Strach nad Bobří řekou
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/6075/strach-nad-bobri-rek-6075.jpg
4
516
41
Hoši od Bobří řeky série
< 2. díl
Pokračování Hochů od Bobří řeky začíná tam, kde skončila první kniha, tedy v Rokli úmluvy. Je těžká doba, různé spolky jsou zakazovány, a Hoši od Bobří řeky nevědí, co s nimi bude. Rikitan jim přináší novou třináctku bobříků, dalších zkoušek, daleko těžších než těch předchozích. Hned jim prozradí prvního a posledního z nových bobříků. Poslední je velmi těžký a nebezpečný, hoši musí vydržet v této těžké době zůstat ve sdružení. Přes všechny zákazy Hoši pokračují v činnosti, schází se, chodí na výpravy a loví bobříky. Ztrácí klubovnu U Modrého hroznu, hledají po celé Staré čtvrti a jednou, když Jiřík s Vilíkem jsou pronásledováni Přístavními povaleči (skupina nepřátel Hochů od Bobří řeky), naleznou Strašidelnou věž. Zjistí, že by byla dobrá jako klubovna a rozhodnou se, že se tam usídlí... 4. vydání – dotisk v roce 2001... celý text
Přidat komentář
Zabudnuté pokračovanie? Chlapci od Bobrej rieky patria k absolútnym legendám. Foglar sa do ich sveta vrátil o viac ako polstoročie (!) neskôr a necelé jedno desaťročie pred svojou smrťou. To je badať z melancholických posledných strán. Škoda, že nezašiel ďalej, ale uznávam, že asi bolo lepšie ukončiť to romanticky a nie realisticky typu Rikitana doslova na krvavú kašu rozdrvil nemecký tank na fronte a polovica chlapcov skončila v Osvienčime. Čitatelia na sequel až tak nepočuli, čo dokazuje ostatne aj situácia na databazeknih: jednotka má aktuálne na konte 1900 hodnotení, kým sequel 489. Jasné, čo by iní autori dali za "iba" 489. Ale rozdiel medzi prvým a druhým dielom je proste priepastný, čísla neklamú. Dvojka je od prvých strán temnejšia, čo je logické vzhľadom na desivé obdobie, počas ktorého sa odohráva. Foglar a Rikitan sa síce spočiatku snažia pôsobiť tak bezstarostne, akoby od minulého dobrodružstva neubehol snáď ani týždeň, ale vieme, že je to len klam a že okolo chlapcov sa pomaly ale isto sťahujú ponuré mračná, ktorým sa nikto nevyhne. Dáva sa do pohybu bezcitná mašinéria, ktorá krvavo zomelie milióny ľudí na celom svete. Jestřáb sa našťastie na nič nehral a s prepáčením neotravoval nás s nejakou inou alternatívnou Zelenej príšery. Namiesto toho siahol po zle oveľa obludnejšom: po náckoch a ich prisluhovačoch. Do Slnečnej zátoky vďaka nim prenikajú ponuré tiene. Ako každá vojna, aj táto odhalí pravú tvár ľudí. Niekto je odvážny a radšej umrie, než by sa mal spreneveriť svojim ideálom. Ďalší je zbabelý a zákerný kolaborant. Atmosféru dokresľuje zopár čierno-bielych ilustrácii dvorného foglarovca Marko Čemráka (ktorý je podpísaný pod viacerými Jestřábovými komiksovými adaptáciami, viď. napr. Chata v Jezerní kotlině). Príbeh ponúka súťaže o získanie bobríkov, čo sú veľmi nudné pasáže. Našťastie, ako som napísal, celé je to značne temné a tiesnivé, na každom kroku číha zradný kolaborant a všadeprítomný udavač, dá sa veriť čoraz menej ľuďom a vojna je čoraz bližšie. Azda i kritizovaní bobríkovia tu napokon majú svoje miesto: Foglar ich sem zrejme umiestnil z dôvodu, že je to jedna z posledných istôt, o ktorú sa Rikitan a spol. môžu oprieť a tak sa jej držia stoj čo stoj, hoci samozrejme vidia, ako sa svet okolo nich mení k horšiemu.
K pokračování jsem se dostal nadvakrát - poprvé jsem objevil Strach vycházející na pokračování v časopisu Naše rodina, nastalo martyrium se sháněním starších čísel a jistý údiv, i když ne tak velký, že další příhody Hochů od Bobří řeky vycházely ještě před rokem 1989. Samozřejmě jsem nikdy všechny díly dohromady nedal a jak to všechno dopadlo jsem zjistil až z brožurky. Oproti prvnímu seznámení s Rikitanem & his twelve :-) byl Strach už poněkud dospělejší, výrazně temnější a ve snaze prokázat statečnost i méně pravděpodobný. Navíc už vyšel v době, kdy se mladá generace posouvala ve svých literárních zájmech někam jinam - což ale nijak neumenšuje Foglarovu fantazii, vypravěčské kvality a styl jako takový.
