Horory s TGM

Zpočátku jsem k této povídkové knize přistupovala s opatrnou nedůvěrou. Ta byla ale záhy vystřídána zvědavostí a zájmem. Je to příjemná směs odkazující na různé typy hororu, různé styly. Celou sbírku rámují povídky v čapkovském duchu. A pak už dočkáte mnohých námětů a postav.

Tichá noc odehrávající se na Štědrý den v domácnosti Čapků, no ano těch Čapků, je plná tajemna a poetiky, tak jak to Karel Čapek měl ve svých povídkách. Zato Odemčeno je drsný horor, kde se prolíná děsivý zážitek z dětství a nová realita. Prostě nestrkejte nos, kam nemáte, i když je odemčeno! Narušitel se točí kolem starého dobrého UFO na obou hranicích železné opony s překvapivou pointou. Ale taková už byla doba. Přesně ve švejkovském duchu se nese krátká hříčka Osudy dobrého kultisty Švejka. Pobavila mě náramně. Sci-fi Nenávist je dobrodružná záležitost plná akce. AI je holt stvořena k našemu obrazu, jak to asi může skočit? Viděli jste mě? je taková městská legenda. Ostatně sklepy a podzemí jsou vděčné zázemí hororových příběhů... No představa známých postav z našeho kulturního prostředí v povídce Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, teda spíš, co se s nimi děje, byla fakt vtipná. Takže máte možnost užít si interview s jedním z veteránů válek se zombiemi. Hrozny jsou parádní živočišná povídka v žánru folk horor, o kterém jsem netušila, že existuje. Příroda, krajina, zvyky starší než si umíme představit dělají divy. Prostě kopec bere, kopec dává. Vesmír z druhé kapsy je hravá povídka díky těm čapkovským odkazům. No uznejte, ochuzený krakatit! Povídka Na dně má skvělou klaustrofobickou atmosféru. Ponor do Hranické propasti je ponor do vlastního svědomí. Na počátku byla tma je dobře vypointovaná variace na vysílání sond nesoucích poselství o civilizaci do vesmíru. Spis 07-c/1921 zaznamenává z několika pohledů výpravu legionářské jednotky do Tater, aby odhalila zničení vesnice Čortvica. Nomen omen. Jak jsem se ženil je přesně ve stylu Šimka a Grossmanna. "... kdo nevidí ve tmě, nepatří na vrchol potravního řetězce..." A Příjemně hororový nádech vše završí společným dobrodružstvím Karla Čapka a inspektora Bouše.

Každá povídka má svůj dovětek, který je zároveň úvodem k povídce následující. Každá povídka má svého ilustrátora nebo ilustrátorku a vůbec celá kniha je graficky vymazlená. Barva stránek je standardně bílá, aby tu a tam dle kontextu byla vystřídána černou, červenou nebo růžovou. Tak jsem se střídavě bavila, chechtala, usmívala a bála. Za mě povedený počin a doporučuji k přečtení.

Podle názvu sbírky jsem se domnívala, že se všechny povídky odehrávají v předválečném Československu a že minimálně v jedné bude hlavní či vedlejší postavou sám T.G.M. Ze 14 povídek se v masarykovském Československu však odehrávají pouze tři. Autor nabízí mix žánrů (sci-fi, zombie, military,...) a u každé povídky vysvětluje její pozadí a inspiraci. Každá povídka má také svého vlastního ilustrátora. Za nejlepší považuji Vesmír z druhé kapsy a Spis 07-c/1921.Chtěla bych vidět Guernicu s hořícími emky.

Stylisticky vybroušené texty. Neskutečná hravost, s níž Jan Studnička s jednotlivými prvky žánru žongluje. Autor vždy volí jiný způsob vyprávění a tím ukazuje čtenáři nejen své znalosti spisovatelského řemesla, ale především různé způsoby, jak žánr který nás už možná nemá čím překvapit zajímavě a mnohdy inovativně uchopit. Už dlouho se mi nestalo, abych se při čtení povídkového sborníku, či antologie bavil u každé povídky a přitom u každé něčím jiným. Zde se to podařilo na výbornou. Autor opatřil jednotlivé povídky krátkým doslovem, v němž tu nastíní, co ho vedlo k napsání dotyčného textu, jindy ve stručnosti shrne základní historii daného tématu. Kniha tak může posloužit také jako svérázná a zatraceně čtivá učebnice hororu.

