Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2518/hosi-od-bobri-reky-oys-2518.jpg
4
1986
214
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství. Dotisk r. 2008... celý text
Přidat komentář
Pěkná a dobrodružná kniha,překvapila mě...jaké kamarádství,mezi hochy vzniklo.:o)
Člověk si říká, že by ta dobrodružství chtěl také prožít a vypnout od téhle prapodivné doby.
Kdybych měla doporučit nějako knihu, byla by to tahle. Kniha plná přátelství, dobrodružství a přírody. Málokdo, kromě pana Foglara umí tak dobře popsat přírodu.
Tak jsem si připoměl svoje dětství touto knihou. Sice jsem byl na pár táborech v Krkonoších - v Dolním Dvoře u Vrchlabí, ale zážitky zde byby jiné. Spoustu rituálů ( rozcvičky , nástupy , olympiáda , stezka odvahy , atd. ) Už to byly tábory rozplánované na každý den. To za táboření JF. , to by bylo to pravé.
Samozřejmě , že i mě se zde líbilo , spousta kamarádů , lesy, sportování a poznávání všeho nového. Získávání samostatnosti bylo určitě důležité.
Byla to doba, kdy kamarádství mělo váhu, opravdu vznikala pouta na celý život.
Autor dokázal barvitě vyprávět , bylo znát , že vše osobně prožíval s kluky. Dělat velitele party a být respektován , byl dar . Dnes je to velice těžké , obzvlášť právě s teenagery.
Za mě tedy 5 * a určitě budu pokračovat ve čtení knih Pana Foglara , i když můj čas dětství , jaksi poskočil dále
Když jsme byli menší, koukali jsme s bráchou tátovi přes rameno, když nám četl. Kniha je nádherná, něžná, milá, s lehkým humerem napsaná. Doporučuju všem, kdo mají rádi pana spisovatele a jeho milý způsob vyprávění úžasných příběhů, jako je tento❤
Kniha pěkná, bohužel, dnes už archaická a těžko si ji přečte dnešní dětská generace.
Dnes mě navštívil Rikitan a kluci od Bobří řeky. Přišli mě upozornit, že do mojí sbírky třinácti bobříků mi ještě dva chybí. Oranžový a bílý.
Svoji Sluneční zátoku jsem ve svém životě již objevila. Teď ještě ulovit bobříka mlčení a ušlechtilosti... :-)
Zvonivý smích hochů od Bobří řeky mi připomněl odlesk šťastného dětství.
P.S.: Jak to ti Hoši od Bobří řeky dělají, že vůbec nestárnou...
P.P.S.: Nostalgie jako prase... ( bobřík ušlechtilosti ohrožen)
Jednalo se o mojí první Foglarovku. Pamatuji si, jak jsem odhodlaně na chatě plnil bobříky, zároveň si uvědomuji, že jen díky této knize jsem začal jezdit na letní tábor. Tam jsem potkal mnoho úžasných přátel, první zakoukání do holky, naučil jsem se spoustu nových věcí, a celý ten život jsem si prostě oblíbil.
Je pro mě neuvěřitelná a milá nostalgie, když se ke knize vracím. A postupem času si uvědomuji, že jí vděčím za hodně!
Vrátila jsem se do svých dětských let. Všichni jsme milovali příběhy a napodobovali jsme sportovní aktivity spojené s bobříky. Vždy byla sranda a měli jsme krásné vyžití v přírodě. Tyto knihy nám byli inspirací.
Tak dneska jsem si po létech zase přečetl jednu ze svých oblíbených knih od Jestřába. A musím říci, že jsem zřejmě stejně jako on zůstal hochem neboť kniha pro mě neztratila nic ze svého kouzla. Opět jsem ji přečetl jedním dechem, tím spíše, že je to jedno ze starších vydání od Kobese s excelentními ilustracemi od mistra Buriana. Howgh!
Četl jsem příspěvek Lessany a chci jen upřesnit, že v třicátých letech dlouhý pobyt dětí mimo rodinu nikoho neudivil. Bylo přijatelné posílat děti k lépe situovaným bezdětným příbuzným, do cizích rodin na výuku řemesla, německého jazyka či zemědělskou výpomoc. V těchto časech trampské hnutí zakládalo osady a život v přírodě byl najednou velmi moderní a populární napříč celou společností. Také skauti vystrčili růžky. Pokud si představíme Rikitana a hochy, jako malý skautský oddíl, máme tu něco v této době zcela běžného. V rodinách převládalo prosté praktické chování a poslat syna na tábor, který si zaplatil bylo dobré řešení. Stejně by doma jen lumpačil. Takhle asi tehdy uvažovali. Foglarův příběh, proto v době svého vzniku působil celkem reálně.
Aj keď som sa ku knihe dostala až v dospelosti, myseľ sa mi pri čítaní hneď naladila na mládežnícku nôtu. Plne som si teda vychutnala Jirkovo a Vilíkovo očarenie Rikitanom a následné dobrodružstvá všetkých 13 chlapcov od Bobrej rieky. Najprv ve Staré čtvrti, potom v Červeném dolíku, v Rokli úmluvy, neskôr ve Sluneční zátoce a napokon U modrého hroznu. Spolu s Grizzlym, Stopařem, Drobečkem, Tichošlápkem, Kytičkářem, Větrníkem, Mirkem, Luďkem, Šťourou, Pirátem, Jirkou, Vilíkem a Rikitanem som sa sústredila na lov bobríkov, výrobu talizmanov, píseň úplňku, príbeh o Royovi, odhalenie zelenej príšery...
