Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4915
1187
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Třetí kniha od paní Mornštajnové a za mě znovu skvělá knížka. Moc se mi líbí, jak jsou všechny knihy čtivé. Jak se prolínají osudy jednotlivých postav. Těším se na další.
Jak jednoduchý příběh daloby se říct, ale zároveň tak silný.. zhltla jsem knihu za 3 dny a to jsem na ni neměla ten správný čas, ale byla skvělá. Moc se mi líbila. Každá kniha od autorky je jedinečná.
Kronika jednoho hotýlku za městem a několika generací s ním spjatých.
Kniha vypráví o osudech lidí, kteří mají různé vazby s hotýlkem, o jejich spletitých rodinných i mezilidských vztazích, o dramatických nástrahách života napříč dějinami, válkami i režimem.
Jsem moc ráda, že moje první seznámení s autorkou proběhlo právě prostřednictvím této knihy. Její styl psaní jsem si okamžitě oblíbila. Čtivý příběh, velmi pěkně propracované náznaky, které vám dokonale docvaknou a dokreslí celé vyprávění, aniž by bylo řečeno mnoho zbytečných slov. Těším se na další knihy od paní Mornštajnové!
Slepá mapa mě asi “vzala” víc, ale je obdivuhodné, jak ty knihy baví, přitom Mornštajnová píše o poměrně běžných věcech s trochou dramatu v rodině. Moc se mi líbilo, že od začátku už víme, jak to dopadne a přitom vlastně nevíme vůbec nic a o to je to zajímavější. Propojení začátku a konce bylo skvělé. Drobné detaily, které odkazují na již přečtený obsah, potěší a názvy kapitol podle Seifertovy básně jsou originální. Jen tak dál.
Vždy je ale hrozně zvláštní, že Mornštajnová píše o postavách poměrně hodně a vykresluje jejich charakter a pak na pár řádkách jen tak mimochodem zmíní, že ta a ta postava už zemřela a jede se dál v příběhu :)
Skvělá kniha. Nedokážu pochopit, jak a čím umí Mornštajnová tak zaujmout, když jde vlastně celou dobu o příběh, který plyne klidně, bez nějakých vážných zvratů. Náhled do života jedné rodiny v průběhu let, přesto se nedá otrhnout. Další věc, kterou musím vyzdvihnout je ta, že i přes velké množství postav jsem se neztrácela. Osudy jednotlivých osob jsou bravůrně propletené a srozumitelné. No a v neposlední řadě - začátek i konec knihy (tím myslím první a poslední stránku).. prostě bravurní! Od začátku víme, jak to skončí a i přesto jsem si na konci řekla wooow, no tak tohle!
Po přečtení Hany jsem si slíbila, že se k autorce ještě někdy vrátím. Hotýlek mi ale bohužel nesedl, příběh mi přišel paradoxně daleko nepříjemnější, méně uvěřitelný a vlastně úplně zbytečný. Knížka se mi dobře nečetla a nebýt ČV nejspíš bych ji ani nedočetla..
Hotýlek byl trochu jiný. Ne tak tragický nebo beznadějný. Rodina si vedla, jak nejlépe dovedla, nenechala se semlit okolnostmi. Stále jsem cítila naději. Oči, které odsuzují některé chování, jsem nechala zavřené. Opět výborná Mornštajnová. Už na mě čeká jen Listopád.
Hotýlek je taková fajn knížka na dovolenou. Čte se velmi dobře, nějaká ta chvilka napětí i lítosti se najde, ale nic traumatizujícího, prostě pěkný a zajímavý příběh.
Ač je to autorčina prvotina, dostala jsem se k ní až teď. Mornštajnová mě prostě baví. Její příběhy jsou tak obyčejně lidské a tím snadno uveřitelné. Rodinné ságy, zamotané osudy, hořkosladké konce. Autorka píše syrově a lehce o ně veselých tématech.
Takový průměr. Kniha se sice dobře čte, ale že bych si z ní sedla na zadek, to ne. Avšak pokud člověk nechce moc přemýšlet, tak určitě doporučuju. Ale pozor, je tam hodně jmen a já osobně jsem se musela často ve stránkách vracet a osvěžit si kdo je kdo, a to jsem knihu přečetla za velmi krátkou dobu.
Hotýlek byl poslední knihou, kterou jsem od A.M. ještě nečetla. Neobsahuje tak široké časové období jako Slepá mapa, ale vykresluje vše podstatné, nezabředává příliš do politické situace a děj pozvolna plyne až se na konci podivíte, že to čtení tak rychle uteklo.
Musím říct, že jsem čekala více. Neříkám, že by kniha byla nějaká špatná, ale dost často jsem se v ději motala a pletla, místy mi i nedával smysl. Styl psaní paní Mornštajnové velmi obdivuji, i u téhle knihy se ukázal zase v plné parádě, ale tady mi prostě neseděl. Je to asi jediná kniha od ní, která se mi úplně nelíbila.
Hotýlek je skvělý. Tady je trošku odlehčenější téma, nic extrémně náročného a depresivního. Příběhy obyčejných lidí na pozadí známých dějin jsou poutavě zpracované, vtáhnou vás do děje a nepustí. Na konci mi bylo líto, že rodinu musím opustit.
Třetí kniha od této skvělé autorky. Po Listopádu a Haně pro mě byla "příjemnější". Sice opět sledujeme postavy v průběhu minulého století, které výrazně zasáhne do děje, ale ne tak drsně jako v Haně. Za mě zase nejvyšší hodnocení.
Jako vždy perfektní! Alena Mornštajnová je sázka na jistotu, je to prostě Paní Spisovatelka. Hotýlek mě obzvlášť bavil, i přes větší množství postav jsem se bez problémů orientovala kdo je kdo, všechny události na sebe hezky navazovaly, všechno do sebe skvěle zapadalo. Děj byl skvěle propracovaný a promyšlený do posledních detailů. Mám ráda autorčin styl vyprávění, věcný, ale přesto čtivý a poutavý.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Kniha Hotýlek je v
| Právě čtených | 76x |
| Přečtených | 7 512x |
| Čtenářské výzvě | 1 738x |
| Doporučených | 340x |
| Knihotéce | 1 057x |
| Chystám se číst | 1 124x |
| Chci si koupit | 276x |
| dalších seznamech | 26x |
První kniha, kterou jsem od této autorky četla, a popravdě jsem se při čtení párkrát zamýšlela, jaký má kniha vlastně smysl. Tím ji nechci znehodnocovat, autorčin styl psaní je velmi čtivý, takže se knížka čte pěkně, navíc podobné příběhy ze života mám ráda, ale tento mi přišel často až moc prostý, nezajímavý. Se čtením jsem proto nespěchala, často jsem se k ní vrátila až po několika dnech. Ve výsledku mě moc nezaujala, takže pro mě takový průměr.