Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2518/hosi-od-bobri-reky-oys-2518.jpg
4
1989
214
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství. Dotisk r. 2008... celý text
Přidat komentář
Jako dítě jsem tuhle knihu četla několikrát, hodně mě oslovila. Dneska už mi tam některé ideály přijdou příliš ideální, moralizování příliš moralizující, všechno buď černé, nebo jen bílé... Což ale neubírá na kvalitě - v určitém věku prostě potřebujeme jasné a čitelné vzory...
V každém případě si myslím, že pokud ji někdo přečte poprvé až v dospělosti, bude mu dílo připadat nesmírně naivní. Některé knihy zkrátka nejvíc oceníme jen v určité životní etapě, a tohle je jedna z nich.
Podle této knížky jsme jako děti splnily všechny bobříky. Po letech už si na to netroufám. Knížku jsem si připomněla ráda, přestože tenhle žánr moc nečtu.
Četla jsem jí jako malá holka. Hrozně se mi líbila. Nevím, jak by se mi líbila dnes. Když by se mi "Hochy" podařilo najít, tak bych si knížku určitě přečetla.
Moc pěkná kniha. Tento značně idealizovaný příběh byl napsaný dětem hlavně jako příklad toho, že je možné zažít skutečné dobrodružství, a není třeba jen se bezcílně potulovat ulicemi nebo sedět doma. Ideál vzorných a odvážných chlapců a dívek je dle mého stále aktuální stejně jako tehdy, a tak tahle kniha může dobře sloužit i všem rodičům a těm, co s dětmi pracují. Jsou v ní sice nějaké formulace co dnes působí trochu nepatřičně, doba se přece jen změnila, ale to hlavní zůstává a zasluhuje si veškerou pozornost.
Hoši od Bobří řeky jsou jednou z knih, které se mi po letech připomněly při stěhování, a já jsem neodolal a začetl se znovu do příběhu Rikitana, Jirky, Vilíka a dalších. Knížka samotná se čte lehce i se čtyřmi křížky na krku, pokud se tedy dokážeme na chvíli vymanit ze sevření moderní společnosti a představit si dobu, ve které ji Foglar psal. Jediné, co mi trochu vadí, je to, že příběh je (alespoň ve verzi z nakladatelství Olympia a Blok z roku 1991) na několika místech doplňován komentáři psanými kurzívou, které občas působí přehnaně moralizujícím, a někdy až trochu zesměšňujícím, dojmem. Foglar tím poněkud dogmaticky vnucuje čtenáři svůj názor na věc jako jediný správný, namísto toho, aby každému nechal prostor vybrat si z knihy to, co ho zaujme. Preferoval bych tu druhou variantu, ale přesto (nebo možná právě proto) jsem rád, že jsem si tuhle knížku po mnoha letech přečetl, protože jako dítě jsem některé její aspekty bezpochyby vnímal trochu jinak než teď.
O nesmiernej popularite tejto viacgeneračnej knižky vypovedá okrem iného i množstvo reedícií; kým v slovenčine vyšla knižka len dva razy, v krajine svojho vzniku sedemnásťkrát (!). Ja vlastním slovenské vydanie od Gemini z roku 1991 s parádnymi ilustráciami Jozefa Cesnaka. Mám ho veľmi rád, keďže mi ho v roku 1992 (keď som mal 11) na Vianoce kúpila moja milovaná babička, ktorá už dávno nie je medzi nami. Druhou stranou mince je, že by to odo mňa ani nikto nekúpil, lebo je od množstva ráz, čo som sa k nemu zas a znova vracal, obchytané, roztrhané a nesie ďalšie známky výraznejšieho poškodenia. Chlapci od Bobrej rieky zostarli, ale napriek tomu im z mohutnej nostalgie nedokážem dať menej, ako 4*. Kedysi mi pripadali scény so Zelenou príšerou napínavé, ale keď som sa ku knižke vrátil v roku 2021, kedy som mal už bližšie k štyridsiatke, než k tridsiatke, musel som uznať, že už to nie je ono, keďže je jasné, že príšera je človek z mäsa a kostí. Foglar písal vynikajúce hororové pasáže (nie hororové príbehy), ale v Chlapcoch od Bobrej rieky ich bohužiaľ nenájdete. Kým v Chate v Jazernej kotline viete, že nočný votrelec, ktorý chlapcov prenasleduje počas daždivých dní a nocí, je reálne nebezpečný, Zelená príšera je len taká srandička. Foglarovi vynikajúco idú opisy prírody a počasia, v tom bol vždy majster. Ale výchovno-vzdelávaco-športový apel, ktorý kladie nielen Rikitan na svojich zverencov, ale aj autor na čitateľov, je miestami predsa len dosť prehnaný. Podstatnú časť zápletky tvoria nie príliš zaujímavé scény, v ktorých chlapci zberajú notoricky známych bobríkov. Vzhľadom na kultovosť literárnej predlohy (a početnosť predchádzajúcich komiksov podľa Foglara) je to šokujúce, ale Chlapci od Bobrej rieky sa prvého skomiksovania dočkali až v roku 2007 (pri príležitosti stého výročia od Foglarovho narodenia).
