Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2909
777
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
"Sníme si buchtu, vypijeme čaj, posedíme, poklábosíme.... ".
Tato věta mě úplně dostala. Autorka je prostě geniální.
Řve to do celého světa, ale nikde nic.
Pocit naprostého zmaru.
Těžká deprese.
Reportážní styl bez špetky emocí. Jediný pokus o útěk byl klasifikován jako psychotická ataka. Nač brát léky, když to není nemoc. To Ti nikdo nevyléčí.
Kdo by se divil, že takový osud není životaschopný.
Není to hezké čtení, ale je to potřeba psát a číst.
Na podobných knihách mě nejvíce zajímá úplně jiná linka.
Popis každodenního života bez moderních blbostí, bez peněz a bez tlaků reklamy a okolí.
Co si dala k večeři, jak za pár drobných si koupí něco z košíku s prošlým zbožím, jak má stoleté zásoby ve spižírně a v zimním období je ráda likviduje. Jak si ohřeje vodu na kamnech a jak si váží tepla a slunce.
V době, kdy jsou plná nákupní střediska, reklamy říkají "KUP!" a doručení a vrácení máš zdarma. Kdy všichni mají umělé nehty, umělé řasy, jsou otetovaní, mají členství v klubech, chodí na kosmetiku, ke kadeřnici, kde vypláznete za sestřih 1800 a nikomu to nepřijde divné...
Klimatizujeme a solarizujeme se, investujeme do chytrých domácností, kdy za nás světlo rozsvítí mobil.
Kdy někdo má na očích stíny za 800 a sluneční brýle za 2000...
Pak život holky ve starých botách mě vážně "baví" ( nejsem nelida, je to jen další pohled ), i když to neznamená, že musíme být napřed zneužiti, abychom přestali konzumovat.
Hanišovou čtu ráda, ale štvou mě konce, které knihám dává. Není to jen Houbařka, kde si konec čtenář má vystavět sám.
(SPOILER)
Výborná kniha, která dle mého názoru věrohodně zpracovává téma zneužívání v rodině. Jeho genezi, postoje a proměny jednotlivých členů rodiny, pocity, strachy, zmatenost, rozpolcenost, osamělost a touhu být normální toho, komu bylo ublíženo, i jeho neschopnost žít běžný život.
Příběh nedospívá k velkému rozuzlení, nepřináší snad ani velkou naději, o to uvěřitelnější mi připadal a tím víc se mě dotknul.
Audiokniha
Já všeobecné nadšení u této knihy nesdílím. Téma je to těžké, kniha je čtivá. Ale do hlavní postavy se mi těžko vciťovalo. Chovala se tak šíleně poraženecky, že bych ji nakopla.....na druhou stranu, co já vím, jak by mě změnila hrůza, kterou prožila ona. Celkově mi ale přišlo, že to tak divně nedrželo pohromadě. Ty skoky v čase jsou v knížkách normální, ale připadalo mi, jako by autorka chtěla vyvolat napětí, a pak šokovat ve chvíli, kdy se ten příběh rozmotá. Zdá se mi, že se to moc nepovedlo. Buď jsem to co přijde předvídala, nebo jsem naopak delší dobu nechápala, kde se vlastně nacházíme (v dětství nebo v dospělosti?). Žádná z postav v knize mě nezaujala.
Tak nevím, abych pravdu řekla, podle kladných recenzí jsem čekala asi víc..Sára si nese trauma z dětství, které se snaží "přehlušit" samotarskym životem a sběrem hub v šumavských lesích. Téma je to těžké, nicméně upozaděné, celý příběh je plný skrytých náznaků, otazníků..zvláštní knížka..
Neuvěřitelné čtivá a krásně napsaná kniha o těžkém tématu, které ovšem nehraje prim příběhu, spíše je kniha o následcích traumatu a jak se s tím Sára vyrovnává. Za mě je to velmi uvěřitelně popsané a stylisticky bezchybné.
Velmi citlivě popsané trauma jedné mladé dívky, která žije jako poustevnice na Šumavě v chajdě, kam jezdila jako malá s rodinou.
Její problémy z dětství pomalu vyplouvají na povrch a vysvětlení pro to, jak žije, se dozvíme někdy v polovině knihy.
Její rodina jsou jen odporní lidé. Otec, kterého milovala a který jí naučil lásku k houbaření, ji ve finále ublíží nejvíc, poznamená ji na celý život. Matka, která je neustále zasněná a nepřítomná, naší hlavní hrdinku nechá na holičkách. Nezastane se jí, upřednostni své pohodlí a vyloženě dovolí otci, ať malou dál zneužívá. Nechutný.
Bratr Evžen, nejstarší, je odporný narcista, který chce mít vždy navrch a Milan, prostřední dítě, by měl Sisi rád, ale jakmile je s Evženem, tak malou šikanují.
Sisi ubližuje celá rodina nikdo ji nechrání. Dítě, které v rodině oporu nenachází.
Chvílemi mi bylo i do breku, fyzicky nevolno a nemohla jsem uvěřit chování postav.
Bylo mi hlavní hrdinky neskutečně líto.
Měla jsem radost, když se sblížila s Vojtou, trochu mě mrzelo, že se na něj takhle vykašlala... Ale s jejími psychickými problémy se vlastně nedivím.
No a takové 3 záhady z knihy.
