Hoši od Bobří řeky

od:

Hoši od Bobří řeky

Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/2518/hosi-od-bobri-reky-oys-2518.jpg 4.41247
Série:

Hoši od Bobří řeky (1.)

Žánr:
Dobrodružné, Literatura česká, Pro děti a mládež
Vydáno:, Olympia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (92)

Přidat komentář
iam_librarian
16. listopadu

Knihu jsem četla poprvé až nyní v dospělosti se svým synem. Příběh je úžasně inspirující. Kéž by takoví hoši byli mezi mladými i dnes. To už je, asi, ale jen říše fantazie. Moc si přeji, aby si z této knihy vzal můj syn ponaučení. A bude-li alespoň o něco lepším chlapcem než druzí, bude to pro mě velkým vítězstvím. :) Děkuji, pane Foglare. :)

Isew
18. září

Přečteno s osmiletou dcerou. Byla nadšená, stejně tak i já. Přemýšlela jsem u toho, jak hodně se změnila doba. Nevím, jak by dnes dopadl Rikitan, kdyby oslovil dva malé hochy, scházel se s nimi a pozval je na výlet. Dřív mi to nepřišlo divné, teď dost. Dcera na to sama upozornila a říkala, že je to nebezpečné. Že by sama s nikým cizím nikam nešla. Divná doba. Strach nás obstoupil a bojíme se jeden druhého. Předem čekáme od cizích špatnost. Dřív si děti hrály samy, dnes jsme dětem stále za zády a dohlížíme, jestli se jim něco špatného neděje. Tudíž asi těžko polezou na strom a rozbijí si koleno, proběhnou močůvkou a budou nelibě páchnout pár dní, vyválí se ve skelné vatě nebo polezou na stoh a bude je to všude škrábat. Mně by to chybělo, ale ony ani neví, že o něco přichází. Alespoň, že jsou tady Foglar, Seton a probouzí v nich touhu po dobrodružstvích.

Damato
10. září

Tak takhle nějak si představuji ideální nedělní ráno. Partner odjel na ryby, vnučky dnes zůstaly doma(odpoledne se mi bude stýskat,ale teď je to prima), pročitám v posteli komentáře DK a narazila jsem na tuhle krásnou knížku,kterou určitě doma máme. Ale kde? Cestou do trochu smutného,opuštěného détského pokoje ( je hrozné,jak je tady naklizeno...a smutno.. kluci se uz odstěhovali do svých DOMA a já tady jak pako každý čtvrtek uklízím a z dálky poslouchám...Mamí,mám hlad,kde mám to triko na fotbal,....jak vyprala,dyť bylo úúúplně čistý,měl jsem ho párkrát...jé mami,kam jsi mi zas dala .... Jak bordel,tady není bordel,my se v tom orientujeme,protože inteligent zvládne zmatek, mami nepruď a zavři prosím dveře...no,ale ty dveře zavři zvenku,matičko,zvenku...) Při ozvěně těchto vět se slzama v očích najdu v jejich knihovně tuhle knihu ,cestou zavolám partnerovi,jestli náhodou už nejede dom a když se dovím,co jsem chtěla .. že přijede až odpoledne, zapadnu zpátky do postele s touhle knihou a už se těším,jak se ponořím do jejich spravedlivého a milého světa. No existuje lepší nedělní dopoledne? Mimo jiné,když jsem foglarovky četla poprvé,vedli jsme si s kamarády kroniku i s obrázky( protože jsem byla jediná holka musela jsem ji psát já a kluci se tam akorát podepisovali otiskem prstu,kroniku jsme měli schovanou nad topením v sušárně paneláku, kdepak ji je asi konec.) měli jsme tam i vystřižky z časopisů Ohníček a Sedmičku pionýrů, dnes bych za to platila zlatem. Áchjo.

Jana283
22. srpna

Jak píše Kapr - bible mého dětsví. Ale nesouhlasím, že od 5 do 15 let. To se dá číst pořád!
Jedna z mála front, kterou jsem byla ochotna v životě vystát byla v roce 1990 na podpis J.F. do této knihy. Společně s koncertem Karla Kryla jedny z nejhezčích chvil porevolučních dní... Omlovám se za trochu nostalgie....

frantisek8863
21. srpna

Knihu hodnotím s určitou nostalgií, byla úžasná, dobrodružná, vtipná, místy i strašidelná, plná optimismu, nadšení, čestnosti, soudržnosti a skutečného přátelství. Návody na hry, jak smysluplně trávit čas, jak se fyzicky, psychicky a morálně posílit a ideály které mě po dočtení zahřály u srdce. Po přečtení několika Foglarovek mě trochu mě mrzelo, že jsem se jako dítě minul se skautingem o pár let.

kapr
18. srpna

Bible i kuchařka pro čtenáře velmi zhruba od 5 do 15 let, které si ale rád přečte i každý, kdo z tohoto rozmezí poněkud vyčnívá. Epochální, ba přímo ikonické dílo. Určitě je lepší si tuto knihu přečíst, nežli na ní číst recezne. Vždycky se rád do této knihy znovu začtu, i když je určena pro poněkud mladší ročníky.
Předpokládám, že po příštím přečtení tento komentář ještě doplním.
(Psáno v pátek, dne 18.srpna 2017.)