Vyslechla jsem audio a byl to očistec. 11,5hod. koktavé zadrhávající četby "pána", bohužel jsem nepřišla na to, kdo načetl. Asi nejstarší audio. Staženo z Ulozto.
No a ke knize samotné. Je to zdlouhavé, stále se opakující věty. Nejzábavnější bylo plnění zvláštních bobříků, vyzvednutí židlí, a tajné vyzvednutí stanů.
Ovšem je nutné se pozastavit nad tím, jak si kluci chodili nakupovat co libo. Chleby, maso. Když v té době bylo velmi málo jídla v obchodech a dokonce na příděly.
Hodně idealistické.
Druhé pokračování, napsané o 50 let později, lze považovat za poměrně zdařilé, nicméně je znát, že už Foglarovi psaní téhle knihy šlo hůře. Námět spojený s nebezpečím druhé světové války by mohl být super, ale pojatý byl trochu těžkopádně. Stěží šlo často uvěřit, že pokud je sdružení tak velkým trnem v oku mnoha lidí, že to stále hochům a Rikitanovi prochází a že na ně nikdo nikdy nepřišel.
Stále je to však pro mě fajn čtení, ale ve světle reálných dějin těžko uvěřitelné a nelze nesouhlasit s body “beníček” pode mnou, vnímal jsem stejné nelogičnosti.
Kniha, která obsahuje mnohé nelogičnosti a není dostatečně propracovaná. Jednou jsou odcizené židličky v kůlně, podruhé před kůlnou. Hoši s Rikitanem museli odevzdat klíče od věže, přitom později po zapečetění věže Stopař vytáhne klíče a věž a klubovnu odemkne. Sdružení Hochů od Bobří řeky má stále strach z Praporu a Přístavních povalečů a bojí se zákazu činnosti, přitom z jiného odstavce vyplývá, že Rikitan vyjednal s ústředím povinné mládeže nařízené Nepřítelem, že docházka do schůzek se jim bude počítat jako přítomnost v této službě. Proč by se tedy pořád báli zákazu, když de facto jim byla činnost povolena. Bobříci nejsou dost promyšlení. Z doby okupace rozhodně šlo napsat lepší příběh, než který je předkládán.
S postupem věku už to prostě není ono, což by mi až tak nevadilo. O to víc mě mrzí reakce mých vnoučat, které tento typ literatury už nebere téměř vůbec. Čtou sice poměrně hodně, ale úplně jiné knihy. Zkrátka jiná doba.
Hochy od Bobří řeky zná - aspoň z doslechu - snad každý. Ne každý ale ví, že vyšlo také pokračování, které je oproti dílu prvnímu mnohem vážnější a smutnější. Je to takový důkaz, že ani ve foglarovkách nemusí být vše úsměvné, milé a bezstarostné. I zde se můžeme (překvapivě) setkat s beznadějí a smutkem, který se ale netýká pouze hrdinů knížky, ale celé temné doby do které je děj posazen. U autora jako je Foglar mě takový námět dost překvapil, ale uměla jsem ho ocenit a dokonce se mi to líbilo více, než většina jeho dalších děl. Zanechalo to ve mě nečekaně hluboký pocit.
První díl byl pohodový a sluníčkový. Toho se zde nedočkáte. Autor zde až nečekaně přitvrdil, a zasadil děj do období druhé světové války, a pohled na ni očima mladých chlapců. Je opravdu zajímavé, a pěkně sepsané, jak se střetává jejich původně bezstarostný klukovský život s temnotou tehdejší zlé doby. Atmosféra udavačství, strachu a nejistoty je zde vypisována naprosto skvěle. Možná je škoda nových bobříků, přišli mi už takoví nezajímaví a místy i zvláštní. Kdyby byli z celé knihy vyškrtnuti, ničemu by to nevadilo. Celá kniha se ale kolem nich netočí, a tak se nejedná o tak moc rušivý element. Tím jsou spíš místy nedodělané dějové linky (požár ve věži) a vcelku blbá práce s charaktery. Šťouraje zde psán dosti nesympaticky, Drobeček, který mě v prvním díle bavil a získal si mé sympatie, zde působí jako až přehnaně moc velký trouba. Zbytek hochů jsou povahově stejní, nebo spíše z toho při čtení budete mít takový pocit.
Kniha má samozřejmě pár chybiček, ale jedná se o velice dobré pokračování skvělého prvního dílu, který u starších čtenářů sklidí úspěch. Celkovou kvalitou to nejspíš první díl nepřekoná, co se ale literární strany mince týče, je druhý díl jasně na vrcholu. Spousta akce a očekávaných i nečekaných zvratů. Dojemný konec je poté krásnou tečkou za povedeným čtivem!
Pokračování už nemělo takový úspěch jako první díl, ale pořád to byla zábava. Nové bobříky byli složitější, než předchozí. Člověk je ale soutěživý typ, tak se snaží co nejvíce to jde překonat překážky.
