Hostina mutagenů

16.04.2023

Sbírka celkem 8 povídek poněkud kontroverzní české autorky. Přiznám se, že mě její literární styl a způsob vyprávění příliš nesedí. Z mého pohledu snesla přísnější měřítko pouze povídka U nás v Agonií. Zbytek je spíše podprůměr. Nevylučuji ale, že určité spíše menší skupině čtenářů se to líbit může.

21.06.2022

Tahle knížka je hodně zajímavá a v knihovničce milovníka československé sci-fi nesmí chybět. Je to krásná dystopie, dysfunkční sonáta odporu, hnusu a beznaděje. Trochu jako Nesvadbův Vynález proti sobě, ale v modernějším hávu industrializovaného znechucení a masově násilně desakralizované intimity vlastní buněčné identity.
Autor vizionářsky zaznamenal a amplifikoval strach a děs z postupu biologických věd, iracionální hrůzu, kterou v nás vzbuzuje a která má dnes, ve druhé dekádě jednadvacátého věku, reálné tragické následky, když se projektuje formou tmářství, anti-GMO hysterie a maniakální sabotáží boje s COVIDem.
Styl, jakým je kniha psána, není přímo mým šálkem čaje, nicméně dá se to přežít, už jen pro ten svěží závan hniloby, puchu, nevázaného růstu a zběsilého rozkladu v jinak sterilně čistých, naleštěných a bezživotných koridorech československé fantastiky.
Kniha má také svou historickou hodnotu, jako patrně první práce, otevírající téma mykopunku. Tuhle opravdu podivnou oblast fantastiky čeští autoři čas od času pootevřou (např. Podhoubí smrti od J.W. Procházky), pořádného rozkopnutí dveří se pak dočkala ve formě románové ságy Mycelium. Umíte si představit Mycelium, kdyby ho psala pí. Hauserová? To by bylo žrádlo! To by byla Umbrtka bioteroru!
A nyní mě omluvte, jdu si dát k obědu vepřové na žampiónech... ;-)

O knihu jsem měla zájem hlavně kvůli vzdělání autorky - představovala jsem si, že by to mohlo být více sci a méně fi. Přečetla jsem ale pouze titulní povídku "Hostina mutagenů" a pochopila jsem, že toto není kniha pro mne. Styl psaní mi nevyhovuje. Vůbec se na text nesoustředím a písmena mi jen tak volně prolétávají před očima. Nehledě na to, jak drsné podmínky jsou popisovany, nedělá to se mnou vůbec nic. Žádné znechucení. Vůbec žádné pocity. Prostě ten text skoro nevnímám.

19.02.2021

Transplantace, mutace a fuj a tak dál. Osm povídek Evy Hauserové, osm příběhů ze světů, ve kterých nechci bydlet, ale vzhledem k současnému vývoji mi asi nic jiného nezbyde. Ideová předchůdkyně (skoro až starší ségra) Bacigalupiho "Čerpadla 6".
Zápletky jsou silně poznamenané životními zkušenostmi z normalizačních dob. Styl vyprávění poněkud připomíná slabší romány od Vladimíra Párala, s tím rozdílem, že Páral nikdy nebyl takhle kouzelně nechutný (ani tehdy, když se o to snažil).

"Železné konzervy obsahující lidská těla, když se rozmačkají, tečou. Blažené vrčení. Opocené a zacákané průhledy ze skla předvádějí krajinu jako roztřesený blátivý sen..."