Hospoda Jamaica
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449249/hospoda-jamajkaIlT4Ue-V2C-.jpg
4
839
179
Romantický příběh, odehrávající se v Anglii v prvé polovině 19. století, vypráví o energické a odvážné dívce, která se vlivem neblahých životních okolností octne přímo v hnízdě nebezpečných námořních lupičů...
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1992 , DialogOriginální název:
Jamaica Inn , 1936
více info...
Přidat komentář
Knížka, kterou jsem poprvé četla v 17 letech a prožívala příběh očima hlavní hrdinky! Četla jsem se zatajeným dechem, výborná kniha! Vývoj událostí mě úplně překvapil. Ke knížce se během let stále vracím!
Řev moře, temnota a chladná zrada. Běsi, co člověka pohltí. A ženský úděl bez skrupulí.
Temný příběh , který jsem si znovu připomenula, díky čtenářské výzvě. Pokaždé mne zaskočí syrovostí postav a míst, která umí autorka popsat tak, že je vidíte před sebou a nemůžete se dočkat, až budete na poslední stránce.
Už jsem ji kdysi četla, chtěla jsem si připomenout. Našla jsem několik pravopisných chyb, ale jinak se čte dobře. Děj je hodně dokreslován popisy místa, počasí, nálad a pocitů postav. Nevadí, ale přeskakovala jsem - hlavně ke konci, kdy už jsem chtěla mít dočteno a vědět, jak příběh dopadne. Závěr knihy je napínavý.
Kniha pro mě byla sondou do ženské duše. Nečetla jsem ji jen jako napínavý příběh o zločinech, nebezpečích a lásce, ale v útlaku žijící teta Patience, mrtvá nepřítomná matka, násilnický Joss, farář i zloděj koní a vůbec celý dům s mnoha prázdnými místnostmi a tajemnými místnostmi, stejně jako popisy divoké krajiny a nakonec samotná Mary jako by byly procesy v duši ženy, vlivy, hlasy a tlaky, se kterými žena žije a musí se vyrovnávat na cestě od naivity k moudrosti. Kniha sahá do hloubek, na jejím konci je Mary svobodnější a zkušenější, ale stále s mnoha cestami před sebou. Popisy krajiny jsou výborné, atmosféra skvěle vykreslená, příběh je napínavý a uteče. Grafická úprava z roku 1970 nemá chybu. Velmi doporučuji.
Poněkud ponurý příběh z anglického venkova 19. století jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy. Místo, kde se nacházela hospoda Jamajka, je pěkně vykresleno, stejně tak charakteristiky hlavních postav jsou solidně podány. Nicméně samotný příběh mě zase až tak nezaujal.
Opět návrat ke knihám mého dětství a dospívání, tentokrát tak trochu zištný.
Čtenářská výzva – Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa.
A mé dojmy? Určitě bych si konečně mohla přečíst i jiné knihy této autorky, její styl je mi velmi sympatický :). Z kraje sice trochu rozpačité, ale i po letech zábavné, napínavé, jen ne už tolik překvapivé. U knihy velmi oceňuji nádherný jazyk, formu vyprávění, dokonalé popisy krajiny a skvěle zpracované charaktery postav (tentokrát mi byla ovšem Mary svou naivitou až nesympatická).
Kdysi jsem ji objevila v knihobudce a protože mi to bylo povědomé jako dost velká klasika, vzala jsem si ji. Jo, přečetla jsem. Ale že by se mi to líbilo, to bohužel fakt ne.
Co je povedené, je prostředí. Hospoda na blatech, kde se za ponurých nocí scházejí podivní lidé, dělají podivné věci a do toho je vržena mladá dívčina... jo, dobře rozehráno.
Ale dál už nic. Napětí se u mě téměř nedostavilo, sympatie k postavám taky ne. No a ten závěrečnej happyend... nic schematičtějšího a kýčovitějšího snad s tím udělat nešlo. Já vím, vznikalo to v jiné době, ale přesto... achjo.
Obecně mám ráda dlouhé a tlusté knížky. Jsou ale výjimky, kdy jsem ráda, že knížka je útlá, protože to neprodlužuje čtenářský diskomfort. Tahle k nim patřila. Bohužel. A samozřejmě putovala do další knihobudky.
Ponurý příběh i prostředí, mlhy, blata... pro mně dokonalé. Knihu jsem četla už kdysi dávno, ale když se mi dostala v knihovně do ruky nové vydání s touto nádhernou obálkou, musel jsem si příběh připomenout. Atmosférou mi připomíná moji oblíbenou Janu Eyrovou.
Hospodu Jamajku jsem poprvé navštívila před padesáti lety. Přes všechnu ponurost tohoto místa, jeho hrubého majitele, jsem se zamilovala do příběhu Mary, příběhu z 19. století. Krásné obálce nového vydání v loňském roce jsem neodolala a vypravila jsem se znova za Mary do hostince Jamajka, přečíst si o jeho strašlivém tajemství a zhlédnout nebezpečné slatiny. Nic se nezměnilo, jenom já se dívám na knihu jinýma očima, ale přesto je stále pětihvězdičková.
