Hrdina Nik

1 16. června

Skvělá kniha od skvělého spisovatele.

1 29. dubna

V dětství jsem tuto knihu četl několikrát, s trochou naivity obdivoval historii a slovanské začátky pod vedením Sáma. Jak nad tím nyní přemýšlím, klidně bych si ji přečetl znovu. Sfilmování, by také nebylo marné.

23. března

S Nikem jsem se poprvé a kupodivu naposledy narozdíl od jiných Štorchovek setkal v dětství. I přes to mi hodně věcí z knihy utkvělo v paměti. Tudíž i to hodnocení je tomu krapet podřízeno. Možná by nebylo špatné to setkání po letech opět oprášit.

12 05. února

Čerstvý příspěvek pode mnou mi po čase opět připomněl tento titul a moji vzpomínku na něj.
Přešel jsem z naší vesnické malotřídky na měšťanku do vedlejší vesnice. Byl jsem v 6. třídě a na dějepis (s tělocvikem můj nejoblíbenější předmět) jsme dostali mladou, štíhlou a energickou paní učitelku. Na škole už nějaký čas učila (spolu se svým manželem) a starší spolužáci nás strašili, že je hrozně přísná. Nevím, mně se zdála v pohodě, ale na dějepise já jsem zásadně nezlobil. Ke konci šestky už paní učitelka věděla, že mám historii rád a že rád čtu knížky z pravěku. A protože byla zároveň i školní knihovnicí, občas mi nějakou knížku nabídla.
Bylo to v období 1970-71, začínalo přituhovat, z nezvaných hostů z východu se postupně stávali ti srdečně zvaní a v televizi, novinách a občas i dětských časopisech, se opět začali objevovat různí hrdinové práce, v každé fabrice, dílně, závodě, nebo JZD byly nástěnky s nějakými úderníky, budovateli, nebo čestnými hrdiny.
Takže, když si mě jednou paní učitelka zavolala a sdělila mi, že do knihovny došel nový výtisk "Hrdiny Nika" (předpokládaje, že vím, že jde o Štorcha ... což jsem ale nevěděl) a jestli jsem ho už četl, nějak se mi to všechno spojilo (a popletlo), vykouzlil jsem lehce udivený pohled a s dětskou naivitou a upřímností jsem ji řekl, že knížky o práci a hrdinech moc nečtu. Následoval lehce udivený pohled i u paní učitelky, ale potom se začala smát, vrazila mi knížku do ruky a rázně poručila : "Čti !". A tak jsem četl a trochu se styděl.
A samotný příběh ? Tak, jako všechny příběhy od pana Štorcha, které jsem vnímal očima tehdejšího šesťáka : Když tam pobíhali polonazí chlapíci v kožešinách s oštěpy, u ohňů jim polonahé dívky v kožešinách brousily pazourky, před jeskyněmi se potulovalo divoké zvířectvo od mamutů, přes jeleny, až po medvědy a nedaleko byla nějaká (ne nutně veliká) řeka, na které občas zatroubili kupci s nákladem soli, primitivních nástrojů, šperků a ozdob, nemohlo to být jiné, než DOBRÉ !
Paní učitelka je už nějakou dobu tam nahoře, ale kdykoliv narazím na tento titul, tak si na ni vzpomenu.
Paní učitelko Marie Poděbradská z jedné devítiletky pod Železnými horami, tuto vzpomínku posílám Vám a za vše moc děkuji !

60 05. února

Další moje oblíbená kniha z dětství o chlapci, který nikam nepatřil, až našel své místo v národně osvobozeneckém boji na úsvitu české státnosti. Zní to hodně vznešeně, že?
Kniha vyšla po válce, nelze se divit, že autor zdůrazňoval slovanskou vzájemnost, i když vpád Avarů připomene pamětníkům rok 1968.
Jak to bylo opravdu se Sámem a Slavojem se už nedozvíme, ale podprahová sdělení o vlastenectví a hrdosti na svoji zemi jsou důležitá i pro dnešní mladou generaci.

6 01.09.2021

Upřímně, docela zklamání a určitě zatím nejslabší Štorchova kniha, jiná dobrodružství byla rozhodně povedenĕjší. Příběh sirotka Nika z poloviny 7. století a jeho junáckých soudruhů bojujícího za české Slovany proti Avarským nájezdníkům je úsměvný, stejně jako vykreslení chrabrého krále Sáma ( krapet proutníka 12 žen a, 22 synů a 15 dcer dle historických análů :-) ) - čistý střed ale o chlup - 50 %

Jedna z mála knih, které mi od dětství utkvěly v paměti včetně výroku "Orel much nelapá."