1. Několikrát zmiňovaný dopis od matky.. recept.
2. Poslední věta s Milanem- brácha, já na houby už nikdy nepůjdu. (Nejspíš měla popsat to, že se vzchopi a vrátí se do normálního života?)
3. Boty po otci, které jí byly velké a každé ráno v nich chodila 20 km? Zvláštní.
Kniha mě dostala. Zničená lidská duše za divadlem šťastné rodiny. Bude to ve mě doznívat velmi dlouho...
Děsně by mě zajímalo jak to bylo se Sisi dál.
Skvěle napsaná kniha.Téma opět těžké.Skvěle rozebraná duše oběti , zajímavě zakompovaná do houbové tématiky.Knihy paní Hanišové se čtou samy, bezmála jedním dechem.S hlavní postavou jsem tak soucítila že se mi chtělo ji obejmout a zachránit.Moje druhá kniha od autorky, né poslední.
Výborné. Výborně napsané. Na podobné téma působivěji, výstižněji a citlivěji naž Les(ž) v domě od paní Morštajnové. I když jsem v depce a nemohla jsem usnout. Moje třetí přečtená kniha od autorky a opět bomba. Hned jdu vyhledat a koupit Dlouhou trať a Neděli odpoledne.
Moje druhá kniha od autorky a opět i zde ve mně vyvolala takovou vlnu deprese, smutku, zlosti, rozčarování najednou. Je to takový ten typ knížky, kdy musíte pořád číst a číst dál, i když se vám to téma hnusí, je vám z něho úzko a divíte se, v jakém světě to vlastně žijete. Po Rekonstrukci a Houbařce se určitě pustím i do dalších knížek, ale možná to bude chtít chvíli pauzu.
Měla jsem depresi od začátku do konce. Zpočátku jsem Sisi vůbec nechápala, divila se jí, proč žije tak, jak žije, proč se nestýká s rodinou, proč, proč . To prozření... pak už to bylo všechno jasně pochopitelné. Nechápu, jak se mohla její matka zachovat tak, jak bylo v knize popisovano.
Kniha se cetla sama, byla napínavá.
Bavila mě hříbková stránka knihy, sama ráda sbírám, ale jen to, co bezpecne znám, takže mnohé názvy hub mi nic nerikaly.
(SPOILER) Moje první kniha od autorky, kterou jsem si pořídila na doporučení mého kamaráda. Budu mu muset poděkovat, protože přečtení tohoto literárního počinu určitě stálo za to. Zajímavý a zároveň smutný příběh mladé dívky, která se "díky" ohavným zážitkům z dětství ocitá se svou samotou a bolestí na staré rodinné chatě a jediné, co jí drží nad vodou je každodenní sběr hub, které prodává v místní restauraci. Je opravdu hrozné, čím si některé děti musely a musí procházet, aniž by o tom měl někdo tušení a ještě horší je, když už zahlédnou spásu na dosah ruky a ten, kdo by jim měl pomoci, řekne jenom "pardon" - toto slovo a to, co znamená v této knize, ve mně bude dlouho nemile rezonovat.
Přitažlivá exkurze do nitra jedné životem unavené, značně již rezignované duše. Viktorie Hanišová disponuje osvěžujícím nadhledem i nad nejtemnějšími okamžiky lidského života, vtahujícími popisy šumavské krajiny, i úspornými, přesto však naprosto výmluvnými dialogy. Jednoznačně doporučuji.
Když se dívám na počet komentářů, tak zjišťuji, že jsem s četbou od této české autorky trochu pozadu. Pro mě první kniha a určitě ne poslední. Vše již v komentářích od mých oblíbených. Těžké, ale skvěle zpracované téma, velmi uvěřitelné a propracované. Nikdy nepochopím rodiče, kteří dokáží svým dětem takto ubližovat nebo nad tím zavírat oči. Ze čtení je člověku až fyzicky špatně.
PS: Tati, mami, díky za šťastné dětství
Moc se mi líbila. I přes dotčené treumatické téma. Místy nelehké čtení,ale byla skvělá.
Čím dál více si začínám vážit knih českých autorů :-)
Nikdy bych neřekla, že jich budu mít v knihovně tolik a jsem ráda, že tahle do mé knihovny přibyla.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Houbařka je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 3 984x |
| Čtenářské výzvě | 1 063x |
| Doporučených | 270x |
| Knihotéce | 606x |
| Chystám se číst | 1 234x |
| Chci si koupit | 252x |
| dalších seznamech | 24x |
Vzhledem ke spoustě nadšených recenzí a hodně vysokýmu hodnocení je mi až hloupý se přiznat k tomu, že jsem vážně uvažoval o dvou hvězdách. Nakonec jsem dal 2,5 hvězdy, ale upřímně řečeno mě to fakt nechytilo. Téma je to samozřejmě závažný a to i konkrétně pro mě, jelikož mám dvě dcery a tyhle témata beru díky tomu dost osobně. Navíc jsem docela vážný případ nevyléčitelného houbaře. Takže by to mělo fungovat. Ale bohužel nefunguje.
To, že má knížka závažný téma, ještě neznamená, že je automaticky dobrá. A mě se fakt moc dobrá nezdála, bylo to jakési neslané nemastné a ty houbařské pasáže mi připadaly, jako by si to autorka chvíli předtím našla v nějaké houbařské skupině na webu a pak to tam nějak dopisovala.
Ale nenechte se odradit, je to samozřejmě jen můj pohled a třeba je to prostě tím, že jsem chlap a nesedl mi autorčin styl.