovskou v hlavní roli v režii geniálního Dušana Kleina.
Jakkoli se mi velice zalíbila originální forma, obsah je bohužel poněkud podřadný. Sloh je zmatečný, typicky třeba v případu hejna slepic (různých genderů a mluvnických rodů) a harémového Jeana, přelidněné, nepřehledné, příběhy podané povrchně, nepropracovaná psychologie postav, nesnesitelnej češtin. Je to spíš taková novinová křížovka k odpolednímu čaji.
Pevně doufám, že tohle není typický Škvoreckého styl, protože mám na seznamu ještě několik jeho děl a tahle úroveň by ho v mých očích po výborných filmových klasikách dost degradovala.
Moc se mi líbila. Vtipná, snad mohu říci dokonce žertovná. Postavy, které dýchají. A přejete jim kapičku štěstí konečně. I samotný způsob vyprávění se mi zamlouval, nic zbytečně zeširoka, autor se nerozkročil víc, než záhodno, a zároveň není třeba nikam spěchat, žádný nervák. Vlídné počtení.
Na to že kniha je starší jak já, má stále co říci. Jedná se o krásnou ukázku toho, že dobře napsaný příběh je nadčasový. Josefu Škvoreckému se to povedlo výtečně.
Seriál, co běžel za mých mladších let v TV se mi líbil, alespoň co si dokážu vybavit, tak jsem si chtěla po Mluvícím balíku naservírovat další dávku nostalgie, ale tentokrát to bylo šlápnutí vedle. Málokdy knihy nedočítám, ale tahle je napsaná tak krkolomným a pro mě zcela nestravitelným jazykem, že jsem ji po nějakém čtvrtém, pátém případu, kdy se moje hlava stále víc zaobírala ani ne tak hledáním vraha jako spíš orientací v tom tak nějak svérázně zmateném a překombinovaném textu, začala považovat za ztrátu času a odložila ji - bohužel ne na později, ale navždy.
Pokud čtu nebo se dívám na nějakou detektivku, mám ráda variantu, kdy nevíme, kdo je vrah a patráme spolu s detektivem. Hříchy pro pátera Knoxe to splňují dokonale. Před koncem příběhu máte jako čtenář možnost se zastavit a dedukovat kdo je pachatel, ověřit si svoje logické myšlení. Pamatujete si na televizní podobu téhle knížky se Zlatou Adamovskou a s kouzelným průvodním slovem Dušana Kleina? :-)
Smutek poručíka Borůvky mám raději. Proč? Možná proto, že se nesnaží oslnit prostředím šantánů a strip-klubů, netlačí do čtenáře těžko uvěřitelný jazyk tohoto pomezí "normálního" světa a světa dětí noci...
Je to o něco slabší než Smutek poručíka Borůvky, což je nejspíš způsobeno celkovou koncepcí (Matematikové z Grizzly Drive byli - úmyslně - k nedočtení). Nicméně vše jako vždy zachraňuje Škvoreckého humor a parádně napsané postavy.
Škvoreckýho já moc ráda. Když vypráví příběhy o exilu a lidech, kterejch se to dotklo, mluví z toho jakási věrohodnost, posmutnělost a tak vůbec autenticita, která umí chytnout za srdce. A tady ten nádech trošku taky je. Posmutnělej poručík Borůvka, vzpomínající a svérázná Eva, Zuzán s jejím selovníkem, v Itálii provdaná Lubomíra... je to veselý a nad věcí, ale jaksi pod tím je cítit posmutnělost a pocit jakýsi ztráty.
Postavy jsou tedy milý a vyprávěcí styl též. Fajn je i celá myšlenka knížky - jednotlivé detektivní úkoly a prohřešky proti nepsaným pravidlům žánru.
Ale jednotlivé detektivní příběhy jsou šíleně, ale šíleně nevyrovnané. Někde má člověk jasno okamžitě (záhada zamčeného pokoje, vražda na lodi), jinde je to poněkud problém a hřích vede jiným směrem (jsem jediná, kdo byl u první povídky přesvědčen, že zde je hříchem existence o sobě nevědících dvojčat, pročež mi potom hřích "dvojčata/dvojník" scházel v jiném příběhu?). A některý příběhy jsou tak kostrbatý a překonstruovaný, že by na ně na základě četby nepřišel snad ani sám Sherlock - viz šámusové nebo dívčí vyžírací a vypíjecí pomsta.
Víc než tři tedy dát nemůžu. Ale stejně mě těšilo.
Perokrista pána, to bylo nudný čtení! Velkej dík Dušanu Kleinovi a Zlatě Adamovský, ponivač ty z toho uďáli stravitelnější záležitost!
Sáhl jsem po knize v touze nasát trochu té nostalgie což se ukázalo jako dobrý nápad. Jako detektivní povídky je kniha průměrná. První 4 povídky mě zaujaly, byly čtivé,vtipné a nápadité. Ale od páté, která byla strašně prekombinovaná až nesmyslná, kniha začne lehce nudit. Děj je zmatený, nepřehledný a evidentně je to autorův záměr. Někdy se dá vrah uhodnout snadno, jindy jste rádi, že se vůbec zorientujete ve spleti postav a různých slovních hříčkách,či nesmyslných vyrazech. Ke konci mě už ta přechytralá Československá emigrantka se svým ženským důvtipem lezla pěkně na nervy. Jako filmový seriál s Adamovskou to působilo věrohodněji.
Štítky knihy
detektivní a krimi povídky krimi české povídky
Část díla
- Hřích čtvrtý : Otázka alibi
- Hřích desátý : Třetí vrchol trojúhelníku
- Hřích devátý : Mezi námi děvčaty
- Hřích druhý : Omyl v Šlágrsé
- Hřích osmý : Atlantická romance
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Hříchy pro pátera Knoxe je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 263x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 178x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 5x |
Trošku těžší čtení. Mám za to, že dnes se píše trošku čtivěji. U této knihy se musí pořádně přemýšlet. Není to kniha, která se čte jedním dechem. Pokud se zamyslíte, jednotlivá pochybení proti desateru se dají rozpoznat.