Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4917
1188
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Maraton Aleny Mornštajnové se zatím jeví jako moje nejlepší čtenářská volba za posledních pár let. Po skvělé Haně, bezkonkurenčně fenomenálních Tichých rocích a velice zajímavém Listopádu, přišla řada na Hotýlek. A upřímně nechápu, proč tahle knížka nemá takový ,,hajp jako Hana. Za mě byla VYNIKAJÍCÍ a rozhodně ji řadím na vrchol tvorby této autorky, pěkně po bok Tichých roků. Všechny přečtené knížky byly zatím na pět hvězdiček. Ano, autorka sice píše tak nějak pořád podobně, až stejně, a skoro by se dalo říct, že nemá čím překvapit. Ale vždycky překvapí. Dojme, vyrazí dech. S postavami v jejích knihách se ztotožníte, prožijete s nimi celý život a nakonec se vám je nechce opouštět i přes spoustu chyb, které udělaly. Hotýlek byl plný osudů, které teď musím nějak zpracovat. A pak se vrhnu na Slepou mapu, která už čeká na poličce :)
Tato kniha mě trochu zklamala. Trochu utahaný příběh. Čekala jsem spíše vyprávěni o hotýlku než o jednom člověku.
Příběh jedné rodiny, kterou sledujeme desítky let na pozadí událostí, které se v tehdejším Československu děly. Příběh je zajímavý, ale po přečtení ostatních knih od Aleny Mornštajnové, bohužel musím říct, že Hotýlek byl nejslabší. Ale stále dobré čtení.
Kniha mě zklamala. První půlka byla krásná, ale z druhé mám jen pocit marnosti a zhnusení...
Pohodové čtení o životě jedné rodiny. Příběhy několika generací, krásně provázaných.
Mornštajnová v sobě rozhodně má umění psát knihy. I v tomto případě musím říct, že Hotýlek se četl velmi dobře, postav je hodně, ale každá tu má svůj prostor a pěkně vše zapadá do děje.
Líbí se mi, že autorka dokáže zakomponovat několik významných historických událostí do jednoho příběhu a sledujeme tak děj, který se vyvíjí několik desítek let, a má to rozhodně něco do sebe.
Čeho se nicméně obávám, tak i přesto, že se mi kniha líbila, závěr ve mně nezanechal příliš velké dojmy, a to mě mrzí. Čekal jsem lepší rozuzlení. Obávám se, že za pár dní už si z knihy nebudu nic pamatovat a když se mi tohle stává, tak kniha ve mně příliš pocitů nezanechala.
Autorka rozhodně patří ale k tomu nejlepšímu v české moderní literatuře a už se těším na další knihy.
Tak jsem si dle hodnocení přátel říkala, jak mě tato kniha nebude tolik bavit či že není tak dobrá jako jiné romány Aleny Mornstajnove, ale přečetla jsem ji za dva večery a opravdu překvapila!
Hodně zajímavých dějových zvratů, chvílemi i deprese, že svět je proti nám a nic se neděje tak, jak bychom si přáli.
Ve výsledku ale skvěle napsaná kniha.
Cetl jsem jako treti knihu po Hane a Listopadu a az do ca 160 stranky trochu s despektem, s tim ze silnemu pribehu Hany a jeji rodiny se ani zdaleka nepriblizuje, ale na cca 161. strane ( neberte me doslova:)) me pani Mornstajnova zase chytla, omotala jemnou pavucinou vztahu, emoci, pribehu a nepustila me az na posledni strance. Tak moc dekuji a vrele doporucuji
PS:pripomina mi to, ze nesmim zapomenout/zameskat jeste i ve svem zivote neco vyresit/dotahnout/vysvetlit..
Mám paní Mornštajnovou, jako autorku, ráda. Bohužel tento kousek řadím mezi slabší průměr. Kniha Hana byla skvělá, Slepá mapa trošičku slabší, alespoň si to myslím podle hodnocení zde na DK. S díly autorky mám ten problém, že ač se mi čtou velmi dobře, tak si za 14 dní nevzpomínám o čem kniha byla. U Slepé mapy jsem nevěděla už po týdnu a do teď se musím dívat, jestli jsem ji teda četla, nebo ne. Bohužel s touto knihou to nebude jinak. Děj se mi vytrácel už během čtení a ke knize se mi moc nechtělo vracet. Vlastně ani nebyl důvod. V knize se nic moc neděje, i když je to pěkný příběh jedné rodinky s komplikovanými vztahy, zasazený do éry socialismu. Trochu se bojím, jestli Listopád, na který se těším, nebude stejný případ. Pak bych nejspíš na knihy autorky definitivně zanevřela.
