Rok naší války

15.12.2022

Mě to tedy nechytlo. Nesedl mi autorčin styl psaní, nebavil mě zdrogovaný poletucha, který se nejvíc ze všeho těší, až si zase šlehne, a nezajímalo mě, co se stane. Líbil se mi svět. Mělo to řadu zajímavých nápadů, kvůli kterým jsem knihu neodložila, ale když se neobjevilo nic dalšího, co by mě oslovilo, tak celkový dojem nic moc. Pěkné kulisy pro nic. Uznávám, že hlavní hrdina závislák není ve fantasy zrovna často k vidění, ale už asi nedokážu projevit nadšení jen pro to, že je něco neobvyklé.

Na to, abych knihu hodnotila pozitivněji, by tam muselo být více o tom, jak funguje nesmrtelnost. Jak ji lze poskytnout a odebrat. Proč je nesmrtelných jen 50 + manželé? Je to rozmar nebo by nebylo možné udržet jich víc? Kde byla evoluce, když se vyvinulo cosi humanoidního, co má křídla a nelétá? To se zrovna dívala stranou? Vznikli Ptakkové někde v laboratoři? Byli původně schopní letu, ale postupně tuto schopnost ztratili a křídla jim dosud nezakrněla? Příliš mnoho otázek bez odpovědí.

02.07.2021

Tohle se povedlo, je to čtivá, zajímavá a hlavně originální fantasy s nádechem Nového Krobuzonu a snad i trochu Venissu. Nečtu to poprvé a asi ani naposledy, celá tahle trilogie na mě pořád kouká z toho regálu v knihovně, kde se k sobě vinou knihy z laserovské edice New Weird. Občas holt neodolám, něco vytáhnu a přečtu si to znovu. Nikdy nelituju, jsou to všechno dobré věci a tahle knížka i trilogie patří k těm nejlepším.
Doporučuji.

28.04.2019

No, nakonec jsem to dočetl, ale chvílemi jsem myslel, že to nedám. Autorka má dobře vymyšlený svět, kde se příběh odehrává, jen ta zápletka je nějaká plytká. New weird mám rád, ale většinou čtu spíše sci-fi a tohle bylo mé první "divné" fantasy. Hlavní hrdina je takový nijaký, ostatní postavy jsou víceméně do počtu a hlavně mě rozčilovalo, že každý z nich má jméno, přezdívku či co a nakonec i jakousi hodnost, což při častém střídání v rámci oslovování a popisu mi dělalo v hlavě totální guláš. A už vůbec mi nesedlo, že se jedná o jakousi fantasáckou military ve stylu Hvězdné pěchoty. Válka s brouky? Už zase?

Co mi docela sedlo, byly právě ty new weird prvky, kdy se Jant zdroguje a vstoupí do snového světa, kam odcházejí mrtvé duše nebo tak nějak... Už nevím přesně. Vtipnou třešničkou na dortu je to, že autorka dělá z Císaře naprosto mocnou a zásadní figuru a když se objeví konečně na scéně při přijímání zpráv od svého posla, dojde vám, že je vlastně dost neškodný a prakticky k ničemu. Ale třeba si tím připravovala půdu pro další díly. Ty já ale už číst nebudu. Celou trilogii jsem daroval pražské knihovně na Opatově.

04.01.2019

„Rok naší války“ lze doporučit začínajícím čtenářům subžánru „new weird“, příběh i jeho forma jsou totiž relativně konvenční – ne tak ujeté a obtížně stravitelné jako některá jiná díla z této edice. Jde spíše o fantasy s pár nevšedními, až halucinogenními prvky.
Zpočátku budete mít trochu guláš v množství postav, jejich jménech, rasách i hodnostech; několik (desítek) stránek také trvá pochopit reálie, pravidla a vztahy mezi účinkujícími na tomto zvláštním jevišti. Pro mne bylo snadné se do příběhu ponořit, hodně tomu napomohla užitá „ich forma“: od úvodní bitevní scény vše sledujeme očima jednoho z Kruhu padesáti nesmrtelných, Janta, který je císařským Poslem díky své rychlosti a ojedinělé schopnosti létat. Tento hrdina je výjimečný také užíváním drog, s jejichž pomocí se dokáže přenášet do jiného světa, s odlišnými zákonitostmi i bytostmi. Jen Hmyz a boj s ním je všem světům společný. Děj knihy se točí převážně kolem této urputné války, rozporů mezi smrtelníky a nesmrtelnými, vzájemných emocí, řevnivosti, intrik… a v neposlední řadě kolem Jantovy drogové závislosti.
Jde o první díl trilogie, lze tedy omluvit určité nedotaženosti, osobně bych však uvítala podrobnější popis jednotlivých ras (proč ptakkové mají křídla, když neumí létat atd.). Pochválit musím propracovanost a různorodost charakterů, nikdo není černobílý. Barvitý popis prostředí pomáhal s vytvořením obstojně hutné atmosféry.
Celkově jde o příjemné čtení, ačkoliv se nedostavilo uchvácení, vyvolané „Nádražím Perdido“, ani mne nejímaly tak hluboké pocity, jaké rozjitřil „Veniss Underground“. Švihnu sem 75%, to mi připadá jako odpovídající hodnocení pro dobrou, nikoliv vynikající knihu.

29.08.2018

Tak toto bylo... zajímavé čtení.
Svět plný různorodých humanoidních ras ohrožovaný tajemně děsivou cizí silou a držený pohromadě politikou a symboly moci, kde jedinec pozbývá jakékoliv ceny, a vidina nesmrtelnosti vede to málo vyvolených až k bezohlednému šílenství. To vše z pohledu nestabilního, na drogách závislého, vypravěče, který není ani tak hlavní postavou, jako pouhým oknem do tohoto světa. Dalo by se říct, že je jen takovým poslem.
A je to právě pohled našeho průvodce, díky kterému, je skutečný příběh po značnou dobu nejistý. Zda je to válka s hmyzem, spory Kruhu, Přesun nebo on sám. Nakonec se však vyjasní co je pouhým šumem který nám přináší postava, skrz kterou knihu vnímáme, a co je ve výsledku samotné jádro příběhu.
Četba knihy je zajímavý zážitek, a osobně bych ji nezařadil k těm jednodušším. Jestli je však něco co mě mrzelo, tak je to skutečnost že Přesunu, té sféře, která působila opravdu zajímavě a nově podivně, bylo dáno tak málo prostoru, protože je to právě tento jiný svět, který požene mou motivaci někdy otevřít další díly.

Celkem dobré, ale asi jenom zvědavost, jak pokrčuje válka s hmyzem, mi na přečtení dalších dílů nestačí...