Když jsem byl na Základní škole, jednou za čas k nám přijelo nakladatelství/knihkupectví a přímo v prostorách školy nám udělali prohlídku knih (i prodej) a já si při této příležitosti dával do kupy svoje Foglarovky. Bohužel o knihy jsem před časem přišel a zbylo mi pár titulů.
Hochy od Bobří řeky jsem však musel sehnat někde jinde a dokonce se mi poštěstilo najít stejné vydání co jsem měl dříve. Kniha se dobře čte i po letech a to platí i o ostatních knihách českého skauta Jaroslava Foglara. Nelze jinak než doporučit.
Knihu jsem opět objevil při stěhování knihovny. Přečetl a předal synovi. Sbírání bobříků je nej!
Občas knížku vytáhnu z knihovny a s chutí si ji přečtu. Nejsem kluk a dávno už mi není náct, ale protože jsem spoustu podobných dobrodružství ve svém mládí zažila, protože jsem jich spoustu později připravovala pro jiné náctileté a možná i proto, že jsem měla tu čest autora poznat osobně, proto patří kniha mezi mé oblíbené a příběhu moc dobře rozumím.
Na začátku mi Rikitan přišel dost otravný. Proč se asi nebaví se svými vrstevníky a místo toho radši chodí po městě a vytahuje se na mladší? Říkal jsem si, co by mu asi řekly Rychlé šípy, kdyby na ně spustil, ať se přestanou toulat po těch jejich Stínadlech, že tam nic nezažijou, ať jdou radši do lesa skákat přes keříky a sbírat kamení do pytle na čas... Ale je to asi tak schválně trošku přestřelené, aby se to městských kluků na začátku dotklo a začali aspoň přemýšlet nad tím, jak žijou. Příběh, když se rozjede, je parádní a opravdu se asi málokdo ubrání tomu, aby ho to taky neinspirovalo k vlastním dobrodružstvím. A Zelená příšera mi samozřejmě nedala spát.
(SPOILER)
!!!Tento komentář obsahuje SPOILER!!!
Tato kniha je stará 84 let, a i přesto je to jedna z nejchytlavějších knih co jsem četl.Kniha má velice zajímavý a chytlavý příběh. Strašně mě bavilo se prokousávat příběhem a zjišťovat nové věci, také se mi líbila kreativita kluků když si z opuštěné chaty dokázali udělat svojí ,,klubovnu". Této knize bych vytknul jen jednu věc, na můj vkus tam bylo málo obrázků. Jinak knize dávám 9/10 protože je to stará ale skvělá kniha.
Ach, ta nostalgie a lehký mráz v zádech při vzpomínce na lovení bobříka odvahy!
Krásná knížka, která vás přiměje postesknout si, kam to ta naše mládež bez Rikitana asi dotáhne. Nebo spíš nedotáhne...
"A hochům se zase leskly oči touhou rozběhnout se tam do toho červeného kraje, do kopců v růžové mlze a zažít tam něco velikého, krásného, co ještě nikdo nezažil."
A já bych běžela hned! Sbírat bobříky, trávit čas uprostřed modrých lesů s bublajícím potůčkem, učit se novým věcem. Do světa, kdy přátelství mělo váhu... Tohle je první foglarovka, která mě uhranula a zároveň je vzpomínkou na dědu i skautování. Kapitolu Výroba talismanů jsem v dětství přečetla snad 100x :)
Myslím si, že toto je úplně nejlepší Foglarovka. Život chlapců byl nudný a obyčejný, dokud nepotkali studenta medicíny Rikitana. S ním jeli na tábor a lovili bobříky.
Příběh plný přátelství a dobrodružství, která by chtěl prožít úplně každý.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Hoši od Bobří řeky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 3 442x |
| Čtenářské výzvě | 221x |
| Doporučených | 150x |
| Knihotéce | 778x |
| Chystám se číst | 94x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 12x |
Takové pěkné zahřání u srdíčka. Kniha ve mně vzbuzovala vzpomínky na dobu, kdy jsem byla malinká a milovala jsem každou hru na dobrodružství, každou noc, kdy jsem spala ve stanu. Bylo mi až líto, že už ta doba pominula a že jsem si ji pořádně neužila. Hochům od Bobří řeky jsem až záviděla jejich výlet do Sluneční zátoky. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a odnáším si z ní hezký pocit.