Přes to že kniha je zařazena jako román tak to bylo docela ponuré a chvílemi i drsné nebo jak to vyjádřit "syrové" čtení....
Skvěle popsané prostředí mlhavého Cornwallu, obávané hospody Jamajky a slatin. I s jejich obyvateli. Určitě stojí za přečtení.
I přes to, že je kniha napsána dobře a díky tomu se i dobře a rychle četla, nevytvořila jsem si k ní velký citový vztah, tudíž mi téměř nezáleželo na osudu mladé Mary.
Musím hodnotit jako průměr ze kterého si nesu rozporuplné pocity a nebýt čtenářské výzvy asi bych si knihu nepřečetla.
Za mě tedy 3* a možná od autorky v budoucnu zkusím nějakou jinou knihu :-)
Kvůli čtenářské výzvě čtu knihy, ke kterým bych se buď hodně dlouhou dobu nedostala nebo bych o ně ani pohledem nezavadila. Těžko říct, kam se řadí Hospoda Jamajka...
Co musím vyzdvihnout na knize je snaha autorky o popis místa. Někdy na mě dýchala neutěšená samota, jindy zase veselost ve volnosti hlavní hrdinky. Autorka si také dobře hraje s jazykovou skladbou.
Co naopak musím knize vytknout jsou někdy dlouhé pasáže, které mě tak nebavily číst! Často se mi stávalo, že jsem se do nich začetla, ale v polovině stránky zjsitila, že jsem nevěděla, o čem čtu.
Pokud bych měla zhodnotit toto dílo, před klasikou našich vlastenců by obstálo stěží. Je to spíše román pro ženy, než pro širokou veřejnost.
Další autorčina kniha, která se mi moc líbí už celá dlouhá léta a kterou jsem si nyní přečetla znovu. Nezapře v ní svůj skvělý styl psaní, který je opravdu jedinečný. I tento příběh má všechno, co od něj čtenář očekává - je dobrodružný, napínavý, tak trochu i romantický a končí (víceméně) happyendem. Hlavní hrdinka Mary mi byla sympatická, její osud zajímavý a rozhodně neotřelý. Příběh jako takový je atmosféricky dokonalý, kdysi dávno jsem viděla i film, ten také nebyl špatný ;-). Knihu určitě doporučuji a dávám hodnocení nejvyšší...
Taky jsem četla před mnoha lety, kdy jsem byla tímto příběhem zcela unešená, no a dnes po tolika letech - pořád se četlo hezky - ponurý příběh, poutavé popisy krajiny i postaviček. Vzpomínám si i na film - ten byl docela drsný.
Četla se mi lépe, nez před 20lety,kdy jsem ucinila první pokus kvůli maturite, tenkrát jsem ji nebyla schopna dočíst . V půlce knihy jsem byla mile prekvapena a cetla se mi výborně. Poté uz jsem spěchala, abych ji docetla, připadlo mi, ze ji ctu uz dlouho . Mé první setkani s autorkou, diky Ctenarske vyzve. Nekdy mi popisy a magie přišli hezké, někdy zbytečné.
K této knize jsem se vrátila po letech letoucích a znovu jsem musela konstatovat, že je skvělá.
Viděl jsem toliko slovensky dabovanou TV sérii z 80. let, a z utopence vynořivšího se z podpalubí mě mrazí dodnes. V knížce chybí, čímž obrazová adaptace obstála důmyslněji, jak propojila způsob skonu otce hlavní hrdinky s jejím navazujícím údělem. Možná ani zaláskovanost nevyzněla v televizi tak naivně jako na papíře. Tím ale výhrady končí.
Hospodu Jamajka napsala obdivuhodná vypravěčka, od níž snesu i krajinné popisy, které mě coby nastavovaná kaše jinak přesycují. Tady ne. Slatiny dýchají jako člověk v bezvědomí: žijí, a přitom vypadají mrtvě. A válí se na nich hřebík z koňské podkovy. A každý kovář přece pozná své dílo… Přesně tak - detektivní zápletka, kterou z dětské televizní paměti vydolovala kniha. 48/19
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno milostné romány anglický venkov lupiči pobřeží krimi historické romány Cornwall
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Kniha Hospoda Jamaica je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 180x |
| Čtenářské výzvě | 146x |
| Doporučených | 85x |
| Knihotéce | 459x |
| Chystám se číst | 226x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 10x |
Daphne du Maurier je dokonalý vypravěč. Před očima vám vystupují postavy a místa a vy je nejen naprosto jasně vidíte, ale dokonce i cítíte. Vnímáte chlad mořského vánku před úsvitem, zemitou vůni močálu i odér podnapilých vyvrhelů. Užívám si to pokaždé!