Hřbitovní kvítí na smetaně
Vladimír Poštulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220223/bmid_hrbitovni-kviti-na-smetane-OeB-220223.jpg
3
6
5
Román Vladimíra Poštulky spojuje zdánlivě nesouvisející roviny vyprávění, které se proplétají, doplňují a vzájemně nasvěcují. Sledujeme příběh kuchaře a posléze známého textaře Evžena, jeho dětství a dospívání v hornické Ostravě padesátých let, hledání místa ve společnosti na okraji i v bohémském světě Prahy let šedesátých až po hrdinovu emigraci do Paříže a Švýcarska.V další rovině nám autor přibližuje osudy řady světových i českých spisovatelů a uvažuje v té souvislosti o pravdivosti literatury, o rozdílu mezi realitou a fikcí, o možnostech sdílení osobního života skrze literaturu i o významu zvolené literární formy pro vyznění textu. V neposlední řadě se autor věnuje také erotickému životu literátů a přemýšlí o tom, jak se témata jako pornografie, homosexualita či incest odrážejí v jejich dílech. To vše Poštulka komentuje a provází vzpomínkami na svůj vlastní život. Kniha se dá číst mimo jiné jako jakési „umění románu“, ale také jako působivý průvodce Ostravou, Prahou, a zvláště Paříží, nebo třeba kulinářskými zážitky. Na své si tak přijdou jak milovníci románů, tak zájemci o literární historii či gastronomii.... celý text
Přidat komentář
Nečte se úplně snadno, ale je to velmi zajímavá kniha. Má dvě roviny - první je román, který, ač to autor jaksi popírá, nese určité autobiografické prvky, druhá je souborem rozsáhlých poznatků autora o vlivu osobního života spisovatelů velmi širokého časového rozpětí na jejich tvorbu, ať již na její obsah, či formu. Je velmi přínosné si obě roviny přečíst a postupem času čtenář poznává, že jsou podivuhodně skloubené do organického celku. Taková kniha vznikne málokdy. Původně jsem hodlala strhnout hvězdu za podle mě až obsedantní zabývání se sexem, sexuálními preferencemi, orientacemi a mnohdy i úchylkami slavných, méně by snad bylo více, místy mě to otravovalo a nudilo, protože co si budem vykládat, je to furt dokola - nevěry, homosexualita, promiskuita. Ale nakonec dávám plných pět s díky za to, co jsem se dozvěděla o slavných dílech, které jsem opakovaně nebyla schopna číst, např. Joyceova Odyssea či Milence lady Chatterleyové. Doporučuji ke čtení těm, kteří nemají četbu jen jako lehkou zábavu a nevadí jim občas se zamyslet, dát si práci s proniknutím do souvislostí a třeba se i v textu vrátit a číst znova. Není to tak úplně běžná beletrie.
Ta kniha neví, čím chce být. Nesourodý mix beletrie a faktografie. Pan Poštulka chtěl napsat román, ale zároveň toužil napsat i literární studii, metaromán čili román o románu, tak obé bohužel spojil do jednoho textu - a vznikl Čapkovský efekt ,,pejsek s kočičkou vařili dort". Je to jako byste si četli na čtečce román, ale při jakékoliv zmínce či jméně překlikávali na Wikipedii...a tenhle ,,multitasking" tomu škodí...
Nejzdařilejší se mi jeví příběh Evžena, tvořící podstatně menší část díla, ale ani ten nepřináší nic objevného či originálního. V části "román o románu" a útržcích z literární historie se autor zaměřuje téměř výhradně na sexuální život velikánů a jeho projekci do děl. Působilo to na mne místy až vulgárně, stále jedno téma omílané dokola... No, mohlo mne to napadnout, však také dílo začíná popisem pohlavního aktu. V polovině jsem knihu znechuceně odložila.
Tento poněkud atypický román je jakýmsi propojením třech různých témat - viz úvodní charakteristika románu. Vlastní dějová linka není nikterak překvapivá, popisuje životní
peripetie českého emigranta a jeho hledání sebe sama. Druhá linka se týká samotného autora, který toho na sebe kromě všeobecně známých faktů příliš mnoho neprozrazuje. Nejzajímavější a z hlediska kvantity nejrozsáhlejší část rozebírá osobní život v souvislosti s uměleckou tvorbou největších literárních velikánů převážně 19. a 20.století - zahraničních i našich (Proust, Mann, Balzac, Zola, Wilde, Tolstoj, Orwell, Mácha, Němcová, Hrabal.. atd..). Autor se dominantně zaměřuje zejména na jejich sexuální život, což poněkud navozuje dojem, že většina těchto spisovatelů a literátů byla celoživotními sexuálními štvanci, kteří si svou tvorbou kompenzovali nebo vybíjeli svoje osobní vášně.
Oceňuji ohromné množství informací, které autor nasbíral a které čtenáčům umožňují nahlédnout do jejich často málo známého soukromí. I přes tuto skutečnost se román čte velmi pohodlně, je napsán čtivým slohem, stránky rychle plynou. Při čtení jsem měl často chuť se podívat na knihy jednotlivých autorů a začíst se do nich.
Jen jsem nemohl najít údajný úvod Tolstého Vojny a mír, který autor zmiňuje v kapitole o prvních větách slavných románů. Možná má autor jiné vydání, nevím.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně, převážně z informativního hlediska.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Dějiny pornografie v datech |
| 2011 | Labužníkovy historky |
| 2008 | Blues pro Stalina |
| 2014 | Hřbitovní kvítí na smetaně |
| 2002 |  100 nejslavnějších receptů světa |
Kniha Hřbitovní kvítí na smetaně je v
| Přečtených | 8x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 2x |
(SPOILER) Radek 99 a Chloe. leknin to napsali výstižně.
Zpočátku mě drby o sexuálních úchylkách spisovatelů a umělců a jejich vlivu na díla zajímaly, ale po čase začaly unavovat.
Jsou prokládany údajně "skutečným" příběhem autora a fiktivním Evžena.
Kniha na mě působila jako napodobenina Kunderových románů, kdy vypravěč občas komentuje příběh s ironickým odstupem, tento komentář má dokazovat, že soukromý život a názory autora nemají nic společného s dílem. Mimochodem, autor se s Kunderou znal.
Neustálé úvahy, kolik slavní umělci v dílech zatajovali se svého soukromí, nebo naopak popisovali ve vymyšlených postavách, mi začaly časem být jedno. Přeskakoval jsem stránky a koukal, kolik mi zbývá do konce. A to je špatně.
Snad až časem čtenářsky vyzraji, dočtu a ohodnotím lépe.