Hory roků

20.02.2013

Zdá se, že tato kniha není ve srovnání s deníky Jana Zábrany, Ivana Diviše, nebo dvojice Hiršal – Grögerová tak známá, a to je velká škoda, protože patří k nejlepším dílům tohoto druhu, které naše literatura má.

Výpisky: „Říkal jsem si pak [poté, co jsem poprvé slyšel Dvořákův kvartet D moll]: v té chvíli jsem cítil – kdyby nic nebylo, kdyby kolem nás koloval jen obrovský, studený a opravdu prázdný vesmír a naše země byla uprostřed něho skutečně jen bezcenným práškem, na ní jako plíseň jakýsi život a jeho součástí člověk (lidská duše a lidské srdce) se svou jepicově vteřinovou existencí proti milionům světelných let a uprostřed tohoto prázdna zazněl na chviličku tento hlas, tato opravdová, čistá, neuchopitelná, ale jsoucí krása, mělo by to smysl! Ale tak to není: právě proto, že něco takového je a že lidská duše a lidské srdce je s to ze sebe tuto krásu vydat (a předat) a další srdce ji mohou přijmout a na okamžik ji (zde na světě dědičného hříchu) žít, to je svědectví a předzvěst ještě větší, nepředstavitelné a věčné krásy Boží. A tou je Boží Láska.“ (7. 10. 1983)

„…šustí klasy nebo strnišťata a po modré stezce kráčí Bůh“ (6. 9. 1982, o krásném letním večeru)