NaiTenshi
13. srpna

Moje první přečtená foglarovka, která mě přivedla ke skautingu. Už je to hodně let, musím ji zase trochu oprášit...

oskli
10. července

Konečně přišel den, kdy jsem otevřela při večerním čtení svému šestiletému synovi první Foglarovku. Pravda, nepřišla mi to takové pecka, jako když jsem byla malá, ale syn si knihu moc užil. Mně trochu vadil důraz na 100% úžasnost hochů od Bobří řeky, špatnost "obyčejných hochů" a nadpozemská adorace Rikitana, stejně tak stupňování napětí je pro dospěláka hodně úsměvné... ale i tak je kniha krásná a syn by do Sluneční zátoky odjel nejradši hned :-) Pokračujeme Záhadou hlavolamu :-)

Mistr119
07. července

Ta knížka mě tak dostala, že jsem v mládí zakládal partu Bobří vlajka. :))

Mgr.
05. července

Rád na tuto knihu vzpomínám...

novecento
27. června

Dobré knihy se mají číst opakovaně. Patří mezi ně i Foglarovi Hoši od Bobří řeky. Nejlépe je ale, před tím si projet cyklostezku kolem řeky ze Světlé nad Sázavou do Ledče nad Sázavou a nasát trochu foglarovské nostalgie. Kolem,,rozsypaných čertovských kamenů,, v úseku řeky s názvem Stvořidla přijedete na dnes již spíše ,,pietní Sluneční zátoku,, kde Jaroslav Foglar v létech 1925-1945 tábořil se svým skautským oddílem nazvaným Pražská Dvojka.
Z knihy: Je to kraj lesů kopců a skal. Středem se vine řeka, místy jsou velké balvany v řečišti s písečnými břehy. Má jasnou a průzračnou vodu a čisté dno (to již dlouho bohužel není pravda). Konečně se hoši přece dočkali, že večer rozhodil své stíny. Z lesa vyběhla tma a od řeky se přivalila vodní vůně. Oheň se brzy rozhořel..V lese vykřikla vrána a naproti volal chřástal. Na Bobří řece se dělala velká kola, rozjížděla se v rákosí a mizela v břehu. Ospalá ondatra naproti sklouzla do řeky. Nad vodou tančila barevná šídla. A v šumot řeky doléhal z dálky zpěv odcházejících chlapců. Bylo je slyšet méně a méně, slábl…až utichl docela.

mysiouxsie
26. května

Tuhle knihu jsem měla jako malá holka moc ráda. Líbilo se mi, jak se z unuděných kluků, kteří bezúčelně blbnou, pomalu stávají chlapi..
Nevím, do jaké míry může Foglarovo povídání nadchnout počítačem vychovanou mládež..ale myslím, že v době, kdy ve spoustě rodin chybí pořádné mužské vzory a mnohdy i dospělí mladíci stále neví co se sebou, má tato kniha v literatuře pro děti své místo.

galadrielin
04. května

Když jsem loni sjížděla Sázavu, jejíž okolí zkrátka nejde popsat jiným slovem než "malebné", neustále jsem přemýšlela, kde asi měli hoši svůj tábor. Hned po návratu mi to nedalo a s obrovskou chutí jsem knihu zhltla na posezení. Ani po letech neztrácí své kouzlo.

EvikU.
07. dubna

Kniha mého dětství. A ač spisovatel psal spíše pro kluky, mě jako holce se knihy také moc líbily.

essterkaa
23. března

Hoši od Bobří řeky patří k nejoblíbenějším knihám mého dětství. Kniha skvěle ukazuje skautské zásady a do značné míry jsem se jí i inspirovala ve vedení skautské družinky. Vřele doporučuji! :)

LideCtete
13. března

Přečetla jsem ji ve dvanácti letech na prázdninách u dědečka, četla jsem bez přestávky od odpoledne až do rána; do světla na stropě narážela veliká můra a já měla hrozný strach, že za dveřmi číhá Zelená příšera... V žádné jiné knížce jsem nenašla tak reálně popsanou touhu městského dítěte opustit civilizaci a vydat se do své Sluneční zátoky.