Občas mi ako "starému hnidopichovi" preletela mozgom myšlienka, či by Rikitan ako študent medicíny strávil naozaj leto s chlapcami s cieľom vychovať z nich správnych mužov, namiesto toho, aby bol kdesi so svojou priateľkou... Alebo myšlienka, či by maminky a tatínkovia bez problémov pustili svojich synov na celé dva mesiace prázdnin do divočiny s jedným mladým mužom ako dozorom... ALE dumky takéhoto typu tu nie sú na mieste. Kniha inšpirovala a stále inšpiruje generácie chlapcov i dievčat v snahe byť čestnými, zručnými, spravodlivými, dobrými, odvážnymi... a to je niečo, čo sa podarí máloktorej. Plný počet hviezd teda zaslúžene! :-)
Jak já tu knížku milovala...Měla jsem půjčené staré vydání, svázané z výstřižků, které vycházely v časopise. Pořád dokola jsme si jí se sestřenicí půjčovaly...Všechny příběhy jsem s hochy prožívala a chtěla to zažít také. Úžasný idylický svět přátelství. Moje dětství, vzpomínky, to je sentiment...
Kniha mého dětství. I když si nejsem jistý, jestli jsem ji doopravdy někdy dočetl (radši jsem louskal komiksy s Rychlými šípy). Hoši od Bobří řeky jsou nejen dobrodružnou knihou, ale také překvapivě i knihou motivační, skoro taková self-help knížka, který dnes frčí. Autor totiž často přímo čtenáře vyzývá k tomu, aby byli jako tihle skautíci (pardon, pionýři, když už) a spolu s nimi sbírali bobříky. Hlavní hrdinové knihy mají jako vzora staršího chlápka, který si říká Rikitan a který když uvidí, jak se kluci z města nudí a jenom se rvou, vezme je pod svá křídla a naučí je milovat přírodu, práci, sport a ty správné lidské hodnoty. Různě je motivuje skrz zmíněnou odměnu v podobě bobříků, tajemný příběh o zálesáku Royovi a taky svoje charisma.
Hoši od Bobří řeky působí místy skoro jako až utopický román, protože jen s drobnými zádrhely se Rikitanovi podaří dát dokupy velice soudržnou skupinku chlapců, co se navzájem motivuje a zlepšuje se. V románu sledujeme vlastně celý jeden rok, ale hlavní část se odehrává v létě, kdy je Rikitan vezme úplně mimo civilizaci (rodiče kluků jsou zde až podezřele volnomyšlenkářští...). Tam může naplno rozjet jejich dobrovolnou "převýchovu" z kluky v muže. A jo, je to občas docela gay, když si Foglar sem tam neopustí pochválit jejich opálená pevná těla. Holky v téhle partě vůbec nemají své místo. Holt jiná doba. Možná je to i tím, že ve 30. letech se zdálo, že holky už jsou vychované dost (a na přírodu jsou to moc jemné květinky), zatímco kluci jsou tu raubíři, co by se by se měli stát moderními rytíři.
Jo, působí to naivně. Naštěstí Foglar ve vhodnou chvíli přichází s detektivní zápletkou, v níž jejich tábor začne ohrožovat tzv. Zelená příšera, která vždy něco provede a ve vzkazu se jim vysměje. Je to někdo zvenku, nebo někdo z jejich party? Není to úplně detektivka, která by Agathě Christie vyrazila dech, ale v knize to funguje a místy je to i díky tomu slušně napínavá četba.
Celkově příjemné počtení, ale víc takových knih by se mi asi číst nechtělo.
Sedm vzorňáků z deseti.
Za mě nejlepší foglarovka hned po Rychlých šípech a Modré rokli!!!! Tyto knihy si opravdu nezaslouží, aby byly dnešními dětmi opovrhovány nebo haněny. Ba naopak! Nesmí být zapomenuta krása přátelství a nenávist týrání slabšího..... Pokud se Jaroslav Foglar zapsal do našich srdcí, měl by se podepsat i do srdcí dnešních dětí.
S foglarovkama jsem vyrůstala a dodnes se k nim ráda vracím. Tentokrát jsem poslouchala rozhlasový seriál. Jenomže ten končil kapitolou jak se vrací chlapci z tábora. Tak jsem se ponořila do útrob knihovny a už mám přečteno. Rozhlasové čtení se mi líbilo, ale knížka je knížka. Rozhlasové čtení bylo, pro toho kdo knihu nezná, ukončeno dobře. Mně tam ale těch šest kapitolek chybělo. A bylo tam vypuštěné vztyčování vlajky. Bez toho to nešlo na žádném táboře co pamatuju. A pamatuju jich opravdu hodně.
U mne tedy opět vítězí kniha, ale to rozhlasové zpracování může zase nalákat ke čtení děti, které by si jinak knihy nevšimly.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Hoši od Bobří řeky je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 3 439x |
| Čtenářské výzvě | 221x |
| Doporučených | 150x |
| Knihotéce | 776x |
| Chystám se číst | 94x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 12x |
Tato knížka se mi líbila, byla pěkná, dobrodružná a čtivá. Těším se na další díl....