Pokračování hochů od Bobří řeky. Vcelku povedená kniha, nicméně kvality prvního dílu Hochů zdaleka nedosahuje. Příběh je psaný, zdá se mi, docela těžce, navíc i onen Nepřítel, jakožto Jestřábova reakce na období 2. světové války, je vylíčen v příběhu knihy dosti nejasně. Navíc jsem v příběhu narazil na drobné nesrovnalosti s první knihou Hochů, (např. Ludva měl při lovu bobříka odvahy zapadnout po pás do močálu, byť to ve skutečnosti byl Tichošlápek, apod.) Knihu lze samozřejmě doporučit k přečtení, nicméně já osobně ji řadím ke slabším foglarovkám. Howgh.
Skvělé pokračování Hochů od Bobří řeky. Foglar zde dávno před Hvězdnými válkami dokázal vytvořit tak temnou atmosféru, že by Darth Vader zbledl závistí. Černý nepřítel plný zla a nenávisti okupuje zemi Rychlých šípů. Množí se zatýkání, týrání i popravy celých rodin i s dětmi. Rikitan se svým oddílem statečných chlapců se musí ukrývat a oddíl je pronásledován nejen černým nepřítelem, ale i udavačem z Praporu (Vlajka) a udavači z řad nenávistných chlapců nazývaných hochy z oddílu "Přístavní povaleči", kteří se snaží klubu ublížit a vůbec si neuvědomují, že zrazují vlastní národ a mohou Rikatana a chlapce za nedovolenou činnost přivést až k trestu smrti. Foglar zde mistrně vykresleje temnou tvář starého města, věže, kde se klub tajně schází i odvahu s níž Rikatan a jeho oddíl pokračují ve skautské přísně zakázané činnosti. Pořádají dokonce letní tábory a nepřítel po nich usilovně pátrá. Temná, hrůzná doba a strach jako by utlumily i činnost oddílu, nové bobříky jsou snažší a rychlé a pouze hry v klubovně dokáží chlapce vyvést z temné skutečnosti. Pronásledování a hrůza z poprav chlapce ochromuje natolik, že ani důsledně nepátrají po tom, kdo je za záškodnickými akcemi proti jejich klubu (zapálení temné věže). Konec knihy, který je ve znamení naděje a hluboké víry Foglara v dobrý konec (stejně o něm píše i Škvorecký v Miráklu - jediného ho v knize uvádí pravým jménem a je fascinován jeho vírou (68 rok), že vše musí dobře dopadnout ... nedopadlo). Ale Rikitan tak dodá chlapcům potřebnou odvahu a víru a chlapci se nebojí postavit nepříteli i za cenu ohrožení vlastních životů. Po přečtení této knihy jsem začal číst tzv. severské krimi a uvědomil si, jak skvělý je Foglar vypravěč, jak temnou a hrůznou atmosféru ve své čtivé knize vytvořil a jak neuvěřitelně předběhl dobu. Severská krimi bledla závistí. Závěr Strachu nad Bobří řekou ocení spíše lidé starších ročníků. Úvahy nad mládím je naplní nostalgií a smutkem, nad tím, co nenávratně zmizelo. 5 hvězd je málo!
Pokračování Hochů od Bobří řeky, kdy fungování skautů za okupace bylo o velké odvaze, za mě dobře popsaná atmosféra Protektorátu. Ač trochu tísnivá a smutná kniha, za mě velmi čtivé
Temnější a chladnější pokračování lovu dalších 13-ti bobříků se starými známími na známén místem, tentokrát poznamené mrazivou atmosféřou protektorátu. Pořád dobré, první díl ovšem nedostižný - 80 %
Tady za dvě hvězdy,a to ještě z nostalgie.Kupa nevyřešených událostí a nelogičností.
Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jak psaný z povinnosti. Ani pochmurnost moc nefungovala, protože veškeré projevy Nepřítele (to opakování leze na nervy po dvaceti stránkách), byly jaksi odtažité, neurčité a všechno negativní se v knize dělo tak nějak v pozadí a zásahem autora nakonec přešlo - vlastně se nekoná žádná reálná konfrontace s druhou stranou. Někde od poloviny jsem text víceméně už jen projížděl očima a četl skoro jen dialogy.
Příšerné pokračování Hochů od bobří řeky ! je vidět, že Foglarovi asi docházeli nápady, ne, to mě opravdu neoslovilo!
Pokračování Hochů od Bobří řeky je mnohem temnější. Optimistický první díl naplněný lovením bobříků střídá napínavý příběh plný strachu a nejistoty, který odráží chování a pocity lidí té doby.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Strach nad Bobří řekou je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 956x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 299x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 1x |
Čteno s 10letým synem. Na začátku radost, že jsme se s Rikitanem a hochy nemuseli rozloučit a znovu můžeme být u jejich dobrodružství. Pak napětí, jak a jestli se jim nepřihodí ve zlé době něco zlého. A na závěr trochu lítost, že konec je - z dětského pohledu - neuzavřený.