Hráčský instinkt

31.12.2021

Vyčerpávající čtení, uf. Dominantní, předimenzovaný intelekt utržený ze řetězu autorit a pravidel, smyslu, víry a hodnot, respektu či strachu ... intelekt, který zabaví jen Hra a tak se pasuje do role chladně neosobního demiurga cizích osudů ... Co může být dostatečnou protiváhou, která jej dokáže usměrnit nějakým žitelným směrem? Inteligence spojená s citem či zralostí, kterou zosobňují jediní, jež vnímají Ada s Alevem jako důstojné protivníky, Smutek a Höfi?
Modelová situace působí docela uměle, vzhledem k tomu, že jde o 15leté děti, a celá kniha hodně ambiciózně, ale lze ji číst hlavně jako vrstevnatou alegorii z různých, filozoficko-etických, společenských, generačních aj. úhlů pohledu, a pak to nepřekáží. Juli Zeh hraje svou hru se čtenářem chytře a poutavě, a naštěstí ponechává vlastní pochopení odpovědí i závěrů na něm.

16.04.2020

Knihu jsem četla jedním dechem, jazyk JZ je přesný, dokonale navodí atmosféru, o kterou v daný okamžik jde. Po intelektuální stránce je čtení opravdu lahůdka a anarchie v jednání hlavních postav mě bavila. Přestože jsem celkově se svým čtenářským zážitkem spokojená, jeden problém jsem s knihou přeci jen měla. Citový chlad, vysoký intelekt a sebevědomí Ady musíte přijmout jako fakt, jako východisko vyprávění. Bez ohledu na to, jak vykonstruovaná a nevěrohodná se tato postava může zdát. Já sama jsem se s nikým, kdo by Adu byť jen vzdáleně připomínal, nikdy nesetkala. 15leté děti mohou být vysoce inteligentní, ale pak jsou často o to víc dětské v mezilidských vztazích a naopak předčasně dospělé a protřelé děti obvykle svoji tvrdost získají za cenu náročných sociálních podmínek a tedy i nedostatečného zázemí pro studium a intelektuální rozvoj.

24.04.2019

Vynikající kniha; navzdory varování jsem ji přečetla na dovolené, a to téměř jedním dechem, byť souhlasím, že to nebylo nic lehkého. Chladně líčený, přesto velmi emocionální příběh s intelektuálními vložkami; Nebezpečné známosti přelomu tisíciletí, kombinované se Zmatky chovance Törlesse v dospělé verzi a přiznávanou Nabokovovou Adou. Je pozoruhodné, že se tady často zmiňuje šikana učitele - ale to, jak postavy šikanují samy sebe, se neobjevuje; jak Ada, tak Alev, o Smutkovi ani nemluvě, se předhánějí v tom, kdo bude sám na sebe horší - a těžko to zdůvodnit osobnostním hledáním; proklamovaná ztráta smyslu a hra jako "známka punku" je to, co ději dává příchuť nepohodlné až mrazivé pravdivosti. Přitom má kniha půdorys detektivního románu, tedy jednoznačně popového žánru; závěrečné Adino shrnutí supluje parodicky poirotovský způsob završení případu na jedné straně, na druhé shrnuje beznaděj životního (ne)bloudění. Užívala jsem si neskutečně. A mimochodem - teorii her ani Musilova Muže bez vlastností znát nemusíte - ale pomůže to...

25.09.2018

Mrazivý příběh psaný chladným a ironickým jazykem, precizní autorčin styl ... Ten příběh jako by povstal z internetových stránek, které se zabývají šikanou nebo kyberšikanou. Tady se terčem šikany stává učitel, takže taky tak trochu ze života... Jen je to zde podáno, věcně, střízlivě, jízlivě, cynicky, ale zároveň velmi přesvědčivě.
Na přebalu chybí upozornění: Tohle není román na dovolenou :-)

10.07.2016

Najít si cestu k postavám pro mě bylo náročné, stejně tak jako prokousávat se jejich myšlenkovými pochody, musím říct, že na můj vkus poněkud příliš mnoho "popisování" myšlenkových pochodů, nutila jsem se nepřeskakovat v některých pasážích řádky.. Ale! Na druhou stranu vynikající příběh, knížka byla dramatická, napínavá, přibližně od poloviny knížky už mě pohltila v tom smyslu, že se dostavil můj nejoblíbenější "knižní efekt", na postavy jsem myslela i v práci, domů jsem se těšila, až budu moct přečíst aspoň jednu kapitolu.
Poněkud zvláštní mi přišly názvy kapitol, v podstatě shrnutí toho, co se v dané kapitole stane, málokdy to bylo na škodu, občas mě to vyloženě uklidnilo :)

Skvělá kniha o hrách osudu i hrách lidí s lidmi. Určitě se k této autorce ráda vrátím.

23.02.2016

Na mě až příliš temné. Ostatní knihy Juli Zeh se mi líbí nesrovnatelně víc.

19.08.2015

Juli Zeh má psaní v krvi a často jsem měl problém s ní držet krok, pro mě rozhodně nádherný objev současné literatury. Žádné plané tlachání, aby bylo čím zaplnit stránky. Žádná věta, žádné slovo tam není navíc a já jsem si chvilkama přál, aby Juli Zeh psala trochu jednodušeji, abych jejím myšlenkám stíhal...

07.01.2015

Hráčský instinkt rozhodně není tuctová kniha. Zároveň se ale zdráhám napsat, že je dobrá. Pokud si ze čtení rádi odnášíte dobrý pocit, tak toto není kniha kterou hledáte :).
Plytké zamyšlení na bložínku: http://postrehy.honzakacer.cz/kniha-hracsky-instinkt

17.08.2013

Spíše než vlastní komentář - to snad časem, až se mi to více rozleží v hlavě - tak reakce na Stammela.

S komentářem veskrze souhlasím, ale zároveň mě svým způsobem pobavil, protože je to jako myšlenka nějaké postavy právě z této knihy.....Let's play a game....co na ni říct něco jako:

Jak se lze hlubině ponořit do duše lidí, kteří duši nemají? Daimonion je hlas čeho jiného než člověka bez masky a tím pádem je neoddělitelný od charakteru člověka, který může být démonicky a tudiž se daimonion a démon nevylučují. A je tak chybné ve struktuře textu knihy, že začíná být v určitý moment vyumělkovaná, příliš konstruovaná, když právě od půlky čím dál tím více mluví právě o konstrukci, o aplikaci teorie her, kdy je zdánlivě těžko uchopitelný život chycen a je s ním nakládáno jako s veličinou nějaké hry, je omezen pravidly a lze, s pomocí intelektu, číst "konstrukci" až do jejího zboření...protože v řadě někonečných možností lze vždy předvídat jak budou postavy (figurky) jednat stejně jako je to jasné, ba dokonce jasnější, u možnosti jedné. Možná tedy styl knihy kopíruje obsah...tedy forma podřízená obsah? Jen návrh Stammele:)

30.09.2012

Velice zvláštní pojetí postav "pravnuků nihilistů", kteří svými postoji a hlavně chováním a činy šokují v knize okolía tím i čtenáře.. S obsahem a samotným příběhem jsem byla spokojená a určitě na knihu jen tak nezapomenu. Osobně mě trochu zklamal závěr.