Čtenářský požitek umocnil fakt, že šlo o vydání z roku 1941 s dokonalými ilustracemi Zdeňka Buriana.

estrellka
04. března

Kniha o přátelství. Kniha mého dětství. Kniha, ke které jsem se po letech vrátila. A i po těch letech se mi líbila a ráda jsem se znovu začetla do dobrodružství mladých chlapců.

NeradovaKatka
14. února

Kniha mého dětství a i když jsem žena, dobrodružství napsaná Jaroslavem Foglarem mě lákala a bavila. Ráda se k těmto knihám vracím i po letech.

Džerkys
02. února

Kniha mého dětství...

hanak_v_exilu
23. ledna

Jaroslav Foglar napsal spoustu skvělých knih, ale Stínadelská trilogie a Hoši od Bobří řeky ční nad všemi. Aniž bych to při prvním otevření věděl, po dočtení jsem o tom nepochyboval. Víc než kdy jindy jsem zatoužil přidat se k podobné partě a zažít všechna ta dobrodružství. Nikdy se to nestalo, ale bobříky jsem lovil poctivě. Bohužel tuším, že bobřík mrštnosti bude navždy mimo můj dosah.

Barabook
08. ledna

Hezká knížka která dává i ponaučení.

tatafa
07. ledna

Krásná a velice čtivá kniha o přátelství, ze které by se myslím měli povinně učit všechny dnešní děti. Mám pocit, že spousta mouder a zásad z této knížky u dnešních mladých lidí není a je to veliká škoda. Ke knížce jsem se sice dostala až v loňském roce, ale už teď se k ní hodlám vrátit. Vřele všem doporučuji!!!

Katuska88
21.12.2016

Neuvěřitelné, že kniha poprvé vydaná v roce 1937 může mít takovou myšlenku i po osmdesáti letech.
Četla jsem podruhé po mnoha letech a nádherně si zavzpomínala na své dětství a na vlastní zážitky z našeho "moderního pionýrského" oddílu.
Brilantní četba.

haki34
18.11.2016

Az na to , ze mi tam chybali dievcata, vyborna kniha !! Nemohla som sa od nejmodtrhnut strasidelny/hrdinsky pribeh Roya by namotal asi kazdeho... A vidina dobrodruznych prazdnin- hura do Slnecnej zatoky a podho lovit bobrikov !!! Zelena prisera ma zo zaciatku vydesila, ale postupne mi zacalo svitat.. Bobrik odvahy a stary mociar - asi som rada ze som podobnu cestu neabsolvovala ;))
Ano, v dnesnej technickej materialistickej dobe smiesne, ale myslim ze aj malym tabletovo-PC zavislakom by sa taka romantika s napinavou hrou pacila.. A ako bonus parta vernych kamaratov, velkac s gitarou a mesiac v splne nad totemom !!!
E

Plútarchos
02.11.2016

Tato kniha je z kategorie "Moje nejoblíbenější kniha dětství" takže ji zjevně musím ocenit 5 hvězdičkami, přestože již dnes nepatřím do její cílové skupiny čtenářů. Ale i dnes, po jejím přečtení již v pokročilém věku, musím říct, že neztratila nic ze svých kvalit. Pan Foglar svými třinácti bobříky, Rychlými šípy, dobrodružnými příběhy o kamarádství a ušlechtilosti jistě ovlivnil, tak jako mne, několik generací mladých chlapců a dívek, kteří zatoužili prožít stejná dobrodružství ve svých klubech a oddílech. Pamatuji si jak jsem jako chlapec těžce sháněl a hltal foglarovky v 70. letech minulého století! Byla to nežádoucí literatura pro mladé pionýry.

jerry04
30.10.2016

Je to skvělá kniha, taky jsem skaut a chtěl bych, aby to u nás vypadalo stejně.

Zikus
27.10.2016

Už od začátku mě zajímalo, co je vlastně Rikitan zač. Žádnej osobní příběh, prostě se tam jen tak objeví a nazdar. Pak jsem si ale uvědomil, že Rikitan je sám Foglar.

aktijnov
11.10.2016

Je zvláštní se po letech k této knížce znovu vrátit. Škoda, že jí mé děti už nerozumějí...

Pajina68
27.09.2016

Moc hezká knížka, kterou jsem objevila u babičky. Zůstala tam po mých strýcích a moc se mi líbila. V té době byly knihy od pana Foglara zakázané, což byla veliká škoda.

OndrejVasicek
28.08.2016

Jedna z nejpodstatnějších knih, která utvářela moje dětství a defakto i další léta.