Jako někdo, kdo miluje Hodinu dějepichu a Stanici hrůzy, jsem se na tuhle knihu těšila. Jan Studnička má dar. Dokáže spojit historii, nadsázku a jazykovou preciznost tak, že vás to baví, i když jde o strašidla. A přesně tohle v knize je. Jenže... ne vždycky.

Sbírka nabízí širokou škálu stylů. Od hororu přes sci-fi až po černý humor. Některé povídky mě nadchly, jiné mě minuly. Ačkoliv jsem si občas říkala „tohle je Studnička, jak ho znám a miluju“, jindy jsem trochu tápala, co tím chtěl básník říct nebo proč je zrovna tahle povídka ve výběru.

Masaryk jako postava funguje překvapivě dobře. Autor k němu přistupuje s respektem, ale zároveň s lehkostí a jemnou ironií, což velmi oceňuji. Přesto na mě některé příběhy působily spíš jako literární experiment.

Grafické zpracování knihy je zajímavé. Každá povídka má svůj vizuální doprovod, což čtení zpestřuje, ale názory čtenářů se různí. Někomu vadí bílé písmo na tmavém podkladu, jiný si ilustrace vychvaluje. Ani zde nejde o klišé, spíš o designový experiment, který ne každému sedne.

Celkově vzato: jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Některé povídky si možná zapamatuji dlouho.

Doporučuji hlavně těm, kdo mají rádi chytrou češtinu, historické kontexty a hravé pojetí hororu.

Překvapilo mě, že autor je primárně Stand up komik. Doufám, že se k psaní ještě vrátí, protože toto bylo výborné, zábavné. Některé povídky mě sice až tak nezaujaly, ale to je můj problém. Celkově vzato silný nadprůměr a ta nominace na magnesii literu je zcela zasloužená. 5/5

(SPOILER) Začínalo to hned se třemi strajky: česká literatura, povídky a proklamovaná parodická modernizace kulturních reálií, což v drtivé většině případů končí samoúčelnou primitivní kombinací nesourodých věcí, kde vtip má být už jen to, že se ta kombinace dělá, haha. Minimálně ten poslední strajk jsem při čtení musela umazat (nezpochybnitelně jsou to povídky a česká literatura taky, i když nadprůměrně vysoká míra doslovně přenášených anglických idiomů jako "šukat v hlavě" nebo "nosit na rukávu" tomu místy nenapovídá). Autor má vynikající schopnost kouknout na české reálie, vypíchnout v nich tematickou nebo žánrovou podobnost se zahraničním kultem a upřímně námět zpracovat do něčeho, co stojí zcela samostatně, bez otrockého spoléhání na inspirační zdroje: VĚTŠINOU (splácání čapkovských odkazů do tupé akčňárny nebo druhé setkání Boušeho s Čapkem nese přesně ty rysy, kvůli nimž má fanfikce dodnes tak blbý jméno). Doslovy pak slouží jako nepovinné potvrzení, jestli jste originální inspiraci fakt pochytili, i když při náhledu do tvůrčí kuchyně si občas člověk pomyslí, jestli vážně četl to, co si autor myslí, že napsal (bytostně si užívat dekonstrukci legionářského mýtu a jejich podání jako démonů navrátivších se z pekla první světové - "čertů" chcete-li -, bojujících proti monstru vyžadujícímu permanentní přísun mrtvých nepřátel a dávajícímu na oplátku věčný život - "matičce vlasti" dalo by se říct -, a pak si přečíst, že to autor myslel zcela nekomplikovaně jako poctu Predátorovi OSLAVUJÍCÍ legionáře, asi v osobě Alberta "rád vyřezávám glasgowský úsměv" Blacka bo co? Jako při tom mi fakt porupalo nejedno žebro). Čteno pro červencový Lihoklub.

Další z knih, které se letos dočkaly nominace na magnesii literu. Horory jednoznačně patří mezi ty lepší nominované. Kvalita jednotlivých povídek sice mírně kolísá, ale vše kompenzuje Studničkova hravost a smysl pro nadsázku. Oceňuji časový rámec, doba První republiky patří k mým oblíbeným. Jinak za mě jsou z zdaleka nejlepší povídka Hrozny. Musím doporučit, je to opravdu skvělý debut.