Hotýlek byl už čtvrtou knihou, kterou jsem od H. Mornštajnové četla - a ze všech knih se mi líbila nejméně. Opět krásné charaktery "obyčejných" postav, opět provázané, zajímavé peripetie osudu, jak to autorka umí. Ale dlouho jsem se nedokázala začíst, postavy mi byly víceméně lhostejné. Nakonec příběh nabral spád, ale vím, že se k této knize (na rozdíl od jiných autorčiných děl) již nevrátím.
(SPOILER)
Rozmanitý rodinný příběh několika generací, který krásně plynul. Tohle Mornštajnová prostě umí.
Líbilo se mi, jak ve výsledku byly postavy “provázány”, a krásně to uzavřel konec se Zdenkou a Alainem. Ale ve skutečném svetě by se to takto asi nestalo.
Kniha se mi líbila, byla velmi čtivá, ale čekala jsem možná trochu víc.
Příběh rodiny provázený jednotlivými osudy každého člena, někdo na tom byl hůře, další lépe, někteří to brali prakticky. Děj suprově plynul, četlo se to rychle. Autorka má suprově čtivé knihy.
Příběh rodiny byl zajímavý, špatné to určitě nebylo, ale moje očekávání bylo větší. Hanu už asi autorka nepřekoná. I když kdo ví?
Čekala jsem od ní po přečtení všech jejích knížek něco víc. Četla se dobře, děj plynul a příběh byl neotřelý. Ovšem v půlce už jsem se ztrácela v postavách a nevěděla, kdo je kdo. Ale jinak si myslím, že je to velmi povedené.
Od Hotýlku jsem čekala víc. Čte se to hezky, příjemně to plyne, sledujeme osudy hlavního hrdiny a jeho rodiny. Něco mi tam ale chybělo, něco, co by knížku udělalo trochu speciálnější.
Jako první jsem od Mornštajnové četla její prvotinu Slepá mapa a ta mě potěšila. Říkala jsem si, že je skvělé, že máme na scéně novou super českou autorku a vyhledávala jsem potom i její další knihy. M
Moje nejoblíbenější jsou Tiché roky.
Hotýlek jsem tedy četla až po mapě, Haně a rocích...a jak říkám, neurazilo, ale ani nenadchlo.
Hlavní postava mi navíc šla neuvěřitelně na nervy. Nemastnej neslanej chlap, co nemá koule, z nějakýho důvodu ho ale všichni zbožňujou, ať už jeho rodina, nebo ženy.
Toto byla moje první přečtená knížka od této autorky. Nečetla se úplně špatně, ale první zhruba polovina mě nebavila. Začetla jsem se až v druhé části a pak už to bylo snadné čtení. Celkově se mi líbil průřez generacemi jedné rodiny. Knihu bych tedy hodnotila celkem kladně.
První knížka od Aleny Mornštajnové, která mě úplně neuchvátila. Do 3/4 mě knížka úplně nebavila, ale konec mě chytil. Na Hanu ani Tiché roky se to u mě vůbec nechytá. :( Nicméně líbilo se mi, že jsme mohli nahlídnout do rodiny napříč generacemi.
Další skvělý počin z pera Aleny Mornstajnove, spisovatelky, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších :) Ačkoli jsem nikdy nebyla fanda české literatury, letošní rok jsem se začetla jak do příběhů této autorky, tak například i do knih Michaely Klevisove, či Karin Lednicke, a fandou českých knih jsem se stala :)
Úžasné čtení, spletitost osudů jednotlivých členů rodiny propracovaná do detailu, jedním slovem paráda :)
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Kniha Hotýlek je v
| Právě čtených | 78x |
| Přečtených | 7 517x |
| Čtenářské výzvě | 1 738x |
| Doporučených | 340x |
| Knihotéce | 1 060x |
| Chystám se číst | 1 122x |
| Chci si koupit | 275x |
| dalších seznamech | 26x |
Dobře se to četlo, kapitoly rychle ubíhají.
Kniha se mi líbila víc než Hana. V podstatě by to mohl být příběh, který se může stát každému.