Tahle kniha se vyhýbá slabině jiných povídkových knih, protože vše napsal jeden autor, takže kvalita je podobná. Musím říct, že vždycky mi bylo líto, kdy jsem knihu odložila, protože jsem chtěla číst dál. Byla to pestrá přehlídka žánrů a referencí. Je pravda, že to je víc zaměřený na sci-fi a vesmírný horor, já jsem větší fanda duchařin, ale i tak to rozhodně stojí za přečtení. Každá povídka je dobrá v něčem jiném, všechny mají dobré plot twisty nebo rozuzlení.

Některé povídky chytnou za srdce víc, některé méně. Osobně mě bavila jak dvojice "Čapek + Bouše", tak povídky bez milionu literárních narážek (Hrozny), toho sexu klidně mohlo být víc, ale chápu, že autor je větší fandou Vetřelce a Vetřelců.

Akci píše dost podobně jako Kotleta nebo Červenák (což je poklona), jen v kontextu střetů legionářů s čorty už ji na mě bylo tolik a tak opakované, až nudila.

Trochu méně mě bavily povídky, které jsou jen poctou některým legendám české scény, ať už válka s Emky nebo vlkodlačí Šimek a Grossman.

Nicméně ten kompletní detektivní román o Boušem a Čapkovi bych si dal, ne že ne.

Kniha obsahuje 14 povídek... horory mám ráda, ale bohužel mi tahle kniha absolutně nesedla...

Povídky jsou vždycky ošidné a vždy je kvalita nevyrovnaná. V této knize je počet nadprůměrných povídek vysoký. Naopak průměrné povídky jsou v menšině. Podprůměrné se v podstatě nevyskytují, což mi přijde super. Nejlepší je za mě bezesporu povídka o legionářích v Tatrách. Nejslabší je bohužel poslední povídka s Čapkem a Boušem. Za mě se kniha jako celek povedla.

Celou knihu jsem (nekecám) předčítala manželovi během toho, co vařil, dostal ji k Vánocům a dnes jsme to dolouskali - ano, manžel hodně vaří.

Měla bych k tomu pár věcí - proč tam není jediná ženská hrdinka? Během čtení a měnění hlasů mi znatelně zhrubl hlas, ty asi 3 ženské, které v celé knize mluví, to nezachránily.

Kde byl korektor? Těch překlepů a nedoklepů, věřím, že kdyby si to před tiskem někdo ještě jednou přečetl, nebudu se při čtení tak zasekávat. Pokud tam korektor byl, ať vrátí prachy.

Kde je slibovaný sex? Málo.

Ale co musím ocenit je veliká různorodost jednotlivých povídek a nejvíc si vážím doslovů, které mi daly vhled do krajiny mně zcela neznámé, toto není má běžná literatura, k vaření ovšem zcela vhodné a slušné čtyři hvězdy si jistě zaslouží.

Je neuvěřitelný, co se mnou tahle kniha dělá.

Jan Studnička se předvedl v celé své kráse a kniha je velmi čtivá, poutavá a i povídky, které zdánlivě nebyly pro mě tím pravým šálkem čaje, jsem si užila! Byla to jízda a společně s ostatním čtenářstvem kopu Studnu i Adama do prdele!
Za mě nejlepší povídka sbírky Hrozny, dokonalá kombinace všeho, co člověk od autora Hodiny dějepichu a Stanice hrůzy může chtít.
Grafické zpracování je umění samo o sobě a cením komentáře a průvodce před a za každou povídkou.

Já mám prostě ráda Studnův humor. A tak nějak jsem byla přesvědčená, že si knížku někdy koupím...někdy, spíš jen tak abych podpořila...Jenže pak na vánoce vyšla audioverze Tiché noci a to mě celkem posadilo na prdel. Trochu jsem se bála, že to nejlepší bylo vystříleno na počátku, ale kdeže. A já vlastně ani nevím která povídka byla nejlepší. Teď ve mě strašně moc rezonuje Spis 07-c/1921 Ač mi to ze začátku přišlo, že to je ta povídka co mě nebude zas tak moc bavit, nějak jsem se do toho nemohla dostat, ale potom? Na konci jsem měla takovou husí kůži...a možná trochu i slza ukápla...a to se mi teda dlouho nestalo.
Hlásím se jako přední fanoušek Čapka a Boušeho, protože tohle duo mě neskutečně baví! Takže Honzo! doufám že ty komentáře čteš! Posílám vám s Adamem obrovské kopnutí do prdele! Ta kniha musí vzniknout!
Takže kudy chodím, tudy doporučuji a už mám vytipovaných pár kamarádů kteří knihu dostanou k narozeninám.
Takže být ta kniha moje dítě tak jsem sakra pyšná. Opravdu dobrá práce

Tak tohle je, přátelé, naprostá bomba. Knihu jsem si přál k Vánocům primárně jako formu podpory jednoho z mé oblíbené podcastové dvojice a opravdu jsem nečekal, co dostanu naservírováno.

Každá povídka má svůj styl, kdy autor pokaždé sám nepokrytě přiznává inspiraci některou ze spisovatelských legend. Za mě byla paradoxně nejslabší hned první povídka, ale potom kniha nabrala neskutečné grády a nemohl jsem jí odložit z ruky. Povídky jsou nabité humorem, hororem, českými reáliemi. Některé finální plottwisty jsou jak z Kingovy dílny, kdy po dočtení povídky jen chvíli v tichosti sedíte a vstřebáváte, co se to sakra stalo.

Nakonec nesmím zapomenout na parádní grafickou stránku knihy - ilustrace ke každé z povídek jsou jedna lepší než druhá.

Pecka, doporučuji, kudy chodím.

Některé povídky slabší, většina z nich jsou ale velmi dobré až skvělé. Oceňuji krásné grafické zpracování. 80%

Tohle je tak neskutečně originální kniha, až mi to vyrazilo dech! Obsáhlejší povídky Jana Studničky nám umožní proniknout mnohem hlouběji než kraťoučké povídky, které u nás ve sbornících běžně vycházejí. Každá z nich je uvozena krátkou předmluvou, která vám objasní také to, k jaké hororové tradici se hlásí, protože každá vás zavede do úplně jiného stylu a často i žánru. A s každou se pojí jiná originální ilustrace od jiného umělce. Něco však mají přecejen všechny společné - lásku k hororu a českým reáliím 20. století, jak už napovídá i skvělá slovní hříčka v názvu. Je to jednoznačně jedna z těch sbírek, kde si každý český milovník hororu přijde na své, protože tady najdete boje, strašidla, zombíky, hloubky, mimozemšťany, zkrátka na co si vzpomenete!
Mě sbírka uchvátila jako celek, který spolu zkrátka perfektně funguje a je vidět, že si s ním autor, redaktoři, ilustrátoři i grafici skutečně vyhráli, a to já vždycky dokážu ocenit, protože vím, kolik je za vznikem jedné jediné knihy práce, obzvláště takhle krásně zpracované. Pokud bych ale měla vypíchnout jednu povídku, byla by to pro mě Na dně - Hranickou propast jsem navštívila několikrát a jednou jsme tam zrovna natrefili na partu potápěčů. Povídka i to místo pro mě najednou získali jiný záhadný rozměr... Moc doporučuju!

Autor nám předkládá sbírku 14 povídek. Jak sám píše: “Každá z těch povídek vychází z nějaké literární hororové či komediální tradice a je tematicky o něčem jiném, ale mají dvě věci společné. Lásku k Česku a lásku k historii. A já doplním, že každou ilustroval někdo jiný a tvoří tak pěkný celek.

Je to takový průřez 20. stoletím. Zažijeme válku s mloky, potkáme Švejka, bojujeme s mimozemšťany, prožijeme masakr s legionáři anebo se třeba potápíme na dno Hranické propasti. A nejen to.

Mě se nejvíc líbily první povídka TICHÁ NOC a poslední PŘÍJEMNĚ HOROROVÝ NÁDECH, ve kterých vystupují inspektor Bouše s Karlem Čapkem a vlastně tvoří skvělý tým.

Zajímavá byla povídka HROZNY s prvky erotiky o vztahu profesora a jeho studentky odehrávající se na Moravě. Dobře ji vystihuje: kopec bere, kopec dává.

A taky mě bavila povídka NA DNĚ, ve které spolu s doktorem Stanislavem Hrozným klesáme na dno propasti.

Myslím, že každý si v knize najde to svoje. Někdy je čtení vtipné, jindy erotické, válečné nebo sci-fi a vždy v kombinaci s hororem a něčím děsivým. Každopádně je to za mě zajímavý projekt. Máte-li rádi povídky, zkuste tuhle knihu.